Historie a současné aktivity v oblasti digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě, jejich hlavní cíle a výstupy: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 +
 
Proces '''digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví''' je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.  
 
Proces '''digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví''' je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.  
  
Řádek 6: Řádek 7:
  
 
Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé ''„jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."''<ref>Kubátová, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.</ref> Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.  
 
Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé ''„jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."''<ref>Kubátová, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.</ref> Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.  
 
  
 
==Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě==
 
==Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě==
Řádek 12: Řádek 12:
 
''„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."''<ref>KUBÁTOVÁ, Alena. <i>Digitalizace evropského kulturního dědictví</i>. 2011. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/knihovna111/11150kubat.htm</ref>  
 
''„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."''<ref>KUBÁTOVÁ, Alena. <i>Digitalizace evropského kulturního dědictví</i>. 2011. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/knihovna111/11150kubat.htm</ref>  
  
Oblast digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě budována již od poloviny 90. let. „Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"<ref>Vorlíčková, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22].  ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005</ref> digitalizačních aktivit.  
+
Oblast digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě budována již od poloviny 90. let. ''„Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"''<ref>Vorlíčková, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. ''Ikaros'' [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22].  ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005</ref> digitalizačních aktivit.  
  
  
 
<big>'''Konference G7'''</big>
 
<big>'''Konference G7'''</big>
  
Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt Elektronické knihovny a jeho výstup Bibliotheca Universalis, na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt Elektronická muzea a galerie. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.<ref name="kvasova">KVAŠOVÁ, Jana. <i>Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]</i>. Praha, 2009, 54 s.</ref>
+
Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt ''Elektronické knihovny'' a jeho výstup '''Bibliotheca Universalis''', na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt ''Elektronická muzea a galerie''. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.<ref name="kvasova">KVAŠOVÁ, Jana. <i>Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]</i>. Praha, 2009, 54 s.</ref>
  
 +
[[Soubor:Bibliotheca Universalis.gif|náhled]]
  
 
<big>
 
<big>

Verze z 22. 5. 2016, 18:26

Proces digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.


Digitalizace

Digitalizací se rozumí převod dokumentu do digitální (elektronické) podoby. Jedná se o technologii reformátování, kdy jsou zdroje převedeny z jednoho typu nosiče na jiný.[1]

Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé „jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje."[2] Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.

Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě

„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."[3]

Oblast digitalizace a zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě budována již od poloviny 90. let. „Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]"[4] digitalizačních aktivit.


Konference G7

Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt Elektronické knihovny a jeho výstup Bibliotheca Universalis, na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt Elektronická muzea a galerie. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.[5]

Bibliotheca Universalis.gif

Projekt GABRIEL

Projekt GABRIEL byl informační platformou pro projekt Bibliotheca Universalis a mimo to vytvořil základy, na kterých se později realizovala vize jednotného přístupu k evropskému kulturnímu dědictví. Projekt byl spuštěn v roce 1995 a zpočátku fungoval jako platforma pro sdílení informací z prostředí digitalizačních projektů členských knihoven CENL. Projekt byl ukončen v roce 2005 při uvedení Evropské knihovny do provozu a jeho obsah byl začleněn do obsahu projektu TEL.[6]


Info2000

Program Info2000 vznikal v letech 1996-2000 a soustředil se na právě vznikající digitální průmysl. Hlavním bodem projektu byl rozvoj evropského digitálního obsahu, který měl uspokojit informační potřeby Evropanů a evropských podniků a přispět tak „k hospodářskému růstu, konkurenceschopnosti a vzniku nových pracovních míst. […] V rámci programu Info2000 bylo vytvořeno mnoho významných projektů zaměřujících se na digitalizaci kulturního dědictví.“[5] Jedná se například o projekty:

  • 1968 - multimediální archiv obsahující dokumenty spjaté s revolučním rokem 1968,
  • Artlinks – interaktivní zobrazení umění od pravěku až po moderní umělecké směry
  • DeafHist – obsahoval informace o historii a kultuře neslyšících, přičemž tyto informace byly zobrazovány interaktivní formou


Lisabonská strategie

Lisabonská strategie byla výsledkem lisabonského summitu, na kterém se v roce 2000 setkali zástupci vlád zemí EU. Byla vyhlášena na období 2000 – 2010 a jejím cílem byla podpora rozvoje konkurenceschopnosti a ekonomického růstu Evropské unie. Jedním z bodů Lisabonské strategie byla Informační společnost, které mělo být dosaženo a která měla vést k ekonomice založené na znalostech a rozvoji využívání Internetu.[7] V rámci Lisabonské strategie byla schválena Iniciativa eEurope.


Odkazy

Reference

  1. Vrbenská, Františka. digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
  2. Kubátová, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
  3. KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. 2011. Dostupné také z: http://full.nkp.cz/nkkr/knihovna111/11150kubat.htm
  4. Vorlíčková, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005
  5. 5,0 5,1 KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU [The topic of digitization in EU Programmes]. Praha, 2009, 54 s.
  6. VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  7. Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html

Použité zdroje

  • KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
  • VRBENSKÁ, Františka. Digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
  • KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009-08-11. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.
  • Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html
  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
  • VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005


Související články


Klíčová slova

Digitalizace, Kulturní zdroje, Kulturní dědictví