Hlasivky

Verze z 20. 1. 2015, 01:08, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Stavba hrtanu a hlasivek

Stavba hrtanu.
  • hlasivkové vazy (vocal cords)
  • hlasivkové svaly (vocal muscles)
- připevněny vzadu na hlasivkové chrupavky (umístěny na prstencové chrupavce (cricoid cartilage)) a vpředu na štítnou chrupavku (thyroid cartilage)
- zhruba uprostřed hrtanu
  • epiglotis - hrtanová záklopka, chrupavka
  • glotis – hlasivková štěrbina
- přední část je blanitá, zadní chrupavčitá
  • délka hlasivek - čím delší, tím hlubší tón
- ženský soprán – asi 1,4–1,9 cm (ženská F0 asi 200–350 Hz)
- mužský bas - asi 2,4–2,5 cm (mužská F0 asi 80–150 Hz)
  • další funkce hlasivek kromě produkce tónu:
- opora vzduchu při zvedání těžkých břemen


Hlasový začátek

  • motivovaný percepčním dojmem


Tvrdý hlasový začátek

  • může být reprezentován foneticky různě, ale všechny vnímáme jako ráz
  • je to hlasivková explozíva – zavře se glotis, pod ní se vytvoří přetlak, hlasivky se náhle otevřou → vzduch začne prudce proudit → naráží na vzduch s menším tlakem nad hlasivkami → vznikají turbulence = kratičký explozivní zvuk (nebo spíš až ten vokál za tím)
  • v češtině přirozeně jen před vokálem po pauze
  • může být i uvnitř slova či souvislé výpovědi („‘neustále“ × „ne‘ustále“)
  • v moravských nářečích se před sonorou mění obstruent ve znělý („s lovci“ → [zlovci])
- pokud se nepoužije ráz na začátku slova, může vzniknout z „pět a půl“ [pjedapu:l]


Měkký hlasový začátek

  • hlasivky se semknou ne tak pevně a výdechový proud je postupný (postupně zesiluje)
  • používá se vždy ve spojení neznělý obstruent + vokál
  • po pauze před znělým obstruentem nebo sonorou


Dyšný hlasový začátek

  • hlasivky se nesemknou úplně, nejdříve zazní lehký dyšný zvuk a až pak se postupně rozkmitávají (např. neznělé „h“ v němčině či angličtině)
  • v češtině se standardně nepoužívá, pouze omezeně v cizích slovech jako „Thajsko“


Hlasový rozsah

  • od jednoho tónu u malého dítěte (zhruba kolem a1) do asi 1,5 oktávy v 15 letech
  • při řeči se převážně využívá spodní polovina rozsahu, ale zas ne ta nejhlubší část
  • při dospívání se hlas mění:
- u mužů z h1→e2 do G →g1
- u žen z h1→f2 do g1→g2


Náhražky hlasivek

  • ventrikulární hlas – tvoří se za pomoci nepravých hlasivek – výchlipkových řas
  • jícnový hlas – „krkací“
  • mluva s jiným iniciačním mechanismem – pokud člověk nemůže používat k tvoření hlasu plíce
- vzduch mezi sevřenými hlasivkami a nějakou překážkou v dutině ústní
- lze slyšet jen některé souhlásky, hodně těžké na porozumění
  • inspirační hlas (proud vzduchu jde směrem dovnitř) - jen např. v německých nebo francouzských přitakáních, hlas osla nebo koně
  • šepot – glotis je otevřená → nevzniká hlasivkový tón


Funkce hlasivkového tónu

  • rozlišení znělých a neznělých hlásek (v češtině)
  • intonace


Reference

  • Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
  • Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
  • Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
  • Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika