Hudební kultury alpských zemí

Verze z 26. 11. 2014, 19:19, kterou vytvořil Vera.Okenkova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Alpské země''' jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mez…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Alpské země jsou jedním z kulturních okruhů vyučovaných v rámci předmětu Etnomuzikologie na FF UK doc. PhDr. Lubomírem Tyllnerem, CSc. Mezi další areály probírané během přednášek evropské etnomuzikologie patří: Balkán, Středomoří, Střední Evropa, oblast od řeky Moravy po Maďarsko, Severské země, Pobaltí, ale také židovská hudba, český folklor nebo vánoční písně.

Základní charakteristika

Mezi alpské země, které jsou na přednáškách v rámci tohoto kulturního okruhu probírány patří alpské oblasti Švýcarska, Francie, Itálie, Rakouska, Německa, Lichtenštejnska a Slovinska. V těchto zemích představují nejcharakterističtější rysy hudební kultury hudební nástroje - alpský roh, citera, zvonce nebo grumle, ale také specifický zpěv - jódlování.

Alpský roh

Alpský roh ("Alphorn"), také označovaný jako pastýřský roh nebo pastýřská trouba je dechový nástroj, který je nejrozšířenější především ve Švýcarsku, ale také v Rakousku a v dalších horských oblastech. V pasteveckých kulturách se pak objevuje také mimo alpský okruh, například na východě Francie, v Bavorsku, v Čechách, na Slovensku nebo v Rumunsku. Tento typ hudebního nástroje se vyskytuje také v Polsku, kde je nazýván ligavka. Podobné nástroje je však možné nalézt také například v Americe, v Tibetu nebo v Austrálii.

Tento hudební nástroj se původně vyráběl ze smrkového nebo lipového dřeva tím, že byl kmen podélně rozštípnutý na dvě části a vydlabán. V současné době se však vyrábí již nejčastěji z laminátu. Nástroj má mírně kónický tvar (na konci je rozšířený) a rozeznívá se vibrací rtů přes nátrubek. Alpský roh vydává tzv. alikvótní neboli souznějící tóny, kdy se s jedním tónem rozezní celá řada dalších tónů a dá se na něj hrát v rozsahu až šesti tónů. Co do základního zařazení patří alpský roh mezi dechové aerofony.

Nejstarší zmínky o alpském rohu pocházejí ze 16. století. Ze sbírek lidových písní můžeme vidět, že lidový zpěv často kopíroval tóny, které byl schopný vydat právě alpský roh. Vizuální zachycení alpského rohu nalezneme například v Kapli sv. Kříže na Karlštejně, kde je znázorněn anděl hrající na pastýřskou troubu.