Hyperkinetické poruchy: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
'''Hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti''' jsou skupinou duševních onemocnění, které jsou zaneseny v '''10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí''' (MKN-10) pod kódem '''F90'''<ref>Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10. </ref>:
+
'''Hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti''' jsou skupinou duševních onemocnění, které jsou zaneseny v '''10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí''' (MKN-10) pod kódem '''F90:'''<ref>Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10. </ref>
  
 
*'''F90.0''': Porucha aktivity a pozornosti.
 
*'''F90.0''': Porucha aktivity a pozornosti.
Řádek 6: Řádek 6:
 
*'''F90'''.'''9''': Hyperkinetická porucha nespecifická.
 
*'''F90'''.'''9''': Hyperkinetická porucha nespecifická.
  
V '''5. revizi Diagnostického a statistickém manuálu mentálních poruch''' (DSM-5) je ekvivalentem k výše uvedeným poruchám '''Porucha pozornosti s hyperaktivitou''' (''Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder'', '''ADHD'''), řazená do skupiny '''[[Neurovývojové poruchy|neurovývojových poruch]]'''<ref name=":0">DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. </ref>.
+
V '''5. revizi Diagnostického a statistickém manuálu mentálních poruch''' (DSM-5) je ekvivalentem k výše uvedeným poruchám '''Porucha pozornosti s hyperaktivitou''' (''Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder'', '''ADHD'''), řazená do skupiny '''[[Neurovývojové poruchy|neurovývojových poruch.]]'''<ref name=":0">DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum. </ref>
  
 
==Historie výzkumu==
 
==Historie výzkumu==
Hyperkinetické poruchy byly v minulosti označovány také jako '''lehké mozkové dysfunkce''', v českém prostředí zásluhou MUDr. Kučery také jako '''lehké dětské encefalopatie'''. S tímto označením je možné se dodnes setkat v odborné i populární literatuře, ačkoliv toto označení je nejednoznačné a zavádějící, s nejasným přesahem do oblasti ostatních neurovývojových poruch jako jsou SPU nebo PAS, ale i poruch chování<ref name=":1" />.
+
Hyperkinetické poruchy byly v minulosti označovány také jako '''lehké mozkové dysfunkce''', v českém prostředí zásluhou MUDr. Kučery také jako '''lehké dětské encefalopatie'''. S tímto označením je možné se dodnes setkat v odborné i populární literatuře, ačkoliv toto označení je nejednoznačné a zavádějící, s nejasným přesahem do oblasti ostatních neurovývojových poruch jako jsou SPU nebo PAS, ale i poruch chování.<ref name=":1" />
  
 
Vytvoření konceptu lehkých mozkových dysfunkcí je spojeno se jménem vývojového psychologa '''H. Wernera''' (1890 - 1964) a psychiatra '''E.W. Strausse''' (1891-1975). Své studie založili na sledování mozkových postižení u mentálně retardovaných dětí, brzy však pochopili význam centrálního difúzního poškození pro rozvoj dítěte bez ohledu na jeho inteligenci. Mezi hlavními projevy jmenují '''změnu celkové úrovně aktivace''', narušenou '''schopnost sebekontroly''' a '''pozornosti'''.
 
Vytvoření konceptu lehkých mozkových dysfunkcí je spojeno se jménem vývojového psychologa '''H. Wernera''' (1890 - 1964) a psychiatra '''E.W. Strausse''' (1891-1975). Své studie založili na sledování mozkových postižení u mentálně retardovaných dětí, brzy však pochopili význam centrálního difúzního poškození pro rozvoj dítěte bez ohledu na jeho inteligenci. Mezi hlavními projevy jmenují '''změnu celkové úrovně aktivace''', narušenou '''schopnost sebekontroly''' a '''pozornosti'''.
  
Koncept lehkých mozkových dysfunkcí se proměňoval, vznikla řada definic, které zdůrazňovaly dominantní klinické rysy ("vývojová neobratnost, hyperkinetický syndrom"), funkční povahu ("percepčně-motorická porucha") nebo časové okolnosti vzniku ("perinatální encefalopatie"). V současné době dominuje přístup jemné diferenciace, který je důležitý pro terapeutickou a nápravnou činnost a neslouží primárně jen pro udělení diagnózy<ref name=":1" />.<br />
+
Koncept lehkých mozkových dysfunkcí se proměňoval, vznikla řada definic, které zdůrazňovaly dominantní klinické rysy ("vývojová neobratnost, hyperkinetický syndrom"), funkční povahu ("percepčně-motorická porucha") nebo časové okolnosti vzniku ("perinatální encefalopatie"). V současné době dominuje přístup jemné diferenciace, který je důležitý pro terapeutickou a nápravnou činnost a neslouží primárně jen pro udělení diagnózy.<ref name=":1" /><br />
 
==Charakteristiky hyperkinetických poruch a poruch pozornosti==
 
==Charakteristiky hyperkinetických poruch a poruch pozornosti==
Jedná se o skupin poruch, která je charakterizovaná vývojově časným nástupem. K jejich rozpoznání dochází zpravidla do 5 let věku dítěte (do 12 let dle DSM-V). Vyskytují se ve více než jednom specifickém prostředí (např. ve škole, v rodině aj.). Hyperkinetické poruchy postihují častěji chlapce než dívky (v poměru 3-4:1). Mezi typické projevy patří:
+
Jedná se o skupin poruch, která je charakterizovaná vývojově časným nástupem. K jejich rozpoznání dochází zpravidla do 5 let věku dítěte (do 12 let dle DSM-V). Vyskytují se ve více než jednom specifickém prostředí (např. ve škole, v rodině aj.). Hyperkinetické poruchy postihují častěji chlapce než dívky (v poměru 3-4:1). Mezi typické projevy patří:<ref name=":0" />
  
 
*Nedostatečná vytrvalost v činnostech, které vyžadují poznávací schopnosti.
 
*Nedostatečná vytrvalost v činnostech, které vyžadují poznávací schopnosti.
Řádek 26: Řádek 26:
 
*Možný rozvoj sekundárních problémů v podobě disociálního chování, nízkého sebehodnocení, poruch nálad a chování.
 
*Možný rozvoj sekundárních problémů v podobě disociálního chování, nízkého sebehodnocení, poruch nálad a chování.
  
DSM-5 uvádí '''3 základní diagnostická kritéria''', na jejichž podkladě je možné rozhodnout o typu poruchy:
+
DSM-5 uvádí '''3 základní diagnostická kritéria''', na jejichž podkladě je možné rozhodnout o typu poruchy:<ref name=":0" />
  
 
*'''Nepozornost'''
 
*'''Nepozornost'''
Řádek 60: Řádek 60:
 
Celková '''prevalence''' v dětské populaci dosahuje 3 – 10 %, v dospělé 1 – 8 %.  
 
Celková '''prevalence''' v dětské populaci dosahuje 3 – 10 %, v dospělé 1 – 8 %.  
  
'''Rizikové a prognostické faktory:'''
+
'''Rizikové a prognostické faktory:'''<ref name=":0" />
  
 
*Nízká porodní váha.
 
*Nízká porodní váha.
Řádek 68: Řádek 68:
 
*Přítomnost ADHD u blízkých biologických příbuzných.
 
*Přítomnost ADHD u blízkých biologických příbuzných.
  
==Vývoj a průběh, sekundární obtíže a komorbidity<ref name=":0" />==
+
==Vývoj a průběh, sekundární obtíže a komorbidity==
 
Mnoho rodičů si ukazatelů vypovídajících pro ADHD začíná poprvé všímat '''v batolecím věku dítěte'''. '''V předškolním věku''' se stává nejvíce nápadnou hyperaktivita.  
 
Mnoho rodičů si ukazatelů vypovídajících pro ADHD začíná poprvé všímat '''v batolecím věku dítěte'''. '''V předškolním věku''' se stává nejvíce nápadnou hyperaktivita.  
  
ADHD je nejčastěji spolehlivě rozpoznáno '''na 1. stupni ZŠ''', kdy se stává nápadně rušivou nepozornost dítěte.  
+
ADHD je nejčastěji spolehlivě rozpoznáno '''na 1. stupni ZŠ''', kdy se stává nápadně rušivou nepozornost dítěte.<ref name=":0" />
  
 
Relativně stabilní je porucha '''v rané adolescenci''', u některých jedinců komplikovaná rozvojem antisociálního chování. '''V adolescenci''' se může projevovat mj. zvýšenou nervozitou, rozechvělostí, nedočkavostí a netrpělivostí.  
 
Relativně stabilní je porucha '''v rané adolescenci''', u některých jedinců komplikovaná rozvojem antisociálního chování. '''V adolescenci''' se může projevovat mj. zvýšenou nervozitou, rozechvělostí, nedočkavostí a netrpělivostí.  
  
U dítěte s hyperkinetickou poruchou se mohou sekundárně rozvíjet jiné duševní poruchy v reakci na problematické vztahy v rodině, s vrstevníky či autoritami ve škole. '''Funkčními důsledky''' ADHD mohou být mj.:
+
U dítěte s hyperkinetickou poruchou se mohou sekundárně rozvíjet jiné duševní poruchy v reakci na problematické vztahy v rodině, s vrstevníky či autoritami ve škole. '''Funkčními důsledky''' ADHD mohou být mj.:<ref name=":0" />
  
 
*Horší studijní výsledky, vyšší riziko nezaměstnanosti.
 
*Horší studijní výsledky, vyšší riziko nezaměstnanosti.
Řádek 103: Řádek 103:
 
'''Psychotická porucha''': jestliže se vyskytuje hyperaktivita a impulzivita ve spojitosti s psychotickou epizodou, ADHD nediagnostikujeme.
 
'''Psychotická porucha''': jestliže se vyskytuje hyperaktivita a impulzivita ve spojitosti s psychotickou epizodou, ADHD nediagnostikujeme.
  
==Léčba<ref>Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J, Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a dorostová psychiatrie''. Praha: Portál. </ref>==
+
==Léčba==
Pro tlumení a kompenzaci hyperkinetických poruch slouží primárně '''farmakoterapie''', eventuálně '''podpůrná psychoterapie'''. Nedílnou složkou je '''podpora v sociálním prostředí''' (asistent pedagoga, vyhledávání silných stránek dítěte, nepřehlcování podněty, …).  
+
Pro tlumení a kompenzaci hyperkinetických poruch slouží primárně '''farmakoterapie''', eventuálně '''podpůrná psychoterapie'''. Nedílnou složkou je '''podpora v sociálním prostředí''' (asistent pedagoga, vyhledávání silných stránek dítěte, nepřehlcování podněty, …).<ref>Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J, Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a dorostová psychiatrie''. Praha: Portál. </ref>
  
 
'''Farmaka''' slouží především k tlumení impulzivních a hyperaktivních symptomů:
 
'''Farmaka''' slouží především k tlumení impulzivních a hyperaktivních symptomů:
Řádek 116: Řádek 116:
 
'''Psychoterapie''' pomáhá budovat adaptivní návyky, rozvíjet náhled dítěte, případně umožňuje pracovat s rodinným systémem. Jako efektivní se jeví především '''KBT'''.  
 
'''Psychoterapie''' pomáhá budovat adaptivní návyky, rozvíjet náhled dítěte, případně umožňuje pracovat s rodinným systémem. Jako efektivní se jeví především '''KBT'''.  
  
==Externí zdroj==
+
==Externí nepublikované zdroje==
 
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
 
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
  
Řádek 123: Řádek 123:
 
===Reference===
 
===Reference===
 
<references />
 
<references />
===Literatura===
 
DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum.
 
  
Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
+
=== Klíčová slova ===
 +
Hyperkinetické poruchy, poruchy pozornosti.
  
Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J., Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a adolescentní psychiatrie''. Praha: Portál.
+
=== Kategorie ===
 
+
Klinická psychologie a Psychologie zdraví.
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). ''Dětská klinická psychologie''. Praha: Grada.
 

Verze z 23. 5. 2020, 20:54

Hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti jsou skupinou duševních onemocnění, které jsou zaneseny v 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10) pod kódem F90:[1]

  • F90.0: Porucha aktivity a pozornosti.
  • F90.1: Hyperkinetická porucha chování.
  • F90.8: Jiné hyperkinetické poruchy.
  • F90.9: Hyperkinetická porucha nespecifická.

V 5. revizi Diagnostického a statistickém manuálu mentálních poruch (DSM-5) je ekvivalentem k výše uvedeným poruchám Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention-Deficit/Hyperactivity Disorder, ADHD), řazená do skupiny neurovývojových poruch.[2]

Historie výzkumu

Hyperkinetické poruchy byly v minulosti označovány také jako lehké mozkové dysfunkce, v českém prostředí zásluhou MUDr. Kučery také jako lehké dětské encefalopatie. S tímto označením je možné se dodnes setkat v odborné i populární literatuře, ačkoliv toto označení je nejednoznačné a zavádějící, s nejasným přesahem do oblasti ostatních neurovývojových poruch jako jsou SPU nebo PAS, ale i poruch chování.[3]

Vytvoření konceptu lehkých mozkových dysfunkcí je spojeno se jménem vývojového psychologa H. Wernera (1890 - 1964) a psychiatra E.W. Strausse (1891-1975). Své studie založili na sledování mozkových postižení u mentálně retardovaných dětí, brzy však pochopili význam centrálního difúzního poškození pro rozvoj dítěte bez ohledu na jeho inteligenci. Mezi hlavními projevy jmenují změnu celkové úrovně aktivace, narušenou schopnost sebekontroly a pozornosti.

Koncept lehkých mozkových dysfunkcí se proměňoval, vznikla řada definic, které zdůrazňovaly dominantní klinické rysy ("vývojová neobratnost, hyperkinetický syndrom"), funkční povahu ("percepčně-motorická porucha") nebo časové okolnosti vzniku ("perinatální encefalopatie"). V současné době dominuje přístup jemné diferenciace, který je důležitý pro terapeutickou a nápravnou činnost a neslouží primárně jen pro udělení diagnózy.[3]

Charakteristiky hyperkinetických poruch a poruch pozornosti

Jedná se o skupin poruch, která je charakterizovaná vývojově časným nástupem. K jejich rozpoznání dochází zpravidla do 5 let věku dítěte (do 12 let dle DSM-V). Vyskytují se ve více než jednom specifickém prostředí (např. ve škole, v rodině aj.). Hyperkinetické poruchy postihují častěji chlapce než dívky (v poměru 3-4:1). Mezi typické projevy patří:[2]

  • Nedostatečná vytrvalost v činnostech, které vyžadují poznávací schopnosti.
  • Tendence přebíhat od jedné činnosti k druhé, aniž by došlo k jejich dokončení.
  • Dezorganizovaná, špatně regulovaná a nadměrná aktivita.
  • Častá neukázněnost a impulzivita, náchylnost k úrazům.
  • Konflikty způsobené problémy s dodržováním pravidel a disciplíny.
  • Slabá sociální desinhibice ve vztahu k dospělým lidem.
  • Doprovodné obtíže v motorické a řečové oblasti.
  • Možný rozvoj sekundárních problémů v podobě disociálního chování, nízkého sebehodnocení, poruch nálad a chování.

DSM-5 uvádí 3 základní diagnostická kritéria, na jejichž podkladě je možné rozhodnout o typu poruchy:[2]

  • Nepozornost
    • Problémy s vnímáním podstatných informací, chyby z nepozornosti.
    • Zdá se, že dítě neposlouchá, když se na něj hovoří.
    • Nepostupuje podle pokynů, nedaří se mu dokončovat započatou práci.
    • Problémy se zorganizováním úkolů a činností.
    • Vyhýbá se úkolům a činnostem, které vyžadují soustředěné duševní úsilí.
    • Ztrácení věcí.
    • Snadné vyrušení vnějšími podněty.
    • Zapomínání.
  • Hyperaktivita
    • Bezděčné pohyby rukou a nohou, neklid při sezení.
    • Při aktivitách, při kterých by se mělo sedět, vstává ze židle.
    • Má potíže tiše sedět, hrát si nebo dělat v klidu něco jiného samostatně.
    • Často bývá „na pochodu“.
    • Nepřiměřená upovídanost.
  • Impulzivita
    • Vyhrknutí odpovědi, než zazní celá otázka.
    • Problém s vyčkáním, než na něj přijde řada.
    • Často přerušuje ostatní, plete se do hovory, narušuje hru.

DSM-V uvádí, že pokud jsou po dobu cca 6 měsíců naplněna všechny tři výše uvedené kritéria, jedná se o smíšený typ ADHD (asi 50 % všech diagnostikovaných).

Při dominanci nepozornosti hovoříme o poruše pozornosti bez hyperaktivity (Attention Deficit Disorder, ADD, F90.0), jedná se o cca 25 – 35 % diagnóz z celkového počtu.

10 – 20 % z celkového počtu diagnóz představuje Porucha s převahou hyperaktivity a impulzivity (F90.1).

DSM-V rozlišuje také ADHD v částečné remisi. Tato diagnóza je vyslovena ve chvíli, kdy výše uvedená kritéria byla v minulosti naplněna, ale v uplynulých 6-ti měsících se projevují méně, ačkoliv stále do určité míry narušují fungování.

Celková prevalence v dětské populaci dosahuje 3 – 10 %, v dospělé 1 – 8 %.

Rizikové a prognostické faktory:[2]

  • Nízká porodní váha.
  • Kouření u matky.
  • Infekce prenatální či raně postnatální.
  • Zneužívání a zanedbávání dítěte.
  • Přítomnost ADHD u blízkých biologických příbuzných.

Vývoj a průběh, sekundární obtíže a komorbidity

Mnoho rodičů si ukazatelů vypovídajících pro ADHD začíná poprvé všímat v batolecím věku dítěte. V předškolním věku se stává nejvíce nápadnou hyperaktivita.

ADHD je nejčastěji spolehlivě rozpoznáno na 1. stupni ZŠ, kdy se stává nápadně rušivou nepozornost dítěte.[2]

Relativně stabilní je porucha v rané adolescenci, u některých jedinců komplikovaná rozvojem antisociálního chování. V adolescenci se může projevovat mj. zvýšenou nervozitou, rozechvělostí, nedočkavostí a netrpělivostí.

U dítěte s hyperkinetickou poruchou se mohou sekundárně rozvíjet jiné duševní poruchy v reakci na problematické vztahy v rodině, s vrstevníky či autoritami ve škole. Funkčními důsledky ADHD mohou být mj.:[2]

  • Horší studijní výsledky, vyšší riziko nezaměstnanosti.
  • Sociální vyloučení, rozvoj poruch chování.
  • Zvýšené riziko závislosti na návykových látkách.

ADHD se často vyskytuje v komorbiditě s[3]:

  • Poruchy chování (až ¼ lidí s diagnózou ADHD).
  • Specifické poruchy učení, porucha řeči (častá, nejvíce expresivní).
  • Poruchy nálad, úzkostné poruchy.
  • Jiné neurovývojové poruchy (porucha autistického spektra, tiky, …).
  • Závislosti.
  • Psychosomatické poruchy (porucha spánku, enuréza, …).

Diferenciální diagnostika hyperkinetických poruch a poruch pozornosti[2]

Depresivní poruchy: i u depresivní poruchy může být patrný problém se soustředěním, ten je ale omezen na trvání depresivní fáze, není průběžně stabilní jako u hyperkinetické poruchy.

Úzkostné poruchy: může se vyskytovat nepozornost, která je nicméně důsledkem přetrvávajících obav a ruminací.

Jiné neurovývojové poruchy: i u jiných neurovývojových poruch se můžeme setkat s motorickým neklidem. Je nutné rozlišit hyperkinetický variabilní neklid od repetitivních pohybových stereotypií typických pro některé pervazivní vývojové poruchy. Stejně jako u poruch autistického spektra může docházet u dětí s ADHD k epizodám výbuchů vzteku – je nutné si všímat primárně kvality a důvodu vzteku.

Poruchy osobnosti: diagnóza poruchy osobnosti vyžaduje pečlivou anamnézu a dlouhodobé sledování pacienta / klienta.

Farmaka vyvolávající příznaky ADHD: některé léky mohou přechodně u podání dětem vyvolávat hyperaktivitu a impulzivitu (např. bronchodilatancia, neuroleptika ad.)

Psychotická porucha: jestliže se vyskytuje hyperaktivita a impulzivita ve spojitosti s psychotickou epizodou, ADHD nediagnostikujeme.

Léčba

Pro tlumení a kompenzaci hyperkinetických poruch slouží primárně farmakoterapie, eventuálně podpůrná psychoterapie. Nedílnou složkou je podpora v sociálním prostředí (asistent pedagoga, vyhledávání silných stránek dítěte, nepřehlcování podněty, …).[4]

Farmaka slouží především k tlumení impulzivních a hyperaktivních symptomů:

·      Stimulancia: Ritalin, Concerta, Strattera.

·      Neuroleptika: Risperidon.

·      Nootropika: Nootropil, Encephabol.

Psychoterapie pomáhá budovat adaptivní návyky, rozvíjet náhled dítěte, případně umožňuje pracovat s rodinným systémem. Jako efektivní se jeví především KBT.

Externí nepublikované zdroje

Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 DSM - 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál duševních poruch. Praha: Testcentrum.
  3. 3,0 3,1 3,2 Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.
  4. Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J, Malá, E. a kol. (2000). Dětská a dorostová psychiatrie. Praha: Portál.

Klíčová slova

Hyperkinetické poruchy, poruchy pozornosti.

Kategorie

Klinická psychologie a Psychologie zdraví.