Identifikátor DOI

Verze z 3. 12. 2014, 20:23, kterou vytvořil Marie.Frojdova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „== Identifikátor DOI == DOI (zkratka anglického Digital ObjectIdentifier) je identifikátor digitálního objektu, správnější vyjádření je však …“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Identifikátor DOI

DOI (zkratka anglického Digital ObjectIdentifier) je identifikátor digitálního objektu, správnější vyjádření je však "digitální identifikátor objektu".

Jméno DOI je identifikátor, který identifikuje konkrétní jednotku na digitálních sítích.

„Jedná se o unikátní alfanumerický řetězec, který je přiřazen k digitálnímu objektu (např. vědeckému článku na webu, nebo ke kapitole v e-knize). Podobně jako ISBN identifikuje jednoznačně a v celosvětovém měřítku tištěné knihy, tak DOI jednoznačně identifikuje digitální objekty na globálním internetu. Jednou přidělený identifikátor DOI je trvalý; i když se digitální objekt přesune na novou lokaci na webu nebo se změní vlastník digitálního objektu, jeho DOI zůstává stále stejný.“[1]


Historie

Systém DOI vznikl v rámci společné iniciativy tří obchodních sdružení ve vydavatelském průmyslu (International PublishersAssociation, Mezinárodní asociace pro vědecké, technické a lékařské vydavatelů, Asociace amerických vydavatelů). Systém byl představen na Frankfurtském knižním veletrhu v roce 1997. V témže roce vznikla organizace International DOI ® Foundation (IDF), která měla za úkol rozvoj a správu systému DOI.

Pro přidělování DOI byla založena registrační agentura CrossRef, která v roce 2000 provedla jako první aplikaci systému DOI, citace a propojení elektronických zdrojů. Agentura se zaměřuje na časopisy, články, knihy, sborníky atd. zejména na vědecké a profesionální bázi. Od té doby vznikly i další registrační agentury zaměřené např. i na zábavní průmysl (Entertainment Identifier Registry (EIDR), nebo na určité teritorium (Čína, Japonsko, Evropská unie).[2]

V roce 2012 byla přijata norma ISO 26324, která stanovila mezinárodní standardy pro využití DOI, zejména popis, funkci a zásady vytváření, evidenci a správu DOI názvů (jmen).[3]

Již bylo přiděleno více než 100 milionů DOI a jejich počet dále narůstá.[4]


Struktura DOI

DOI jsou spojena s metadaty a URL odkazem na plný text.
DOI se skládá ze 2 částí:

  • prefix je číslo, které jednoznačně identifikuje instituci, která daný digitální objekt opatřila číslem DOI. Prefixy přiděluje institucím tzv. registrační agentura (např. CrossRef)
  • sufix je libovolný řetěz znaků, který jednoznačně identifikuje digitální objekt v rámci dané instituce. Sufixy přiděluje sama instituce, podle svých interních pravidel tak, aby žádné dva různé digitální objekty nedostaly stejné DOI a současně aby žádný digitální objekt neměl přiděleno více než jedno DOI.[1]

Definice DOI.jpg

Obrázek 1 Definice DOI [5]


Základní principy pro využití DOI

- každá jednotka musí být jednoznačně identifikována - funkční granularita (zrnitost, stupeň specifičnosti informace) - určený orgán - autor metadat musí být bezpečně identifikován - vhodný přístup k metadatům při zajištění jejich bezpečí[6]


Správa DOI

Rozvoj systému DOI zabezpečuje mezinárodní asociace International DOI Foundation – IDF. Provozuje základní infrastrukturu a uděluje licence registračním agenturám. V oblasti vědecké literatury působí registrační agentura CrossRef, jejímiž členy jsou instituce vydávající vědeckou literaturu (vydavatelé, nakladatelé, vědecké společnosti atd.). Členové platí jak roční poplatek, tak poplatek za každé přidělené DOI. Registrační agentura zajišťuje svým členům jak organizační, tak technickou podporu. Uživatelé mohou využívat systém DOI zdarma.


Využití DOI

„Knihovna může získat DOI a metadata vcelku, nebo po částech. Nahraná data lze využít pro vědecké, výzkumné, vzdělávací, osobní nebo nekomerční účely. Jiné využití je zakázáno. Za přístup do systému CrossRef nesmí knihovny účtovat poplatky.“[7] Systém DOI umožňuje svým uživatelům prolinkovat se na plné digitální texty bez ohledu na místo, kde se na webu nachází. Dokáže je vyhledat i v případě změny URL adresy.


Zdroje

Reference

Citace

MASARYKOVA UNIVERZITA NAKLADATELSTVÍ. Masarykova univerzita [online]. ©1996–2014 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.muni.cz/press/general/doi#zakladni

DOI. International DOI Foundation [online]. November 13, 2013. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.doi.org/doi_handbook/1_Introduction.html

ISO. ISO (International Organization for Standardization) [online]. May 10, 2012. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.iso.org/iso/catalogue_detail?csnumber=43506

DOI. International DOI Foundation [online]. December 04, 2014. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.doi.org/announce.html

SFX - CrossRef. Univerzita Karlova v Praze, Ústav výpočetní techniky [online]. October 22, 2014 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://sfx.cuni.cz/SFX-28.html

DOI. International DOI Foundation [online]. June 17, 2013. [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.doi.org/doi_handbook/Glossary.html

CrossRef. Crossref.org [online]. ©2003 [cit. 2014-12-02]. Dostupné z: http://www.crossref.org/03libraries/33library_agreement.html