Index: Porovnání verzí

 
Řádek 11: Řádek 11:
  
 
=== Příklad ===
 
=== Příklad ===
Charles S. Pierce uvádí v knize Dictionary of Philosophy and Psychology <ref name="dicti">PEIRCE, Charles Sanders. <i>Dictionary of Philosophy and Psychology: 2.díl</i>.</ref> následující příklad. Bez užití nějakého znaku sloužícího jako index nemůže být konstatována žádna skutečnost. Jestliže A říká B „Hoří“, pak B se zeptá „kde?“. Tak se A nemůže obejít bez indexu, i kdyby měl na mysli jen nějaké místo reálnem universu. Řekl by jen, že idea požár existuje.
+
Charles S. Pierce uvádí v knize Dictionary of Philosophy and Psychology, <ref name="dicti">PEIRCE, Charles Sanders. <i>Dictionary of Philosophy and Psychology: 2.díl</i>.</ref> následující příklad. Bez užití nějakého znaku sloužícího jako index nemůže být konstatována žádna skutečnost. Jestliže A říká B „Hoří“, pak B se zeptá „kde?“. Tak se A nemůže obejít bez indexu, i kdyby měl na mysli jen nějaké místo reálnem universu. Řekl by jen, že idea požár existuje.
 +
 
  
 
Idexy mohou být odlišeny od jiných znaku následujícím způsobem:
 
Idexy mohou být odlišeny od jiných znaku následujícím způsobem:

Aktuální verze z 16. 5. 2016, 22:27

Index

Pojem index je součástí Peircovy trichotomie znaku.[1] Ten je založen na trojici esenciálních složek: representamenu, objektu a interpretantu.

Charakteristika

Charles Sanders Peirce (1839–1914) ve svém díle Grammatica Speculativa vyděluje tři kategorie, trichotopmie znaků.[2] Trichotomie druhá, vyděluje ikón, index a symbol jako znaky pro tři možná různá vyjádření sémiotického vztahu mezi znakem a objektem. Index je typ znaku, který je v přímém (kauzálním, fyzickém) vztahu a kontaktu s označovaným objektem. Není tedy založen na podobnosti jako ikón, ani na konvenci jako symbol. Indexálností bychom mohli chápat způsob, jakým znak označuje svůj objekt.

"Index je znak neboli reprezentace, vztahující se k svému objektu ani ne na základě nějaké podobnosti nebo analogie s ním, ani ne na základě asociace s obecnými rysy, které tento objekt náhodou má, jen proto, že je v dynymickém spojení jak s ndividuálním objektem na jedné straně, tak se smysly nebo pamětí osoby, které slouží jako znak, na straně druhé"[3] Jiná definice říká, že „index je znak, který by ihned ztratil rys, který ho činí znakem, kdyby jeho objekt byl odstraněn; ale neztratil by tento rys, kdyby nebylo interpretantu“ (Peirce 1997, 70)

Příklad

Charles S. Pierce uvádí v knize Dictionary of Philosophy and Psychology, [4] následující příklad. Bez užití nějakého znaku sloužícího jako index nemůže být konstatována žádna skutečnost. Jestliže A říká B „Hoří“, pak B se zeptá „kde?“. Tak se A nemůže obejít bez indexu, i kdyby měl na mysli jen nějaké místo reálnem universu. Řekl by jen, že idea požár existuje.


Idexy mohou být odlišeny od jiných znaku následujícím způsobem:

  • významně se nepodobají svým objektům,
  • vztahují se k individuím, jednotlivinám, jednotlivým souborům jednotek,
  • strhují pozornost na své objekty.[4]

Použitá literatura

  1. MATLACH, Vladimír. Peircův triadický model znaku.: Encyklopedie lingvistiky, ed. Kateřina Prokopová. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Dostupné také z: http://oltk.upol.cz/encyklopedie/index.php5?title=Peircův_triadický_model_znaku
  2. PEIRCE, Charles S. Grammatica Speculativa. Praha: Karolinum, 1997, 29–172.
  3. PALEK, Bohumil. 2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1997, s.317. ISBN ISBN 80-7184-356-3. (brož.). ISBN 978-80-7184-356-6 (brož.).
  4. 4,0 4,1 PEIRCE, Charles Sanders. Dictionary of Philosophy and Psychology: 2.díl.