Informační a komunikačních bariéry

Verze z 22. 6. 2016, 10:16, kterou vytvořil Michal.Bily (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „Kždé sdělení má dva aspekty, '''obsahový a vztahový'''. Funkcí '''obsahové stránky''' je poskytovat potřebná data k věcné informovanosti. '''…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Kždé sdělení má dva aspekty, obsahový a vztahový. Funkcí obsahové stránky je poskytovat potřebná data k věcné informovanosti. Vztahová charakteristika indikuje, jaké jsou osobní vazby mezi komunikujícími, a jaký význam s danou informací spojují. Vztahový aspekt je blízký pojmu metakomunikace, tedy tomu, co je sdělováno o sděleném. (Watzlawick aj., 1969). Sdělení probíhají v různých rovinách komunikace a jsou ovlivňovány způsobem jejich zprostředkování. V první, nejjednoduší rovině dochází k přenosu informace přes jazykové zprostředkování mezi mluvčím a posluchačem. Na druhé úrovni dochází k cílově instrumentálnímu zprostředkování, to se děje nejen za pomocí komunikačního jazyka, všichni účastníci se zároveň navzájem ovlivňují podle jejch informovanosti. Třetí úroveň je sociálně strukturní zprostředkování, kdy vstupují do hry i sociálně strukturní prvky jako role, normy a pozice.

Přesná komunikace

V komunikaci velmi záleží na přesnosti. V ideálním případě obsah sdělení nepřesahuje Shannonův limit (kanál nepřesahuje svoji kapacitu, je komunikováno neztrátové množství informací). Tzn. mluvčí i přijemcce interpretují zprávu stejně (což ovšem neznamená že na danou věc nemají odlišný názor nebo se neshodují na závěrech). Přesnost komunikace je ovlivňována více faktory, patří zde například forma řeči, její rychlost, srozumitelnost, nedostatky v kódování

Šumy v komunikaci

V průběhu komunikace by se mělo zabránit tzv. šumům. Znemožňuje-li např. okolní prostředí, špatná výslovnost, syntaktická roztříštěnost, gramatická neobratnost, nebo dvojznačnost použitého slovníku komunikaci, je třeba tyto faktory eliminovat. Další faktory ovlivňující kvalitu komunikace mohou být rozdílné zkušenosti účastníků, vzhledem k tomu že každý člověk má tendenci interpretovat dané zdělení odlišně. Čím fragmentárnější a nejednoznačnější je informace, tím větší je šance že dojde k nedorozumění Když vezmeme v potaz všechna předešlá kritéria, můžeme rozdělit komunikaci na konzistentní nebo nekonzistentní. Konzistentní komunikace je ta, v níž na základě svého vztahu k předchozímu sdělení, nebo kontextu jsou sdělení přesná, srozumitelná a nerozporná na obsahové i vztahové úrovni. K úspornosti a k zpřesnění předávaných zpráv pomáhá za určitých podmínek mechanismus přejímání role. Čím více je každý účastník komunikace schopný přejímat roli svého protějšku, „vcítit se do něho“, tím méně komunikačních jednotek je třeba k předání informace a k správnému jejímu porozumění