Informační etika. Definice informační etiky, vztah k informačnímu právu, základní okruhy problémů, kterými se informační etika zabývá.: Porovnání verzí

Řádek 2: Řádek 2:
  
 
== Informační etika ==
 
== Informační etika ==
Toto označení poprvé použil filozof Rafael Cappuro (1987)<br />
+
'''Etika''' = filozofická disciplína, která zkoumá soubor pravidel (morálku) nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Počátky lze nalézt ale již ve starověku, antice – svoboda projevu; svoboda tisku – novověk, současnost – svobodný přístup k informacím.<br />
'''Etika''' = filozofická disciplína, která zkoumá soubor pravidel (morálku) nebo morálně relevantní jednání a jeho normy.
+
'''Informační etika''' = značení informační etika poprvé použil filozof Rafael Cappuro. Jedná se o oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání a využívání informací = soubor etických norem určený pro práci s informacemi, může probíhat ve dvou rovinách – soukromé a veřejné. Týká se knihovnictví, žurnalistiky, informatiky, publikační činnosti, při vědecké činnosti, pedagogické činnosti, politiky.<br />
Počátky lze nalézt ale již ve starověku, antice – svoboda projevu; svoboda tisku – novověk, současnost – svobodný přístup k informacím.
 
Jedná se o oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání a využívání informací = soubor etických norem určený pro práci s informacemi, může probíhat ve dvou rovinách – soukromé a veřejné. Týká se knihovnictví, žurnalistiky, informatiky, publikační činnosti, při vědecké činnosti, pedagogické činnosti, politiky.<br />
 
 
Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatele, etiku tlumočníků a překladatelů, redaktorů apod.) a etiku uživatele informací.
 
Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatele, etiku tlumočníků a překladatelů, redaktorů apod.) a etiku uživatele informací.
  
Informační etika je aplikovanou disciplínou filozofické etiky. Jejím cílem je definovat pravidla a zásady, jak by se měli chovat lidé, kteří pracují s informacemi, aby prospívali sobě i ostatním. Řeší praktické otázky, jako je »» plagiátorství, »» zveřejňování informací, »» problematiku poskytování informací třetí osobě.
+
Je aplikovanou disciplínou filozofické etiky. Jejím cílem je definovat pravidla a zásady, jak by se měli chovat lidé, kteří pracují s informacemi, aby prospívali sobě i ostatním. Řeší praktické otázky, jako je »» plagiátorství, »» zveřejňování informací, »» problematiku poskytování informací třetí osobě. Informační etika přináší také řadu praktických a užitečných vzorců chování, které je vhodné dodržovat, pokud chceme v informační společnosti správným způsobem jednat – od tvorby dokumentu přes zpracování informací až po jejich publikaci. Řada pravidel je definována v některém z kodexů, které mají různý stupeň závaznosti. Přesto se může stát, že aplikace některých pravidel povede k paradoxům, které nemají obecně správné řešení.
Informační etika přináší také řadu praktických a užitečných vzorců chování, které je vhodné dodržovat, pokud chceme v informační společnosti správným způsobem jednat – od tvorby dokumentu přes zpracování informací až po jejich publikaci. Řada pravidel je definována v některém z kodexů, které mají různý stupeň závaznosti. Přesto se může stát, že aplikace některých pravidel povede k paradoxům, které nemají obecně správné řešení.<br />
 
  
=== Mezi přínosy informační etiky patří: ===
+
=== Přínosy informační etiky patří: ===
 
*zkvalitnění poskytování informačních služeb a informací obecně,
 
*zkvalitnění poskytování informačních služeb a informací obecně,
 
*zkvalitnění komunikace,
 
*zkvalitnění komunikace,
 
*definování pravidel pro zacházení s informacemi,
 
*definování pravidel pro zacházení s informacemi,
 
*zajištění volného přístupu k vědeckým informacím,
 
*zajištění volného přístupu k vědeckým informacím,
*odstranění patologických jevů (krádež identity, kyberšikany, …)
+
*odstranění patologických jevů (krádež identity, kyberšikany,…)
  
 
=== Informační etika může příznivě působit na: ===
 
=== Informační etika může příznivě působit na: ===

Verze z 12. 11. 2019, 22:25

Stránka ve výstavbě
Soubor:Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Soubor:Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Informační etika

Etika = filozofická disciplína, která zkoumá soubor pravidel (morálku) nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Počátky lze nalézt ale již ve starověku, antice – svoboda projevu; svoboda tisku – novověk, současnost – svobodný přístup k informacím.
Informační etika = značení informační etika poprvé použil filozof Rafael Cappuro. Jedná se o oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformaci, ukládání, vyhledávání a využívání informací = soubor etických norem určený pro práci s informacemi, může probíhat ve dvou rovinách – soukromé a veřejné. Týká se knihovnictví, žurnalistiky, informatiky, publikační činnosti, při vědecké činnosti, pedagogické činnosti, politiky.
Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatele, etiku tlumočníků a překladatelů, redaktorů apod.) a etiku uživatele informací.

Je aplikovanou disciplínou filozofické etiky. Jejím cílem je definovat pravidla a zásady, jak by se měli chovat lidé, kteří pracují s informacemi, aby prospívali sobě i ostatním. Řeší praktické otázky, jako je »» plagiátorství, »» zveřejňování informací, »» problematiku poskytování informací třetí osobě. Informační etika přináší také řadu praktických a užitečných vzorců chování, které je vhodné dodržovat, pokud chceme v informační společnosti správným způsobem jednat – od tvorby dokumentu přes zpracování informací až po jejich publikaci. Řada pravidel je definována v některém z kodexů, které mají různý stupeň závaznosti. Přesto se může stát, že aplikace některých pravidel povede k paradoxům, které nemají obecně správné řešení.

Přínosy informační etiky patří:

  • zkvalitnění poskytování informačních služeb a informací obecně,
  • zkvalitnění komunikace,
  • definování pravidel pro zacházení s informacemi,
  • zajištění volného přístupu k vědeckým informacím,
  • odstranění patologických jevů (krádež identity, kyberšikany,…)

Informační etika může příznivě působit na:

  • kvalitu informačních služeb a tím i pomoci uživatelům
  • zlepšení přístupu v zacházení s informacemi a jejich využití
  • zkvalitnění komunikace, jíž je informační pracovník aktivní účastník
  • pozitivní komercializaci informačních služeb
  • zmenšení negativních vlastností spojených s informacemi (pseudoinformace, šumy, zkreslení, bariéry atd.)
  • zlepšení ve využití technologií a jejich synchronizaci s rozvojem mentálního života
  • vážnost profese informačních pracovníků a knihovníků
  • regulaci informací (odstraňování balastu, zvýšení srozumitelnosti a věrohodnosti informací)
  • zlepšení všeobecné morálky jednotlivců, skupin
  • rozvoj společnosti, včetně funkce stimulační: potřebné informace v náležité kvalitě jako účinný nástroj tohoto rozvoje

Problémy informační etiky

Informační etika se nezabývá pouze prací s informacemi z praktického hlediska, ale zajímá se také o globální vývoj a vlivy, které působí na informační společnost. Etické problémy se mohou dělit na mikroetické a makroetické problémy.

Mikroetické

Jde především o správnost či nesprávnost určitého způsobu nakládání s informacemi, v souvislosti s vlastním informačním chováním aktérů procesu. Jsou spojené s chováním jedinců, lépe řečeno uživatelů počítačů, internetu a celkově kyber světa. V roce 1984 American Society for Informacion Science identifikovala tyto problémy konkrétněji. Jde například o:

  • stahování
  • soukromí (úmyslné či nechtěné zveřejnění dat)
  • copyright (duševní vlastnictví, sdílení software atp.
  • dodržování autorských práv
  • porušování citačních zásad
  • obchodování s osobními údaji
  • ochrana obchodního tajemství

Makroetické

Souvisejí s dopady informačních technologií na společnost. Jde o morální posuzování norem, praktik, institucí a zákonů, které jsou budovány na bázi makroetiky.

  • spojení informační technologie a moci
  • cyberspace a zájem o dění v reálném světě
  • digitální rozdělení společnosti
  • informační technologie ve výuce

Každý z výše uvedených problémů je dosti závažný a možností jejich řešení mnoho není nebo nejsou snadná. Těžko například můžeme nařizovat cizí mocnosti, aby přestala ve své zemi blokovat internet a nechala obyvatele nahlédnout za hranice jejich země. Můžeme však naučit lidi, jak technologie využívat, a zvýšením gramotnosti zúžit digitální propast. Stejně obtížné je kontrolovat pravdivost různých informací v době, kdy jsme jimi každý den zahlceni. Na druhé straně pro vlastnictví informací máme různé nástroje a pomůcky, stejně jako legislativu. Rovněž soukromí jednotlivce může být chráněno různými fyzickými i softwarovými prostředky v rámci IT, pokud má instituce dostatečné finanční prostředky.

Vztah informační etiky k informačnímu právu

Problémové kauzy:

  1. Právo na informace (každý občan má právo vědět jakými informacemi disponuje stát)
  2. Právo na informace x ochrana soukromí
  3. Ochrana obchodního tajemství
  4. Ochrana duševního vlastnictví
  5. autorský zákon, patentová ochrana
  6. Porušování citačních zásad (neuvedení citace)
  7. Hate speech
  8. šíření a publikování dokumentů podněcujících k nenávisti k určité skupině
  9. Informační exploze, šíření nadbytečných informací (např. v oblasti elektronické pošty → spam)

KODIFIKACE S informační etikou se pojí i kodifikace určitých pravidel správného jednání v informační praxi. Tato kodifikace zpravidla probíhá na třech úrovních. - formou právních norem (tiskový zákon, zákon o ochraně osobních údajů, autorský zákon atd.), formou mezinárodních úmluv (v oblasti deklarovaných lidských práv např. právo na informace, právo na ochranu soukromí, svoboda projevu atd.), - a formou profesních kodexů v novinářské, knihovnické či informatické oblasti. Mezi etické kodexy patří například: - Desatero počítačové etiky. - Kodex ACM. - Netiquette. - Kodex ALA. - Novinářský kodex. - Etický kodex tlumočníka a překladatele. - Anglický kodex knihovníka (návrh). - Mezinárodní etický kodex pro pracovníky sdělovacích prostředků. - Kodex UNESCO pro psaní vědeckých publikací (zkrácený překlad). Řízení se pouze kodexy vyvolává celou řadu dalších problémů.

Etické publikování informací

Hlavní zásadou informací je jejich pravdivost. Velkým problémem je zkreslení informací či podávání pouhým polopravd, se kterými se často setkáváme v médiích (bulváry). Tvůrce informací je zodpovědný za jejich ověření a přesnost a měl by se vyhnout takovým informacím, které dosud nebyly oficiálně potvrzeny, jinak může dojít k tomu, že místo pravdivé informace šíří tzv. fámy.

Často se mluví o následujících zásadách, které se odrážejí v tom, jak vypadají jednotlivé kodexové normy:

  • Informace by měly být volně šířeny.
  • Šíření informací by nemělo nikomu způsobit škodu či újmu.
  • Nepravdivá informace není informací a neměla by být šířena.
  • Tvorba nových informací je žádoucí.
  • Každý tvůrce informací za ně nese zodpovědnost.

Na první pohled se zdá být jasné, že jde o pravidla, která jsou velice motivující například pro vědeckou a výzkumnou činnost, kde mohou fungovat relativně dobře. Svobodné a rychlé šíření informací je jedním ze základních stavebních kamenů pokroku.

Právo na informace a ochrana soukromí může představovat první etický paradox. Zaměstnavatel z přehledu hlaviček e-mailových zpráv odtuší, že jeho zaměstnanec nepracuje dostatečně efektivně, a proto mu nainstaluje na počítač program, který monitoruje veškerou jeho činnost. Když takto zjistí, že zaměstnanec využívá neoprávněně ICT zaměstnavatele a v pracovní době příliš nepracuje, propustí jej. Co je více – ochrana soukromí zaměstnance, nebo právo zaměstnavatele na informace? Legislativa by se klonila spíše na stranu zaměstnance, ale etika?

Právo na soukromí a ochrana bezpečnosti obyvatel. Zde je možné uvést jednoduchý příklad s kamerovými systémy ve městech. Londýn je městem s největším množstvím kamer na jednoho obyvatele, ale praxe ukazuje, že to nemá vliv na kriminalitu ani bezpečnostní rizika. Do této kategorie však také spadají různé policejní odposlechy, kontrola toho, čím člověk topí atp. V oblasti elektronických komunikací to může být třeba diskuse nad tím, do jaké míry je přípustné, aby stát mohl kontrolovat datový provoz.

Právo na soukromí =

Ochrana soukromí jednotlivce by měla být jedním z hlavních cílů komunikační sítě. Je však těžké najít pravou rovnováhu mezi ochranou soukromí jednotlivce a uspokojením informačních potřeb společnosti. Je to těžké zejména v informační společnosti, protože moderních technologií lze velmi účinně využívat ke sběru informací o jednotlivcích, o jejich činnosti, způsobech a chování. Firmy, které se zabývají průzkumem trhu, pojišťovací agentury, banky a obchody hromadí data a informace, aby mohly účinněji nabízet a dodávat své služby, avšak jejich metody často nešetrně zasahují do osobního života občanů.

Citační etika

Jde o morální povinnost autora publikované vědecké práce uvést v této práci ty výsledky svých myšlenkových předchůdců, na které ve své práci bezprostředně a vědomě navázal, a odlišit zřetelně své vlastní výsledky od výsledků jiných autorů. Za tímto účelem má autor práce těchto svých předchůdců citovat, zejména pak ty práce, jejichž výsledků využil (konstruktivní citace). Na druhé straně není správné spekulativně zatěžovat vědecké práce prestižními citacemi, jako jsou některé nekonstruktivní autoritativní citace a nekonstruktivní autocitace.

Ochrana duševního vlastnictví

Výhradní práva k nakládání s díly, vynálezy a jinými nehmotnými výsledky procesu lidské tvořivosti, zkoumání a myšlení. Těmi jsou myšleny různé výsledky více či méně originálních myšlenek, námětů, návodů a řešení. Díky své nehmotné podstatě lze za duševní vlastnictví považovat jen to, co je společností považováno za vhodné k ochraně právní úpravou, vesměs by tedy mělo jít o výsledky tvorby, výzkumu, či jiné činnosti, které jsou dostatečně jedinečné či originální.

Autorský zákon z pohledu informační etiky:

  • vždy bychom měli citovat
  • neměli bychom kopírovat, stahovat ani části dokumentů
  • měli bychom se řídit kodexy
  • informace a dokumenty, ve kterých se toto objeví bychom neměli ani kopírovat a ani ukazovat čtenářům a uživatelům