Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií

Než bude vysvětlen pojem informační etika, tak na úvod je třeba uvést, co je etika obecně.

Etika

  • je nauka, která se zabývá správným jednáním v lidské společnosti
  • termín etika pochází z řeckého slova „ethos“, což v překladu znamená zvyk, mrav, obyčej či zvláštnost
  • předmětem etiky jako vědy je morálka, která hodnotí konání člověka z hlediska dobra a zla a porovnává to s lidským svědomím, a dále se snaží najít společné a obecné základy
  • jak již bylo zmíněno, předmětem etiky jako vědy je morálka, etika je tedy věda o morálce
  • protože je etika vědou teoretickou, patří do humanitních věd do kategorie k filozofii, s níž se etika postupně vyvíjela již od starověku
  • etikou se zabýval už i Aristoteles, Sokrates, Platón, později J. Bentham, I.Kant aj.


Existuje mnoho rozlišení a druhů etiky

  • Etika filozofická, etika náboženská
  • Etika individuální, etika sociální
  • Etika heteronomní, etika autonomní
  • Profesní etika (etické kodexy - lékařská, obchodní, právní, knihovnická etika atd.)
  • Dále: bioetika, environmentální etika, ...

Informační etika

Informační etika je umění a věda usilující o zvýšení citlivosti a uplatnění metod při posuzování morálních hodnot a činností v oblasti aplikace informací a informačních technologií v životě společnosti.[1] Je to etika uplatňovaná ve všech fázích životního cyklu informace(vznik, šíření, transformace, ukládání, vyhledávání, organizace a využívání) v profesích jako například – informační pracovníci, knihovníci, novináři, učitelé aj.Informační etika pro různé oblasti znamená něco jiného – př. IE pro programátora bude jiná než IE pro lékaře, obchodníka či knihovníka. Poprvé tento pojem použil kolem roku 1988 dnes jeden nejznámějších odborníků v této oblasti - Rafael Capurro (založil Mezinárodní centrum pro informační etiku). Na území ČR se touto tematikou poprvé zabývali Karel Janoš a Jan Činčera.

Oblasti informační etiky

Rafael Capurro vymezil 5 oblastí, kterými se informační etika zabývá:[2]

  • Vývojem morálních hodnot v informační oblasti
  • Vývojem etických konfliktů v informační oblasti
  • Skrytými rozpory a záměry
  • Informačními mýty a dezinformacemi
  • Popisem vytváření nových mocenských struktur

Informační etika se primárně zabývá 8 hlavními oblastmi:

  • Právem na informace
  • Ochranou soukromí
  • obchodováním s informacemi
  • Omezováním lidské svobody nejrůznějšími informačními systémy
  • Využitím a zneužitím informačních a komunikačních technlogoií a v neposlední řadě také využití a zneužití informací
  • Svobodou projevu a zneužíváním této svobody
  • Profesní etikou informačních oborů
  • Šířením pomluv, lživých informací, dezinformací

Karel Janoš vymezil následující cíle informační etiky[3]. Janošovy cíle informační etiky jsou aplikované na osoby pracující ve sféře informací (převážně informační pracovníci a knihovníci). Uvedeny jsou ty nejdůležitější cíle IE:

  • upozornit na výžnam informační etiky pro informační pracovníky (a nejen pro ně)
  • rozebrat konkrétní problémy a aktivně zapojit do toho informační pracovníky
  • zvýšit úroveň a profesionalitu práce těchto odborníků jako služby společnosti
  • zvýšit prestiž těchto profesí
  • přispět k tomu, aby informace byly faktorem pozitivně působícím na morální rozvoj společnosti
  • zvýšit pocit odpovědnosti inf. pracovníků za porušování informační etiky


Dle účastníků procesu životního cyklu informace můžeme rozlišovat:

  1. etika tvůrce informací (nutno sdělovat pravdivé a ověřené informace, správně citovat a uvádět zdroje)
  2. etika uživatele informací (nutno vhodně a eticky informace využít)
  3. etika zprostředkovatele informací (nutno respektovat autorská práva)

Etické problémy rozlišujeme na:

  • makroetické - problémy které souvisejí s dopady ICT na společnost jako celek – sem můžeme zařadit např. digital divide, informační přetížení, IT ve výuce
  • mikroetické - problémy, které přímo souvisejí s informační prací a individuálním chováním, můžeme sem zařaidt ochranu duševního vlastnictví a ochranu soukromí, plagiátorství



Poznámky a použitá literatura

  1. Základy informační etiky - PP prezentace. 2011. Dostupné také z: https://is.muni.cz/el/1421/jaro2011/VIKBA06/um/24304851/Zaklady_informacni_etiky.pdf</ref>
  2. JAN, Činčera. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. Brno: Masarykova univerzita, 2002. Dostupné také z: http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/ETIKA.pdf
  3. KAREL, Janoš. Informační etika. Dostupné také z: http://www.knihovnictvi.wz.cz/soubory/inf.etika.PDF

Související články

Klíčová slova