Informační legislativa – její rozdělení a právo svobodného přístupu k informacím: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
=='''INFORMAČNÍ LEGISLATIVA'''==
+
==INFORMAČNÍ LEGISLATIVA==
  
"The main principle behind freedom of information legislation is that people have a right to know about the activities of public authorities, unless there is a good reason for them not to."<ref><i>The Guide to Freedom of Information</i>. Cheshire: Information commissioner´s office, 2012, 56 s. Dostupné také z: https://www.hud.ac.uk/media/universityofhuddersfield/content/documents/informationgovernance/freedomofinformation/Plain English Guide to Freedom of Information.pdf</ref>
+
Pojmem [[Informační legislativa|legislativa]] rozumíme zákon či soubor zákonů navrhovaných vládou, které vznikly z moci úředníka nebo parlamentu.
 +
„Prostřednictvím práva přijímat, vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace se každému umožňuje dozvědět se informaci a získat informaci do své dispoziční sféry a v ní tuto informaci zpracovat, pro svojí potřebu i pro potřebu jiných, když v souladu s Ústavou k němu patří i právo takto získanou informaci dále rozšiřovat.<ref>Nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 16.6. 1999, sp. zn. II. ÚS 10/99, in: Drgonec, J.: Sloboda prejavu a právo na informácie v teórii a praxi ústavného práva Slovenskéj republiky, Časopis pro právní vědu a praxi č. 4/1999, s. 395 a n.</ref>
  
Základ informačního práva tvoří:
+
==PRÁVO SVOBODNÉHO PŘÍSTUPU K INFORMACÍM==  
* '''Listina základních práv a svobod''' (OSN 1948, ústavní zákon ČR č. 23/1991 Sb.)<ref><i>Úplné znění ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky ; Úplné znění Usnesení České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ; Úplné znění zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny</i>. Vyd. 10. Praha: Armex, 2014, 128 s. ISBN 978-80-87451-33-5.</ref>
 
* '''Listina základních práv EU''' (směrnice č. 2007/C300/1)<ref><i>Listina základních práv Evropské unie</i>. Paris: Biotop, 2008, 80 s. ISBN 978-2-84400-418-5.</ref>
 
 
 
Základní rozdělení informačního práva na 3 větve:
 
 
 
'''1. Právo podporující šíření informací'''
 
* svoboda slova ("Listina OSN" čl. 17, odts. 3; "Listina EU" hlava II, čl. 11)
 
* svobodný přístup k informacím ("Listina OSN" čl. 17, odst. 1-5, čl. 25, odst. 1, čl. 35, odst. 2)
 
 
 
'''2. Právo na ochranu před šířením informací'''
 
* ochrana tajemství právnických osob
 
* ochrana osobních údajů ("Listina OSN" čl. 10 a 13; "Listina EU" hlava II, čl. 8)
 
 
 
'''3. Právo na ochranu duševního vlastnictví'''
 
* ochrana autorských práv ("Listina EU" hlava II, čl.  17)
 
* ochrana průmyslového vlastnictví ("Listina EU" hlava II, čl. 17)<ref>RUDOLF, Vlasák. <i>Informační politika::minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích: Informační politika:minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích</i>. Praha, 2011, 92 s. Dostupné také z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240</ref>
 
 
 
 
 
=='''PRÁVO SVOBODNÉHO PŘÍSTUPU K INFORMACÍM'''==  
 
 
 
Právo na informace je garantováno Listinou základních práv a svobod v rámci politických práv, protože je prostředkem k účasti lidí na politickém životě státu.  Právo na svobodný přístup k informacím je jedním z nejdůležitějších práv, která se týkají vztahu občana a veřejné správy. Hlavním smyslem práva na informace je zprostředkovat každému přístup k věcem veřejného zájmu, a tím umožnit neformální dohlížení a  kontrolu výkonné moci ve státě. Současné znění zákona o svobodném přístupu k informacím je výsledkem dlouholetých změn, připomínek i doplnění, které se odehrávaly v rámci implementace předpisu do každodenního života veřejné správy. Zákon byl následně několikrát novelizován.<ref>EVA, Ludvíková. <i>Svobodný přístup k informacím</i>. Brno, 2006, 63 s. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/69783/pravf_m/</ref>
 
  
 +
Právo na [[Informace|informace]] je garantováno Listinou základních práv a svobod v rámci politických práv, protože je prostředkem k účasti lidí na politickém životě státu.  Právo na svobodný přístup k informacím je jedním z nejdůležitějších práv, která se týkají vztahu občana a veřejné správy. Hlavním smyslem práva na informace je zprostředkovat každému přístup k věcem veřejného zájmu, a tím umožnit neformální dohlížení a  kontrolu výkonné moci ve státě. Současné znění zákona o svobodném přístupu k informacím je výsledkem dlouholetých změn, připomínek i doplnění, které se odehrávaly v rámci implementace předpisu do každodenního života veřejné správy. Zákon byl následně několikrát novelizován.<ref>EVA, Ludvíková. <i>Svobodný přístup k informacím</i>. Brno, 2006, 63 s. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/69783/pravf_m/</ref>
  
 
===Stručný historický vývoj práva v české legislativě===
 
===Stručný historický vývoj práva v české legislativě===
  
Za dob tzv. První republiky byla v Ústavní listině Československé republiky zaručena svoboda projevu, zejména tisku, zajišťovala se svoboda bádání a šíření jeho výsledků. [[Cenzura|Cenzura (na internetu)|Cenzura]] se vylučovala. V roce 1938, po Michovské dohodě, Ústava prošla vývojem, kdy přestala zcela platit. Po 2. světové válce byla ústavní a právní řád obnoven v duchu První republiky. Po únoru 1948 zákony značně omezovaly svobodu projevu a tisku, porušením vznikla hrozba nejrůznějších sankcí.
+
Za dob tzv. První republiky byla v Ústavní listině Československé republiky zaručena svoboda projevu, zejména tisku, zajišťovala se svoboda bádání a šíření jeho výsledků. [[Cenzura|Cenzura]] se vylučovala. V roce 1938, po Michovské dohodě, Ústava prošla vývojem, kdy přestala zcela platit. Po 2. světové válce byla ústavní a právní řád obnoven v duchu První republiky. Po únoru 1948 zákony značně omezovaly svobodu projevu a tisku, porušením vznikla hrozba nejrůznějších sankcí.
 
Poprvé bylo v České republice zakotveno právo na informace až v Ústavním zákoně ze dne 9. ledna 1991. Tímto byla uvozena Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky. Listina základních práv a svobod byla opakovaně přijata dne 16. prosince 1992 v rámci ústavního zákona č. 1/1993 Sb..
 
Poprvé bylo v České republice zakotveno právo na informace až v Ústavním zákoně ze dne 9. ledna 1991. Tímto byla uvozena Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky. Listina základních práv a svobod byla opakovaně přijata dne 16. prosince 1992 v rámci ústavního zákona č. 1/1993 Sb..
 
Problém nicméně přetrvával kvůli neexistenci prováděcího zákona, který by dále přesně charakterizoval, jasně označil a strukturoval povinné osoby, vymezil oblast informací, specifikoval chráněné informace a podmínky, podle kterých mají obě strany postupovat.  
 
Problém nicméně přetrvával kvůli neexistenci prováděcího zákona, který by dále přesně charakterizoval, jasně označil a strukturoval povinné osoby, vymezil oblast informací, specifikoval chráněné informace a podmínky, podle kterých mají obě strany postupovat.  
 
V roce 1998 Senát předložil Poslanecké sněmovně první návrh zákona o svobodném přístupu k informacím.
 
V roce 1998 Senát předložil Poslanecké sněmovně první návrh zákona o svobodném přístupu k informacím.
 
  
 
=== Současnost práva přístupu k informacím ===
 
=== Současnost práva přístupu k informacím ===
Řádek 47: Řádek 27:
 
Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a na poskytování názorů budoucích rozhodnutí a vytváření nových informací.<ref><i>Kompletní průvodce právem na informace</i>. Brno, 2016. Dostupné také z: http://frankbold.org/pro-media</ref>
 
Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a na poskytování názorů budoucích rozhodnutí a vytváření nových informací.<ref><i>Kompletní průvodce právem na informace</i>. Brno, 2016. Dostupné také z: http://frankbold.org/pro-media</ref>
  
 +
===Novelizace zákona č. 106/1999 Sb.===
 +
Poslední novelizace pochází z roku 2006 jako zákon č. 61/2006 Sb., který upravuje zákon č. 106/1999 Sb., zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zákon č. 128/2000 Sb. o obcích. Důvodem této novelizace byla potřeba zakotvení směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru do českého právního řádu. Tato směrnice definuje minimální požadavky na poskytování informací veřejnou správou široké veřejnosti, které mají být spravedlivé, transparentní a nediskriminační.<ref>VLASÁK, Rudolf. <i>Informační politika::minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích </i>. Praha, 2011, 92 s. Dostupné také z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240</ref>
  
==Odkazy==
+
==Zdroje==
 
===Reference===
 
===Reference===
 
<references/>
 
<references/>
  
 
===Související články===
 
===Související články===
 
+
[[Ochrana osobních údajů]]<br />
 +
[[Průmyslové vlastnictví]]<br />
 +
[[Internet a autorské právo]]<br />
  
 
===Klíčová slova===
 
===Klíčová slova===
 
informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím
 
informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím
 +
 +
[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]

Aktuální verze z 13. 6. 2016, 22:26

INFORMAČNÍ LEGISLATIVA

Pojmem legislativa rozumíme zákon či soubor zákonů navrhovaných vládou, které vznikly z moci úředníka nebo parlamentu. „Prostřednictvím práva přijímat, vyhledávat a rozšiřovat ideje a informace se každému umožňuje dozvědět se informaci a získat informaci do své dispoziční sféry a v ní tuto informaci zpracovat, pro svojí potřebu i pro potřebu jiných, když v souladu s Ústavou k němu patří i právo takto získanou informaci dále rozšiřovat.“[1]

PRÁVO SVOBODNÉHO PŘÍSTUPU K INFORMACÍM

Právo na informace je garantováno Listinou základních práv a svobod v rámci politických práv, protože je prostředkem k účasti lidí na politickém životě státu. Právo na svobodný přístup k informacím je jedním z nejdůležitějších práv, která se týkají vztahu občana a veřejné správy. Hlavním smyslem práva na informace je zprostředkovat každému přístup k věcem veřejného zájmu, a tím umožnit neformální dohlížení a kontrolu výkonné moci ve státě. Současné znění zákona o svobodném přístupu k informacím je výsledkem dlouholetých změn, připomínek i doplnění, které se odehrávaly v rámci implementace předpisu do každodenního života veřejné správy. Zákon byl následně několikrát novelizován.[2]

Stručný historický vývoj práva v české legislativě

Za dob tzv. První republiky byla v Ústavní listině Československé republiky zaručena svoboda projevu, zejména tisku, zajišťovala se svoboda bádání a šíření jeho výsledků. Cenzura se vylučovala. V roce 1938, po Michovské dohodě, Ústava prošla vývojem, kdy přestala zcela platit. Po 2. světové válce byla ústavní a právní řád obnoven v duchu První republiky. Po únoru 1948 zákony značně omezovaly svobodu projevu a tisku, porušením vznikla hrozba nejrůznějších sankcí. Poprvé bylo v České republice zakotveno právo na informace až v Ústavním zákoně ze dne 9. ledna 1991. Tímto byla uvozena Listina základních práv a svobod jako ústavní zákon tehdejšího Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky. Listina základních práv a svobod byla opakovaně přijata dne 16. prosince 1992 v rámci ústavního zákona č. 1/1993 Sb.. Problém nicméně přetrvával kvůli neexistenci prováděcího zákona, který by dále přesně charakterizoval, jasně označil a strukturoval povinné osoby, vymezil oblast informací, specifikoval chráněné informace a podmínky, podle kterých mají obě strany postupovat. V roce 1998 Senát předložil Poslanecké sněmovně první návrh zákona o svobodném přístupu k informacím.

Současnost práva přístupu k informacím

Hlavním cílem Zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím... je zajištění vymahatelnosti informací od správních orgánů a boj proti byrokracii, korupci a zneužívání moci. Zákonem jsou zejména definovány povinné subjekty, jež mají povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti:

  • státní orgány,
  • územní samosprávné celky a jejich orgány,
  • veřejné instituce
  • veřejnoprávní korporace (např. Česká lékařská komora)
  • některé fyzické osoby pověřené výkonem veřejné moci (např. soudní exekutor, rektor univerzity apod.)
  • některé právnické osoby nadané výkonem veřejné moci (např. Všeobecná zdravotní pojišťovna apod.)

Zákon se nevztahuje na poskytování informací, které jsou předmětem průmyslového vlastnictví a na poskytování názorů budoucích rozhodnutí a vytváření nových informací.[3]

Novelizace zákona č. 106/1999 Sb.

Poslední novelizace pochází z roku 2006 jako zákon č. 61/2006 Sb., který upravuje zákon č. 106/1999 Sb., zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zákon č. 128/2000 Sb. o obcích. Důvodem této novelizace byla potřeba zakotvení směrnice Evropského parlamentu a rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru do českého právního řádu. Tato směrnice definuje minimální požadavky na poskytování informací veřejnou správou široké veřejnosti, které mají být spravedlivé, transparentní a nediskriminační.[4]

Zdroje

Reference

  1. Nález Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 16.6. 1999, sp. zn. II. ÚS 10/99, in: Drgonec, J.: Sloboda prejavu a právo na informácie v teórii a praxi ústavného práva Slovenskéj republiky, Časopis pro právní vědu a praxi č. 4/1999, s. 395 a n.
  2. EVA, Ludvíková. Svobodný přístup k informacím. Brno, 2006, 63 s. Dostupné také z: http://is.muni.cz/th/69783/pravf_m/
  3. Kompletní průvodce právem na informace. Brno, 2016. Dostupné také z: http://frankbold.org/pro-media
  4. VLASÁK, Rudolf. Informační politika::minulost a současnost v Čechách a ve vyspělých demokraciích . Praha, 2011, 92 s. Dostupné také z: http://uisk.ff.cuni.cz/listing.do?categoryId=20240

Související články

Ochrana osobních údajů
Průmyslové vlastnictví
Internet a autorské právo

Klíčová slova

informační legislativa, informační právo, právo svobodného přístupu k informacím