Jaroslav Drtina: Porovnání verzí

m
(kategorizace)
Řádek 1: Řádek 1:
Jaroslav Drtina byl v letech 1950 až 1967 ředitelem '''Lektorátu knihovnictví''' (předchůdce dnešního '''Ústavu informační vědy a knihovnictví'''), přejmenovaného roku 1953 na '''Katedru knihovnictví a novinářství''' a roku 1967 na '''Katedru knihovnictví a vědeckých informací'''. Narodil se roku 1908 v Plzni a zemřel v roce 1967 v Praze.
+
'''Jaroslav Drtina''' byl v letech 1950 až 1967 ředitelem '''Lektorátu knihovnictví''' (předchůdce dnešního '''Ústavu informační vědy a knihovnictví'''), přejmenovaného roku 1953 na '''Katedru knihovnictví a novinářství''' a roku 1967 na '''Katedru knihovnictví a vědeckých informací'''. Narodil se roku 1908 v Plzni a zemřel v roce 1967 v Praze.
  
 
== Osobní a profesní život ==
 
== Osobní a profesní život ==
Řádek 14: Řádek 14:
  
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
 +
[[Kategorie:Osobnosti informační vědy a knihovnictví]]

Verze z 10. 1. 2016, 09:47

Jaroslav Drtina byl v letech 1950 až 1967 ředitelem Lektorátu knihovnictví (předchůdce dnešního Ústavu informační vědy a knihovnictví), přejmenovaného roku 1953 na Katedru knihovnictví a novinářství a roku 1967 na Katedru knihovnictví a vědeckých informací. Narodil se roku 1908 v Plzni a zemřel v roce 1967 v Praze.

Osobní a profesní život

Na FF UK studoval filozofii a sociologii, během cest do Francie se účastnil jazykových a literárních kurzů. Po dosažení doktorátu z filosofie se účastnil knihovnických kurzů a následně působil jako dobrovolník v Národní a universitní knihovně v Praze. Jeho specializací byla bibliografie, o jejíž historii vydal roku 1944 malou publikaci, první svého druhu u nás. Jeho cílem již v době osvobození byla jednotná koncepce vědeckých a lidových knihoven, přičemž usiloval o rozšíření knihoven všude, kde vznikaly nové vysoké školy. Byl spoluautorem a organizátorem katalogizačních pravidel z let 1950 a 1952. Díky jeho úsilí byla ustanovena výuka knihovnického oboru, nejdříve dvouletá a posléze pětiletá. Inicioval také u nás několik knihovnických konferencí s velkým odborným dosahem.

Publikační činnost

Je autorem řady odborných i populárně-vědních publikací, mezi něž patří Chrestomatie k základům bibliografie (1954), Sylabus (1957), Základy bibliografie (1965), ale i Knížka pro čtenáře (1946) či Knihovna jako instituce socialistická (1961).

Bibliografie

Klíčová slova

Historie knihovnictví, Ústav informačních studií a knihovnictví