Kategorie rysů osobnosti

Na úvod můžeme říci, že zastánci rysového přístupu se dosud neshodli na tom, co rysy vlastně vyjadřují. V přístupu k rysům osobnosti se zvažuje, zda se jedná o charakteristiky popisující vlastnosti osobnosti nebo zda rysy vysvětlují příčiny chování, jednání a prožívání[1].

Obecně bývá pojem rys osobnosti užíván jako ekvivalent k pojmu psychická vlastnost. Psychické vlastnosti bývají obvykle odvozovány z pozorovatelného chování člověka - za agresivního jedince je považován ten, který se chová útočně. Jedná se tedy o popisné, deskriptivní charakteristiky osobnosti pozorovaného jedince[1].

Vlastnosti osobnosti mohou být však také uvažovány z hlediska vnitřních determinant chování. Psychická vlastnost zde předpokládá určitou predispozici projevů chování osobnosti. Dispozice jsou nejčastěji definovány jako vrozené či získané připravenosti chovat se, jednat nebo prožívat situace určitým způsobem[1]. Jako synonymum k pojmu dispozice se používá pojem rys.

Allport rozlišil dva druhy rysů: vnější rysy, které můžeme pozorovat (behaviorální rysy) a vnitřní rysy (emoční a kognitivní rysy), které z vnějších projevů odvozujeme[1].

Empirické vymezení rysů osobnosti je založeno na srovnání psychických vlastností s objektivně stanoveným standardem[2]. Podle tohoto přístupu má každá osobnost poměrně trvalé, vrozené a získané charakteristiky či dispozice, které určují myšlení, jednání, prožívání člověka[2]. Osobnostní rysy často iniciují a a regulují různé psychické procesy a behaviorální projevy[2].

Problematika rysů osobnosti se silně prolíná a propojuje s různými typologiemi temperamentu, počínaje Hippokratovou teorií temperamentu, neurofyziologickou teorií Pavlova, Jungovou teorií osobnostních typů, či různými bioenergetickými přístupy[2]. Hlavním cílem psychologie rysů je zjištění základních dimenzí osobnosti - které charakteristiky jsou specifické pro daného jedince a čím se liší od druhých[2]. Současní rysoví psychologové vycházejí zejména ze dvou hlavních směrů: z personalistického pojetí Allporta a z teorie osobnostních faktorů Eysencka a Cattela[2]. Současný výzkum přitom rozlišuje dva přístupy - sémantickou analýzu pojmů a faktorovou analýzu popisující osobnost[2].

Sémantická analýza osobnostních pojmů

Zakladateli a hlavními představiteli sémantické analýzy jsou Gordon W. Allport a H.S. Odbert. Provedli analýzu anglických slov popisujících osobnost a vymezili přes 17 tisíc přídavných jmen. Po odstranění synonym a podobných slov, získali seznam 4500 slov.

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Blatný, M. (2010). Psychologie osobnosti: hlavní témata, současné přístupy. Praha: Grada.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 Cakirpaloglu, P. (2012). Úvod do psychologie osobnosti. Praha: Grada.