Knihovny ve starověku. Uveďte příklady z jednotlivých geografických oblastí a srovnejte je

Verze z 6. 7. 2016, 12:37, kterou vytvořil Barbora.Molikova (diskuse | příspěvky) (→‎Knihovny ve starověkém Egyptě)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Vznik a rozvoj starověkých knihoven jako organizovaných sbírek dokumentů souvisí se vznikem a vývojem písma a písemností v prvních kulturních říších na Blízkém Východě v Mezopotámii (Summer, Akkad, Babylon, Asýrie), v Asii (Chetité, Čína), v Egyptě a v oblasti Středomoří (Řecko, Řím). Vynález písma umožnil těmto státům zavést správní a náboženský aparát, což je považováno za počátek civilizace. Počátek starověku je časově vymezen polovinou 4. tisíciletí př. n. l. a jeho konec zánikem západořímské říše v roce 476.[1]

Egypt

Starověký Egypt rozkládající se podél Nilu patřil mezi nejvelkolepější civilizace starověku.[1]

Písmo a psací prostředky

Egypťané nejprve používali obrázkové písmo. Z obrázkového písma se vyvinuly hieroglyfy (kombinace písma slovního a hláskového). Používaly a dochovaly se jako nápisy na monumentálních stavbách, pro běžné užívání však nebyly příliš vhodné. Proto se na konci 3. tisíciletí začalo používat zjednodušené písmo hieratické a později démotické, zejména pro obchodní záznamy. Egyptské písmo pomohly rozluštit nápisy na tzv. Rosettské desce objevené v roce 1799 za Napoleonova tažení do Egypta. Tato čedičová deska obsahovala shodný text v hieroglyfech, hieratickém a řeckém písmu. K rozluštění pomohlo přečtení jmen panovníků Ptolemaia a Kleopatry, která byla uvedena v kartuši představující věčnost. Hlavním psacím materiálem byl papyrus. Papyrusové svitky se vyráběly z dřeně rostliny Cyper papyrus, psalo se na ně seříznutým rákosem nebo štětcem.[1]

Uchování

Svitky se uchovávaly v hliněných džbánech nebo dřevěných skříňkách.[1]

Knihovny ve starověkém Egyptě


Literární žánry

Staroegyptská literatura obsahovala náboženské texty, vědecká pojednání z oblasti lékařství, matematiky, astronomie i historie, ale i pohádky, cestopisy, novely, pijácké, milostné i pracovní písně, hospodářské a diplomatické smlouvy. K nejrozšířenějšímu žánru patřily "knihy mrtvých", které byly vkládány do hrobů zesnulých. Jednalo se o sbírky zaříkadel, kouzelnických formulí a praktických rad pro posmrtný život, které měly zemřelé chránit před zlou vůlí bohů.[1]

Mezopotámie

Další vyspělá starověká kultura vznikla v Mezopotámii (řec. "meziříčí"). Rozkládala se mezi řekami Eufrat a Tigris a jejími částmi byly Babylónie a Asýrie. Babylónie se později rozpadla na jižní část (Sumer) a severní část (Akkad).[1]

Písmo a psací prostředky

Nejstarší dochované obrázkové písmo vytvořili Sumerové kolem roku 3100 př. n. l. Tyto piktogramy používali hlavně pro obchodní záznamy. Písmo ryli do hliněných tabulek, které sušili na slunci nebo vypalovali. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí př. n. l. začali místo obrázků vtlačovat do vlhké hlíny tabulek malé klínky. Používali na to šikmo seříznutá rákosová pisátka. Podle klínků se toto písmo nazývá klínové písmo. Od Sumerů jej převzaly ostatní národy žijící v oblasti Mezopotámie. Stejné písmo tedy bylo používáno pro více jazyků. Navíc bylo tak drobné, že vědci zkoumající hliněné tabulky se nejprve domnívali, že jde o výsledek působení červů. Rozluštění babylónského klínového písma v 19. století Georgem Friedrichem Grotefendem a Henry Rawlinsonem a později chetitského klínového písma Bedřichem Hrozným významně přispělo k naší dnešní představě o životě ve starověké Mezopotámii.[1]

Uchování

Hliněné tabulky stály buď na hliněných podstavcích pokrytých kvůli izolaci asfaltem nebo byly uloženy v nádobách z hlíny a rákosu.[1]

Knihovny ve starověké Mezopotámii


Literární žánry

Aššurbanipalův státní archiv obsahoval kromě jiného státní smlouvy, diplomatickou a právní korespondenci, astrologické zprávy a dotazy k bohu slunce. Jeho knihovna obsahovala eposy (např. Epos o Gilgamešovi, bajky, mýty, přísloví, historické a ekonomické texty, matematická, lékařská a astronomická díla.[1]

Řecko

Během 1. tisíciletí př. n. l. se centrum vývoje přesunulo z Předního východu do Středomoří. Nově vznikající řecké městské státy využívaly poznatků a kultury starověkých východních civilizací a přetvořily všechny oblasti života do nové historicky vyspělejší podoby. Došlo k rozvoji řemesel, obchodu, soustředění obyvatelstva do měst. Velmi vzrostla vzdělanost a věda díky vysoké životní úrovni svobodných občanů těžících z práce otroků.[1]

Písmo a psací prostředky

Řekové převzali kolem roku 800 př. n. l. od Féničanů jednoduché hláskové písmo a zdokonalili jej připojením samohlásek. Tím byl dokončen proces fonetizace písma. Z Egypta dováželi papyrus a od Egypťanů také převzali i tvar knihy - svitek. Teprve od 4. století se prosadila kodexová podoba knihy, která se používá dodnes.[1]

Uchování

Podobně jako v Egyptě se i v Řecku papyrové svitky uchovávaly v nádobách nebo na policích.[1]

Knihovny ve starověkém Řecku


Literární žánry

Ve starověkém Řecku vznikala vynikající vědecká díla, např. z oblastí filozofie, matematiky a astronomie, básnická a dramatická díla, ale také kuchařské knihy, recepty pro nemocné, anekdoty, náboženské a magické traktáty, apod.[1]

Řím

V roce 27 př. n. l. se na Apeninském poloostrově zformovalo nové impérium, které postupně ovládlo tehdy známý svět - Římská říše. Římané udělali ještě větší pokrok v rozvoji knih a knihoven než Řekové, jejichž kulturou byli ovlivněni. Poprvé v dějinách se v Římě osamostatnilo vydávání knih a objevil se knižní obchod. Řím udělil všem svým občanům právo číst knihu a otevřel první veřejnou knihovnu. [1]

Písmo a psací prostředky

Stejně jako Řekové, i Římané používali k psaní papyrus, který se do Říma dostal v době První punské války (264-241 př. n. l.). Římané psali latinkou. Díla psaná na papyru uchovávali jako svitky, později používali pergamen a díla vázali do kodexu.[1]

Uchování

Římané uchovávali knihy na policích podél stěn knihovny v nádobách nebo v pouzdrech. V soukromých knihovnách byly svitky uloženy v pouzdrech z cedrového dřeva nebo v drahocenných kožených pouzdrech.[1]

Knihovny ve starověkém Římě


Literární žánry

Ve starověkém Římě vznikala díla z podobných oblastí a žánrů jako ve starověkém Řecku.[1]

Čína

Starověká Čína byla kulturně i technicky velmi vyspělou civilizací. Její nejstarší literární památky jsou datovány do 1. tisíciletí př. n. l.[2]

Písmo a psací prostředky

Používali obrázkové písmo, které ryli rydly na zvířecí kosti nebo na kovové desky. Luxusním materiálem bylo hedvábí, na které psali tuší (inkoustem) štětcem z králičích chlupů. Číňané vynalezli papír, na který také psali štětcem a tuší (doloženo zprávou z roku 105). Obrázkové znaky se kladly do sloupce shora dolů a sloupce se řadily zprava doleva.[2]

Knihovny ve starověké Číně


Shrnutí

Starověké knihovny se až na výjimky nedochovaly, ale víme o nich z pozdější literatury. Příčinou byla křehkost a malá trvanlivost materiálu - papyru, časté požáry, války a přírodní katastrofy. Z 3.000 řeckých tragédií se zachovalo pouze několik desítek, texty římských autorů známe jen z opisů.[2] Ve všech starověkých říších knihovny vznikaly díky bohatství a míru. Jejich společnými prvky byla uspořádanost fondu jako souboru zaznamenaného poznání a přístupové cesty (katalog, volný přístup). Většina vládců chápala budování knihoven jako zajištění své nesmrtelnosti a předání dědictví své doby dalším generacím.[2]

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002, 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 BUŘILOVÁ, Marcela. Dějiny knihoven a informačních institucí 1: Počátky - knihovny ve starověku. Dostupné také z: http://info.sks.cz/users/bl/

.

Související články

Klíčová slova

starověk, antika, knihovny, veřejné knihovny, soukromé knihovny, písmo