Koncepce typu chování a typu osobnosti ve vztahu ke zdraví: Porovnání verzí

Řádek 9: Řádek 9:
 
Tento vzorec popsali jako první kardiologové M. Freidman a R. H. Rosenman a byl dále zkoumán a rozpracováván mnoha psychology. Jde o '''komplex behaviorálních i prožitkových charakteristik''', jež zahrnují: '''vysokou soutěživost, tendenci plnit co nejvíce úkolů za co nejkratší dobu, netrpělivost, nesmlouvavost, vysoké pracovní nasazení, neschopnost se uvolnit, hostilitu, iritabilitu''' (popudlivost, vznětlivost), '''interpersonální senzitivitu''' (nepřiměřenou citlivost vůči chování druhých, zejm. vůči kritice a odmítnutí), '''nízkou [[Frustrační tolerance|frustrační toleranci]]''' a často také '''tendenci o sobě silně pochybovat'''. Typická je trvale zvýšená aktivační hladina (spojená s vyšší výkonností a nižší schopností se uvolnit a odpočívat). Upozorňuje se i na zjištěnou zvýšenou potřebu kontroly nad vývojem situace a vyšší úroveň fyziologicko-psychologické reaktivity („hot reactions“).<ref name=":0" /><ref name=":1">Baštecký, J., Šavlík, J. & Šimek, J. (1993). ''Psychosomatická medicína''. Praha: Grada.</ref>  
 
Tento vzorec popsali jako první kardiologové M. Freidman a R. H. Rosenman a byl dále zkoumán a rozpracováván mnoha psychology. Jde o '''komplex behaviorálních i prožitkových charakteristik''', jež zahrnují: '''vysokou soutěživost, tendenci plnit co nejvíce úkolů za co nejkratší dobu, netrpělivost, nesmlouvavost, vysoké pracovní nasazení, neschopnost se uvolnit, hostilitu, iritabilitu''' (popudlivost, vznětlivost), '''interpersonální senzitivitu''' (nepřiměřenou citlivost vůči chování druhých, zejm. vůči kritice a odmítnutí), '''nízkou [[Frustrační tolerance|frustrační toleranci]]''' a často také '''tendenci o sobě silně pochybovat'''. Typická je trvale zvýšená aktivační hladina (spojená s vyšší výkonností a nižší schopností se uvolnit a odpočívat). Upozorňuje se i na zjištěnou zvýšenou potřebu kontroly nad vývojem situace a vyšší úroveň fyziologicko-psychologické reaktivity („hot reactions“).<ref name=":0" /><ref name=":1">Baštecký, J., Šavlík, J. & Šimek, J. (1993). ''Psychosomatická medicína''. Praha: Grada.</ref>  
  
Vzorec chování typu A (CHTA) je tedy tvořen mnoha dílčími vzorci či komponentami. Není dosud zcela jasné, zda jsou všechny tyto komponenty stejně důležité nebo zda některé z nich jsou škodlivější než jiné. Na základě řady prospektivních studií a jejich kvantitativních review<ref name=":8">Fernandez, E. & Smith, T. W. (2015). Anger, hostility and cardiovascular disease in the context of interpersonal relationships. ''Handbook of psychocardiology'', 1-19</ref> se za klíčové složky ve vzorci CHTA ve vztahu ke KVO často označuje '''[[hostilita]]''' a '''[[hněv]].'''<ref>Bishop, G. D. (2016). Personality and Cardiovascular Disease: Overview. ''Handbook of Psychocardiology'', 631-643</ref><ref name=":0" /> Poznatky studií vztažených k tématu hněvu, hostility a KVO shrnuje Smith (2004)<ref name=":5" /> nebo Fernandez a Smith (2015)<ref name=":8" />.  
+
Vzorec chování typu A (CHTA) je tedy tvořen mnoha dílčími vzorci či komponentami. I přes velké množství provedených výzkumů není dosud zcela jasné, zda jsou všechny tyto komponenty stejně důležité. Na základě analýz komponent vzorce CHTA<ref name=":9" /> a řady prospektivních studií a jejich kvantitativních review<ref name=":8">Fernandez, E. & Smith, T. W. (2015). Anger, hostility and cardiovascular disease in the context of interpersonal relationships. ''Handbook of psychocardiology'', 1-19</ref> se za klíčové složky ve vzorci CHTA ve vztahu ke KVO často označuje '''[[hostilita]]''' a '''[[hněv]].'''<ref>Bishop, G. D. (2016). Personality and Cardiovascular Disease: Overview. ''Handbook of Psychocardiology'', 631-643</ref><ref name=":0" /> Poznatky studií vztažených k tématu hněvu, hostility a KVO shrnuje Smith (2004)<ref name=":5" /> nebo Fernandez a Smith (2015)<ref name=":8" />.  
  
 
Se vzorcem chování typu A souvisí tzv. [[AHA syndrom]] C. Spielbergra. Syndrom tvoří tři vzájemně související charakteristiky: '''[[hněv]]''' (''anger''), '''nepřátelství''' (''hostility'') a '''[[agresivita]]''' (''aggressivity''). Tento syndrom se ve větší míře vyskytuje u osob s převahou chování typu A, vyznačuje větší iritabilitou a tendencí k zlostným výbuchům, nepřátelským postojem vůči druhým lidem a vyšší mírou agresivních projevů.<ref name=":0" /><ref name=":3">Spielberg, C. D., Krasner, S. S., & Solomon, E. P. (1988).The Experience, Expression and control of Anger. ''Individual Differences, Stress and Health Psychology'', 89-108</ref>
 
Se vzorcem chování typu A souvisí tzv. [[AHA syndrom]] C. Spielbergra. Syndrom tvoří tři vzájemně související charakteristiky: '''[[hněv]]''' (''anger''), '''nepřátelství''' (''hostility'') a '''[[agresivita]]''' (''aggressivity''). Tento syndrom se ve větší míře vyskytuje u osob s převahou chování typu A, vyznačuje větší iritabilitou a tendencí k zlostným výbuchům, nepřátelským postojem vůči druhým lidem a vyšší mírou agresivních projevů.<ref name=":0" /><ref name=":3">Spielberg, C. D., Krasner, S. S., & Solomon, E. P. (1988).The Experience, Expression and control of Anger. ''Individual Differences, Stress and Health Psychology'', 89-108</ref>
Řádek 18: Řádek 18:
 
Hlavním argumentem pro [[Validita|validitu]] koncepce CHTA byla od počátku prospektivní studie '''Western collaborative group study''' (WCGS) – tato studie byla započata v letech 1960–1961, jejími autory byli R. H. Rosenman a M. Friedman. Do studie bylo zahrnuto 3 154 mužů bez KVO ve věku 39–59 let, u všech byla po určitou dobu sbírána data o hodnotách krevních lipidů, krevního tlaku a další kardiovaskulární data, relevantní informace o jejich zdravotní anamnéze a ke zdraví vztažených zvycích (kouření, fyzická aktivita, dieta apod.). Typ chování A nebo B byl určen tzv. strukturovaným rozhovorem (structured interview), který vyvinul Rosenman s Freidmanem a který kombinoval přímé otázky na projevy chování typu A s úmyslnými výzvami navrženými, tak, aby provokovaly projevy tohoto chování<ref>Espnes, G. A. & Byrne, D. (2016).''Type A behavior and cardiovascular disease''. In M. E. Elvarenga & D. Byrne (Eds.), ''Handbook of psychocardiology'' (645-664). Springer Science +  Business Media</ref>.  Po 8,5 letech, tedy v roce 1969, proběhl závěrečný sběr dat a zjišťoval se počet mužů, kteří onemocněli KVO a nebo kteří zemřeli v důsledku KVO. Vícenásobná logistická analýza potvrdila roli vysokého krevního tlaku, krevního cholesterolu a kouření jako rizikových faktorů. Muži, jejichž chování bylo na počátku výzkumu hodnoceno jako typ A, měli přibližně dvojnásobné riziko rozvoje ICHS v porovnání s muži vykazující chování typu B. Toto riziko přetrvávalo po statistické úpravě o další rizikové faktory ICHS.<ref name=":9">Hecker, M. H., Chesney, M. A., Black, G. W. & Frautschi, N. (1988). Coronary-Prone Behaviors in the Western  Collaborative Group Study. ''Psychosomatic medicine 50'', 153-164</ref>  
 
Hlavním argumentem pro [[Validita|validitu]] koncepce CHTA byla od počátku prospektivní studie '''Western collaborative group study''' (WCGS) – tato studie byla započata v letech 1960–1961, jejími autory byli R. H. Rosenman a M. Friedman. Do studie bylo zahrnuto 3 154 mužů bez KVO ve věku 39–59 let, u všech byla po určitou dobu sbírána data o hodnotách krevních lipidů, krevního tlaku a další kardiovaskulární data, relevantní informace o jejich zdravotní anamnéze a ke zdraví vztažených zvycích (kouření, fyzická aktivita, dieta apod.). Typ chování A nebo B byl určen tzv. strukturovaným rozhovorem (structured interview), který vyvinul Rosenman s Freidmanem a který kombinoval přímé otázky na projevy chování typu A s úmyslnými výzvami navrženými, tak, aby provokovaly projevy tohoto chování<ref>Espnes, G. A. & Byrne, D. (2016).''Type A behavior and cardiovascular disease''. In M. E. Elvarenga & D. Byrne (Eds.), ''Handbook of psychocardiology'' (645-664). Springer Science +  Business Media</ref>.  Po 8,5 letech, tedy v roce 1969, proběhl závěrečný sběr dat a zjišťoval se počet mužů, kteří onemocněli KVO a nebo kteří zemřeli v důsledku KVO. Vícenásobná logistická analýza potvrdila roli vysokého krevního tlaku, krevního cholesterolu a kouření jako rizikových faktorů. Muži, jejichž chování bylo na počátku výzkumu hodnoceno jako typ A, měli přibližně dvojnásobné riziko rozvoje ICHS v porovnání s muži vykazující chování typu B. Toto riziko přetrvávalo po statistické úpravě o další rizikové faktory ICHS.<ref name=":9">Hecker, M. H., Chesney, M. A., Black, G. W. & Frautschi, N. (1988). Coronary-Prone Behaviors in the Western  Collaborative Group Study. ''Psychosomatic medicine 50'', 153-164</ref>  
  
Ne všechny následné epidemiologické a angiografické studie potvrdily tento vztah mezi chováním typu A a ICHS. Výsledky těchto studií a angiografické studie vedly některé výzkumníky ke zpochybnění souvislosti mezi globálním vzorcem chování typu A a ICHS. Matthews<ref>Matthews, K. A., Glass, D. C:, Rosenman, R. H. & Bortner, R. W. (1977). Competitive drive, pattern A and coronary heart disease: A further analysis of some data from the Western Collaborative Group Study. ''J Chron Dis 30'', 489-498</ref> na základě analýzy komponent strukturovaného rozhovoru poukázal na to, že většina položek, které rozlišovaly mezi jedinci s KVO a zdravými jedinci z WCGS, se týkaly hněvu a hostility. Hecker (1988)<ref name=":9" /> uvádí, že jako signifikantně vztažená ke KVO se ukázala být pouze hostilita, když byly všechny komponenty modelu analyzovány zároveň v multivariačním modelu.   
+
Data z WCGS byla následně analyzována v dalších studiích a také byly prováděny nové výzkumy. Ne všechny následné epidemiologické a angiografické studie potvrdily popisovaný vztah mezi chováním typu A a ICHS a byly zpochybněny souvislosti mezi globálním vzorcem chování typu A a ICHS. Na základě strukturovaného rozhovoru lze určit 12 komponent, které tvořily vzorec CHTA. Začalo se však ukazovat, že některé komponenty mají silnější souvislost s KVO než jiné. Např. Matthews<ref>Matthews, K. A., Glass, D. C:, Rosenman, R. H. & Bortner, R. W. (1977). Competitive drive, pattern A and coronary heart disease: A further analysis of some data from the Western Collaborative Group Study. ''J Chron Dis 30'', 489-498</ref> na základě analýzy komponent strukturovaného rozhovoru poukázal na to, že většina položek, které rozlišovaly mezi jedinci s KVO a zdravými jedinci z WCGS, se týkaly hněvu a hostility. Hecker (1988)<ref name=":9" /> uvádí, že jako signifikantně vztažená ke KVO se ukázala být pouze hostilita, když byly všechny komponenty modelu analyzovány zároveň v multivariačním modelu.   
  
 
Ve '''Framinghamské studii,''' první [[Longitudinální studie|longitudinální studii]] svého druhu, bylo od roku 1948 sledováno 5 209 mužů i žen, obyvatel Framinghamu. CHTA je podle Framingamské studie rizikovým faktorem rozvoje koronární sklerózy.<ref name=":1" />
 
Ve '''Framinghamské studii,''' první [[Longitudinální studie|longitudinální studii]] svého druhu, bylo od roku 1948 sledováno 5 209 mužů i žen, obyvatel Framinghamu. CHTA je podle Framingamské studie rizikovým faktorem rozvoje koronární sklerózy.<ref name=":1" />

Verze z 9. 3. 2021, 12:54

Úvod do problematiky vztahu mezi vzorci chování či osobnostními specifiky a rozvojem či výskytem určitých onemocnění

Možné vztahy a souvislosti mezi osobnostními charakteristikami či chováním a fyzickým zdravím jsou popisovány nejméně od dob Hippokrata (který osobnostní charakteristiky pokládal za související se zdravím skrze čtyři tělní tekutiny[1]) a intenzivně vědecky zkoumány v posledních asi 60 dekádách. Velmi intenzivně byly zkoumány psychologické prediktory kardiovaskulárních onemocnění (KVO), kupř. ischemické choroby srdeční (ICHS) nebo také onkologických onemocnění. Pravděpodobně prvním pozorovatelem určitého vztahu mezi mortalitou při KVO a určitými znaky na úrovni chování byl německý lékař von Dusch v 19. století a v první polovině 20. století W. Osler či manželé Menningerovi.[2] Zároveň se problematikou zabývali také někteří psychoanalytičtí teoretici, kteří považovali hněv a neflexibilní způsoby jeho projevu za podporující faktor rozvoje KVO.[3]

Velké úsilí o výzkum rizikových prvků chování bylo vyvinuto v 50. letech minulého století, v rámci kterého popsali kardiologové M. Friedman a R. H. Rosenman projevy chování, které se často projevovaly u jedinců s rizikem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Hlavní podklady pro koncipování CHTA následně přinesly dvě již klasické studie: "Western Collaborative Group Study" (19601969) a "Framingham Heart Study" (od r. 1948, probíhá dosud).[2]

Chování typu A (CHTA)

Definice a charakteristické rysy

Tento vzorec popsali jako první kardiologové M. Freidman a R. H. Rosenman a byl dále zkoumán a rozpracováván mnoha psychology. Jde o komplex behaviorálních i prožitkových charakteristik, jež zahrnují: vysokou soutěživost, tendenci plnit co nejvíce úkolů za co nejkratší dobu, netrpělivost, nesmlouvavost, vysoké pracovní nasazení, neschopnost se uvolnit, hostilitu, iritabilitu (popudlivost, vznětlivost), interpersonální senzitivitu (nepřiměřenou citlivost vůči chování druhých, zejm. vůči kritice a odmítnutí), nízkou frustrační toleranci a často také tendenci o sobě silně pochybovat. Typická je trvale zvýšená aktivační hladina (spojená s vyšší výkonností a nižší schopností se uvolnit a odpočívat). Upozorňuje se i na zjištěnou zvýšenou potřebu kontroly nad vývojem situace a vyšší úroveň fyziologicko-psychologické reaktivity („hot reactions“).[2][4]

Vzorec chování typu A (CHTA) je tedy tvořen mnoha dílčími vzorci či komponentami. I přes velké množství provedených výzkumů není dosud zcela jasné, zda jsou všechny tyto komponenty stejně důležité. Na základě analýz komponent vzorce CHTA[5] a řady prospektivních studií a jejich kvantitativních review[6] se za klíčové složky ve vzorci CHTA ve vztahu ke KVO často označuje hostilita a hněv.[7][2] Poznatky studií vztažených k tématu hněvu, hostility a KVO shrnuje Smith (2004)[3] nebo Fernandez a Smith (2015)[6].

Se vzorcem chování typu A souvisí tzv. AHA syndrom C. Spielbergra. Syndrom tvoří tři vzájemně související charakteristiky: hněv (anger), nepřátelství (hostility) a agresivita (aggressivity). Tento syndrom se ve větší míře vyskytuje u osob s převahou chování typu A, vyznačuje větší iritabilitou a tendencí k zlostným výbuchům, nepřátelským postojem vůči druhým lidem a vyšší mírou agresivních projevů.[2][8]

Kebza (2005)[2] uvádí, že lidé s charakteristikou CHTA mají slabý smysl pro spolupráci a ve svých kolezích na pracovišti nevidí přátelské osoby, se kterými je možno kooperovat, ale spíše konkurenty bránící jim v úspěchu. Tato zjištění z amerického prostředí byla ověřena též v americko-českém výzkumném projektu z 90. let, známém pod zkratkou Zdravá Dubeč[2].

Studie o chování typu A

Hlavním argumentem pro validitu koncepce CHTA byla od počátku prospektivní studie Western collaborative group study (WCGS) – tato studie byla započata v letech 1960–1961, jejími autory byli R. H. Rosenman a M. Friedman. Do studie bylo zahrnuto 3 154 mužů bez KVO ve věku 39–59 let, u všech byla po určitou dobu sbírána data o hodnotách krevních lipidů, krevního tlaku a další kardiovaskulární data, relevantní informace o jejich zdravotní anamnéze a ke zdraví vztažených zvycích (kouření, fyzická aktivita, dieta apod.). Typ chování A nebo B byl určen tzv. strukturovaným rozhovorem (structured interview), který vyvinul Rosenman s Freidmanem a který kombinoval přímé otázky na projevy chování typu A s úmyslnými výzvami navrženými, tak, aby provokovaly projevy tohoto chování[9]. Po 8,5 letech, tedy v roce 1969, proběhl závěrečný sběr dat a zjišťoval se počet mužů, kteří onemocněli KVO a nebo kteří zemřeli v důsledku KVO. Vícenásobná logistická analýza potvrdila roli vysokého krevního tlaku, krevního cholesterolu a kouření jako rizikových faktorů. Muži, jejichž chování bylo na počátku výzkumu hodnoceno jako typ A, měli přibližně dvojnásobné riziko rozvoje ICHS v porovnání s muži vykazující chování typu B. Toto riziko přetrvávalo po statistické úpravě o další rizikové faktory ICHS.[5]

Data z WCGS byla následně analyzována v dalších studiích a také byly prováděny nové výzkumy. Ne všechny následné epidemiologické a angiografické studie potvrdily popisovaný vztah mezi chováním typu A a ICHS a byly zpochybněny souvislosti mezi globálním vzorcem chování typu A a ICHS. Na základě strukturovaného rozhovoru lze určit 12 komponent, které tvořily vzorec CHTA. Začalo se však ukazovat, že některé komponenty mají silnější souvislost s KVO než jiné. Např. Matthews[10] na základě analýzy komponent strukturovaného rozhovoru poukázal na to, že většina položek, které rozlišovaly mezi jedinci s KVO a zdravými jedinci z WCGS, se týkaly hněvu a hostility. Hecker (1988)[5] uvádí, že jako signifikantně vztažená ke KVO se ukázala být pouze hostilita, když byly všechny komponenty modelu analyzovány zároveň v multivariačním modelu.

Ve Framinghamské studii, první longitudinální studii svého druhu, bylo od roku 1948 sledováno 5 209 mužů i žen, obyvatel Framinghamu. CHTA je podle Framingamské studie rizikovým faktorem rozvoje koronární sklerózy.[4]

V 80. letech bylo CHTA spolu s hypertenzí a vysokou úrovní cholesterolu v USA zařazeno mezi hlavní rizikové faktory KVO. Brzy poté se však začaly objevovat studie zpochybňující vztah mezi CHTA a KVO. K dalším zmatkům a kontroverzím přispělo, že v 90. letech začalo být „chování typu A“ nahrazováno pojetím „osobnosti typu A“. Postupně se CHTA vyvinulo z jednoduché behaviorální typologie do složitějšího psychologického nebo osobnostního „typu“. Vytvoření konceptu osobnosti typu A však vedlo k tomu, že se v analýzách po určitém čase mísily různé koncepty, aniž by si výzkumníci uvědomili, že sémantické nebo zdánlivé vztahy mezi použitými koncepty (chování typu A, osobnost typu A či jednoduše typ A) s různými významy a definicemi neumožňují přímé srovnávání výsledků výzkumů mezi sebou.[11]

Podle Kebzy (2005), mohlo být zpochybnění vztahu zvýšeného riziky KVO s CHTA některými studiemi od poloviny 80. let způsobeno nejednotností výběru probandů i nejednotností v samotném pojetí CHTA. Základní předpoklad existence rizikové konstelace psychických a behaviorálních komponent predisponujících jedince ke vzniku KVO byl však podle Kebzy v podstatě potvrzen. Hostilita zřejmě sehrává klíčovou roli a je dokonce silnějším prediktorem než celková původní hodnota chování typu A.

Velká japonská studie z roku 2008 provedená na velkém vzorku (N = 86 361) neprokázala hypotézu, že by CHTA predikovalo ICHS, nicméně autoři naznačují, že kardiotoxický efekt CHA je genderově specifický a také kulturně podmíněný [12]. Určité studie se začaly zaměřovat pouze na jednotlivé komponenty CHA, zejména na hněv a hostilitu. V metaanalýze Chena a kol. [13] hněv a hostilita nesouvisely významně s rizikem infarktu, dokud nebyli vyloučeni respondenti s vyšším socioekonomickým statusem. Pozitivní vztah hněvu a hostility s rizikem infarktu tedy dle této studie je signifikantní pouze v případě lidí s nižším socioekonomickým statusem.

Je možné shrnout, že zatímco objem důkazů pro vztah CHTA s KVO v průběhu času klesal, nedávné práce naznačují určitou pokračující užitečnost tohoto konstruktu.[11]

Mechanismy předpokládané za souvislostí mezi chováním typu A a rozvojem kardiovaskulárních onemocnění

Předpokládá se, že chování typu A je výsledkem působení genetických předpokladů spolu s výchovnými a kulturními vlivy. Pravděpodobně jde o jakousi dispoziční vulnerabilitu předpokládající rozvoj onemocnění. Tato vulnerabilita vychází dle autorů z hypersenzitivního sympatického nervového systému a z oslabení činnosti parasympatického nervového systému osob s vyšší úrovní hostility a CHTA.[14]

Významnou roli v rozvoji KVO u lidí s projevy CHTA pravděpodobně hraje hypertenze. Souvislost hostility a zejména potlačené agrese s hypertenzí byla popisována psychodynamicky orientovanými odborníky, kteří hovořili o nevědomém konfliktu kolem vyjádření hostility a agrese. Tato teorie byla podpořena mnoha psychofyziologickými studiemi, ve kterých byli participanti rozlišeni podle způsobu, jak převážně prožívají a vyjadřují hněv. Často byl využíván inventář STAIX (State Trait Anger Expression Inventory[8]). Pozitivní vztah hněvu, zejména neprojeveného navenek (potlačeného) k hypertenzi je popsán např v těchto studiích: Johnson, 1984 (vysoce významná pozitivní korelace mezi anger-in a systolickým i diastolickým KT); Mushtaq & Najam, 2015 (anger-in a kontrola hněvu je velmi silným prediktorem hypertenze, společně se stresem a úzkostí); Hosseini a kol., 2011 (potlačování hněvu je více prevalentní u pacientů s vysokým krevním tlakem než u zdravých jedinců) či v review autorů Cuevas, Williema & Albert, 2017.

Také koncentrace lipidů a jejich metabolismus je relativně velmi senzitivní k osobnostním a psychosociálním charakteristikám, které mohou být obecně označeny jako zdravotně rizikové. Jedná se především o vysoký krevní cholesterol, který je významným rizikem rozvoje KVO. Kebza a Šolcová[15] (s. 17) uvádí: „Z našich výsledků vyplývá, že koncentrace lipidů a jejich metabolismus jsou relativně velmi citlivé na osobnostní a psychosociální charakteristiky, jež lze pokládat za obecně rizikové pro zdraví.

Chování typu B

Charakteristické chování typu B bylo popsáno jako opačné k typu A. Projevuje se tedy jako uvolněné, klidné, nesoutěživé chování, subjektivně je pociťován dostatek času, trpělivost, nadprůměrná frustrační tolerance, pozitivní vztahy ke spolupracovníkům.[2]


Chování typu C

Také cancer-prone personality čili osobnost náchylná k rakovině. Tento typ chování či osobnosti je spojován s rizikem rozvoje onkologických onemocnění. Koncepce byla odvozena z několika retrospektivních i prospektivních studií, představena např. L. Temoshokovou či H. J. F. Baltruschem a kol. a rozvíjeli ji následně zejm. H. J. Eysenck a R. Grossarth‑Maticek.[2]

Charakteristika typu C

Dominující charakteristikou je sklon k potlačování negativních emocí (zejm. hněvu, úzkosti, depresivních pocitů apod.), nedostatek autonomie, pasivita, neprosazující se chování, silné prožívání ztráty blízké osoby, vyhýbání se konfliktům, závislost na dominantní osobě, tzv. harmonizující chování a výrazná sociální konformita a desirabilita.[2][4]

Další autoři, jako je H. J. Baltrush, W. Stangel či I. Titze, popisují také patologickou příjemnost, přehnanou ochotu, podřizování vlastních potřeb druhým a o přísné kontrole vyjadřování emocí. Dlouhodobé vyhýbání se stresorům spolu s potlačováním emocí a potřeb podle těchto autorů vede k oslabení odolnosti organismu vůči karcinogenním vlivům.

Studie o chování typu C a stávající výzkumná podpora tohoto jevu

Výsledky studií pro hypotézu o vztahu mezi osobností typu C a mortalitou na nádorová onemocnění obecně nejsou dosud přesvědčivé. Některé studie určitou evidenci o možném vztahu rozvoje rakoviny a potlačováním emocí naznačují (jsou to zejm. rané studie ze 70. a 80. let), ale mnoho jich tento vztah neprokázalo (kupř. Bleiker, 2004). Hypotézu potvrzovalo mnoho prvních studií, ale poté byly kritizovány, protože obvykle nebyly prospektivní, zaměřovaly se na již nemocné jedince, a tedy nemohly prokázat vliv osobnostních charakteristik na osobnost, mohl platit i opačný vztah, tedy že tyto rysy byly posíleny onemocněním. Zároveň však byly kritizovány mnohé studie neprokazující vztah mezi osobností a rakovinou, a to kvůli nevhodné metodologii.[16]

Mechanismy předpokládané za souvislostí mezi chováním typu C a rozvojem onkologických onemocnění

Baštecký[4] uvádí, že byly popsány tyto fyziologické koreláty typu C: pokles biogenních aminů v hypotalamu, snížení funkcí makrofágů a útlum systému DNA. Dále byly popisovány korelace mezi hladinami imunoglobulinu A (IgA, jedna z hlavních tříd lidských protilátek) a tendencí potlačovat zlost u nemocných s karcinomem prsu, změny v opioidovém systému a v aktivitě NK (nature killer) buněk.

Friedman[17], 2008 popisuje, že výzkum obecně zjistil, že podobné druhy individuálních rozdílů byly současně relevantní pro širokou škálu výsledků v oblasti zdraví. To znamená, že existuje řada kauzálních vazeb mezi osobností a zdravím, z nichž každá má své vlastní podmnožiny a variace. Proto často platí, že více než jedna souvislost současně způsobuje pozorovanou asociaci; ale většina návrhů studií nedokáže detekovat více příčinných vazeb. Jinými slovy, mnoho výsledků v oblasti zdraví je vícerozměrných a je determinováno vícenásobně nebo komplexně.


Chování typu D

Označení typu D vychází z pojmu „distressed,“ tedy sklíčený, nešťastný, trudný. Pojetí vychází od belgického psychologa J. Denolleta. Můžeme se setkat i s označením depresivní[4]. Tento typ osobnosti je spojován s rozvojem kardiovaskulárních onemocnění.

Osobnost typu D je charakterizována dvěma rysy: (1) tendence k prožívání vysoké úrovně negativních emocí a (2) tendence k vysoké úrovni sociální inhibice. To znamená, že jedinci s osobností typu D neprojevují své negativní prožitky v sociální interakci.[18] [19][2]

V základu této osobnosti pravděpodobně stojí nepříznivé okolnosti v dětství, zpravidla dysfunkční rodina, určitá sociální izolovanost rodiny, deprivace, nepozornost členů rodiny k potřebám druhých, neumožňující otevřené projevy vzájemnosti a podobně.[2][4]

Studie o chování typu D a stávající výzkumná podpora tohoto jevu

Metaanalýza dvanácti způsobilých prognostických studií zkoumajících vliv osobnosti typu D na infarkt myokardu u pacientů s KVO[19] potvrdila významnou souvislost osobnosti typu D s úmrtností a nefatálním infarktem myokardu. Původně publikované poměry šancí se však postupem času snižovaly a mezi jednotlivými studiemi byla vysoká heterogenita.

V současné době je publikována řada výzkumů podporujících kupř. hypotézy o vztazích osobnosti typu D a různých rizicích KVO, jako je kalcifikace cév nebo kornatění tepen (viz např. Raykh a kol., 2020; Lin et al., 2017)

Lin (2018) uvádí, že typ osobnosti D souvisí se vznikem aterosklerotických plaků, zatímco typ chování A tuto souvislost nevykazuje. Aterosklerotické plaky vznikají ve stěnách cév na podkladě imunitních reakcí, jedná v podstatě o chronické zánětlivé onemocnění.

Mechanismy předpokládané za souvislostí mezi chováním typu D a rozvojem kardiovaskulárních onemocnění

Vztah osobnosti typu D s kardiovaskulárními problémy může být vysvětlen změnami biologických procesů, které doprovázejí dlouhodobý psychologický distres. Osobnost typu D byla spojena s řadou přijatelných biologických a behaviorálních mechanismů, kterými je ovlivněn výskyt a progrese srdečních onemocnění. Vzhledem k tomu, že ICHS je svou povahou multifaktoriální, je pravděpodobné, že typ D přispívá svým účinkem prostřednictvím skupiny interagujících mechanismů, z nichž každý přispívá malou částí.[20]

Riordan, 2019 dělí mechanismy na nepřímé a přímé. Nepřímým mechanismem je např. slabá adherence vůči léčbě či špatné zdravotní chování (Williams et al 2011). Přímé mechanismy probíhají skrz psychofyziologické procesy jako je kardiovaskulární reaktitiva na stres (Howard et al. 2011; Kelly-Hughes et al. 2014; Kupper et al. 2013b; O’Leary et al. 2013).

Dle některých studií mají lidé s osobností D také zvýšenou aktivaci imunitního systému a zánětlivých procesů (úroveň cytokinů), což může způsobovat zatížení cév v srdci a v celém oběhovém systému (např. Denollet et al 2003). Také se zkoumá hypotéza, že osobám typu D je méně dostupná sociální opora, což by mohl být suspektní mechanismus zvyšující náchylnost ke KV onemocnění.

Ateroskleróza je zánětlivý proces a metaanalytické údaje naznačují, že pacienti s osobností typu D mají zvýšené markery prozánětlivé aktivity. Několik linií výzkumu ukazuje, že osobnost typu D může být spojena s ranější i pozdější fází aterosklerotického procesu. To naznačuje, že osobnost typu D hraje roli nejen v progresi ICHS, ale může také ovlivnit etiologii ICHS.[20]

Modely mechanismů, jež mohou stát za souvislostí mezi osobností a kardiovaskulárními onemocněními

Je popsáno 5 modelů, které vysvětlují možné mechanismy působení osobnostních faktorů na rozvoj KVO.[21]

Psychophysiological reactivity model, tedy model psychofyziologické reaktivity předpokládá, že osobnost přináší riziko skrze přílišnou fyziologickou reaktivitu na straně určitého jedince Konkrétně kupř. hněv a hostilita nebo osobnost typu D vykazuje vysoké zvýšení krevního tlaku a srdečního tepu stejně jako neuroendokrinních odpovědí na stresové podněty. Tyto zvýšené fyziologické odpovědi dále mohou podporovat rozvoj arterosklerósy.[21][3]

Psychosocial vulnerability model čili model psychosociální zranitelnosti popisuje, že spojení mezi osobnostní charakteristikou a KVO je tvořené účinkem dané osobnostní charakteristiky na mezilidské vztahy a na zvládání stresu. Například jedinci s vysokou hostilitou a hněvem zažívají vysoké úrovně stresu a konfliktů a udávají nižší úroveň sociální podpory. To vše může vést k četnějším epizodám zvýšené psychofyziologické reaktivity, což následně zvýší riziko KVO.[21]

Transactional model, tedy transakční model zahrnuje oba předchozí modely a bere v úvahu také to, že jedinci s těmito dispozicemi, např. k hostilitě, nejen reagují silněji a mají méně sociální opory, ale mají tendenci konfliktní situace sami vytvářet.[21]

Health behavior model, model chování působícího na zdraví, naznačuje další možnou spojitost mezi osobností a KVO. Jedinci s vyšší hostilitou nebo s osobností typu D mají méně zdravotně příznivých návyků než lidé bez těchto charakteristik. Jedná se zejm. o nadužívání alkoholu, kouření, vysoce tučná strava apod.[21]

Constitutional vulnerability model lze přeložit jako model konstituční zranitelnosti. Dle tohoto modelu jsou jak osobnost, tak nemoc ovlivněny určitým genetickým základem, tedy převážně geneticky. Z toho vyplývá, že vztah osobnosti a nemoci by nemusel být kauzální. Dle Bishopa[21] je však potřeba mít na mysli, že i geny jsou vždy v interakci s prostředím. Proto by tento model měl být chápán v kontextu transakčního modelu: transakce neprobíhají pouze mezi jedincem a sociálním prostředím, ale i mezi geny daného jedince a sociálním prostředím.

Typologie psychických a behaviorálních charakteristik

V 90. letech z analýz dalších výzkumů, zejm. autorů R. Grossarth-Maticeka, H. J. Eysencka a P. Barreta, vzešla typologie psychických a behaviorálních charakteristik náchylných k chorobám a rozdělených podle charakteristického vzorce reakce na stresové situace. Tyto typy mohou být zjišťovány metodou SIRI (Short Interpersonal Reactions Inventory, autory jsou Grossarth-Maticek, Eysenck, Vetter, and Schmidt).

Jedná se o 6 typů:

  • Typ 1 reaguje na stresové situace potlačením emočního projevu a popřením silných emocionálních reakcí. Jsou inhibování v projevu svých potřeb a pocitů, což ústí v pocity bezmoci a deprese. Vyhýbají se konfliktům, jsou přehnaně spolupracující. Tento typ má být predisponující charakteristikou pro nádorová onemocnění. [2] (Whitfield et al., 2020; Schmitz, 1992)
  • Typ 2 je naopak velmi vzrušivý a iritabilní, reaguje na stres vysokou aktivací a prožívaným hněvem. Má mít vztah k rozvoji ICHS.
  • Typ 3 je ambivalentní, kombinují se u něj rysy obou předchozích typů.
  • Typ 4 je považován za jedince projevující osobní autonomii a jsou schopni se vyrovnat se stresovými situacemi způsobem, který jim pomáhá udržet zdraví. Jsou schopni projevovat emoce a zvládat stres.
  • Typ 5 má „racionálně-emocionální“ tendence a má být dispozicí k rozvoji endogenní deprese.
  • Typ 6 je charakteristický antisociálním chováním a mají být náchylné k drogové závislosti.

Přestože model byl často kritizován, Whitfield a kol. (2020) provedli metaanalýzu, jejíž výsledky sice nepodpořily hypotézu o vztahu mezi typem 1 a úmrtností na onkologické onemocnění, ale vztah mezi typem 2 a úmrtností na KVO podpořen byl a také typ 4 se ukázal jako všeobecná dispozice ke zdraví. Typ 1 dle této studie souvisí se všeobecnou a kardiovaskulární mortalitou, ale ne s mortalitou onkologickou, jak model předpokládá.

Big Five a zdraví

Ve vztahu ke zdraví byly zkoumány také rysy osobnostního modelu Big Five. Největší syntézou všech relevantních poznatků v této oblasti je meta-syntéza autorů Strickhouser, Zell, & Krizan z roku 2017. Její výsledky vypovídají o tom, že osobnost je významným prediktorem zdraví a osobní pohody (well-being). Neuroticismus, svědomitost a přívětivost byly významnějšími prediktory než extraverze a otevřenost vůči zkušenosti. Nejsilnější efekt byl nalezen ve vztahu k duševnímu zdraví, střední efekt ve vztahu k chování souvisejícím se zdravím a nejmenší, nicméně významný efekt ve vztahu k fyzickému zdraví.

Dobré zdraví (psychické i fyzické) je tedy spojeno zejména s vyšší přívětivostí, vyšší svědomitostí a nižším neuroticismem.

Specifika chování a prožívání člověka v nemoci z hlediska psychologie zdraví

Compliance či kompliance je pojem užívaný pro označení spolupracujícího chování pacienta s lékařem. Vysoká úroveň compliance znamená, že pacient dodržuje a plní pokyny a je přitom aktivním subjektem, nikoli trpným. Tedy aktivně mění své zdravotní návyky, kupř. omezuje kouření, bere pravidelně léky apod. (Vymětal, 2003; Baštecká, 2003)

Dobré complianci mohou bránit kupř. psychické obranné mechanismy, jako je vytěsnění faktu o onemocnění, popření příznaků či prvky magického myšlení v podobě hledání zázračných léků apod.

Naopak podporovat complianci může sám lékař prostřednictvím psychologického vedení, které zahrnuje poskytnutí jistého a spolehlivého vztahu, prostor pro sdílení a ventilaci obav a pocitů pacienta, podporu reálné naděje a aktivity pacienta, zajištění, aby se pacient nedostal do sociální izolace apod. (Vymětal, 2003)

Adherence je novější pojem a zdůrazňuje spolupráci mezi poskytovatelem a příjemcem zdravotní péče, protože pojem compliance byl chápán jako určitá závislá poddajnost na lékaři. Adherence více souvisí s nezávislostí a sebeusměrňujícím chováním pacienta. (Baštecká, 2003)

Avoidance čili vyhýbání se je obecně akt mentálního nebo fyzického vyhýbání se něčemu, co způsobuje úzkost. Vyhýbání se zdravotní péči je koncept přístupu, které může bránit zdraví prospěšnému chování a oddálit zdravotnické služby, vést k nedodržování režimů léčby nebo úplný nedostatek přístupu do systému zdravotní péče. (Byrne, 2008)

Odkazy

Reference

  1. Ashton, M. C. (2018). Biological Bases of Personality. Individual Differences and Personality (Third Edition), 107-125
  2. 2,00 2,01 2,02 2,03 2,04 2,05 2,06 2,07 2,08 2,09 2,10 2,11 2,12 Kebza, V. (2005). Psychosociální determinanty zdraví. Praha: Academia.
  3. 3,0 3,1 3,2 Smith, T. W., Glazer, K., Ruiz, J. M. & Galo, L. C.(2004). Hostility, anger, agressiveness and coronary heart disease: An interpersonal perspective on personality, emotion and health. Journal of Personality, 72, 1217-1270
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 Baštecký, J., Šavlík, J. & Šimek, J. (1993). Psychosomatická medicína. Praha: Grada.
  5. 5,0 5,1 5,2 Hecker, M. H., Chesney, M. A., Black, G. W. & Frautschi, N. (1988). Coronary-Prone Behaviors in the Western Collaborative Group Study. Psychosomatic medicine 50, 153-164
  6. 6,0 6,1 Fernandez, E. & Smith, T. W. (2015). Anger, hostility and cardiovascular disease in the context of interpersonal relationships. Handbook of psychocardiology, 1-19
  7. Bishop, G. D. (2016). Personality and Cardiovascular Disease: Overview. Handbook of Psychocardiology, 631-643
  8. 8,0 8,1 Spielberg, C. D., Krasner, S. S., & Solomon, E. P. (1988).The Experience, Expression and control of Anger. Individual Differences, Stress and Health Psychology, 89-108
  9. Espnes, G. A. & Byrne, D. (2016).Type A behavior and cardiovascular disease. In M. E. Elvarenga & D. Byrne (Eds.), Handbook of psychocardiology (645-664). Springer Science + Business Media
  10. Matthews, K. A., Glass, D. C:, Rosenman, R. H. & Bortner, R. W. (1977). Competitive drive, pattern A and coronary heart disease: A further analysis of some data from the Western Collaborative Group Study. J Chron Dis 30, 489-498
  11. 11,0 11,1 Espnes, G. A., Moksnes, U. K. & Byrne, D. G. (2017). The type A behavior pattern. The Handbook of Stress and Health: A Guide to Research and Practice, First Edition, John Wiley & Sons, Ltd
  12. Ikeda, A., Hirovasu, I., Kawashi, I., Inoue, M. & Tsugane, S. (2008). Type A behaviour and risk of coronary heart disease: The JPHC Study. International Journal of Epidemiology, 37, 1395-1405
  13. Chen, H., Zhang, B., Xue, E. et al. (2019). Anger, hostility and risk of stroke: a meta analysis of cohort studies. Journal of Neurology, 266, 1016-1026
  14. Suarez, E., Kuhn, C., Schanberg, S., Williams, R. & Zimmerman, E. (1998). Neuroendocrine, cardiovascular and emotional responsesof hostile men. Psychosomatic Medicine, 30(1), 78-88
  15. Kebza, V. & Šolcová, I. (2010). Syndrom vyhoření, vybrané psychologické proměnné a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie, 54(1), 1-16
  16. Eysenck, H. J. (1994). Cancer, personality and stressPrediction and prevention. Advances in Behaviour Research and Therapy, 16(3), 167-215
  17. Friedman, H. S. (2008). The multiple linkages between personality and disease. Brain, Behavior and Immunity, 22(5), 668-675
  18. Denollet, J. (2005). DS14: standart assessment of negative afectivity, social inhibition and Type D personality. Psychosomatic Medicine, 67(1), 89-97
  19. 19,0 19,1 Grande, B. Romppel, M. & Barth, J. (2012). Association between type D personality and prognosis in patients with cardiovascular deseases: a systematic review and meta analysis. Ann Behav Med. 43(3), 299-310
  20. 20,0 20,1 Kupper, N. & Denollet, J. (2018). Type D personality as a risk factor in coronary heart disease: a review of current evidence. Curr Cardiol Rep, 20, 104
  21. 21,0 21,1 21,2 21,3 21,4 21,5 Bishop, G. D. (2016). Personality and cardiovascular disease: overview. Handbook of Psychocardiology, 631-643

Další doporučená literatura

  • Albright, C. L, Farquhar, J. W, Havel, R., et al. (1997). A Program to Reduce Cardiovascular and Cerebrovascular Disease in the Czech Republic: Design and Methods of the Healthy Dubec Project. International Quarterly of Community Health Education. 16(4):315-331. doi:10.2190/7VN2-TBJ1-K911-8T28
  • Křivohlavý, J. (2003). Psychologie zdraví. Praha: Portál.
  • Paulík, K. (2017). Psychologie lidské odolnosti. Praha: Grada.
  • Večeřová – Procházková, A., Honzák, R. (2008). Stres, eustres a distres. Interní Medicína pro praxi, 10(4), 188–192.

Externí odkazy

Odkazy na související články

Klíčová slova

Chování typu A, Chování typu B, Chování typu C, Chovní typu D, Osobnost a zdraví, Kardiovaskulární onemocnění, Compliance, Adherence, Avoidance