Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí

Řádek 114: Řádek 114:
 
* '''kooperativní styl''' - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci  
 
* '''kooperativní styl''' - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci  
 
* '''kompromisní styl''' - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
 
* '''kompromisní styl''' - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
 +
 +
[[Kategorie: Sociální psychologie|*]]

Verze z 4. 2. 2014, 22:06

Téma, které primárně spadá pod psychologickou disciplínu sociální psychologie.

Konflikty a způsoby jejich řešení

  • konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
  • konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí
  • dělíme je na:
  1. interpersonální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
  2. intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
  • dělení konfliktů - Lewin
  • apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
  • averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
  • averze averze - výběr mezi dvěmi negativními možnostmi (výběr menšího zla)
  • vznik konfliktu - Lurija
  • je zabráněno odreagování chování - nedostatek pohotovosti k reakci, potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů
  • vývojový účinek konfliktu
  • zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
  • růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
  • převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj, nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty, poruchy sebedůvěry, patologie

Výzkumy konfliktů

Pavlov - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a elipsu, docházel pak zkracováním delší osy elipsychologické stržení jejich nervové soustavy Lurija - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení Lewin, Miller, Mowrer Festinger - věnoval se konfliktům v myšlení, teorie kognitivní disonance

Řešení konfliktů

  • tvůrčí - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
  • obranná - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti


  • uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince:
  • individualistický styl - co nejvíce na sebe orientovaný
  • soutěživý - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
  • rovnostářský - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
  • korporativní - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce


  • Mikšík uvádí následující styly:
  1. únikový
  2. kompetetivní
  3. přizpůsobivý
  4. kooperativní
  5. kompromisní


Rozhodování

  • volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem
  • v mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
  • předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům, teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
  • výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince - může k tomu patřit i hledání kompromisu
  • Bayes - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků
  • již Aristoteles to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
  • Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
  • James - uvádí tzv. rozumové rozhodování jen jako jeden, krajní způsob volby, osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů
  • Říčan - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí, je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád), zkresluje
  • Tardy - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
  • S. Ach - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu, zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu), schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly, cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
  • McDougallovo - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”, vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy let


Fenomén náhradního jednání

  • v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů
  • jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
  • obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl
  • psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů-introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace


Konflikt a frustrace

  • důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení
  • charakter překážky může být - vnitřní - pocity viny, stydlivost, vnější - jednání druhé osoby
  • podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
  • reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o:
  • regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
  • fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost
  • růst hladiny motivace
  • agrese, nejtypičtější případ
  • kompenzace, nalezení náhradního objektu
  • bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\"
  • racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu
  • jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti


Interpersonální konflikty

  • vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
  • tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
  • kolize, neboli střet rolí
  • neslučitelnost rolí
  • zmatenost, konfuze rolí


  • řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je soupeření (kompetice)a spolupráce (kooperace)
  • řešení konfliktů spočívá v:
  • komunikaci
  • diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
  • hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo nebo zprostředkovaně


  • rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
  • obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ
  • výběr jedné z nich - po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy


  • při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce:
  • únikový styl - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
  • kompetitivní styl - sebeprosazení a přitom nekooperativní
  • přizpůsobivý styl - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
  • kooperativní styl - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
  • kompromisní styl - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany