Konflikty a způsoby jejich řešení: Porovnání verzí

(Založena nová stránka: == Konflikty a způsoby jejich řešení == * konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se * konflikt je rozpor, současné stře…)
 
(Není zobrazeno 34 mezilehlých verzí od 4 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
== Konflikty a způsoby jejich řešení ==
+
== Vymezení ==
 +
Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu<ref name=vyrost>VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie = Sociálna psychológia</i>. Praha: ISV, 1997.</ref><br /> Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli<ref name=nakonecny>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na<ref name=vyrost/>:
  
 +
* '''interpersonální/sociální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob<ref name=vyrost/>
 +
* '''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ <br />
  
* konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se
+
Další možné dělení<ref name=vyrost/>:
* konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí
+
*intrapersonální
* dělíme je na:
+
*skupinové
# '''interpersonální''' - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob
+
*meziskupinové<br />
# '''intrapersonální''' - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ
 
  
 +
'''Dělení konfliktů''' (K. Lewin)<ref name=vyrost/>:<br />
 +
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem.
 +
*'''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
 +
*'''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
 +
*'''averze averze''' výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)<br />
  
* '''dělení konfliktů - Lewin'''  
+
'''Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě''' pode Filley (1975)<ref name=nakonecny/>:
 +
*nejméně dvě osoby jsou v interakci
 +
*interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
 +
*osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu<br />
  
* '''apetence apetence''' - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
+
'''Společné charakteristiky mezilidských konfliktů''' podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>:
* '''averze apetence''' - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
+
*Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
* '''averze averze''' - výběr mezi dvěmi negativními možnostmi (výběr menšího zla)
+
*vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
 +
*konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
 +
*existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky  <br />
  
 +
'''Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny''' podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)<ref name=vyrost/>:
 +
*nárůst skupinové koheze
 +
*změny v chování vůdců skupin
 +
*změny skupinových norem a konformity
 +
*změny priorit skupiny a statusy jejich členů<br />
  
* vznik konfliktu - '''Lurija'''
+
== Vývojový účinek konfliktů  ==
 +
Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.
  
* je zabráněno odreagování chování - nedostatek pohotovosti k reakci, potlačené reakce jsou přesunuty do oblasti centrálních procesů
+
== Řešení konfliktů  ==
 +
3 způsoby řešení konfliktů<ref name=vyrost/>:
 +
* '''autoritativní řešení''' - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
 +
* '''alternativní řešení''' -  alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou,  řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
 +
* '''intervence třetí strany''' - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
 +
:*procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
 +
:* rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu<br />
 +
na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany
 +
::* stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
 +
::* vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
 +
::* posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
 +
::* prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)
  
 +
== Vyjednávání ==
 +
Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie<ref name=vyrost/>:
 +
* '''změna vlastních zájmů/požadavků''' - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
 +
*'''změna požadavků druhé strany''' - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná
 +
*'''vyjednávání založené na zájmech''' - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.<br />
  
* vývojový účinek konfliktu
+
'''Základní taktiky vyjednávání'''<ref name=vyrost/>:
 +
*'''Imitace''' - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
 +
*'''Kompenzace''' - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje
  
* zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu
+
== Seznam použité literatury ==
* růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit
+
<references/> 
* převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj, nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty, poruchy sebedůvěry, patologie
 
 
 
 
 
== Výzkumy konfliktů ==
 
 
 
'''Pavlov''' - výzkum konfliktů, psům navozoval experimentálně neurózy tím, že jim vytvořil odlišné reflexy na kruh a
 
elipsu, docházel pak zkracováním delší osy elipsychologické stržení jejich nervové soustavy
 
'''Lurija''' - vytvářel dva typy konfliktů u člověka - volby cíle a narušení cest řešení
 
'''Lewin, Miller, Mowrer'''
 
'''Festinger''' - věnoval se konfliktům v myšlení, teorie kognitivní disonance
 
 
 
 
 
== Řešení konfliktů ==
 
 
 
* '''tvůrčí''' - člověk vykazuje schopnost nejen volit mezi existujícími cíli, nýbrž i vytvářet v poli myslitelných cílů řešení nová, nová řešení jsou někdy dokonalejší než již přítomná (kompromisní cíle)
 
* '''obranná''' - tendence vnímat jako příznivější tu alternativu, kterou si člověk zvolil na úkor těch, které opustil, mechanismus racionalizace - opačná tendence u neurotiků, vede k chronické nerozhodnosti
 
 
 
 
 
* uplatňují se styly řešení závislé na osobnosti jedince:
 
* '''individualistický styl''' - co nejvíce na sebe orientovaný
 
* '''soutěživý''' - při řešení jde hlavně o jeho vítězství
 
* '''rovnostářský''' - snaha o minimalizaci výsledných rozdílů mezi zainteresovanými
 
* '''korporativní''' - snaha, aby obě strany konfliktu získaly co nejvíce
 
 
 
 
 
* '''Mikšík''' uvádí následující styly:
 
# únikový
 
# kompetetivní
 
# přizpůsobivý
 
# kooperativní
 
# kompromisní
 
 
 
 
 
=== Rozhodování ===  
 
 
 
* volba záměru je výsledkem skladby přítomných motivačních a poznávacích vlivů, popř. jejich usměrnění volním zásahem
 
* v mnoha lidských činech přítomna není (reflexní, zvykové složky chování)
 
* předpokladem rozhodování je současný výskyt více možností záměru a činu, vedoucích obvykle k rozdílným, pro jedince motivačně závažným cílům, teoreticky je předpokládáno, že převládne silnější motivace
 
* výsledný čin a jeho důsledky jsou vztaženy k jednotlivým motivům i k budoucnosti jedince - může k tomu patřit i hledání kompromisu
 
* '''Bayes''' - volí se ten čin, který má maximální součet součinů žádoucnosti a pravděpodobnosti následků
 
* již '''Aristoteles''' to pokládá za věc počtu a Hobbes za silnější princip)
 
* Atkinsonova teorie místo hodnoty (valence, utility) má součin motivace a pobídky
 
* '''James''' - uvádí tzv. '''rozumové rozhodování''' jen jako jeden, krajní způsob volby, osobní citový náboj různých položek v rozhodování je zdrojem často odlišného utváření výsledných rozhodnutí a činů
 
* '''Říča'''n - úloha citu v kalkulu rozhodování je dvojí, je položkou v rozumovém rozhodování (rozhoduji se pro tuto možnost, protože ji mám rád), zkresluje
 
* '''Tardy''' - fakticky se často děje rozhodování člověka ne aritmeticky, ale dramaticky
 
* '''S. Ach''' - poznatek o zvláštnostech volby cíle odpovídajících protikladu cyklotymního a schizotymního temperamentu, zákon obtížnosti - obtížnost nějaké činnosti je motivem pro silnější volní vypětí (rostou spolu), schizotymové (opozice vůči světu) volí obtížnější úkoly, cyklotymové snazší (splynutí, soulad)
 
* '''McDougallovo''' - odlišení krajností “morálního atleta” a “poproudníka”, vznikne-li chronický neurotický konflikt, táhne se někdy let
 
 
 
 
 
=== Fenomén náhradního jednání ===
 
 
 
* v souvislosti s konflikty je významný fenomén náhradního jednání, který zkoumala řada autorů
 
* jedinec si při nemožnosti dosáhnout kýženého cíle volí náhradní řešení
 
* obecně platí, že náhradní jednání mají podobnou, ale zpravidla menší hodnotu uspokojení než původní cíl
 
* psychika se vyrovnává s konflikty za pomoci obranných mechanismů-introjekce, izolace, obrácení k sobě, odčinění, popření, projekce, regrese, vytěsnění, sublimace
 
 
 
 
 
=== Konflikt a frustrace ===
 
 
 
* důležitým pojmem relevantním ke konfliktu je frustrace - psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k cíli, ohrožení, či oddálení konečného jeho dosažení
 
* charakter překážky může být - '''vnitřní''' - pocity viny, stydlivost, '''vnější''' - jednání druhé osoby
 
* podle K. Horneyové vzniká frustrace z rozporu mezi egoismem a altruismem, potřebou a skutečnou možností jejího uskutečnění, teoretickou lidskou svobodou a nemožností ji uplatnit
 
* reakce na frustraci je závislá na vnitřních dispozicích jedince, může jít o:
 
* regrese, návrat k dřívějšímu vývojovému stupni, kde pociťujeme větší bezpečí
 
* fixace, stereotypní forma chování redukující úzkost
 
* růst hladiny motivace
 
* agrese, nejtypičtější případ
 
* kompenzace, nalezení náhradního objektu
 
* bagatelizace, znehodnocování nedosažitelného \"kyselé hrozny\"
 
* racionalizace, \"logické\" zdůvodnění neúspěchu
 
 
 
* jsou to strategie, které jedinec využívá, aby se vyhnul pocitu viny, nebo méněcennosti
 
 
 
 
 
== Interpersonální konflikty ==
 
 
 
* vznikají v malých skupinách a dotýkají se pojetí rolí uvnitř skupin
 
* tři způsoby vzniku interpersonálního konfliktu
 
* kolize, neboli střet rolí
 
* neslučitelnost rolí
 
* zmatenost, konfuze rolí
 
 
 
 
 
* řešení takových konfliktů se odehrává na široké škále, jejímiž krajními póly je soupeření (kompetice)a spolupráce (kooperace)
 
 
 
* řešení konfliktů spočívá v:
 
* komunikaci
 
* diferenciací mezi reálným stavem a zaujatou pozicí
 
* hledání styčných bodů, které může probíhat mezi zúčastněnými stranami přímo nebo zprostředkovaně
 
 
 
 
 
* rozhodování v konfliktních situacích se děje skrze kognitivní analýzu
 
* obtížnost rozhodování je dána povahou konfliktu a počtem alternativ
 
 
 
* výběr jedné z nich - po rozhodnutí se objevují pochyby, roste kognitivní disonance a snaha o racionalizaci vybrané alternativy
 
 
 
 
 
* při řešení interpersonálních konfliktů se uplatňují různé styly sebeprosazování a spolupráce:
 
* '''únikový styl''' - vyhnout se konfliktu nebo aspoň zůstat neutrální
 
* '''kompetitivní styl''' - sebeprosazení a přitom nekooperativní
 
* '''přizpůsobivý styl''' - kooperativní, ne sebeprosazení; orientace spíš na emocionální aspekty než na věcnou podstatu
 
* '''kooperativní styl''' - sebeprosazení i kooperace, snaha o oboustranný prospěch, zaměření na podstatu věci
 
* '''kompromisní styl''' - střední rovina sebeprosazení a spolupráce, přístup “dej - ber” s řadou ústupků, nabízí jen částečné uspokojení pro obě strany
 

Verze z 12. 12. 2017, 20:18

Vymezení

Konflikt je nevyhnutelnou součástí našeho života, avšak hrubosti a násilí nejsou. Efektivně řešený konflikt je přínosný a potřebný pro změnu[1]
Konflikt je střetnutí vyvolané neslučitelnými cíli[2]. Konflikty souvisí s procesem volby, v jakém směru jednat - s rozhodováním se. Konflikt je rozpor, současné střetávání protichůdných tendencí. Dělíme je na[1]:

  • interpersonální/sociální - střet zájmů, postojů či motivů dvou a více osob[1]
  • intrapersonální - střet dvou neslučitelných tendencí, nebo cílových představ

Další možné dělení[1]:

  • intrapersonální
  • skupinové
  • meziskupinové

Dělení konfliktů (K. Lewin)[1]:
Konflikt je situace, ve které působí přibližně stejně velké síly s protichůdným směrem.

  • apetence apetence - jedinec se rozhoduje mezi dvěma stejně přitažlivými variantami, populární příklad je Burdianův osel
  • averze apetence - konflikt, při kterém je jedinec přitahován předmětem, který má pro něj značnou přitažlivost, ale zároveň obsahuje i značně negativní aspekt
  • averze averze výběr mezi dvěma negativními možnostmi (výběr menšího zla)

Znaky interpersonálního konfliktu v dyadě pode Filley (1975)[2]:

  • nejméně dvě osoby jsou v interakci
  • interakce jsou zaměřeny na to ovládnout nebo potlačit druhou osobu, prosadit vlastní zájmy
  • osobami vykazované akce jsou ve vzájemném protikladu

Společné charakteristiky mezilidských konfliktů podle Lulofse a Cahna (2000, podle Frankovského a Kantoše, 2009)[1]:

  • Jedinci jsou ve vzájemně závislém vztahu
  • vnímají, že v rámci společného snažení vyhledávají rozdílné zisky
  • konflikt má přímý (potenciálně negativní) dopad na vztahy mezi lidmi
  • existuje urgentní potřeba řešit tyto otázky

Dopady meziskupinových konfliktů na strukturu skupiny podle Michenera, Delamata a Myerse (2004, podle Frnakovského a Kantoše, 2009)[1]:

  • nárůst skupinové koheze
  • změny v chování vůdců skupin
  • změny skupinových norem a konformity
  • změny priorit skupiny a statusy jejich členů

Vývojový účinek konfliktů

Zvládnutelné konflikty = hnací síla k objevování a zdokonalování psychologického osobního a interpersonálního přizpůsobení a výzbroje k němu. Růst sebedůvěry a schopností konflikty lépe snášet, chápat a řešit. Převyšují-li konflikty možnosti jedince = patogenní zdroj. Nedostatek zkušenosti s konflikty, neúspěšná zkušenost s konflikty. Poruchy sebedůvěry, patologie.

Řešení konfliktů

3 způsoby řešení konfliktů[1]:

  • autoritativní řešení - jsou založené na síle, vlivu, resp. moci, kterou některá ze zúčastněných stran disponuje, řešení založená na autoritě jsou v mnohých případech vynucená a zúčastněné strany s řešením nemusí souhlasit, rozhodnutí, které musí sporné strany respektovat
  • alternativní řešení - alternativní řešení poskytují konfliktním stranám svobodnou možnost rozhodnout se, zda a jakým způsobem se dohodnou, řešení konfliktů je plně v kompetenci sporných stran, mají možnost ovlivňovat průběh konfliktu, produkují větší spokojenost s výsledkem konfliktu než v případě jeho vynucení autoritou, pokud nejsou jedinci schopni dosáhnout žádoucího výsledku, může být využita: změna struktury výsledku na základě konfliktu cílů. Ta se soustředí buď na odměňování spolupráce, nebo na trestání nespolupráce. Změna struktury v rozhodování na základě konfliktu - např. se obě strany nakonec dohodnou, že zvolí soudce, kterí situaci definitivně vyřeší.
  • intervence třetí strany - postupy, kdy se s pomocí třetí strany pomáhají řešit konflikty, které sporné strany jinak nedokážou řešit, třetí strana používá různé strategie
  • procesní kontrola – tj. kontrola třetí strany nad sdělením a interpretováním
  • rozhodovací kontrola – tj. kontrola třetí strany nad výsledkem sporu

na základě různého namíchání těchto dvou strategií vznikají 4 možné role třetí strany

  • stimul – pokud třetí strana nemá ani procesní ani rozhodovací kontrolu ( tj. poskytuje rady a doporučení)
  • vyšetřovatel – pokud třetí strana má jak procesní tak rozhodovací kontrolu
  • posuzovatel – má pouze rozhodovací kontrolu (př. soudce, který všechny strany vyslechne a následně rozhodne)
  • prostředník – má pouze procesní kontrolu, nazývá se tzv. mediací, je nejčastější (konfliktní strany s jeho pomocí samy směřují k aktivnímu hledání inovativního řešení)

Vyjednávání

Vyjednávání je proces prosazování zájmů zainteresovaných stran za účelem dosažení vzájemné dohody. K dosažení dohody se používají různé strategie[1]:

  • změna vlastních zájmů/požadavků - jedna se o ustupování - je to posun k požadavkům druhé strany, nebo snížení vlastních požadavků o určitou úroveň (nesmí však klesnout pod určitou minimální úroveň, jinak k dohodě nedojde). Čím náročnější jsou počáteční požadavky jedné strany a čím pomalejší je ustupování strany druhé, tím méně pravděpodobné je dosažení dohody → pokud však nakonec k dohodě dojde, zainteresované strany jsou s ní mnohem spokojenější.
  • změna požadavků druhé strany - soubor postupů, jejichž cílem je, aby druhá strana ustoupila, nebo změnila své požadavky. Nejrozšířenějšími postupy jsou přesvědčování, poziční vyjednávání a hrozby. Účinnost těchto postupů je přímo závislá na úrovni minimálních požadavků druhé strany (za touto hranicí opět není dohoda možná
  • vyjednávání založené na zájmech - je zaměřené na alternativy, které uspokojí požadavky všech zúčastněných stran. Základem je spolupráce, která generuje oboustranné výhody. Jedná se o aktivní prosazování vlastních zájmů s ohledem na potřeby druhé strany a také o flexibilitu při koncipování konečné dohody. Při výběru strategie vyjednávání byla prokázána spojitost mezi situačními, resp. osobnostními charakteristikami (interakční přístup) vyjednavače a výběrem strategie vyjednávání. Je obecná tendence vyjednávačů, na začátku používat strategii změn požadavků druhé strany a později uplatnit vyjednávání založené na zájmech.

Základní taktiky vyjednávání[1]:

  • Imitace - je to kopírování chování, požadavků a ústupků druhé strany; když jedna strana nastolí požadavek, druhá strana na něj reaguje protipožadavky
  • Kompenzace - naopak neutralizuje chování druhé strany; když jedna strana ve vyjednávání postupuje velmi rychle, druhá strana záměrně zpomaluje

Seznam použité literatury

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 VÝROST, Jozef. a Ivan. SLAMĚNÍK. Sociální psychologie = Sociálna psychológia. Praha: ISV, 1997.
  2. 2,0 2,1 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.