Konsonanty

Verze z 3. 9. 2014, 23:24, kterou vytvořil Dita Lazárková (lazarkovadita@gmail.com) (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „* u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku * kons…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku
  • konsonanty vznikají kontaktem či přiblížením artikulačních orgánů
- to trvá nějakou dobu → pohyb formantů (tranzienty) × v angličtině transitions!


Frikativy

  • zdrojový signál – u neznělých turbulentní šum, který vzniká, když dochází k intenzivnějšímu přiblížení artikulačních orgánů (přiblížení musí být tzv. kritické zúžení, jinak se turbulence netvoří)
  • nepravidelnost ještě před zúžením → turbulence
  • vzduch narazí na překážku (zúžení) → turbulence
  • zrychlený vzduch narazí na masu klidného zvuku za zúžením → turbulence
  • amplituda = síla výdechového proudu + míra zúžení
  • (neturbulentní proudění = laminární)
  • u znělých hlasivky kmitají, když je subglottální tlak vyšší než supraglottální, ale úžina supraglottální tlak zvyšuje → vyrovnávání → hlasivky přestávají kmitat → častá ztráta znělosti
  • do vokálního traktu se dostává méně vzduchu méně rychle než u neznělých frikativ → oslabení turbulencí → ztráta frikce
  • → hodně nestabilní HL
  • v jakých frekvencích dochází k zesílení spektra? = poloha spektrálního těžiště
  • kde se v rámci spektrálního těžiště nacházejí šumové F?
  • vokalické formanty údajně existují i u frikativ
  • délka předního tubusu – nejvíce určující pro spektrální vlastnosti
  • vokální trakt je rozdělen úžinou na dva tubusy, zadní není důležitý
  • vliv labializace (např. české a šp. [s] je jiné) → nelabializované zní vyšší


F, V

  • spíše ploché spektrum
  • ← krátký přední tubus (několik mm)


S, Z

  • vzduch proudí z úžiny na spodní zuby → z hlediska turbulentního zdroje nejsilnější
  • přední tubus asi 2–2,5 cm → asi 5 kHz
  • znělé konsonanty bývají slabší a kratší


Š, Ž

  • hlavní šumový formant má dvě složky
- dlouhá úžina (patrový kanálek) + vepředu podjazyková dutina
  • nejsilnější kolem 3 kHz


CH (velární)

  • hlavní šumový formant kolem 1–1,5 kHz, ale závisí na místě artikulace


H

  • nemá žádný přední tubus → chová se jinak než ostatní frikativy
  • někdy bývá považováno za dyšný vokál (akusticky to odpovídá)
  • kopíruje formanty okolních vokálů


Explozívy

Reference

  • Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
  • Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
  • Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Stevens, K. N. (1998): Acoustic phonetics. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. (vybrané části)
  • Harrington, J. - Cassidy, S. (1999): Techniques in speech acoustics. Dordrecht: Kluwer. (vybrané části)

Zpět na rozcestník: Akustika | Fonetika