Konsonanty

  • u konsonantu může být cílová pozice ticho → informace se nezískají z konsonantu samotného, ale třeba podle přechodu na další hlásku
  • konsonanty vznikají kontaktem či přiblížením artikulačních orgánů
- to trvá nějakou dobu → pohyb formantů (tranzienty) × v angličtině transitions!

Rozpoznání hlásek

  • sonory × obstruenty - harmonicita (u sonor kladná čísla, u obstruentů záporná)
  • frikativy × explozívy - intenzita v čase (frikativny stále stejné, u explozív závěr a pak exploze)
  • frikativy mezi sebou - filtr + rozložení energie v pásmech (spektrální momenty)

Spektrální momenty

  • statistická analýza, která popisuje distribuci hodnot (M1–M4)
  • M1 – spektrální těžiště (to, co by popsalo [s], [ʃ], [x]) – kde se nachází nejvíce energie
  • M2 – směrodatná odchylka – odliší např. [s] a [f] – [s] má velkou odchylku, [f] skoro žádnou
  • M3 – sešikmení – odliší např. [s] a [x] – na kterou stranu od spektrálního těžiště je víc energie?
  • M4 - špičatost spektra – měří rozptyl hodnot

Český konsonantický systém

Schematické znázornění českých konsonantů podle místa a způsobu tvoření (v IPA transkripci).


  • rozlišujeme kategorie podle způsobu a místa tvoření (viz tabulka)
  • podle místa tvoření:
    • 1) labiály
    • 2) labiodentály
    • 3) alveoláry
    • 4) postalveoláry
    • 5) palatály
    • 6) veláry
    • 7) glotály
  • podle způsobu tvoření:
    • 1) explozívy (+ nazální explozívy)
    • 2) frikativy
    • 3) aproximanty
    • 4) vibranty
    • 5) laterání aproximanty

Frikativy

  • Zdrojový signál – u neznělých turbulentní šum, který vzniká, když dochází k intenzivnějšímu přiblížení artikulačních orgánů (přiblížení musí být tzv. kritické zúžení, jinak se turbulence netvoří)
  • Nepravidelnost ještě před zúžením → turbulence
  • Vzduch narazí na překážku (zúžení) → turbulence
  • Zrychlený vzduch narazí na masu klidného zvuku za zúžením → turbulence
  • Amplituda = síla výdechového proudu + míra zúžení
  • (neturbulentní proudění = laminární)
  • U znělých hlasivky kmitají, když je subglottální tlak vyšší než supraglottální, ale úžina supraglottální tlak zvyšuje → vyrovnávání → hlasivky přestávají kmitat → častá ztráta znělosti
  • do vokálního traktu se dostává méně vzduchu méně rychle než u neznělých frikativ → oslabení turbulencí → ztráta frikce
  • → hodně nestabilní HL
  • v jakých frekvencích dochází k zesílení spektra? = poloha spektrálního těžiště
  • kde se v rámci spektrálního těžiště nacházejí šumové F?
  • vokalické formanty údajně existují i u frikativ
  • délka předního tubusu – nejvíce určující pro spektrální vlastnosti
  • vokální trakt je rozdělen úžinou na dva tubusy, zadní není důležitý
  • vliv labializace (např. české a šp. [s] je jiné) → nelabializované zní vyšší

F, V

  • spíše ploché spektrum
  • ← krátký přední tubus (několik mm)

S, Z

  • vzduch proudí z úžiny na spodní zuby → z hlediska turbulentního zdroje nejsilnější
  • přední tubus asi 2–2,5 cm → asi 5 kHz
  • znělé konsonanty bývají slabší a kratší

Š, Ž

  • hlavní šumový formant má dvě složky
- dlouhá úžina (patrový kanálek) + vepředu podjazyková dutina
  • nejsilnější kolem 3 kHz

CH (velární)

  • hlavní šumový formant kolem 1–1,5 kHz, ale závisí na místě artikulace

H

  • nemá žádný přední tubus → chová se jinak než ostatní frikativy
  • někdy bývá považováno za dyšný vokál (akusticky to odpovídá)
  • kopíruje formanty okolních vokálů

Explozívy

  • skládají se ze dvou fází:

Závěr

  • u neznělých – mělo by být ticho, ale často tzv. přeznívání – doznívání např. vokálu před explozívou a tak
  • u znělých – je vidět znělost

Exploze

  • jeden z nejkratších akustických jevů na hláskové úrovni
  • první impuls hodně silný, pak nějaký krátký slabší (postexplozivní) šum
  • delší šum = spirantizace, afrikace (taková ta anglická aspirace)
  • liší se podle různých míst artikulace:
  • temporální – jak dlouho trvá
    • - souvisí s množstvím pohybovaných orgánů
    • - u bilabiál rychlá (dotýkají se jen rty)
    • - u alveolár taky rychlé (jen špička jazyka)
    • - u velár a palatál delší (velká plocha jazyka)
  • spektrální – v jakých frekvencích
    • - u [t] kolem 4 kHz
    • - u [k] a [x] nejníž, asi 1,5 kHz (hodně ovlivněné následujícím vokálem)
    • - u [c] asi 5 kHz
    • - u [p] ploché spektrum
  • u velár může dojít až ke trojité nebo čtverné explozi (ale není slyšet)
  • explozívy bez exploze – časté v angličtině, v češtině běžné (pod domem)

Tranzienty

  • změny vokalických formantů, které vznikají při přechodu jedné hlásky na další
  • trvání změn je částečně závislé na místě artikulace (prům. asi 40–50 ms)

Tranzient F1

  • při přechodu mezi explozívou a vokálem poroste
  • ← F1 závisí na míře zúžení ve vokálním traktu
  • u frikativ ne tolik

Tranzient F2 (částečně F3)

  • závisí na místě artikulace
  • směr tranzientů na všechny vokály z jednoho místa artikulace ukazuje do jednoho bodu (locus)
    • - locus je považován za akustický korelát místa artikulace
    • - u bilabiál asi 600 Hz
    • - u alveolár asi 1 800 Hz
    • - u palatál asi 2 500 Hz
    • - u velár asi 3 000 Hz, ale pro labializovaném vokálu 1 300 Hz (poznají se podle toho, že F2 a F3 se zleva doprava rozbíhají)

Znělost

  • V češtině jsou opravdu znělé explozívy s hlasivkovými kmity, neznělé bez nich
  • X např. v němčině jsou napjaté × nenapjaté

Doba nástupu hlasivkového tónu (VOT)

  • rozlišuje znělé a neznělé, napj. a nenapj.
  • zohledňuje artikulační činnost + činnost hlasivek
  • exploze = čas 0 – co vůči této nule dělají hlasivky?
  • VOT 0 – když v okamžiku závěru začnou kmitat hlasivky – jen velice zřídka
  • znělé - hlasivky kmitají během závěru – VOT <<<0 (např. u [b])
  • částečně znělé (v angličtině, němčině) – VOT cca 0 (prvně znělé, pak chvíli neznělé a kolem 0 zase znělé)
  • neznělé neaspirované – VOT asi 25 ms (závisí na místě artikulace)
    • - hlasivky se během závěru oddalují a chvilku trvá, než zase mohou kmitat
  • neznělé aspirované – VOT > 35 ms
    • - větší oddálení než u neaspirovaných → déle se dostávají do kmitací pozice
    • - pro aspiraci není důležitý ten šum, ale ten časový rozdíl
    • - v sonografu vypadá aspirace jako takovej bordel

Ráz

  • hlasivková (ne fonetická) explozíva
  • ne vždy realizován jako explozíva, může být např. pomocí třepené fonace
  • sám o sobě je více méně plochý (třeba jako [h]), přebírá formany vokálů

Afrikáty

  • z akustického hlediska kombinace explozív a frikativ
  • mohou vznikat v takových místech, kde je možné překážku rozdělit na zúžení a explozi
  • [p͡f] (labiaizované)
  • [t͡s], [t͡ʃ], [d͡z], [d͡ʒ] (alveoláry, postalveoláry)
  • někdy i [kx] (velára)

Glidy

J

  • palatální aproximanta
  • formanty podobné [i]
  • pečlivě vyslovené [j] by mělo mít větší extrémy než [i]

W

  • labio-velára
  • formanty podobné [u] (pečlivější zase větší extrémy)
  • rozdíl mezi [wi] a [ui] je jen v rychlosti pohybu (→ špatně se poznává)

Likvidy

  • různorodé – od aproximant po frikativy, švihy
  • v mnoha jazycích mohou být slabikotvorné

Rotické hlásky

  • všechny typy "r"
  • alveolární vibranta [r] - nejčastější (je to i české "r")
    • - většinou jednokmitné (španělské [r] až 6 kmitů)
    • - frekvence kmitů je 20–30 Hz
  • postalveolární aproximanta [ɹ], retroflexní [ɻ]
    • - nízký F3
  • alveolární švih [ɾ]
    • - přechod mezi vibrantou a [d]
  • uvulární vibranta [ʀ], frikativa [ʁ]
  • frikativní vibranta [r̝] ("ř")
    • - nepatří mezi likvidy, ale mezi vibranty ano
    • - pravděpodobně postalveolára
    • - většinou jednokmitné (sloupeček šumu, kmit, frikce)

L

  • alveolární aproximanta [l] (české "l") – nejčastější
  • pokles jazyka může být na obou stranách i jen na jedné
  • rozdělením prouzu vzduchu vzniká antiformant (takové úplně prázdné místo ve spektru) – průměrná hodnota kolem 2 kHz
  • → ve vyšších frekvencích oslabená amplituda
  • výrazná formantová struktura – 350 Hz F1 – 1 300 Hz F2
  • velarizované [ʟ] – v češtině vada řeči → nízký F2 (i pod 1 kHz)
  • „měkké l“ [ʎ] – víceméně odpovídá [j] (možná nemá antiformant)

Zdroje

Reference

  • Palková, Z. (1994): Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané části)
  • Kent, R. D. - Read, C. (1992): The acoustic analysis of speech. San Diego: Whurr Publishers.
  • Johnson, K. (2003): Acoustic and auditory phonetics. Oxford: Blackwell Publishing.
  • Stevens, K. N. (1998): Acoustic phonetics. Cambridge, Massachusetts: MIT Press. (vybrané části)
  • Harrington, J. - Cassidy, S. (1999): Techniques in speech acoustics. Dordrecht: Kluwer. (vybrané části)


Zpět na rozcestník: Akustika | Fonetika