Konzervování a restaurování knihovního fondu

Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Velký důraz je při tom kladen na zodpovědný přístup při řešení problémů s tímto procesem spojených. Nevhodné či dokonce špatné rozhodnutí může mít negativní následky, a naopak dobře zvolená strategie restaurátorského či konzervátorského postupu může zachránit ohrožený tisk či rukopis před úplným zničením, nebo alespoň stabilizovat jeho stav a eliminovat probíhající degradaci (degradace = úbytek hodnoty památky a to, jak duchovní, tak hmotné). [1] [2] Jedná se tedy o soubor zásad a opatření, jehož cílem je předcházet poškození fondů, které může být způsobeno biologickými, fyzikálními, mechanickými nebo chemickými činiteli. Cílem těchto metod je prodloužit životnost dokumentů. V rámci preventivní péče o knihovní fond je potřeba zajistit vhodný systém a klimatické podmínky uložení, ochranu proti škodám způsobeným člověkem nebo živelní pohromou, převod na sekundární formy, upravit podmínky manipulace a zpřístupnění fondů (včetně badatelského využívání a vystavování). [3] Pokud musí dojít k restaurátorským a konzervátorským zásahům, měly by být vnímány jako poslední možná volba před neodvratným zánikem knihy. [1]

Možnosti ošetření dokumentů při poničení

Ošetření dokumentů napadených plísněmi:

  • Zmrazení: zahrnuje umístění knih napadených plísní do mrazivé atmosféry. Je to fungistatické opatření (= potlačující růst hub), tj. spory nebudou zabity. Užívá se pro zamezení rozšíření spor ještě před konečným čištěním dokumentů.
  • Přirozené vysoušení: přirozené vysoušení vlhkých plísní napadených dokumentů inaktivuje plísně. Musí se provádět v prostoru, který se odvětrává ven nebo je dobře izolovaný.
  • Mechanické čištění knih a papíru se provádí až když jsou spory neutralizovány. Dobrou metodou je vysávání vysavačem, který má HEPA filtr (High Efficiency Particulate Arrestance - vysoce účinné zachytávání mikročástic), aby se spory nedostaly zpět do vzduchu.
  • Vystavení prostředí s minimem kyslíku se často používá proti hmyzu. Dokument se vloží do plastového pytle nebo komory a vysaje se vzduch.
  • Vystavení UV světlu zabraňuje plísním v růstu a může je i zabít.

Ošetření dokumentů napadených hmyzem:

  • Chemické metody: nejobvyklejší chemické prostředky na potírání hmyzu jsou spreje, návnady lákající hmyz do pasti, usmrcující potravní návnady či kontaktní spreje aplikované do štěrbin.
    • Vykuřovadla: vykuřovadla zůstanou ve vzduchu v celém prostoru. Plynné vykuřovadlo etylenoxid (ETO, C2H4O) bylo nejvíce využíváno do konce 80. let. Problém však byl v tom, že etylenoxid je karcinogenní. Tato skutečnost způsobila, že se dnes upřednostňují nechemické metody boje s hmyzem.
  • Nechemické metody: nejslibnějšími novými metodami jsou řízené zmrazení a využití modifikované atmosféry.
    • Kontrolované zmrazení: nepoužívá žádné chemikálie a může být použito na všechny druhy materiálu, kromě křehkých, mokrých a drobivých objektů. Není dobré hluboce zmrazovat dokumenty složené z více materiálů, může v nich vzniknout pnutí a tím i poškození materiálu.
    • Teplo: i teplo může efektivně vyhubit hmyz. Teplota okolo 60 °C zabije většinu hmyzu za jednu hodinu.

Náprava škod způsobených vodou:

  • Vysoušení vzduchem: metoda vhodná pro malé množství knih, jsou-li knihy jen lehce navlhlé, nebo pokud není možné použít jinou techniku. Optimální teplota je 21 °C.
  • Vysoušení za mrazu: pokud vlastní zmrazení dokumenty nepoškodí, je vhodná tato metoda zejména pro méně zasažené knihy, tj. mírně vlhké. U fotografií se projevuje ztráta lesku. Teplota musí být udržována ne vyšší než –23 °C
  • Vysoušení pomocí odvlhčovače: výhodou metody je, že sbírky mohou být ponechány na místě a na policích, což odbourá nákladný proces stěhování do mrazících nebo vzduchotěsných komor. [4]

Restaurování knihovního fondu

Restaurování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy prováděné s cílem zlepšit fyzický stav restaurovaného předmětu, tj. přiblížit se jeho původnímu vzhledu a zajistit jeho funkčnost. [5] Jeho záměrem je odhalovat, chránit a zachovávat památkové hodnoty degradované památky. Restaurování musí vždy respektovat autenticitu památky (autenticita = původnost, hodnověrnost památky). Podmínkou restaurování je provedení adekvátních průzkumů, stanovení cílů zásahu a vypracování restaurátorské dokumentace, proto tato činnost vyžaduje vysokou odbornost historickou a technologickou. [2]

Restaurování je tedy i přes nejlepší snahu určitý kompromis a má své klady i zápory. Na jedné straně je obvykle zlepšení fyzikálních, chemických, ale i estetických vlastností knihy, na druhé straně však dochází k porušení historické identity knihy a posunu či změně charakteru materiálů i celé knižní vazby. Stále více se proto upouští od razantních restaurátorských zásahů jako je bělení papíru či převazby a jsou uplatňovány takové restaurátorské metody, které minimalizují intervenci do původní struktury knihy a její vazby. [1]

Spravování japonským papírem (Restaurování knih metodou in situ - NK)
Dolévání papírovinou (Restaurování knih metodou in situ - NK)



Restaurátorské zásahy lze rozdělit do těchto kategorií:

  • Složitý komplexní restaurátorský zásah: nemusí vždy znamenat celkové rozebrání knihy. Spíše lze říct, že se jedná o vysoce specializovaný a časově náročný zásah, který vyžaduje důkladné vstupní analýzy, případně ověření či vývoj nových specializovaných restaurátorských metod nebo použitých materiálů.
  • Komplexní restaurátorský zásah: při tomto zásahu je věnována pozornost všem součástem knihy a formám jejich degradace. Může například obsahovat nejprve chemickou konzervaci jako odkyselení či stabilizaci barev a inkoustů, dále doplnění chybějících částí papíru i vazby knihy. Mnohdy znamená i celkové rozebrání knihy.
  • Restaurátorský zásah metodou in situ: je vždy prováděn se snahou konzervovat či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy či opravu vazby. [6] Důvodem takového postupu je mimo jiné snaha zamezit ztrátě informací souvisejících s historií vazby a zachování původní vazebné konstrukce. [7]
    • Dolévání papírovinou: doplňování chybějících míst papíru na principu nanesení vodné suspenze papírových vláken na místa ztrát a následného odvodnění. Dolévání papírovinou se provádí ručně na vakuovém stole nebo strojově. [8]
    • Spravování japonským papírem: používá se tenký transparentní japonský papír pro lokální spravování trhlin a přehybů nebo pro celoplošné zpevňování. Chybějící místa se doplňují záplatami ze silnějšího japonského papíru nebo z dolitého tónovaného papíru. [9] [6]
  • Částečný restaurátorský zásah: je vždy prováděn se snahou konzervovat, či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy nebo opravu vazby. Většinou se jedná o chemickou stabilizaci poničeného papíru a může se například jednat o redukci zvýšené kyselosti papíru, která má za následek zkřehnutí papíru nebo způsobuje větší lámavost papíru. [10]
  • Ambulantní zásahy: jedná se o rychlou první pomoc, která neřeší definitivní restauraci či konzervaci poškozené knihy, ale měla by pomoci dočasně, než přijde čas na komplexnější zásah (je-li nutný). V první fázi jsou zajištěny uvolněné listy a složky knižního bloku, provizorně připevněny upadlé desky knihy či uvolněné kování z její vazby. Kromě případů urgentního ohrožení se jedná obvykle o přípravu knih na výstavy, reformátování či náhodná zjištění při expedici knih pro badatelské účely. Neodmyslitelnou součástí je výroba dočasného ochranného obalu tzv. Phase boxu. [6]

Konzervování knihovního fondu

Konzervování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy, prováděné s cílem zajistit co nejdelší životnost všech částí konzervovaného předmětu beze změny jejich fyzické podstaty. Aktivní konzervace zahrnuje např. desinfekci, čištění, odkyselení a vyrovnání. Pasivní konzervace se týká mimo jiné zajištění vhodného systému a klimatických podmínek uložení. [11] Konzervování je chápáno jako zpomalení či zastavení degradace či poškozování předmětů kulturního dědictví kontrolou prostředí a ošetřením jejich materiálové struktury tak, aby setrvaly pokud možno v nezměněném stavu. Právě zásahem do podstaty dokumentu se liší restaurování od konzervace, i když v praxi se tyto činnosti prolínají a doplňují. [12] Konzervátorský zásah řeší pouze stabilizaci stávajícího stavu knihy. Obvykle se jedná o stabilizaci chemického poškození papíru jako je třeba jeho zvýšená kyselost, která vede ke zkřehnutí a zvýšené lámavosti papíru. Provedení konzervátorských zásahů jako je neutralizace papíru a zvýšení jeho alkalické rezervy však spíše bývá spojeno i s dalšími restaurátorskými zásahy jako je třeba celoplošné zpevnění papíru. [6]

Preventivní péče představuje snahy zabránit již samotnému vzniku poškozování knih, nebo alespoň jejich částečné eliminaci:

  • trvalým uložením knižních fondů ve vhodných klimatických podmínkách a jejich kontrolou;
  • stanovení a kontrola podmínek k vystavování knih;
  • vytváření bariér proti jejich poškozování, například ukládáním ve vhodných ochranných obalech, [12]

Mezi běžnější konzervační zákroky, které se provádějí na jednotlivých knižních svazcích včetně novodobého fondu, patří:

  • mechanická očista knihovních fondů;
  • rovnání a oprava deformovaných stránek;
  • opravy knižních vazeb;
  • odstraňování škod způsobených předchozími neodbornými zásahy. [12]

Záměrem konzervování knihovního fondu je prodloužit životnost památek, bránit jejich degradaci či ji zpomalovat. Oproti restaurování je pro konzervování charakteristická snaha minimalizovat míru změny vzhledu památky. Je třeba zdůrazňovat, že i když se konzervace snaží minimalizovat míru změny památky, vždy k ní nezbytně dochází. [2]

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Přístup k restaurování a konzervaci písemných památek. Národní knihovna České republiky [online].[cit. 2021-11-28] Dostupný z: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/pristup-k-restaurovani-a-konzervaci-pisemnych-pamatek
  2. 2,0 2,1 2,2 HORÁK, Petr a NEJEDLÝ, Vratislav. Základní pojmy v péči o kulturní dědictví. [online]. Univerzita Pardubice, 2013 [cit. 2021-11-28] ISBN 978-80-7395-717-9 Dostupný z: https://dk.upce.cz/bitstream/handle/10195/54106/Zakladni_pojmy_978-80-7395-716-2.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  3. BARTL, Benjamin. Preventivní péče o fondy. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-28]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001763&local_base=KTD.
  4. HUTAŘ, Jan. Ochrana novodobých knihovních fondů 19. a 20. století [online]. Praha, 2007 [cit. 2021-11-29]. Dostupné z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Ochrana-novodob%C3%BDch-knihovn%C3%ADch-fond%C5%AF-19.-a-20.-stolet%C3%AD_Huta%C5%99.pdf
  5. BARTL, Benjamin. Restaurování. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-28]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001685&local_base=KTD.
  6. 6,0 6,1 6,2 6,3 Hlavní typy restaurátorských zásahů. Národní knihovna České republiky [online]. [cit. 2021-11-28] Dostupný z: https://text.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/hlavni-typy-restauratorskych-zasahu
  7. VRBENSKÁ, Františka. Restaurování in situ. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-28]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001686&local_base=KTD.
  8. BARTL, Benjamin. Dolévání papírovinou. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-28]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001678&local_base=KTD.
  9. Restaurování knih metodou in situ. Národní knihovna České republiky [online].[cit. 2021-11-29] Dostupný z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-restaurovani-1/restaurovani-knih-metodou-in-situ
  10. JAROŠOVÁ, Lucie. \textit{Restaurování knih a knižní vazby v České republice} [online]. Brno, 2009 [cit. 2021-12-02]. Available from: https://theses.cz/id/x36i7j/. Master's thesis. Masaryk University, Faculty of Arts. Thesis supervisor PhDr. Hana Karkanová.
  11. VRBENSKÁ, Františka. Konzervace. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-28]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001743&local_base=KTD.
  12. 12,0 12,1 12,2 Metody konzervace a ošetření poškozených dokumentů. Národní knihovna České republiky [online]. [cit. 2021-11-29]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/o-knihovne/odborne-cinnosti/sprava-a-ochrana-fondu/oddeleni-preventivni-konzervace-1/konzervace.

Doporučená literatura

  • VÁVROVÁ, Petra, ed. a SOUČKOVÁ, Magda, ed. Konzervace a restaurování novodobých knihovních fondů. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2017. 283 stran. ISBN 978-80-7050-696-7.
  • Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2000
  • HOWELL, David a SNIJDERS, Ludo. Conservation research in libraries. Berlin: De Gruyter Saur, [2020], ©2020. viii, 248 stran. Current topics in library and information practice. ISBN 978-3-11-037525-1.
  • HOFMANN, Rainer a WIESNER, Hans-Jörg. Bestandserhaltung in Archiven und Bibliotheken. 3., erweiterte und aktualisierte Auflage. Berlin: Beuth, 2011. 460 s. Praxis Dokumentation. ISBN 978-3-410-21069-6.
  • SOJKOVÁ, Karina. Kovové prvky v knižní vazbě: terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. 158 s. ISBN 978-80-7395-429-1.

Související články

Klíčová slova

knihovní fond, historický knihovní fond, konzervování, restaurování