Kybernetika, teorie systému, teorie sítí a nová média: Porovnání verzí

Řádek 5: Řádek 5:
 
'''Kybernetika''' je '''věda, která se zabývá principy přenosu a řízení informací v daném (živém i neživém) systému'''<ref>WIENER, Norbert. ''Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích''. 1. vyd. Praha: SNTL, 1960, 148 s. Řada teoretické literatury.</ref>. Kybernetika se zajímá pouze o takové vztahy mezi prvky systému a procesy, které na systém působí a kterými systém působí na okolí, a mají informační obsah. Definicí a pohledů na kybernetiku je ale obecně mnoho<ref>KLIR, George a Miroslav VALACH. ''Kybernetické modelování.'' 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1965, 355 s.</ref>.
 
'''Kybernetika''' je '''věda, která se zabývá principy přenosu a řízení informací v daném (živém i neživém) systému'''<ref>WIENER, Norbert. ''Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích''. 1. vyd. Praha: SNTL, 1960, 148 s. Řada teoretické literatury.</ref>. Kybernetika se zajímá pouze o takové vztahy mezi prvky systému a procesy, které na systém působí a kterými systém působí na okolí, a mají informační obsah. Definicí a pohledů na kybernetiku je ale obecně mnoho<ref>KLIR, George a Miroslav VALACH. ''Kybernetické modelování.'' 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1965, 355 s.</ref>.
  
Slovo kybernetika pochází z řeckého “kybernétés” (kormidelník). Tento pojem používal ve starověku už filozof Platón pro “vědu o řízení lodí” nebo umění řídit obecně. V roce 1843 ho užil francouzský matematik a fyzik André-Marie Ampère a polský filosof Tretnowski v pojednání ''Poměr filosofie ke kybernetice čili k umění, jak řídit národ.'' Téměř o sto let později v roce 1948 pojem kybernetika ustálil Norbert Wiener ve své knize ''Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine''. '''Wiener je zároveň považován za zakladatele kybernetiky.'''
+
Slovo kybernetika pochází z řeckého “kybernétés” (kormidelník). Tento pojem používal ve starověku už filozof Platón pro “vědu o řízení lodí” nebo umění řídit obecně. V roce 1843 ho užil francouzský matematik a fyzik André-Marie Ampère a polský filosof Tretnowski v pojednání ''Poměr filosofie ke kybernetice čili k umění, jak řídit národ.'' Téměř o sto let později v roce 1948 pojem kybernetika ustálil Norbert Wiener ve své knize ''Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine''. '''Wiener je zároveň považován za otce kybernetiky.'''
  
 
Kybernetika má stejný významový základ v anglickém slově “government” ve smyslu řízení a zvládání procesů v komplexních systémech.  
 
Kybernetika má stejný významový základ v anglickém slově “government” ve smyslu řízení a zvládání procesů v komplexních systémech.  

Verze z 14. 9. 2015, 13:40

Stránka ve výstavbě
Inkwell icon - Noun Project 2512.svg Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit. Inkwell icon - Noun Project 2512.svg


Kybernetika

Kybernetika je věda, která se zabývá principy přenosu a řízení informací v daném (živém i neživém) systému[1]. Kybernetika se zajímá pouze o takové vztahy mezi prvky systému a procesy, které na systém působí a kterými systém působí na okolí, a mají informační obsah. Definicí a pohledů na kybernetiku je ale obecně mnoho[2].

Slovo kybernetika pochází z řeckého “kybernétés” (kormidelník). Tento pojem používal ve starověku už filozof Platón pro “vědu o řízení lodí” nebo umění řídit obecně. V roce 1843 ho užil francouzský matematik a fyzik André-Marie Ampère a polský filosof Tretnowski v pojednání Poměr filosofie ke kybernetice čili k umění, jak řídit národ. Téměř o sto let později v roce 1948 pojem kybernetika ustálil Norbert Wiener ve své knize Cybernetics: Or Control and Communication in the Animal and the Machine. Wiener je zároveň považován za otce kybernetiky.

Kybernetika má stejný významový základ v anglickém slově “government” ve smyslu řízení a zvládání procesů v komplexních systémech.

Historie

Největším přínosem pro vývoj kybernetiky byl velký rozvoj přírodních věd, techniky a biologie ve 20. století. Zatímco v této době docházelo ke stále podrobnějšími zkoumání živých organismů a procesů, které se v nich odehrávají a to především ve vztahu k jejich struktuře, zároveň se podobné funkce a organizace začaly zkoumat i v neživých organismech.

Po vzniku prvních samočinných počítačů v 50. letech se začalo stále více ukazovat, že chování živých a neživých systémů může být analogické. Některé živé systémy (srdce, ledviny apod.) mohly být dokonce dočasně nahrazeny systémy umělými, tedy neživými. Navíc bylo potřeba si v rámci vědních disciplín poradit s nově vznikajícími stroji na zpracování informací a s pojmem informace jako takovým. Právě proto vznikl kolem roku 1955 nový obor kybernetika, který tyto domény zaštiťoval.

Kromě Norberta Wienera byli průkopníky kybernetiky Arturo Rosenbueth a Julian Bigelow. Tito tři spolu napsali článek Behavior, Purpose and Teleology, což dle samotného Wienera dalo základ pro nový vědní obor kybernetiky.

Wienerovo vymezení kybernetiky

Wiener vymezuje obor kybernetiky dvěma směry:

  • zkoumané objekty - živé systémy (organismy) a neživé systémy (lidmi vyroben stroje)
  • hlediska jejich definování - řízení a sdělování informace

Oproti Wienerově původnímu vymezení kybernetiky musíme dále počítat i například s objekty ekonomickými, sociálními a abstraktními (matematické, lingvistické a podobně). Rozšířit musíme i pole hledisek - kromě řízení a sdělování informace, je nutné brát v potaz i jejich uchování, zpracování a přenos informace.

Rozdělení kybernetiky

  • teoretická kybernetika
  • aplikovaná kybernetika

Základní principy kybernetiky

  • zpětná vazba
  • informace
  • model (modelování)
  • zákon nutné variety

Vliv kybernetiky na další obory

Vliv kybernetiky na další vědní obory je od jejího vzniku znatelný.

  • matematika - teorie informace, teorie her, teorie automatů
  • biologie - teorie paměti, neuronové sítě, kódování informace v zárodečné buňce
  • technické disciplíny - nové způsoby sdělování informací, samoorganizzující se systémy, systémy s cílovým chováním podloženým zkušeností
  • filosofie- vztah mezi živou a neživou hmotou

Teorie systému

Je vědní obor, který je součástí teoretické kybernetiky. Zabývá se zkoumáním systémů z metodologického aspektu. Základy teorie systémů položil Ludwig von Bertalanffy v letech 1949 - 1952 na základě vzniku specifických problémů při zkoumání složitých objektů napříč různými vědními obory.

Mezi hlavní úlohy terie systému patří zmapování a vypracování obecných modelů systému, vytvoření matematicko-logického popisného aparátu systému a sestavování dílčích teorií systému.

Teorie systémů se nevěnuje zkoumání zákonitostí, které jsou předmětem zkoumání speciálních vědních disciplín (fyzika, biologie, ekonomika, sociologie apod.), ale snaží se pochopit a vysvětlit principy jevů, které jsou těmto objektům společné. V moderním pojetí se teorie systémů zabývá studiem systémů (reálných, abstraktních i obecných), jejich chováním a interakcemi s okolím a jejich celkovou adaptabilností.

Předmětem zájmu teorie systémů tedy je výzkum mechanismů transformace vstupů, které působí z okolí systému na systém, na výstupy, jimiž systém reaguje na podněty. http://www.kip.zcu.cz/kursy/svt/svt_www/5_soubory/5_1.html

Co je systém?

Systém je obecně množina elementů (prvků), které jsou mezi sebou vázány nějakým vztahem, respektive vazbou, a jako celek má tento systém vztah ke svému okolí. Systém není jen souhrnem prvků, ale těch, jejichž vzájemné vztahy vytvářejí celek.

Bertalanffy dokázal, že interakce mezi prvky systému jsou pro vlastnosti celku stejně důležité a že celek může vykazovat vlastnosti, které bezprostředně nevyplývají z vlastností celku.

Vlastnosti systémů

Jak chování, tak struktura vyjadřují vnitřní funkční vztahy systému a obě vlastnosti spolu velmi úzce souvisí. Chování systému vyjadřuje závislost mezi okolními podněty, které působí na jeho vstup, a výstupními odezvami, které se objevují. Strukturou systému chápeme vnitřní uspořádání (strukturalizaci) prvků a jejich chování.

Dělení systému

abstraktní systémy reálné systémy přírodní systémy

Struktury systémů

Screen Shot 2015-09-14 at 10.22.50.png

Klasifikace systémů


Teorie sítí

Historie

Typy sítí

  • centralizovaný
  • distribuovaný

Bezškálová síť

Teorie grafů

  1. WIENER, Norbert. Kybernetika neboli řízení a sdělování v živých organismech a strojích. 1. vyd. Praha: SNTL, 1960, 148 s. Řada teoretické literatury.
  2. KLIR, George a Miroslav VALACH. Kybernetické modelování. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství technické literatury, 1965, 355 s.