Liberalismus: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
  
'''Liberalismus''' je politickou [[ideologie|ideologií]], která se objevila na počátku 19.století, ale jejíž principy vycházejí z debat souvisejících s růstem [[kapitalismus|kapitalistické]] společnosti.<br />
+
'''Liberalismus''' je '''filosofickým proudem''' a '''politickou [[ideologie|ideologií]]''', která vychází z tradice '''[[osvícenství]]''' a klade důraz zejména na '''svobodu jednotlivce'''. Její základní principy souvisí s procesy '''[[modernizace]] společnosti''', zejména '''demokratizace politiky''' (včetně anglické buržoazní revoluce, francouzské a americké [[revoluce]]) a nástupem '''[[kapitalismus|kapitalismu]]'''.<br />
Liberální ideje byly důsledkem zhroucení [[feudalismus|feudálního]] řádu a znakem nastupující střední třídy, která se dožadovala upevnění svojí pozice ve společnosti proti [[absolutismus|absolutistickým]] monarchům a pozemkové [[aristokracie|aristokracii]]. Na místo absolutistického státu tak liberálové prosazovali konstituční a posléze i [[reprezentativní vláda|reprezentativní vládu]].<br />
+
Rozmach liberálních idejí provázel zhroucení [[feudalismus|feudálního]] řádu. Liberální myšlenky vyjádřovaly '''hodnoty nastupujícího měšťanstva (resp. buržoazie)''' a posloužily jako nástroj '''[[legitimita|legitimizace]] jeho zájmů'''. Tato sociální skupina se dožadovala zlepšení své pozice ve společnosti, zejména ve vztahu k [[absolutismus|absolutistickým]] [[monarchie|monarchům]] a pozemkové [[aristokracie|aristokracii]]. Na místo absolutistického státu tak liberálové prosazovali '''konstituční''' a posléze i '''[[reprezentativní vláda|reprezentativní vládu]]'''. '''Klasický liberalismus''' kromě toho odmítal privilegia na základě původu (základ společenského postavení šlechty) a namísto toho prosazoval '''uznání podle zásluh''', chápaných zejména jako '''úspěšnost na trhu'''. O té nejlépe vypovídalo bohatství jedince, takže se jedním ze základních pilířů liberalismu stala '''ideologie vlastnictví'''. Soukromé vlastnictví tak pro liberály představuje vedle konstituční a zastupitelské [[demokracie]] klíčovou instituci. <br />
S postupem industrializace v západních zemích docházelo i k prosazování liberálních idejí. Mezi nejznámnější patří ideje volného trhu, konec státních zásahů ale i svoboda slova a vyznání. Na konci 19.století se pak objevuje nová forma liberalismu, která uznává i státní zásahy do ekonomiky za účelem pozitivnějšího nakládání se sociální nerovností ve společnosti. Z tohoto směru posléze vzniká moderní liberalismus.<ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politologie</i>. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.</ref> <br />
+
 
=== Hlavní témata ===
+
S postupem [[industrializace]] v západních zemích docházelo i k prosazování liberálních idejí:
Mezi hlavní témata, která jsou spojena s liberalismem patří<br />
+
* '''Ekonomický liberalismus''' charakterizuje důraz na '''volnou hru tržních sil''' (viz víra v tzv. ''neviditelnou ruku trhu''), pasivní roli vlády ve vztahu k ekonomice (princip ''laissez-faire'') a roli '''soukromého vlastnictví'''.
* [[Individualismus]] - pro liberalismus je typické, že lidské individuum je co do důležitosti nadřazeno kolektivu. Cílem je tedy vytvořit takovou společnost, kde se všichni jednotlivci mohou rozvíjet na základě svých schopností  a dovedností.
+
* '''Politický liberalismus''' zdůrazňuje ústavní a zastupitelskou [[demokracie|demokracii]], '''dělbu [[moc|moci]]''' na výkonnou, zákonodárnou a soudní a význam '''základních politických svobod''' (svoboda projevu, vyznání, shromaždování, sdružování, právo volit a být volen atd.).
* Svoboda - individuální svoboda je považována za ústřední hodnotu liberalismu. Svoboda je nadřazena rovnosti, nicméně je omezena svobodou ostatních jedinců.Liberálové tedy nevěří, že jedinec má na svobodu absolutní právo, protože neomezená svoboda by mohla vést ke zneužívání jiných lidí.<ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politické ideologie</i>. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 339 s.</ref>
+
* Rozum - víra v racionálnost světa a tedy i v racionálnost jednotlivců.
+
'''Rozmach liberalismu''' v demokratizovaných zemích v 19. století '''se ovšem netýkal všech lidí''': volební právo nebylo přiznáno ženám, nízkopříjmovým skupinám a některým etnikům či rasám (v praxi se tedy liberální demokracie týkala pouze bohatých bílých mužů). Někdy bývá toto odbobí označeno jako '''omezeně liberální modernita'''.
* [[Rovnost]] - jednotlivci jsou si podle liberalismu rovni, co do své morální hodnoty. Tuto rovnost ale nesmíme zaměňovat za rovnost výsledků nebo rovnost sociální! Liberálové požadují rovnost příležitostí, v nichž můžou lidé uplatnit svůj potenciál, který je ovšem nerovný.
+
Na konci 19.století se pak objevuje '''nová forma liberalismu''', která uznává i státní zásahy do ekonomiky s cílem snížit společenské nerovnosti. Z tohoto směru posléze vzniká moderní '''sociální liberalismus'''. Ve dvacátém století se objevuje celá řada liberálních proudů, zahrnujících '''egalitární liberalismus''', '''levicový''' i '''pravicový libertarianismus''' či '''[[neoliberalismus]]''', označující oživení myšlenek ekonomického liberalismu od sedmdesátých let a z něj vycházející hospodářskou politiku. Pojem '''liberalismus''' prošel řadou proměn a v různých zemích '''bývá chápán různě''' - v Evropě je podobně jako v klasickém liberalismu spjatý s myšlenkami volného trhu, v USA má jeho chápání blíže k sociálnímu liberalismu (pro ideje klasického liberalismu se zde používá pojem libertarianismus).<ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politologie</i>. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.</ref> <br />
* Tolerance a rozmanitost - víra v pozitivní hodnotu [[pluralismus|pluralismu]], který umožňuje, aby spolu názory soutěžily ve volném trhu idejí a lidé si mezi nimi mohli vybrat.
+
=== Základní hodnoty ===
* [[Konstitucionalismus]] - stát má mít pouze omezené pravomoci, protože se jedná pouze o záruku řádu a stability ve společnosti. <ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politologie</i>. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.</ref> <br />
+
Mezi '''základní hodnoty''' spjaté s liberalismem patří:<br />
Mezi nejznámější teoretiky klasického liberalismu patří [[John Locke]] a [[John Stuart Mill]].<br />
+
* '''[[Individualismus]]''' - pro liberalismus je typické, že '''jedinec''' je z hlediska významu '''nadřazen kolektivu'''. Cílem je tedy vytvořit takovou společnost, kde se všichni jednotlivci mohou rozvíjet na základě svých schopností  a dovedností.
 +
* '''[[Svoboda]]''' - '''individuální svoboda''' je považována za '''ústřední hodnotu liberalismu'''. Svoboda je nadřazena rovnosti, nicméně je omezena svobodou ostatních jedinců. Liberálové tedy nevěří, že jedinec má na svobodu absolutní právo, protože neomezená svoboda by mohla vést ke zneužívání jiných lidí.<ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politické ideologie</i>. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 339 s.</ref>
 +
* '''[[Rozum]]''' - víra v racionálitu světa a tedy i v racionálnitu jednotlivců.
 +
* '''[[Rovnost]]''' - '''jednotlivci''' jsou si podle liberalismu '''rovni z hlediska své morální hodnoty''' (proto by si měli být rovni před zákonem). Liberálové požadují '''rovnost příležitostí''', v nichž můžou lidé uplatnit svůj potenciál, který je ovšem nerovný - '''odmítají''' však '''rovnost sociální''' či '''rovnost výsledku'''.
 +
* '''Tolerance a rozmanitost''' - víra v '''pozitivní hodnotu [[pluralismus|pluralismu]]''', který umožňuje, aby spolu názory soutěžily ve volném trhu idejí a lidé si mezi nimi mohli vybrat.
 +
* ''[[Konstitucionalismus]]'' - '''[[stát]]''' má mít pouze '''omezené pravomoci''', protože se jedná pouze o záruku řádu a stability ve společnosti. <ref>HEYWOOD ANDREW. <i>Politologie</i>. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.</ref> <br />
 +
 
 +
=== Představitelé liberalismu ===
 +
 
 +
Mezi nejznámější teoretiky '''klasického liberalismu''' patří '''[[John Locke]]''', '''[[John Stuart Mill]]''', '''[[Jean-Baptiste Say]]''', '''[[Adam Smith]]''', '''[[Fréderic Bastiat]]''' či '''[[Alexis de Tocqueville]]'''. '''Sociální''' či později '''egalitární liberalismus''' reprezentují např. '''[[John Atkinson Hobson]]''', '''[[John Rawls]]''', '''[[Ronald Dwokrin]]''', či '''[[Isaiah Berlin]]'''. Mezi představitele '''levicového libertarianismu''' patří '''[[Philippe van Parijs]]''', '''pravicovou variantu''' představuje např. '''[[Robert Nozick]]'''. '''[[Neoliberalismus]]''' je politicky spjatý zejména s '''Margaret Thatcherovou''' a '''Ronaldem Reaganem''', ale např. i s '''Augusto Pinochetem''', ekonomicky pak vychází zejména z prací '''[[Milton Friedman|Miltona Friedmana]]''' a navazuje na dílo '''[[Friedricha Augusta von Hayeka]]'''. <br />
 
<br />
 
<br />
  

Verze z 22. 1. 2015, 18:55

Liberalismus je filosofickým proudem a politickou ideologií, která vychází z tradice osvícenství a klade důraz zejména na svobodu jednotlivce. Její základní principy souvisí s procesy modernizace společnosti, zejména demokratizace politiky (včetně anglické buržoazní revoluce, francouzské a americké revoluce) a nástupem kapitalismu.
Rozmach liberálních idejí provázel zhroucení feudálního řádu. Liberální myšlenky vyjádřovaly hodnoty nastupujícího měšťanstva (resp. buržoazie) a posloužily jako nástroj legitimizace jeho zájmů. Tato sociální skupina se dožadovala zlepšení své pozice ve společnosti, zejména ve vztahu k absolutistickým monarchům a pozemkové aristokracii. Na místo absolutistického státu tak liberálové prosazovali konstituční a posléze i reprezentativní vládu. Klasický liberalismus kromě toho odmítal privilegia na základě původu (základ společenského postavení šlechty) a namísto toho prosazoval uznání podle zásluh, chápaných zejména jako úspěšnost na trhu. O té nejlépe vypovídalo bohatství jedince, takže se jedním ze základních pilířů liberalismu stala ideologie vlastnictví. Soukromé vlastnictví tak pro liberály představuje vedle konstituční a zastupitelské demokracie klíčovou instituci.

S postupem industrializace v západních zemích docházelo i k prosazování liberálních idejí:

  • Ekonomický liberalismus charakterizuje důraz na volnou hru tržních sil (viz víra v tzv. neviditelnou ruku trhu), pasivní roli vlády ve vztahu k ekonomice (princip laissez-faire) a roli soukromého vlastnictví.
  • Politický liberalismus zdůrazňuje ústavní a zastupitelskou demokracii, dělbu moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní a význam základních politických svobod (svoboda projevu, vyznání, shromaždování, sdružování, právo volit a být volen atd.).

Rozmach liberalismu v demokratizovaných zemích v 19. století se ovšem netýkal všech lidí: volební právo nebylo přiznáno ženám, nízkopříjmovým skupinám a některým etnikům či rasám (v praxi se tedy liberální demokracie týkala pouze bohatých bílých mužů). Někdy bývá toto odbobí označeno jako omezeně liberální modernita. Na konci 19.století se pak objevuje nová forma liberalismu, která uznává i státní zásahy do ekonomiky s cílem snížit společenské nerovnosti. Z tohoto směru posléze vzniká moderní sociální liberalismus. Ve dvacátém století se objevuje celá řada liberálních proudů, zahrnujících egalitární liberalismus, levicový i pravicový libertarianismus či neoliberalismus, označující oživení myšlenek ekonomického liberalismu od sedmdesátých let a z něj vycházející hospodářskou politiku. Pojem liberalismus prošel řadou proměn a v různých zemích bývá chápán různě - v Evropě je podobně jako v klasickém liberalismu spjatý s myšlenkami volného trhu, v USA má jeho chápání blíže k sociálnímu liberalismu (pro ideje klasického liberalismu se zde používá pojem libertarianismus).[1]

Základní hodnoty

Mezi základní hodnoty spjaté s liberalismem patří:

  • Individualismus - pro liberalismus je typické, že jedinec je z hlediska významu nadřazen kolektivu. Cílem je tedy vytvořit takovou společnost, kde se všichni jednotlivci mohou rozvíjet na základě svých schopností a dovedností.
  • Svoboda - individuální svoboda je považována za ústřední hodnotu liberalismu. Svoboda je nadřazena rovnosti, nicméně je omezena svobodou ostatních jedinců. Liberálové tedy nevěří, že jedinec má na svobodu absolutní právo, protože neomezená svoboda by mohla vést ke zneužívání jiných lidí.[2]
  • Rozum - víra v racionálitu světa a tedy i v racionálnitu jednotlivců.
  • Rovnost - jednotlivci jsou si podle liberalismu rovni z hlediska své morální hodnoty (proto by si měli být rovni před zákonem). Liberálové požadují rovnost příležitostí, v nichž můžou lidé uplatnit svůj potenciál, který je ovšem nerovný - odmítají však rovnost sociální či rovnost výsledku.
  • Tolerance a rozmanitost - víra v pozitivní hodnotu pluralismu, který umožňuje, aby spolu názory soutěžily ve volném trhu idejí a lidé si mezi nimi mohli vybrat.
  • Konstitucionalismus - stát má mít pouze omezené pravomoci, protože se jedná pouze o záruku řádu a stability ve společnosti. [3]

Představitelé liberalismu

Mezi nejznámější teoretiky klasického liberalismu patří John Locke, John Stuart Mill, Jean-Baptiste Say, Adam Smith, Fréderic Bastiat či Alexis de Tocqueville. Sociální či později egalitární liberalismus reprezentují např. John Atkinson Hobson, John Rawls, Ronald Dwokrin, či Isaiah Berlin. Mezi představitele levicového libertarianismu patří Philippe van Parijs, pravicovou variantu představuje např. Robert Nozick. Neoliberalismus je politicky spjatý zejména s Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, ale např. i s Augusto Pinochetem, ekonomicky pak vychází zejména z prací Miltona Friedmana a navazuje na dílo Friedricha Augusta von Hayeka.

Reference
  1. HEYWOOD ANDREW. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.
  2. HEYWOOD ANDREW. Politické ideologie. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 339 s.
  3. HEYWOOD ANDREW. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s.


Použitá literatura

HEYWOOD ANDREW. Politologie. 3. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, 537 s
HEYWOOD ANDREW. Politické ideologie. Vyd. 1. Praha: Eurolex Bohemia, 2005, 339 s
ROBERTSON DAVID. The Penguin Dictionary of Politics. London: Penguin Books, 1985, 341 s