Masopust

Pojem Masopust jako takový může odkazovat k několika různým významům:

  • Několik týdnů od Tří králů do Popeleční středy
  • Tři poslední dny tzv. masopustního období, které jsou také nazývané končiny nebo ostatky
  • Hlavní postava masopustního průvodu, která se však objevuje jen v některých oblastech

Masopustní období

Masopustní období, ve většině Evropy nazývané karneval, v Německu Fasching nebo fašank na Slovensku ale také v některých oblastech České republiky je část roku nacházející se v období od Tří králů do Masopustního úterý. Jedná se o období, které je velmi bujaré, plné veselosti, zábav a bezstarostnosti, kdy výjimečně neplatí žádné předpisy a pravidla. Tato doba je také chápána jako jakýsi antipůst, kdy si lidé mohou dopřávat hojnost v jídle, která bývá znázorněna především pojídáním tučného masa nebo koblih. Také se v této době nejčastěji konají svatby. Masopust je v podobném stylu prožíván v celé Evropě a ve značné části především křesťanského světa. Charakteristickými znaky masopustu bývají atributy plodnosti, protože zvyky, které se v tomto období odehrávají, mají zajistit dobrou úrodu. Také se však jedná o dobu, kdy mezi nás, živé, vstupují naši zemřelí předkové. Ve své podstatě stojí masopust na pomezí pohanských a křesťanských zvyků, kdy na jedné straně se řídí vegetačním cyklem roku a zajišťuje dobrou úrodu a na druhé straně pak představuje období mezi křesťanskými půsty. Pro oslavy masopustu jsou typické masky, průvody, obchůzky, obyčeje vykonávané dle přesně stanoveného scénáře a magické praktiky založené na principu kontaktní magie. V českém prostředí se nejčastěji slaví tři poslední dny masopust: neděle, pondělí a úterý, nazývané též jako končiny nebo ostatky.

Historický vývoj Masopustu

Ve starověku se původně řídil začátek nového roku dle vegetačního cyklu přírody a příchod nového roku se shodoval s příchodem jara v měsíci březnu. Takovýto roční cyklus dodnes připomínají římské bakchanálie, které nesou své jméno podle římského boha a patrona vinné révy a hodování Bakcha. Analogickými oslavami k bakchanáliím byly také například luperkálie nebo saturnálie. Tyto oslavy příchodu nového roku později přešly také do civilního řádu roku jako oslavy předjaří a přetavily se v oslavy masopustů, karnevalů nebo fašanků.

Rej masek, který je s Masopustem neodmyslitelně spojen, vychází tedy z tradic předkřesťanských pohanských obřadů, přičemž některé rysy pocházejí z antiky, jiné jsou spíše keltské. Na tyto zvyky později navazuje církev s přesvědčení, že co nelze potlačit, je nutné převzít a přizpůsobit. V lokalitě Čech a Moravy máme písemné záznamy již ze 13. století, kde je zmiňováno, že se jednalo o zábavu především lidovou, ale zároveň víme, že ve středověku docházelo také k pokusům o liturgické vyjádření tohoto svátku. V tomto období také čeští mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se během masopustu konaly. Nepodařilo se jim však tuto tradici narušit, vzhledem k tomu, že se jednalo o oslavy, kterých se účastnil každý - od nejchudších až po panovníka.

Od 18. století máme zmínky o tom, že v období masopustu se začaly konat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Ještě před první světovou válkou se s tímto svátkem pojily nejčastěji masopustní obchůzky s maškarami, které v téo době nalezneme ve většině okresech v Čechách (např. kromě Benešova, Chomutova, Tachova...), na Moravě i ve Slezsku. A také po první světové válce se tento svátek slaví v podstatě v nezměněné podobě. Po druhé světové válce je pak tradice Masopustu také téměř nezměněná, pouze v některých lokalitách zanikne a v jiných se zase objeví jako nová tradice. Nově se objevuje především v oblastech s novým osídlením, kde často dochází k zavádění nových tradic.

Během socialistického režimu se svátek vyhnul velkému potírání, díky tomu, že se nejedná primárně o svátek náboženský. Přesto se vládnoucí režim snažil zavádět především svoje vlastní svátky. Od konce 50. let také začaly vznikat folklórní skupiny, které působily většinou pod místními národními výbory a masopustní oslavy organizovaly. Je logické, že pokud si ještě do té doby Masopust dokázal uchovat svůj magický charakter spojený s úrodou a plodností, s kolektivizací zemědělství a hospodářství tento původní účel nadobro ztratil. V některých oblastech se však tradice Masopustu udržela, protože se původní funkční význam přetavil ve význam jiný - společenský a ekonomický.

Po roce 1989 se začal pořádat například Mezinárodní masopustní festival v Praze a současně se velkému zájmu těší také Žižkovský masopust. V současné době se Masopust začíná znovuobjevovat na vesnicích a ve městech, kde dříve neměl příliš zakořeněnou tradici a lidem poskytuje především jisté oddychnutí od každodenního života a možnost satirického vyjádření současných problematických otázek. Z Masopustu, jehož primárním významem byla funkce zemědělská, se staly oslavy, které jsou postavené na funkci společenské a kulturní.