Masová společnost

Verze z 25. 9. 2014, 15:57, kterou vytvořil Karel.Hanus (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Masová společnost je označení pro specifické rysy rozvinutých průmyslových společností, které se vyznačují existenci masy coby novodobého sociálního útvaru, masové komunikace a masové kultury, homogenizací kultury a vkusu, atomizací a pocitem odcizení a obecným trendem k masifikaci různých oblastí společenského života. Samotný pojem vznikl jako reakce na některé negativní důsledky procesu modernizace společnosti. Jeho autorem je William Kornhauser (1960)[1], avšak její koncepce jsou poněkud starší.

Můžeme rozlišit pojetí:

  • normativní (hodnotící) - tzv. aristokratické – důraz na ohrožení elity masou (např. G. Le Bon, J. Ortega y Gasset) a tzv. demokratické (až levicově liberální) – důraz na ohrožení masy elitou (např. K. Mannheim, E. Lederer)
  • analytické (nehodnotící) - masová společnost se vyznačuje růstem role sekundárních kontaktů, vysokou specializací sociálních rolí a statusů, anonymitou, vysoká a stále rostoucí mobilitou horizontální i vertikální, rozpadem tradičních vazeb, kontaktů a institucí a významem masového sdělování (např. D. Bell, E. A. Shils)

Vlastnosti masové společnosti v klasickém pojetí:

  • industriální logika (posuzování lidí podle toho, co vyrábí a ne podle skupinové příslušnosti)
  • pád komunitních vazeb a dominance neosobních vztahů
  • nahrazení místních skupin masovými formálními organizacemi
  • vznik tzv. masové arény, umožňující simultánní prezentaci téhož fenoménu prostřednictvím masových médií a nově vzniklých konvencí
  • egalitarismus (všichni posuzováni jednotně, jednou jako voliči, diváci atd.)
  • numerická superiorita (vše, i úspěch, se měří a vyjadřuje podle kvantitativních, nikoli kvalitativních hledisek)
  • obrat zájmů od problémů regionálních k problémům světovým, vznik politické apatie a alienace
  • mimořádná role masmédií (hlavní tvůrce postojů)
  • vznik masové kultury[2]


Masifikace společnosti

Utváření masové společnosti provází proces masifikace všech oblastí společenského života (masová výroba vytváří podmínky pro masový konzum, masová komunikace se podílí na tvorbě masové kultury, masový konzum a masová kultura ve snaze přiblížit se k širokému počtu lidí přispívají k nivelizaci vkusu a chuti a stávají se předpokladem masového blahobytu).

Masová komunikace

Masová komunikace se vyznačuje sdělováním velkého množství informací a symbolických obsahů široké veřejnosti, resp. masám (trvalý příjemce), z jednoho zdroje (trvalý mluvčí). Jedná se o důsledek rozšířené tisku a rozhlasu a později filmu a televize. Vliv masové komunikace byl nicméně mnohdy přeceňován, neboť postoje se mění spíše vlivem interpersonálních vztahů. Podrobněji viz koncept názorových vůdců (R. K. Merton) a dvoustupňové komunikace (E. Katz a P. F. Lazarsfeld).

Masa a mocenská elita

Koncentrace politické, ekonomické a vojenské moci a rostoucí odstup mezi vůdci organizací a jejich stále atomizovanějšími a odcizenějšími členy vytváří z prvně jmenovaných mocenskou elitu a z těch druhých masu. Podle C. W. Millse[3] je mocenská elita ve vztahu k mase dichotomií – navzdory formální suverenitě lidu iniciativu drží malá skupina lidí tvořících mocenskou elitu. Zatímco masa ohrožovaná problémy každodennosti upadá do apatie, nezájmu o politiku a vnější dění a uzavírá se do soukromí, mocenská elita toho využívá k nezodpovědné, sobecké a bezohledné manipulaci masy masovými sdělovacími prostředky směřující k upevnění vlastní moci.

Masová kultura

Představuje kulturní výtvory a produkce určené pro masy lidí (případně jimi samými produkované) vycházející z jejich potřeb a vkusu. Obdobné či identické kulturní obsahy jsou sdělovány z malého počtu zdrojů velkým masám příjemců. Kritika masové kultury poukazovala zejména na preferenci méně náročných žánrů a obsahů, homogenizaci a standardizaci kulturních produktů a potřeb. Obhajoba masové kultury naopak zdůrazňovala její význam pro rozšiřování hodnot k širokým masám a vytváření prostoru pro rozvoj individuality.

Riziko masové společnosti

Jedinci trpící úzkostí, nejistotou, izolací a ztrátou pocitu odpovědnosti mohou po zániku dílčích pospolitostí najít nový výraz identifikací s abstraktními celky typu rasa či národ a fanatickou angažovaností v masových hnutích, schopných mobilizovat jedince podle potřeb politických demagogů. Masová společnost tedy obsahuje hrozbu přeměny v totalitní systém.

Odkazy

Zdroje

  1. Kornhauser, W. 1960. The Politics of Mass society. London: Routledge & Kegan Paul.
  2. Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum.
  3. Mills, C. W. 1966. Mocenská elita. Praha: Orbis.

Doporučená literatura

  • Bell, D. 1965. The End of Ideology. New York: Free Press.
  • Bensman, J.; Rosenberg, B. 1963. Mass, Class, and Bureaucracy: The Evolution of Contemporary Society. Englewood Cliffs, N. J.: Prentice Hall.
  • Canetti, E. 2007. Masa a moc. Praha: Academia.
  • Giner, J. 1976. Mass society. London: Academic Press.
  • Keller, J. 1999. Úvod do sociologie. Praha: SLON.
  • Kloskowska, A. 1967. Masová kultura: kritika a obhajoba. Praha: Svoboda.
  • Kornhauser, W. 1960. The Politics of Mass society. London: Routledge & Kegan Paul.
  • Kracauer, S. 2008. Ornament masy. Praha: Academia.
  • Mills, C. W. 1966. Mocenská elita. Praha: Orbis.
  • Ortega y Gasset, J. 1993. Vzpoura davů. Praha: Naše vojsko.
  • Velký sociologický slovník. 1996. Praha: Karolinum.

Související články