Mediální gramotnost: Porovnání verzí

m
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru
 
Řádek 94: Řádek 94:
  
  
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Hesla k opravě UISK]]
+
[[Kategorie:Informační studia a knihovnictví]]
 
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]
 
[[Kategorie:Uživatelé, gramotnost a čtení]]
 +
[[Kategorie:Články k ověření učitelem Souček M]]

Aktuální verze z 7. 4. 2017, 09:39

Mediální gramotnost (angl. Media Literacy) je schopnost vyhledávat, analyzovat, objektivně hodnotit a dál předávat informace a sdělení z médií (televize, rozhlas, noviny, internet). Je nutnou výbavou člověka žijícího v 21. století. Mediální gramotnost představuje hlavní cíl mediální výchovy, která se stále častěji stává součástí vzdělávacích programů škol v mnoha zemích.[1]

Média

Médium může být definováno jako nosič určité informace, primární funkcí je tedy zprostředkování informací. Dále je využíváme také k zábavě či vzdělání.[2] Cílem médií je nejrychlejší přenos informací k jedinci. Média se dělí na masová (televize, rozhlas, noviny), sociální (tematické weby) a institucionální, která vznikají v rámci firem či úřadů. Média ovlivňují veškeré dění kolem nás. Navíc média vždy působí v sociálním, kulturním či politickém kontextu a v nějaké momentální situaci. Izolovat jejich vliv je takřka nemožné.

Složky mediální gramotnosti

V užším pohledu by mediální gramotnost měla obsahovat tyto složky:

Mediální výchova

Jedná se o formu edukace, která je zaměřena na systematické vytváření kritického odstupu od mediovaných sdělení a schopnosti interpretovat mediální sdělení z hlediska jeho informační kvality.

Cílem mediální výchovy je naučit se:

  • porozumět tomu, co vidíme, slyšíme a čteme
  • dekódovat obsah sdělení
  • zaujmout kritický postoj ke sdělení
  • selektivitě při přijímání konkrétních sdělení
  • selektivitě při volbě médií
  • úsudku při zužitkování informačních sdělení[2]

Vývoj mediální gramotnosti v České republice

1872 - z hlediska mediální výchovy je zásadní především uspořádání výstavy časopisů a novin. Charakter výstav se postupně měnil od zaměření na odbornou veřejnost k běžné veřejnosti.

1877 - konala se Světová výstava novin a časopisů, kterou uspořádala Typografická beseda. Bylo představeno více než 7000 titulů časopisů z celého světa. Byla to výstava, která do té doby neměla ve světě obdoby.

1928 - Výstava Soudobé kultury v Brně. K vidění byly modely redakcí velkých novinových a časopiseckých titulů. Byla znázorněna hierarchie a organizace novinového podniku.

1933 - Výstava světového tisku v Pardubicích, která byla zaměřena na vzorky periodik z celého světa. Jednalo se o první výstavu, která byla pod záštitou státu, přímo pak pod záštitou prezidenta T.G. Masaryka.

1948 - Mezinárodní výstava rozhlasu, známa pod zkratkou MEVRO. Výstava je známá především tím, že se zde uskutečnilo první televizní vysílání v Československu.

1969 - uskutečnila se výstava, která byla věnována jen tisku a to od jeho nejstarší české historie.

70. léta 20. století - v tomto období se konaly dvě mediální výstavy, které měly mediálně edukační efekt.

1990 - založení Asociace pro mládež, vědu a techniku (AMAVET). Projektem AMAVETu pro mediální gramotnost je Dětská televize. Děti a mladí lidé (12 - 26 let) během svých setkání společně připravují a natáčejí vlastní televizní pořady, které se pak dostávají do skutečného vysílání. Studenti tak svou činností splňují praktickou i teoretickou část tvorby mediální gramotnosti.

2000 - důležité změny v oblasti mediální gramotnosti se odehrávají po roce 2000. Začaly vznikat mimoškolské projekty, které začaly s výukou mediální výchovy, její propagací či pořádáním konferencí na podporu tohoto tématu. Organizace Partners Czech přišla s projektem Rozumět médiím, který našel financování v Evropském sociálním fondu. Zaměření projektu bylo ryze edukačně mediální. Hlavním výstupem projektu bylo vytvoření příručky Rozumět médiím: základy mediální výchovy pro učitele. Podporu projekt dostal od Centra mediálních studií FSV UK, Rady pro reklamu, České televize a dalších.

1. září 2006 - zásadním zlomem mediální gramotnosti v České republice byla školská reforma, jejímž výsledkem je Rámcový vzdělávací program. V tomto programu se mediální výchova objevuje jako plnohodnotné a závazné průřezové téma pro vyučování ve školách, čímž se vedení žáků k mediální gramotnosti stává oficiálním programem českého školství.

2008 - vznik Centra pro mediální vzdělávání, které nabízí vzdělávací kurzy nejen pro učitele a studenty, ale i pro širokou veřejnost. Centrum vydává vlastní studijní materiály a rovněž publikuje se svými studenty časopis.

2011 - 26. dubna se konala v Jednacím sále Parlamentu České republiky celostátní vědecká konference, která byla prostorem pro více než 70 předních českých odborníků na problematiku mediální výchovy i zástupců škol z celé České republiky.[2]

Mediální gramotnost ve světě

USA

V USA se během sedmdesátých let vzdělávání v oblasti filmové tvorby postupně transformovalo do mediální výchovy. Přestože se mediální výchova v USA nevyvíjela zprvu jako v Evropě, počátkem 21. století je americká mediální výchova již zralým systémem. Je jí věnována řada webových stránek, pořádají se konference, vydává se řada publikací. Amerika se také stala sídlem několika hlavních organizací mediální výchovy.[3]

Velká Británie

Koncem osmdesátých let byla mediální výchova začleněna do vzdělávacího programu Anglie a Walesu. Výuka je především zaměřena na žáky od 11 do 16 let. C. Bazalgette se domníval, že by cílem mediální výchovy měla být výchova aktivnějších, kritičtějších, vzdělanějších a náročnějších konzumentů médií. V roce 1996 vzniká Media Education Centre, vedené profesorem A. Hartem, jehož hlavním cílem byl výzkum postavení mediální výchovy v anglickém vzdělávacím programu a situace na mezinárodním poli. Velká Británie je jedna z nejvlivnějších zemí v oblasti mediální výchovy nejen v Evropě, ale i ve světě.[3]

Další evropské státy

Ve většině evropských zemí, kromě Maďarska, není mediální výchova samostatným předmětem. Mediální výchova je na dobré úrovni i v severských státech a Nizozemí. Ve většině těchto zemí spojily síly národní a filmové instituce s vládními orgány s cílem posílit mediální výchovu ve školách.[3]

Odkazy

Reference

  1. Mediální gramotnost. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/mediální_gramotnost
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 CÁP, Michal. Mediální výchova v České republice a Spojených státech amerických. Brno, 2011.
  3. 3,0 3,1 3,2 Mediální výchova ve světě [online]. 2010 [cit. 2015-12-13]. Dostupné z: http://www.ctenarska-gramotnost.cz/medialni-vychova/mv-zahranici/mv-ve-svete

Použitá literatura

Doporučená literatura

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

mediální gramotnost, média, mediální výchova