Mimika: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „=='''Mimika'''== Slovo mimika pochází z řečtiny, ze slova ''mimos'', jež v překladu znamená napodobovat, představovat, imitovat. Mimikou se označu…“)
 
m (odstraneni nadpisu)
 
Řádek 1: Řádek 1:
=='''Mimika'''==
+
 
Slovo mimika pochází z řečtiny, ze slova ''mimos'', jež v překladu znamená napodobovat, představovat, imitovat. Mimikou se označují všechny pohybové možnosti v oblasti obličeje. Paul Ekman tvrdí, že svaly v našem obličeji jsou složitým jevem, který ale dokáže ztvárnit a zobrazit až 1000 různých výrazů obličeje. Slovy ovšem všechny popsat a vyjádřit nedokážeme. Nejvíce se na výrazu tváře podílejí oči a ústa (i proto vidíme mimy s namalovanými obličeji – zdůrazňují vyjadřované emoce).
+
'''Mimika''' pochází z řeckého slova ''mimos'', jež v překladu znamená napodobovat, představovat, imitovat. Mimikou se označují všechny pohybové možnosti v oblasti obličeje. Paul Ekman tvrdí, že svaly v našem obličeji jsou složitým jevem, který ale dokáže ztvárnit a zobrazit až 1000 různých výrazů obličeje. Slovy ovšem všechny popsat a vyjádřit nedokážeme. Nejvíce se na výrazu tváře podílejí oči a ústa (i proto vidíme mimy s namalovanými obličeji – zdůrazňují vyjadřované emoce).
 
Mimické projevy jako součást neverbální komunikace tvoří podstatný stavební prvek společenského života téměř všech druhů primátů.  
 
Mimické projevy jako součást neverbální komunikace tvoří podstatný stavební prvek společenského života téměř všech druhů primátů.  
  
Řádek 7: Řádek 7:
  
 
M.L. Knapp ve své práci věnované nonverbální sociální komunikaci uvádí a popisuje mimiku tak, že ''„Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsme druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku."''<ref>KŘIVOHLAVÝ, Jaro. ''Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace''. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 34.</ref>
 
M.L. Knapp ve své práci věnované nonverbální sociální komunikaci uvádí a popisuje mimiku tak, že ''„Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsme druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku."''<ref>KŘIVOHLAVÝ, Jaro. ''Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace''. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 34.</ref>
 
  
 
==Emoce sdělované obličejem==
 
==Emoce sdělované obličejem==

Aktuální verze z 12. 1. 2015, 22:44

Mimika pochází z řeckého slova mimos, jež v překladu znamená napodobovat, představovat, imitovat. Mimikou se označují všechny pohybové možnosti v oblasti obličeje. Paul Ekman tvrdí, že svaly v našem obličeji jsou složitým jevem, který ale dokáže ztvárnit a zobrazit až 1000 různých výrazů obličeje. Slovy ovšem všechny popsat a vyjádřit nedokážeme. Nejvíce se na výrazu tváře podílejí oči a ústa (i proto vidíme mimy s namalovanými obličeji – zdůrazňují vyjadřované emoce). Mimické projevy jako součást neverbální komunikace tvoří podstatný stavební prvek společenského života téměř všech druhů primátů.

Porovnáváním mimiky lidí a primátů se důkladně zabýval Charles Darwin ve své knize Expression of the Emotions in Man and Animals. Mimické výrazy jsou většinou nezávislé na kultuře a na jazyku a proto se jimi dorozumíme i tam, kde by nám slova nestačila, kde by stáli jazykové bariéry.

M.L. Knapp ve své práci věnované nonverbální sociální komunikaci uvádí a popisuje mimiku tak, že „Lidská tvář má velice bohatý komunikační potenciál. Je prvořadě důležitým sdělovačem emocionálních stavů. Odráží vzájemné postoje lidí, kteří spolu jednají, poskytuje zpětnou vazbu v rozhovoru, tj. odpověď na to, co jsme druhému člověku řekli. Někteří badatelé se dokonce domnívají, že z hlediska sociální komunikace je tvář vedle slova druhým nejdůležitějším sdělovacím prostředkem v mezilidském styku."[1]

Emoce sdělované obličejem

Náš obličej není statickým obrazem, ale zrcadlí se v něm všechny naše emoce, ovlivněné tím, co se v nás odehrává, s kým a o čem komunikujeme a pak také kontext (kdy, kde a za jakých okolností). Americký psycholog Paul Ekman zabývající se studiem gest a jejich vztahu k mimice, ve svém mezikulturním výzkumu definoval 7 primárních emociálních výrazů, jež jsou tzv. univerzinální (jsou rozpoznatelné ve všech multikulturách). Jedná se o -

  • radost - smutek
  • štěstí - neštěstí
  • strach a bázeň – pocit jistoty
  • klid - rozčilení
  • spokojenost – nespokojenost až znechucení
  • zájem - nezájem
  • neočekávané překvapení – splněné očekávání

Kromě těchto primárních existují i emoce sekundární, kdy se v obličeji zrcadlí více emocí najednou (např. Zoufalství a smích).

Obličej je považován za prvotní sdělovač emocí. Některé emoce (např. štěstí, smutek, překvapení) umí člověk rozpoznat a určit velmi přesně, někteří pozorovatelé (např. introverti) mají tuto schopnost ještě posílenu. Nejvýraznějšími neverbálními projevy jsou pláč a smích.


Reference

  1. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 34.


Použitá literatura

  • BLAŽEK, Vladimír. Komunikace a lidské tělo: antropologie chování 5. 1. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, 2011, 115 s. ISBN 978-80-261-0033-1.
  • BRUNO, Tiziano a Gregor ADAMCZYK. Řeč těla: jak porozumět signálům řeči těla a cíleně je používat. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4592-3.
  • KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Jak si navzájem lépe porozumíme: kapitoly z psychologie sociální komunikace. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 235 s.
  • ZÁRUBOVÁ-PFEFFERMANNOVÁ, Noemi. Gesta a mimika. 1. vyd. Praha: AMU, 2008, 110 s. ISBN 978-80-7331-128-5.