Pojem možného světa se v logice vyskytuje již ve scholastice, dále se s ním setkáváme například u Leibnize, Carnapa, či Kripkeho.[1] Nejde o zavedený technický pojem, má jen pomoci, pro lepší představu, a většina filosofů si toho je vědoma.

Možný svět je:[1]

  • maximální konzistentní množina výroků
  • dán určitým rozdělením základních vlastností mezi individua z univerza
  • "Možný svět není žádnou zvláštní věcí nebo místem, je prostě tím, k čemu je relativní pravdivost."' [2]

Carnap

Definice: "Třída vět v S, která obsahuje pro každou atomickou větu buď tuto větu, nebo její negaci, ale nikoli obojí, a žádné jiné věty, se nazývá popis stavu v S, protože zřejmě udává úplný popis možného stavu univerza individuí vzhledem ke všem vlastnostem a relacím vyjadřovaným predikáty tohoto systému. Popisy stavů tedy představují Leibnizovy možné světy nebo Wittgensteinovy možné stavy věcí." [3]

Význam nehraje roli, můžeme přiřazovat libovolná ohodnocení. Nejsou však možné všechny kombinace ohodnocení (například sudé(x) i liché(x) s pravdivostní hodnotou 1).

Kombinatorický přístup k možným světům

Existují nezávislé stavy věcí, patrně na úrovni částic, jakožto základních stavů, ze kterých se možné světy skládají. Věci se nějak jeví navenek, ale jejich vlastnosti jsou dány vnitřní strukturou. Vnější vlastnosti supervenují na vnitřních vlastnostech. Například můžeme říct, že lidská mysl supervenuje na mozkových aktivitách.

Relace dosažitelnosti

Modální realismus (konkretismus)

Všechny možné světy někde reálně existují, jeden každý svět vytváří celek, který je kauzálně a časoprostorově propojený, ale navzájem mezi nimi neexistuje spojení. Aktuální svět je jen indexické označení, přesuneme-li se (teoreticky) jinam, bude to ten aktuální svět a ostatní budou označeny za možné.
Dovedení do důsledku přístupu, že můžeme (nutnou) pravdivost nahradit pravdivostí v reálném světě. Neklade příliš mnoho rozumových limitů, není jasná hranice, co se v možných světech může dít a co už ne (Existuje možný svět, kde lidé spontánně skákají z oken?).

Teorie counterpartů

Teorie counterparts neboli teorie protějšků pochází od amerického analytického filosofa Davida K. Lewise.
V možných světech existují protějšky věcí z aktuálního světa, jde o různé (např.) osoby, které jsou si však velmi podobné, liší se třeba jen jednou vlastností
Ale vždyť do žádného z možných světů nemůžeme, tak jak bychom mohli vědět, jak vypadají?

Abstrakcionismus

Možný svět je maximální konzistentní množina propozic. Jde o abstraktní entity, maximální stav věcí, který buď nastává (dochází k jeho aktualizaci), nebo ne. Možný svět je jen pomůcka pro lepší představu a způsob našeho vyjadřování, jak mluvíme o tom, co je možný svět. Jde o kruhovou definici, což je často vytýkáno všem definicím možných světů. Abychom definovali modality, vyžadujeme předem pojem možnosti.

  • Jeden přístup: individua by si měla udržovat své esenciální vlastnosti (Alžběta II. je ve všech možných světech člověkem)
  • Druhý přístup: individuum má jen triviální vlastnost identity, jinak má "přilepené" různé vlastnosti, které se však v každém možném světě mohou kompletně změnit

Aktualismus vs. possibilismus

Aktualismus:

  • dán soubor individuí, která aktuálně existují

Possibilismus:

  • individua ve skutečnosti neexistují nebo nemusejí, v nějakém možném světě se může objevit úplně nové individuum, které se v aktuálním světě nenachází

Zdroje

Tento článek vznikl na základě poznámek z přednášky Filosofie logiky. Doporučenou literaturu k tomuto tématu naleznete zde.

Reference

  1. 1,0 1,1 Peregrin Jaroslav. Možné světy v logice. Aluze, Olomouc, roč. 9, č. 1. (2005).
  2. Stalnaker Robert. Possible Worlds and Situations. Journal of Philosophical Logic. (1986).
  3. Carnap Rudolf. Meaning and Necessity, University of Chicago Press, Chicago. (1947).

Související články

Teorie možných světů
Analytická filosofie