Monolog: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
'''Monolog''' z řeckého ''monologos(moos = sám; logos = řeč)'' řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva. Jedná se o druh [[verbální komunikace|verbální komunikace]].
+
'''Monolog''' z řeckého ''monologos(moos = sám; logos = řeč)'' řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva. Jedná se o druh [[verbální komunikace|verbální komunikace]].<ref name="všobená encyklopedie">Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.</ref>
  
 
== Definice ==
 
== Definice ==
Řádek 7: Řádek 7:
 
Monolog je opakem [[dialog|dialogu]]. Od dialogu se liší absencí slovní výměny a podstatnou délkou tirády, která se vyděluje z konfliktního a dialogického kontextu. Kontext se od začátku do konce nemění a změny v sémantické orientaci (charakteristické pro dialog) jsou omezeny na minimum, takže je zajištěna jednota subjektu vypovídání.
 
Monolog je opakem [[dialog|dialogu]]. Od dialogu se liší absencí slovní výměny a podstatnou délkou tirády, která se vyděluje z konfliktního a dialogického kontextu. Kontext se od začátku do konce nemění a změny v sémantické orientaci (charakteristické pro dialog) jsou omezeny na minimum, takže je zajištěna jednota subjektu vypovídání.
  
Každá promluva směřuje k vytvoření komunikačního vztahu mezi mluvčím a adresátem sdělení: k tomuto způsobu výměny je nejvhodnější dialog. Monolog, jehož struktura nepočítá s odpovědí adresáta, vytváří přímý vztah mezi mluvčím a světem, o němž hovoří.
+
Každá promluva směřuje k vytvoření komunikačního vztahu mezi mluvčím a adresátem sdělení: k tomuto způsobu výměny je nejvhodnější dialog. Monolog, jehož struktura nepočítá s odpovědí adresáta, vytváří přímý vztah mezi mluvčím a světem, o němž hovoří.<ref name="Divadelní slovník">PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0. </ref>
  
 
== Monolog v sociální komunikaci ==
 
== Monolog v sociální komunikaci ==
Řádek 13: Řádek 13:
 
Jedná se o jednu z forem [[sociální komunikace|sociální komunikace]].  
 
Jedná se o jednu z forem [[sociální komunikace|sociální komunikace]].  
  
Příkladem monologu je jednosměrné komunikace vyučujícího před třídou, například výklad nového učiva.
+
Příkladem monologu je jednosměrné komunikace vyučujícího před třídou, například výklad nového učiva.<ref name="Učitel a žák v komunikaci">GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.</ref>
  
 
== Monolog v umění ==
 
== Monolog v umění ==
Řádek 22: Řádek 22:
 
Souvislá promluva jedné dramatické postavy.
 
Souvislá promluva jedné dramatické postavy.
  
Monolog je vnímán jako nedramatický. Vytýká se mu statičnost, nudnost a nepravděpodobnost. Využíván byl převážně v předrealistickém divadle, zvláště pak v alžbětinské době.
+
Monolog je vnímán jako nedramatický. Vytýká se mu statičnost, nudnost a nepravděpodobnost. Využíván byl převážně v předrealistickém divadle, zvláště pak v alžbětinské době.<ref name="Divadelní slovník">PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0. </ref>
  
 
'''Shakespeare, William: Hamlet, kralevic dánský'''
 
'''Shakespeare, William: Hamlet, kralevic dánský'''
Řádek 35: Řádek 35:
 
ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran,  
 
ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran,  
 
jichţ tělo dědicem,  
 
jichţ tělo dědicem,  
toť skonání jak si ho vroucně přáti.''  
+
toť skonání jak si ho vroucně přáti.'' <ref name="Hamlet">Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011. </ref>
  
 
Divadelní formou založenou na monologu je [[monodrama|monodrama]]. Monodrama je hra o jediné postavě či z řady dlouhých promluv.
 
Divadelní formou založenou na monologu je [[monodrama|monodrama]]. Monodrama je hra o jediné postavě či z řady dlouhých promluv.
Řádek 43: Řádek 43:
 
Monolog jako „proud vědomí“ je literární technika. Chápán je jako vnitřní monolog postavy.
 
Monolog jako „proud vědomí“ je literární technika. Chápán je jako vnitřní monolog postavy.
  
Mluvčí formuluje namátkově, bez starosti o [[logika|logiku]] a bez jakékoli [[cenzura|cenzury]], větné fragmenty, které mu probíhají hlavou. Hlavní účinek, jehož má být dosaženo, je vyjádření emociálního a kognitivního chaosu vědomí.
+
Mluvčí formuluje namátkově, bez starosti o [[logika|logiku]] a bez jakékoli [[cenzura|cenzury]], větné fragmenty, které mu probíhají hlavou. Hlavní účinek, jehož má být dosaženo, je vyjádření emociálního a kognitivního chaosu vědomí.<ref name="Divadelní slovník">PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0. </ref>
  
 
Monolog v literatuře je spojován s [[modernismus|modernismem]].
 
Monolog v literatuře je spojován s [[modernismus|modernismem]].
Řádek 49: Řádek 49:
 
'''Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová'''
 
'''Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová'''
  
''Okouzlující žena, pomyslel si Scrope Purvis, je v ní něco ptačího, jakoby sojčího, modrozelená barva, lehkost, živost, i když je jí už přes padesát a od té nemoci hodně pobledla. Trčí tam jako na bidýlku, vůbec ho nevnímá, narovnaná jako podle pravítka čeká, až bude moct přejít.''
+
''Okouzlující žena, pomyslel si Scrope Purvis, je v ní něco ptačího, jakoby sojčího, modrozelená barva, lehkost, živost, i když je jí už přes padesát a od té nemoci hodně pobledla. Trčí tam jako na bidýlku, vůbec ho nevnímá, narovnaná jako podle pravítka čeká, až bude moct přejít.''<ref name="Paní Dallowayová">WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3. </ref>
 +
 
 +
 
 +
=== Reference ===
 +
 
 +
<references />
 +
 
 +
=== Použitá literatura ===
 +
 
 +
*PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0.
 +
 
 +
*Velký sociologický slovník: I. svazek A-O. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80-718-4164-1.
 +
 
 +
*Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.
 +
 +
*GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.
 +
 
 +
*Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011.
 +
 
 +
*WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3.

Verze z 31. 12. 2014, 12:29

Monolog z řeckého monologos(moos = sám; logos = řeč) řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva. Jedná se o druh verbální komunikace.[1]

Definice

Monolog je souvislý projev jednoho člověka, kdy ostatní účastnící komunikace do tohoto projevu nevstupují.

Monolog je opakem dialogu. Od dialogu se liší absencí slovní výměny a podstatnou délkou tirády, která se vyděluje z konfliktního a dialogického kontextu. Kontext se od začátku do konce nemění a změny v sémantické orientaci (charakteristické pro dialog) jsou omezeny na minimum, takže je zajištěna jednota subjektu vypovídání.

Každá promluva směřuje k vytvoření komunikačního vztahu mezi mluvčím a adresátem sdělení: k tomuto způsobu výměny je nejvhodnější dialog. Monolog, jehož struktura nepočítá s odpovědí adresáta, vytváří přímý vztah mezi mluvčím a světem, o němž hovoří.[2]

Monolog v sociální komunikaci

Jedná se o jednu z forem sociální komunikace.

Příkladem monologu je jednosměrné komunikace vyučujícího před třídou, například výklad nového učiva.[3]

Monolog v umění

Monolog na divadle

Souvislá promluva jedné dramatické postavy.

Monolog je vnímán jako nedramatický. Vytýká se mu statičnost, nudnost a nepravděpodobnost. Využíván byl převážně v předrealistickém divadle, zvláště pak v alžbětinské době.[2]

Shakespeare, William: Hamlet, kralevic dánský

Být čili nebýt, ta jest otázka: víc důstojno-li ducha trpěti od střel a praků zlého osudu, neb ozbrojit se proti moři běd a ukončit je vzpourou. Umřít spát nic víc; a spánkem, řekněm, ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran, jichţ tělo dědicem, toť skonání jak si ho vroucně přáti. [4]

Divadelní formou založenou na monologu je monodrama. Monodrama je hra o jediné postavě či z řady dlouhých promluv.

Monolog v literatuře

Monolog jako „proud vědomí“ je literární technika. Chápán je jako vnitřní monolog postavy.

Mluvčí formuluje namátkově, bez starosti o logiku a bez jakékoli cenzury, větné fragmenty, které mu probíhají hlavou. Hlavní účinek, jehož má být dosaženo, je vyjádření emociálního a kognitivního chaosu vědomí.[2]

Monolog v literatuře je spojován s modernismem.

Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová

Okouzlující žena, pomyslel si Scrope Purvis, je v ní něco ptačího, jakoby sojčího, modrozelená barva, lehkost, živost, i když je jí už přes padesát a od té nemoci hodně pobledla. Trčí tam jako na bidýlku, vůbec ho nevnímá, narovnaná jako podle pravítka čeká, až bude moct přejít.[5]


Reference

  1. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.
  2. 2,0 2,1 2,2 PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0.
  3. GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.
  4. Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011.
  5. WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3.

Použitá literatura

  • PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0.
  • Velký sociologický slovník: I. svazek A-O. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80-718-4164-1.
  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.
  • GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.
  • WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3.