Monolog: Porovnání verzí

Řádek 33: Řádek 33:
  
 
''Být čili nebýt, ta jest otázka:  
 
''Být čili nebýt, ta jest otázka:  
 +
 
víc důstojno-li ducha trpěti  
 
víc důstojno-li ducha trpěti  
 +
 
od střel a praků zlého osudu,  
 
od střel a praků zlého osudu,  
 +
 
neb ozbrojit se proti moři běd  
 
neb ozbrojit se proti moři běd  
 +
 
a ukončit je vzpourou.
 
a ukončit je vzpourou.
 +
 
Umřít spát nic víc;  
 
Umřít spát nic víc;  
 +
 
a spánkem, řekněm,  
 
a spánkem, řekněm,  
 +
 
ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran,  
 
ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran,  
 +
 
jichţ tělo dědicem,  
 
jichţ tělo dědicem,  
 +
 
toť skonání jak si ho vroucně přáti.'' <ref name="Hamlet">Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011. </ref>
 
toť skonání jak si ho vroucně přáti.'' <ref name="Hamlet">Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011. </ref>
  

Verze z 2. 1. 2015, 17:56

Monolog z řeckého monologos (moos = sám; logos = řeč) řeč se sebou samým (k sobě samému), projev jednoho mluvčího, samomluva (solilokvium).

Definice

Monolog je jednou z forem sociální komunikace. Jedná se o souvislý projev jednoho člověka, kdy ostatní účastnící komunikace do tohoto projevu nevstupují. Jde o druh verbální komunikace.[1]

Charakteristika

Monolog je opakem dialogu. Od dialogu se liší absencí slovní výměny a podstatnou délkou tirády, která se vyděluje z konfliktního a dialogického kontextu. Kontext se od začátku do konce nemění a změny v sémantické orientaci (charakteristické pro dialog) jsou omezeny na minimum, takže je zajištěna jednota subjektu vypovídání.[2]

Každá promluva směřuje k vytvoření komunikačního vztahu mezi mluvčím a adresátem sdělení: k tomuto způsobu výměny je nejvhodnější dialog. Monolog, jehož struktura nepočítá s odpovědí adresáta, vytváří přímý vztah mezi mluvčím a světem, o němž hovoří.[2]

Příkladem monologu je jednosměrné komunikace vyučujícího před třídou, například výklad nového učiva.[3]

Vnitřní monolog

Monology jsou běžnou součástí lidské psychiky. Hlasitá artikuce myšlenek se objevuje už u děti od 2 let. Převážně u dětí lze také sledovat využití monologu k překonání sociální izolace.

Vnitřní monolog napomáhá k utřídění myšlenek, kontrole činnosti (např. simulace sociální interakce) nebo ke zvýšení koncentrace.

Vnitřní monolog může být i příznakem depresí nebo psychóz.[4]

Monolog v umění

Monolog na divadle

Souvislá promluva jedné dramatické postavy.

Monolog je vnímán jako nedramatický. Vytýká se mu statičnost, nudnost a nepravděpodobnost. Využíván byl převážně v předrealistickém divadle, zvláště pak v alžbětinské době.[2]

Shakespeare, William: Hamlet, kralevic dánský

Být čili nebýt, ta jest otázka:

víc důstojno-li ducha trpěti

od střel a praků zlého osudu,

neb ozbrojit se proti moři běd

a ukončit je vzpourou.

Umřít spát nic víc;

a spánkem, řekněm,

ukončit bol srdce, tisíc přirozených ran,

jichţ tělo dědicem,

toť skonání jak si ho vroucně přáti. [5]

Divadelní formou založenou na monologu je monodrama. Monodrama je hra o jediné postavě či z řady dlouhých promluv.

Monolog v literatuře

Monolog jako „proud vědomí“ je literární technika. Chápán je jako vnitřní monolog postavy.

Mluvčí formuluje namátkově, bez starosti o logiku a bez jakékoli cenzury, větné fragmenty, které mu probíhají hlavou. Hlavní účinek, jehož má být dosaženo, je vyjádření emociálního a kognitivního chaosu vědomí.[2]

Monolog v literatuře je spojován s modernismem.

Woolfová, Virginia: Paní Dallowayová

Okouzlující žena, pomyslel si Scrope Purvis, je v ní něco ptačího, jakoby sojčího, modrozelená barva, lehkost, živost, i když je jí už přes padesát a od té nemoci hodně pobledla. Trčí tam jako na bidýlku, vůbec ho nevnímá, narovnaná jako podle pravítka čeká, až bude moct přejít.[6]

Odkazy

Reference

  1. Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0.
  3. GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.
  4. Monolog, innerer (Selbstgespräch). In: Psychologie Lexikon [online]. - [cit. 2015-01-02]. Dostupné z: http://www.psychologielexikon.com/48-monolog-innerer-selbstgespraech
  5. Vychází z: SHAKESPEARE, William. Hamlet : kralevic dánský tragedie o pěti jednáních. Přel. Josef Václav Sládek. 6. vyd. Praha : Fr. Růžička, 1946. 179 s. Přístup: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/54/32/10/hamlet.pdf Verze z 28.4.2011.
  6. WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3.

Použitá literatura

  • PAVIS, Patrice a Daniela JOBERTOVÁ. Divadelní slovník: [slovník divadelních pojmů]. Vyd. 1. Praha: Divadelní ústav, 2003, 493 s. ISBN 80-700-8157-0.
  • Velký sociologický slovník: I. svazek A-O. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 1996, 747 s. ISBN 80-718-4164-1.
  • Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. 1. vyd. Praha: Nakladatelský dům OP, 1997, 740 s. ISBN 80-858-4135-5.
  • GAVORA, P. Učitel a žáci v komunikaci. Brno: Paido, 2005. ISBN: 80-7315-104-9.
  • WOOLF, Virginia. Paní Dallowayová. Vyd. 2, v tomto překladu 1. Překlad Kateřina Hilská. Praha: Odeon, 2004, 158 s. ISBN 80-207-1164-3.