Nápověda:Obsah

Anatomie

Základní roviny:

  • mediální – střední
  • sagitální – předozadní
  • k nim kolmá – frontální
  • transverzální – příčná

Směry:

  • směr blíže ke středu těla – mediální
  • směr dál od středu těla – laterální
  • směr k břichu – ventrální (anterior)
  • směr zadní, k páteři – dorzální (posterior)
  • směr k hlavě – kraniální
  • směr dolů – kaudální
  • směr povrchový, zevní – superficialis (externus)
  • směr hluboký – profundis (internus)
  • směr po končetině nahoru k tělu – proximální
  • směr od těla ke konci končetiny - distální
  • pravá strana – dexter
  • levá strana – sinister

Kosti

  • orgán je kost, tvoří SKELET
  • kosterní soustava je pasivním pohybovým aparátem, podpůrná soustava, schránka pro měkké orgány

kosti rozdělujeme na:

  • dlouhé – rozlišujeme 1 diafýzu a 2 epifýzy
  • krátké – rozlišení nemají (obratle)
  • ploché – lopatky, lebka
  • kosti jsou chráněny vazivovým obalem PERIOST - zásobuje kosti minerály -> růst kostí

- vyrůstají z něj kostitvorné buňky (regenerace v případě poškození kosti)

  • v kloubním spojení nad periostem CHRUPAVKA

struktura kostí:

  • hutné (kompaktní) - tvoří diafýzu, povrch krátkých plochých kostí
  • houbovité (spongiózní) – tvoří epifýzy, odolává tlaku, tahu (deformaci kostí)
  • uvnitř kostní dřeň (2600 g v organismu) – v dětství červená (tvoří červené krvinky), věkem žloutne = změna v tukovou tkáň (pouze dřeň plochých a krátkých kostí vytváří i v dospělém věku červené krvinky)
  • kosti se vyvíjí z chrupavky (přeměna = osifikace, kosti klíční a klenba lební se vyvíjí z vaziva

Osifikace: v chrupavce se vytvoří osifikační jádro a podle přesných pravidel se vyvíjí (a lze podle stupně vývoje určit věk dítěte)

Spojení kostí:

  • pohyblivé – kloubní (kloub=articulatio)
  • pevné – kosti srůstají (př. Pánev je 1 kost)
  • spojení vazivem (lebka – vazivo tvoří lebeční švy)
  • spojení chrupavkou (spona stydká)

Kostra trupu

PÁTEŘ (kolumna vertebralis) 7-12-5-5-4/5

  • 7 C vertebrae Cervicales (krční)
  • 12 Th vertebrae Thoracicae (hrudní)
  • 5 L vertebrae Lumbales (bederní)
  • 5 S vertebrae Sacrales (křížové)
  • 4/5 Co vertabrae Coccygeae (kostrční)

1. obratel ATLAS (nosič) – nemá tělo ani výstupky, horní plocha : kloubní spojení s kostí týlní -> kývavé pohyby hlavy 2. obratel AXIS – kloubní spojení – otáčivý pohyb hlavy

12 hrudních – na bocích kloubní spojení pro žebra bederní – největší, nejmohutnější křížové –> kost křížová kostrční -> kost kostrční nejpohyblivější jsou krční a bederní (C a L) – nejvíc blokád, uštípnutých nervů

páteř je celek pohyblivý, pružný -> 2x esovitě prohnuté (lordóza – krční a bederní, kyfóza – křížová a hrudní

Žebra (costae)

  • zadní část spojení s obratli, vpředu s kostí hrudní
  • 12 párů, nestejná (1. pár nejkratší)
  • 1.-7. žebro pravé (napojují se na kost hrudní), 8.+9.+10. nepravé (chrupavkou se napojují na 7. žebro), 11.+12. jsou volná (končí volně ve stěně břišní)

Kost hrudní (sternum) – plochá, hmatná

  • v případě uštípnutí mezižeberních nervů připomíná infarkt ( píchavá prudká bolest, ale žádné průvodní projevy jako nevolnost apod.)

Horní končetina

  • na každé pletenec + volná část
  • pletenec: klíční kost (clavicula) + lopatka (scapula)
  • scapula – plochá, volná, spojená svaly s klíční kostí -> neuvěřitelně pohyblivé
  • clavicula – 12-16 cm dlouhá, spojuje hrudní kost lopatkou, osifikuje jako první kost v těle (již v 2. měsíci nitroděložního života)

volná část:

  • pažní kost (humerus) – nahoře 2 zúžení v krčku, snadno se láme. Dole nestejnoměrné ukončení (napojují se 2 kosti, loket=velice složitý kloub)
  • předloktí – kost vřetenní (radius) – nejdřív úzké pak široká hlavice a kost loketní (ulna) – hlavice a zužuje se
  • loket (olecranon) – hmatný je výběžek ulny
  • ruka (od zápěstí dolů)
  • kosti zápěstní (ossa carpi) – 2 řady po 4 kostech krátkých
  • kosti záprstní(ossa metacarpi) – 5 kostí dlouhého typu (=podklad dlaně)
  • články prstů (phalanges) – palec 2 články, ostatní prsty 3 články, obě dlouhého typu

Pohyb: kroutivý, mezi kostmi předloktí a zápěstí: pronace (malík ven) supinace (palec ven)

  • extenze – natažení (normálně 180 %, olecranon je jako zarážka)
  • flexe – skrčení
  • volně visící končetina je v mírné flexi a pronaci

Dolní končetina pletenec + volná část

Pletenec kost pánevní (os coxae) – levá i pravé tvoří pánevní oblouk os coxae vzniká ze tří kostí:

  • os ilium (kost kyčelní) – hmatná=boky, míří nahoru
  • os ischium (kost sedací), míří dolů
  • os pubis (kost stydká), dopředu a uzavírá pánev
  • uspořádání pánve: 2 části – kyčelní+sedací (velká pánev)
  • část ke kosti stydké (malá pánev, „porodní“)
  • mužská pánev – vyšší a užší (v předozadní ose je širší než v příčné)
  • ženská – širší (osa příčná širší než předozadní)

Volná část

  • kost stehenní (femur) – nejsilnější a nejdelší kost v těle (podobný tvar jako humerus; tvoří úhel 125°)
  • bérec – kost holenní (tibia) – hmatná zepředu, tvoří vnitřní kotník (malleolus medialis)a kost lýtková (fibula) – vnější kotník (malleolus lateralis), v rámci kloubního spojení na vyrovnání femuru jako mohutné kosti a dvou tenkých kostiček bérce jsou vloženy dvě destičky = ploténky (menisky), jsou upevněny složitým systémem vazů, vpředu chrání kloub destička čéška (patela)
  • kosti zánártní ( ossa tarsi) – 7 krátkého typu
  • kosti nártní (ossa metatarsi) – dlouhý typ
  • články prstů (phallanges) – oproti ruce jsou tlustší

Kostra hlavy

lebka (uranium)

  • mozková část (neurocranium)
  • obličejová část (splanchnocranium)

Neurocranium jediná volná část - dolní čelist

  • calva – tvoří klenbu lebky
  • os occipitale (kost týlní)
  • foramen magnum (velký otvor) – prochází mícha
  • os sphenoidale (kost klínová) – uprostřed baze (spodina lební) – součást je turecké sedlo (sella turcika) = místo uložení hypofýzy, tělo její je duté a je uložena vedlejší dutina nosní
  • os ethnoidale (kost čichová) – též na baze, vstupuje do prostoru calvy, dírkovaná ploténka, procházejí jí nervová zakončení z nosu, spojují se a tvoří jeden nerv

os temporale (kost spánková) – párová, uzavírá lební prostor po stranách - části: kost skalní os petrosum -> nejtvrdší kost v těle (nemá spongiózu), tvar pyramidy,obsahuje destičky pro sluchové a vestibulární ústrojí kost bubínková os tympanikum – podklad zevního zvukovodu

  • os frontale (kost čelní) – nepárová, u novorozence ve středu nesrostlý vazivový střed, mizí do dvou let, tvoří stropy očnice
  • os parietale (kost temenní) – párová, miskovitého tvaru

Švy - sutury, v místech styku švů kosočtverečné útvary fontanela – postupně zanikají a švy srůstají

  • sutura sagittalis – dvě kosti temenní
  • sutura coronalis – kost temenní a čelní
  • sutura lambdoidea – kost temenní a týlní