Odborný text

Odborný text je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.

Odborný text

Celistvý, uzavřený, spojitý útvar znakové povahy, který je výsledkem záměrné komunikační aktivity člověka a jehož cílem je informovat a komunikovat myšlenky a teorie různých vědních oborů. Je kódován jazykovými prostředky a komunikován prostředky zvukovými či grafickými. Charakteristickým znakem odborného textu jsou odborná terminologie a pojmové syntaktické konstrukce.

Odborná práce vs. vědecká práce

Odborná práce představuje ve své "špičkové" podobě dílo autora-znalce určitého oboru, tj. specialisty, experta v daném oboru. Autor v ní pojednává o specifických problémech svého oboru a prokazuje tak své znalosti - tzn. svoji odbornost. Autoři odborných prací obvykle neusilují o učinění objevu, což ovšem neznamená, že by nemohli ve své práci přinést nové a objevné dílčí poznatky. Pokud se tak stane, nebývá to příliš často.

Vědecká práce má všechny atributy práce odborné, což znamená, že její autor musí být též specialistou ve svém oboru a mít hluboké znalosti. Autor vědecké práce však na rozdíl od autora odborné práce přináší ve svém díle zcela nové, originální a dosud nepublikované poznatky, objevy apod., čímž spoluvytváří, doplňuje nebo koriguje (obvykle na základě vlastní výzkumné a poznávací činnosti) soustavu znalostí o zákonitostech a vývoji přírodních a společenských jevů tohoto světa a obohacuje tak poznatkový sytém a teorie svého oboru.[1]

V čem jsou odborné texty jiné než ostatní

K četbě přistupujeme aktivně nebo pasivně. V případě pasivního čtení jde o odpočinkovou beletrii s jednoduchou zápletkou, která nás ve volném čase pobaví. Naopak odborná literatura je nástrojem spolupráce a komunikace mezi badateli a odborníky, kteří rozvíjejí určitý obor lidského poznání. Při studiu odborné literatury musíme textu a problému porozumět a zároveň musíme číst efektivně (účinně). Porozumět textu znamená umět odpovědět na tři základní otázky:

  1. Jakým problémem se autor zabývá
  2. K jakým závěrům dospěl
  3. O co své závěry opírá.

Jakmile textu rozumíme můžeme přistoupit ke kritickému čtení. Zkoumáme logiku a hodnověrnost argumentů, smysluplnost východisek nebo předpokladů, z nichž autor vychází. Efektivnost četby se vyznačuje obeznámením se s texty, které jsou v dané oblasti považovány za základní (klasické) a s texty, které jsou obrazem současné doby o výsledcích bádání. Dále umět zběžně prolistovat a identifikovat pasáže, které jsou v kontextu práce podstatné. Vedení dokumentace o přečtených titulech a pořizování osobních záznamů a poznámek.[2]

Problematika online čtení, elektronický text versus tištěný text

Velkou část nabídky elektronických informačních zdrojů tvoří databáze licencovaných elektronických časopisů a knih.

Nejčastěji citované přednosti elektronického textu jsou:

  • archivace
  • vyhledávání v textu
  • snazší citování
  • možnost práce s několika texty najednou (okna)
  • text lze zvětšit/zmenšit
  • celkově snazší manipulace s textem.[3]

Elektronický dokument

Dokument, který se od tištěných typů dokumentů odlišuje nikoliv obsahovými, ale formálními vlastnostmi, zejména digitálním způsobem záznamu informací a z něho vyplývající větší nezávislostí a oddělitelností obsahu dokumentu od nosiče dat. Digitální uložení informace umožňuje aplikaci operativnějších individuálních metod práce s informacemi (vyhledávání, změny). Pro účely bibliografického popisu elektronických zdrojů se termínem elektronický dokument označuje zdroj, který obsahuje převážně textová data.

Struktura odborné literatury

Tištěné písemné i grafické formy poskytující vědecké, technické a pracovní informace v příslušném oboru se obvykle označují jako odborná literatura tohoto oboru (literatura strojnická, chemická, lékařská, ekonomická, filozofická, manažerská apod.).

Podle formy zpracování se odborná literatura dělí na:

  • knihy
  • časopisy
  • patenty
  • normy
  • firemní zprávy
  • ostatní odbornou literaturu

Podle bibliografického hlediska lze uvedené formy odborné literatury dělit na:

  • periodické (např. časopisy)
  • neperiodické (např. knihy)

Z hlediska obsahu lze odbornou literaturu dělit na:

  • vědeckou
  • vědecko-technickou literaturu
  • literaturu pro průmysl a praxi
  • literaturu pro širokou obec odborníků i laiků

Jako nejúčinnější se jeví rozdělení odborné literatury podle charakteru a účelu. Základním kritériem tohoto rozdělení odborné literatury je stupeň zpracování a utřídění původních vědeckých a odborných výsledků, faktů, dat a informací. Na základě tohoto kritéria dělíme odbornou literaturu obvykle do čtyř skupin:

  • primární informační zdroje
  • sekundární informační zdroje
  • terciální informační zdroje
  • ostatní informační zdroje[4]

Odborná literatura

Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.

Odborná publikace

Publikace určená pro jakoukoli odbornou, specializovanou činnost. Patří sem publikace vědecké, odborné, populárně naučné, dále publikace pro potřeby určité profese, encyklopedické publikace všeobecné i speciální, slovníky všeho druhu, učebnice a jiné knižní učební pomůcky, publikace pro zájmovou činnost, sebevzdělání, sborníky ze seminářů, konferencí apod.

Vědecká literatura

Literatura, jež přináší nejnovější vědecké poznatky z určitého vědního oboru či disciplíny nebo shrnuje výsledky dosavadního vědeckého bádání; je určena kvalifikovaným čtenářům.

Naučná literatura

Souhrnné označení pro vědeckou, populárně naučnou a jinou odborně zaměřenou literaturu.

Odkazy

Reference

  1. SPOUSTA, Vladimír et al. Vádemékum autora odborné a vědecké práce: (se zaměřením na práce pedagogické). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 158 s. ISBN 80-210-2387-2.
  2. ŠANDEROVÁ, Jadwiga. Jak číst a psát odborný text ve společenských vědách: několik zásad pro začátečníky. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 2005. 209 s. Studijní texty; sv. 34. ISBN 80-86429-40-7.
  3. PAPÍK, Richard. Strategie vyhledávání informací a elektronické informační zdroje. 1. vyd. Praha: Velryba, 2011. 192 s. Podnikání a management. ISBN 978-80-85860-22-1.
  4. VYMĚTAL, Jan a VÁCHOVÁ, Miriam. Úvod do studia odborné literatury. Vyd. 1. Praha: Orac, 2000. 287 s. Studijní texty Orac. ISBN 80-86199-19-3.

Použitá literatura

Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy: TDKIV [online]. Praha: Národní knihovna ČR, 2001-. Dostupné z: http://tdkiv.nkp.cz.

Související články

Informační systém