Počítačová síť - internet: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 5 dalších uživatelů.)
Řádek 63: Řádek 63:
  
 
== Použitá literatura ==
 
== Použitá literatura ==
 +
BURIAN, Pavel. Internet inteligentních aktivit. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 332 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-5137-5.
 +
 +
 +
[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]][[Kategorie:Duplicity UISK]]

Aktuální verze z 27. 1. 2017, 13:13

Internet je celosvětová počítačová síť, ve které spolu počítače komunikují pomocí protokolů TCP/IP. Mezi základní služby internetu patří WWW (HTTP, HTTPS), E-mail (SMTP, IMAP, POP3), Instant messaging, VoIP, FTP, DNS, NFS, GFS, Telnet, SSH, VNC, RDP, DHCP, SNMP a mnoho dalších.

Referenční model ISO/OSI

Je mezinárodní standard, který popisuje vrstvový model komunikace v počítačových sítích – obecně. Protokol definuje systém komunikace mezi vzájemně odpovídajícími vrstvami. Rozděluje děje při přenosu dat do 7 základních úrovní, každá plní přesně danou funkci, nezasahuje do ostatních.

  1. Fyzická vrstva – vlastní přenos médiem (optika, twist, …)
  2. Linková vrstva – řídí tok dat přenosovým médiem
  3. Síťová vrstva – zajišťuje směrování – IP adresy
  4. Transportní vrstva – zajišťuje spojení, ověřuje – TCP protokol
  5. Relační vrstva – řídí tok dat mezi aplikačními procesy
  6. Prezentační vrstva – převádí data do síťových formátů - kóduje
  7. Aplikační vrstva – poskytuje uživatelům přístup k síťovým službám

Protokol

Protokol je konvence nebo standard, podle kterého probíhá elektronická komunikace a přenos dat mezi dvěma koncovými body. V nejjednodušší podobě protokol definuje pravidla, řídící syntaxi, sémantiku a synchronizaci vzájemné komunikace.

Protokoly pro síťové vrstvy:

  • IP (Internet Protocol), IPv4, IPv6
  • ARP (Address Resolution Protocol) - používá se k nalezení fyzické adresy MAC podle známé IP adresy
  • RARP (Reverse Address Resolution Protocol) - má za úkol najít IP adresu na základě fyzické adresy
  • ICMP (Internet Control Message Protocol) - slouží k přenosu řídících hlášení, které se týkají chybových stavů a zvláštních okolností při přenosu
  • DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) - používá se pro automatickou konfiguraci počítačů připojených do počítačové sítě. DHCP server přiděluje počítačům zejména IP adresu, masku sítě, implicitní bránu a adresu DNS serveru

Protokoly linkové vrstvy:

Pro lokální sítě LAN:

  • ETHERNET – technologie pro budování sítě, např. UTP kabely, koaxiální kabely, …
  • IEE 802.x, … např. IEE 802.11 standard pro wi-fi sítě
  • FDDI – pro sítě kruhové technologie

Pro vzdálené sítě

  • PPP (Point-to-Point Protocol) – přímé spojení mezi dvěma uzly
  • HDLC – detekuje chyby a řídí tok dat
  • SLIP – přenos dat po sériové lince

Protokoly transportní vrstvy:

  • TCP (Transmission Control Protocol) - vytváří virtuální okruh mezi koncovými aplikacemi, tedy spolehlivý přenos dat. Vlastnosti protokolu: Spolehlivá transportní služba, doručí adresátovi všechna data bez ztráty a ve správném pořadí. Služba se spojením, má fáze navázání spojení, přenos dat a ukončení spojení. Transparentní přenos libovolných dat. Plně duplexní spojení, současný obousměrný přenos dat. Rozlišování aplikací pomocí portů (např. web 80, mail 25).
  • UDP (User Datagram Protocol) - poskytuje nespolehlivou transportní službu pro takové aplikace, které nepotřebují spolehlivost, jakou má protokol TCP

Rodina protokolů TCP/IP

Rodina protokolů TCP/IP obsahuje sadu protokolů pro komunikaci v počítačové síti a je hlavním protokolem celosvětové sítě Internet.

Má pouze 4 vrstvy (vychází z modelu ISO/OSI):

  1. Linková vrstva (vrstva síťového rozhraní) – má dvě podvrstvy:

I.) LLC – odpovídá linkové v OSI modelu

II.) MAC – odpovídá fyzické v OSI modelu

  1. Síťová vrstva – zajišťuje směrování – IP adresy!
  2. Transportní vrstva - zajišťuje spojení, ověřuje – TCP protokol
  3. Aplikační vrstva – sdružuje aplikační, prezentační a relační vrstvu modelu ISO/OSI

DNS

Domain Name System, neboli DNS, je distribuovaný systém pro správu jmen v počítačových sítích, ať již na internetu, nebo v sítích lokálních. Hlavním účelem DNS serveru je, aby si uživatel nemusel pamatovat ip adresy, které mají v IPv6 tvar například “2001:db8:ffff:1:201:02ff:fe03:0405”, ale místo něj si bude pamatovat například “seznam.cz”. Doménová jména tvoří hierarchický strom, kdy každý uzel obsahuje informace o doméně, která je mu přidělena a odkazy na poddomény. Kořen stromu je tzv. TLD doména, tedy doména nejvyššího řádu (například .cz). O přidělování jmen se stará name server, celkem máme tři typy:

  • Primární server - server na ktérém se provádějí změny
  • Sekundární server - kopie primárního serveru
  • Pomocný server - cache

Aby mohlo DNS fungovat, je potřeba aby se mezi sebou všechny servery domluvili - od toho tady jsou organizace, které řídí přidělování domén a komunikaci mezi DNS servery. Na globální úrovni je to ICANN, který má dále pod sebou národní orgranizace - v ČR je to CZ.NIC.

Zdroje

wikisofia.cz. Počítačová síť – internet, včetně www. [online]. 29.1.2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://wikisofia.cz/index.php/Po%C4%8D%C3%ADta%C4%8Dov%C3%A1_s%C3%AD%C5%A5_-_internet,_v%C4%8Detn%C4%9B_www

Pavel Dvořák. Počítačové sítě – model komunikace, TCP/IP protokol, další důležité protokoly. [online]. 29.1.2015 [cit. 2015-01-29]. Dostupné z: http://mail.gvm.cz/

Použitá literatura

BURIAN, Pavel. Internet inteligentních aktivit. Vyd. 1. Praha: Grada, 2014, 332 s. Průvodce (Grada). ISBN 978-80-247-5137-5.