Zobrazení zdroje stránky Popište typické rysy knihoven od renesance po klasicismus

Vývoj [[Knihovny a informační instituce|knihoven]] zaznamenal od renesance přes národní protireformaci k národnímu obrození obrovský pokrok. Renesance znamenala velký rozvoj v oblasti vzdělanosti a kultury. Následovalo však období stagnace po stavovském povstání a třicetilété válce. Zlom nastal díky reformám Marie Terezie a Josefa II. a díky Národnímu obrození.

== [[Knihovny v období renesance a humanismu]] ==

Renesance, která pronikala do Čech z Itálie, otevřela prostor pro evropskou kulturu na území Čech. Začaly se vytvářet [[knihovny v období renesance a humanismu]]. Spojovaly se myšlenky evropské renesance s českými domácími tradicemi. Významný byl humanismus, jehož představiteli byli především Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a Viktorin Kornel ze Všehrd. Po roce 1510 humanismus v Čechách poněkud ustoupil a ve 30. letech 16. století byl nahrazen národním humanismem. Důležitý byl také vynález [[Vývoj knihtisku|knihtisk]]. "Do skladby knihoven v tomto období ovšem pozitivně vstoupila tištěná kniha, která svou poměrnou lácí oproti rukopisům umožnila snažší rozšiřování biblioték institucionálních i soukromých."<ref>CEJPEK, Jiří. <i>Dějiny knihoven a knihovnictví</i>. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.</ref>

=== '''Vytváření knižních sbírek''' ===
Zlevnění knihy díky knihtisku vedlo v 16. století k možnosti vytváření [[knižní sbírky|knižních sbírek]]. Kromě institucionálních světských a církevních knihoven začaly vznikat osobní šlechtické a měšťanské knihovny. [[Akvizice]] těchto knihoven probíhala díky odkazům a darům určitých osob, dále nákupem knih doma i v zahraničí. Ke konci 16. století převažovala ve fondech tištěná kniha nad [[rukopisná literatura|rukopisnou literaturou]]. 

=== '''Druhy renesančních knihoven''' ===
[[Renesanční knihovny]] lze rozdělit do několika skupin. Jsou to [[knihovny klášterní a kapitulní]], [[knihovny městské]], osobní knihovny, [[knihovny panovníků]], [[šlechtické knihovny]] a soukromé [[knihovny měšťanů]].

== [[Knihovny v období protireformace]] ==
 
Důsledkem neúspěchu českého stavovského povstání a třicetileté války byl dlouhodobě nepříznivě ovlivněn rozvoj české kultury. Typická byla hospodářská stagnace, úpadek řemesel a obchodu v českých zemích. Nastalo období protireformace v souvislosti s rostoucím vlivem katolické církve a jezuitského řádu. "Protireformační opatření mělo za cíl úplné vymýcení kulturních tradic. Toto snažení mělo zároveň negativní důsledky pro organický rozvoj všech oblastí kulturního života. Pro své zájmy a cíl protireformace využila barokní kulturu, protože si byla vědoma velké emotivní působnosti barokního umění."<ref>ŠINDELÁŘ, K. <i>Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918</i>. Praha: SPN, 1989.</ref>

=== '''Církevní knihovny''' ===
Mezi církevní knihovny řadíme zejména klášterní knihovny, ale i knihovny kapitulní, knihovny spjaté s jezuzitským řádem a knihovny kapitulní. Zastavme se u barokních klášterních knihoven. České země té doby byly přesyceny kláštery. V klášterních knihovnách se uchovaly cenné umělecké památky. V klášterních knihovnách se objevovaly knihy s tématy jako náboženství, teologie, filozofie, historie a právo. Na dlouhá staletí se klášterní knihovny staly jedněmi z mála legálních kulturních středisek v období protireformace. 

=== '''Světské knihovny''' ===
Světské knihovny zahrnovaly řadu osobních knihoven, zejména knihovny šlechtické. Co se týče šlechtických knihoven byly typické značné ztráty knihovních sbírek z důvodů třicetileté války a z toho vyplývajících konfiskací šlechtického majetku nebo odchodu šlechticů do ciziny. Mimo jiné tu byly i [[knihovny palácové]] umístěné zejména v pražských šlechtických sídlech. Nelze opominout význam [[zámeckých a měšťanských knihoven]].

== [[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]] ==
Pro české národní obrození byla typická obnova českého jazyka, literatury a kultury. Bylo to období formování novodobého českého národa. Ke vzniku a rozvoji národního obrození přispěl osvícenský absolutismus Marie Terezie a Josefa II. a jejich reformy. Byl kladen důraz na rozvoj vzdělávání obyvatelstva. Byl zrušen jezuitský řád. Rozvíjelo se vysokoškolské vzdělávání a podporovalo se vědecké poznání. "Národní obrození se projevovalo v tom, že se začaly odebírat české časopisy a také knihy vydávané v Praze. Významnou roli v této době sehrály venkovské školy i fary, ve kterých se mohl uplatňovat český jazyk."<ref>KUBÍČEK, J. <i>Prameny k dějinám veřejných knihoven na Moravě a v Slezsku do roku 1950</i>. Brno: Moravská zemská knihovna Brno, 2014. ISBN 978-80-7051-201-2.</ref>

Roku 1806 byl vydán [[Knihkupecký patent a řád pro knihkupce a antikváře]], který měl usměrnit knižněobchodní aktivity. Literární produkce se mohutně zvětšila. Mimo jiné bylo vydáno mnoho periodik. "Vytvářejí se lidová kulturní střediska jako Česká expedice a české divadlo. Začíná se probouzet vědomí slovanské vzájemnosti a víra v budoucnost slovanských národů. Působí některé starší tiskárky: jesuitské, arcibiskupské, Beringerova, Černochova, Koniášova a Labaunova, avšak vedle nich byly zakládány také nové podniky."<ref>HORÁK, F. <i>Dějiny knihy</i>. Praha: Státní knihovna ČSR, 1956.</ref>

Tyto skutečnosti vedly ke změně struktury sítě soudobých knihoven. Byly zrušeny knihovny jezuitských kolejí. Knihovny zrušených klášterů připadly [[Univerzitní knihovna|Univerzitní knihovně]] a na Moravě Lycejní knihovně v Olomouci. 

Některé klášterní knihovny se zapojily do národního obrození, např. Premonstrátský Strahovský klášter nebo Klášter augustiniánů ve Starém Brně. Koncem 18. století mají význam Nostická knihovna a Knihovna Kinských.

=== '''Typologie knihoven Národního obrození''' ===
V době [[Národního obrození]] přetrvávaly [[církevní knihovny]] a řadíme sem zvláště [[knihovny klášterní]]. Dále byly budovány odborné a [[vědecké knihovny]]  při vysokých školách, muzeích a další odborné specializované knihovny. Mimo jiné se začaly objeovat tzv. [[veřejné půjčovny a čítárny]]. 

==Odkazy==
===Reference===

<references>


===Použitá literatura===

* Cejpek, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s., [8] s. obr. příl. ISBN 80-246-0323-3. 
* Cejpek, Jiří. Kapitoly z knihovnictví: Průzkumová verze učeb. textů pro předmět Knihovnictví na stř. knih. školách. Praha: St. knihovna ČSSR-Ústř. vědecko-met. kabinet knihovnictví, 1966. 69, [1] s. 
* Šindelář, Karel. Dějiny knihoven v českých zemích do roku 1918. 1. vyd. Praha: SPN, 1989. 131 s.
</references>
=== Související články ===
<br /> [[Knihovny v období renesance a humanismu]]<br />

[[Knihovny v období protireformace]]<br />

[[Knihovny v období osvícenství a českého národního obrození]]

===Klíčová slova===
''renesance, humanismus, knihtisk, protireformace, osvícenství, české národní obrození''



[[Kategorie:Státnicové otázky UISK]]