Postup při návrhu a realizaci empirického významu - výběr vzorku, reprezentativnost vzorku

Verze z 22. 6. 2020, 15:31, kterou vytvořil Jitka.Doubkova (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Vědecké postupy můžeme klasifikovat z různých hledisek a pod tímto heslem je rozebírán zejména postup empirický.

"Empirický výzkum" neboli řízeném pozorování jevů, událostí, procesů a interpretaci výsledků. Na rozdíl od prostého „teoretického výzkumu“ používá metody analýzy, pozorování, experimentu a následné komparace pojmů, kategorií, výroků a zákonů. Ačkoliv se jedná o výzkumy založené na různých principech, lze mezi nimi najít velmi často spojení, oboustrannou návaznost: ověřuje teoretické hypotézy a získává dílčí poznatky o realitě. Teoretický výzkum empirické poznatky systemizuje a následně provádí jejich kritický rozbor. Spojení těchto dvou výzkumů bývá v praxi komplikované, jak z hlediska organizačního, tak i v komunikaci mezi erudovanými „teoretiky“ a „empiriky“.[1]


Jednoduše lze významné charakteristiky empirického výzkumu lze uvést v bodech takto:

  • pracuje vždy s konkrétními daty
  • exaktními metodami dospívá ke konkrétním poznatkům
  • předmětem jsou živé subjekty (učitelé, žáci) či neživé objekty (učebnice, písemné výtvory žáků)

Proces výzkumu

Všeobecně průběh jakéhokoliv výzkumu probíhá v několika bodech, při nichž postupně dochází ke konkretizaci a „tvarování“ výzkumu:

Začátek výzkumu

  • konceptualizace výzkumu
  • formulace hypotéz nebo výzkumných otázek, jejichž platnost budeme testovat
  • určení velikost vzorku dotazovaných a způsob stanovení vzorku
  • vhodné načasování celého průzkumu (nevhodná je např. doba prázdnin, vánočních svátků)
  • metoda výzkumu

Pilotní studie

  • praktické ověření zvolené koncepce na malém vzorku
  • aktualizace metodiky podle nově zjištěných informací

Samotné provedení výzkumu

  • ovlivněno zvolenými metodami

Zpracování výsledků

  • kontrola a předběžné hodnocení materiálů
  • kvantitativní zpracování nebo kvalitativní zpracování
  • analýza a interpretace výsledků

Závěrečná zpráva

  • Vypracování závěrečné zprávy
  • kompletace dokumentačního materiálu, statistické údaje, tabulky, přepis rozhovorů
  • formulace konkrétního způsoby řešení (ideálně co nejdříve převést do praxe)

Etapy pro úspěšný a kvalitní empirický výzkum

1 - definice zkoumaného problému

2 – rešerše literatur označované také jako peer review

3 – stanovení, formulace a úpravy hypotéz (v případě kvantitativního výzkumu) nebo výzkumných otázek (v případě kvalitativního výzkumu)

4 - vytvoření výzkumného plánu

5 - sběr dat

6 - analýza a utřídění dat

7 - příprava a tvorba výzkumných závěrů

Kvalitativní a kvantitativní metoda

Při samotném návrhu a realizaci je stěžejní určit, jaká vědecká metoda bude pro výzkum použita.

Kvalitativní

Kvalitativní metoda se opírá o indukci (pozorování - zjištění pravidelností - závěry – teorie). Zkoumané jevy není možné měřit, tudíž je tato metoda založena na nenumerickém šetření a interpretaci. Cílem této metody je odkrýt význam informací.


Příklady kvalitativních metod:

případové studie

etnografie (zahrnující pozorování a participantní pozorování)

zakotvená teorie

zkoumání vyprávění založených na zkoumání jazyka

etnometodologie a konverzační analýza

analýza diskurzu, sémiotika

analýza dokumentů a textů[1]

Kvantitativní

Tato metoda se opírá o dedukci (teorie - formulace hypotéz – pozorování - testování hypotéz - interpretace a zobecnění).Vychází z teorie, která je vyjádřena prostřednictvím stanovených hypotéz a předpokládá projekt výzkumu.


Příklady kvantitativních metod

experiment

korelační šetření

normativní šetření

longitudinální studie

analýza časových řad

Q-metodologie

shluková analýza

jednorozměrné a vícerozměrné škálování

operační výzkum[1]

Výběr vzorku

Jedná se o klíčový proces, neboť výběrem vzorku určujeme na kom nebo na čem budeme výzkum provádět. Tento krok je důležité pečlivě zvážit, neboť může ovlivnit celý průběh výzkumu.

Vzorkem je skupina jednotek, kterou jsme se rozhodli v rámci výzkumu zkoumat. Hlavní teze při výběru vzorku je najít takový postup, aby výsledky, které ze zkoumaného vzorku získáme byly maximálně podobné těm, které bychom získali z celého souboru jednotek tedy populace.

Rozlišujeme několik typů staveb vzorku, které je možné rozdělit na nenáhodné a náhodné výběry.

a) Kvótní výběr

Jedná se o nenáhodný výběr, neboť uplatňujeme známé vlastnosti populace (tj. celého souboru). Kopíruje populaci podle nám známých kritérií, na jejichž základech stanovíme tzv. výběrové kvóty. Tento typ výběru má i několik nevýhod. Kvótní výběr nemůžeme použít tam, kde zkoumanou populaci dostatečně neznáme, jelikož bychom nemohli určit na jakém základě kvóty stanovit. Další nevýhodou může být špatně nebo vůbec nezohledněná proměnná, která může hrát ve zkoumaném problému zásadní roli, čímž může dojít ke zkreslení výsledků a špatné interpretaci. Kvótní výběr  se uplatňuje například v sociologických výzkumech české populace. Například v průzkumech volebních preferencí, důvěryhodnosti politiků, spotřeby piva apod. [2]

b) Účelový výběr

Při tomto druhu nenáhodného výběru sestavuje vzorky sám autor výzkumu a jedná se o nenáhodný výběr. Jedná se o reakci na to, že v některých případech jednoduše nejde zobecňovat na celou populaci. Tento druh výběru klade na autora velkou zodpovědnost.

Pro tento účel se často využívá technika sněhové koule (snowball). Jde víceméně o techniku identifikace populace, která spočívá v tom, že autora vede nějaký původní informátor k dalším členům naší cílové skupiny.
c) Náhodný výběr

Dle Chromého[2] je nejlepším způsobem stavby vzorku výběr náhodný, kdy jsou jednotky vybírány náhodně. Principem tohoto výběru je, že do výsledného vzorku má stejnou šanci se dostat každá jednotka populace. V případě, že je celek dostatečně velký, pak díky tomuto výběru můžeme reprezentovat známé i neznámé vlastnosti dané populace. Tímto způsobem je možné předpokládat, že proměnné, které nás zajímají, budou mít ve výsledném vzorku stejnou distribuci, jaká existuje v celé populaci. Náhodný výběr je možné realizovat jako :


1, prostý náhodný výběr

Jedná se o jakousi variantu losování, kdy jsou očíslované jednotky náhodně losovány z osudí.

2, systematický náhodný výběr

Vybíráme každou n-tou jednotku.

3, vícestupňový náhodný výběr

Podobný prostému náhodnému výběru s tím rozdílem, že se nejprve náhodně vybere určitý počet skupin a z nich se poté ještě náhodně vyberou jednotky, které se dostanou do vzorku.

Reprezentativnost vzorku

Všeobecně lze říci, že reprezentativnost vzorku je míra, nakolik vzorek odráží populaci. Pochopitelně, reprezentativnost nikdy není dokonalá. Je tedy potřeba počítat s tím, že při sestavování vzorku z výzkumu vždy někoho či něco vyloučíme.[2]

Reprezentativnost závisí na dvou faktorech:


Validita (platnost) – Míra validity odpovídá na to, zda zkoumáme  opravdu to, co jsme zamýšleli. Díky obsahové validitě zjistíme do jaké míry měření skutečně reprezentuje dané vlastnosti a kvality. Kriteriální validita pak posuzuje shodu výsledků zaváděné procedury s nějakou kriteriální proměnou nebo s jiným měřením, které je již ověřené.[3]


Validitu je možné dále dělit na:

Interní – odpovídá na to, zda-li měříme opravdu to, co jsme zamýšleli měřit a je předpokladem pro hodnověrnost závěrů z výsledků experimentu.

7 možných mechanismů, které mohou porušit interní validitu:


1, Selekce

Nesprávný výběr jedinců do testovaných skupin.

2, Maturace

Během studie může jedna skupina prodělat změny bez vztahu k programu (tělesné, emoční) rychleji, nebo pomaleji než druhá.

3, Historie

Během studie se může stát něco jiného, co nemá s vlastním programem nic společného a ovlivní to jednu ze skupin

4, Mortalita

Z nějaké příčiny jednu ze skupin opustí více lidí

5, Regrese k průměru

Na základě testů jsme zařadili do jedné skupiny žáky s lepšími výsledky, je pravděpodobné, že na konci budou mít výsledky relativně horší než na začátku, aniž by to bylo důsledkem působení programu

6, Testování

při použití stejného testu na začátku a v průběhu programu dáváme žákům možnost si na test zvyknout a dosahovat v něm lepší výsledky

7, Použité měřící postupy

výsledky testu jsou nespolehlivé, protože test byl špatně proveden[4]


Externí – jaká je možnost zobecnění a přenositelnost na jiné situace

Externí validita může být ovlivněna skrze kategorie:

  • populační - zajímá se o pokusné jednotky výzkumu (jestliže změníme věk, pohlaví,

schopnosti jedince, změnil by se výsledek pokusu?)

  • ekologická - zajímá se o ostatní stránky pokusu (kdo dělal co, kde, jak a kdy)


Reliabilita (spolehlivost)

Reliabilita vyjadřuje možnost opakování získaných závěrů při stejném výzkumu. Vypovídá o přesnosti testu a vyjadřuje velikost a závažnost chyb testování. Chyby lze rozdělit na:

  • Systematické chyby
    • Proměnlivé (měření rovnováhy po písemce z matiky)
    • Konstantní (víme, že jistý rozhodčí vždy nadhodnocuje)
  • Subjektivní chyby
    • individuální variabilita měřeného subjektu (únava, pokles zájmu)
    • pozorovací chyba (provedené měření hodnotitelem)
    • přístrojová chyba (selhání hardwaru)[3]


Postupy k určení reliability:

Opakovaná měření, měření paralelních testů nebo půlení téhož testu.

Míra spolehlivosti= koeficient spolehlivosti

hodnota koeficientu korelace mezi dvěma výsledky opakovaného měření téhož testu (test – retest)


Reference


Doporučená literatura

  • ŠVARCOVÁ I.(2005): Základy pedagogiky pro učitelské studium. Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, Praha.
  • KAŠPAROVÁ E., KOMÁRKOVÁ R., SURYNEK A. (2001) Základy sociologického výzkumu. Management Press, Praha.

Související články

Empirický výzkum

Kvalitativní výzkum

Kvantitativní výzkum


Klíčová slova

Empirický výzkum, vzorek, kvantitativní metoda, kvalitativní metoda, proces výzkumu, reprezentativnost, validita, reliabilita,