Problémy klasické logiky: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 +
Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.
 +
 +
'''''Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:'''''
 +
* nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)
 +
* přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality
 +
* intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí
 +
* propoziční postoje
 +
* paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení
 +
* pravidlo, že ze sporu plyne cokoli
 +
 +
Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro '''evoluční teorie''', aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.
 
== Kontrafaktuální kondicionály ==
 
== Kontrafaktuální kondicionály ==
 +
Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.<br/>''Například'':* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem. <math>p(k) \rightarrow s(k)</math>
 +
* Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.<br/>Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.
 +
''Přírodní zákony'' jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (''Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...'') Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.
  
==== '''-Jakékoli podmínkové věty, kdy předpokládáme/víme že předpoklad nebude/nebyl splněn.''' ====
+
== Dispoziční vlastnosti ==
* Př:"Když pustím křídu, spadne na zem a roztříští se"...ale já ji nepustím, protože to je poslední kus křídy.. '''Z pohledu materiální implikace''' by bylo pravdivé cokoli (pakliže vím že předpoklad nebude splněn)..:"Když pustím křídu, bude tu poletovat" - Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je pravdivá a druhá nikoli.  
+
Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou '''kategorické vlastnosti''', které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. [[Aristotelés]] používá pojem '''potenciální vlastnosti'''. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.
* '''Fyzikální zákony''' mají většinou formu nějaké kondicionální věty. : Achimedův zákon říká: "Když ponořím tuto knihu do kapaliny, bude nadlehčována silou..." - logika by měla být schopna vyjádřit fyzikální zákony.
 
  
==== Způsoby řešení: ====
+
=== Možnosti řešení ===
 +
Jednou z možností je ''použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů''.<br/>Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.<br/>
 +
''Například'': Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...
  
== Dispoziční vlastnosti ==
 
vl. typu: rozpustný, hořlavý, křehký... projeví se pouze při splnění nějaké podmínky Kdybych dala kostu cukru do vody, rozpustila by se. I když jí zkaramelizuju a nikdy tu rozpustnost neověřím, přesto cukru přičítám tuto vl., kdybych dala sirku do ohně,...třískla vázou,..
 
* Nabízí se zp. jak to řešit: Můžu vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna, a projeví se tato vlastnost, tak ji tento předmět má. -není to úplně jednoduché, - můžu v možném světě splnit podmínku, ale nějaký jiný aspekt ovlivní že se nesplní závěr (namočená sirka nebude hořet, maminka se nebude zlobit kvuli 5, protože vyhrála sto milionů..) -Pokoušet se tomu zabránit výčtem všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné..
 
* '''David Lewis a Hilbert Stalanger''' - vezmeme svět nejpodobnější tomu našemu - máme jakési '''sféry podobnosti''' př. máme tyčku                                                                      délky 20cm a je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této,                                                                      jednoduše měřitelné vl. jich je nekonečně)..
 
vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.
 
  
Někteří považují dispoziční vl. poze za projevy nějakých '''kategorických vl.''' - např. '''Quine : molekulová struktura''' (nese tu hořlavost, křehkost, ...)  
+
Neplatí, že když <math>A \rightarrow B</math>, pak i <math>A \wedge C \rightarrow B</math>. Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.
 +
 
 +
 
 +
==== Podobnost ====
 +
[[David Lewis]] a [[Hilbert Stalnaker]] řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.<br/>
 +
''Například'': Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.
 +
 
 +
Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".
 +
 
 +
Někteří považují dispoziční vl. pouze za projevy nějakých '''kategorických vl.''' - např. '''Quine : molekulová struktura''' (nese tu hořlavost, křehkost, ...)  
 
* '''-námitky:'''
 
* '''-námitky:'''
** neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že disp.vl. supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.
+
** neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že dispoziční vlastnosti supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.
  
 
=== Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.) ===
 
=== Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.) ===
 
# '''Martin''': "Přístroj měřící zda''' je vodič pod proudem'''"
 
# '''Martin''': "Přístroj měřící zda''' je vodič pod proudem'''"
# '''David Lewis: "Stydlivý chameleon"''' když jej někdo sleduje, zčervená. - Nikdy nezjistíme že jeho skutečná barva je zelená.
 
 
==== -> Samotné měření ovlivňuje výsledek ====
 

Verze z 18. 1. 2015, 22:29

Logiku lze přirovnat k mapě. Záleží na tom, co od ní očekáváme a podle toho zvolíme "měřítko". Zaměříme se na předmět našeho zájmu, jinde nemusíme jít tolik do hloubky, něco opomíjíme. Existují různé návrhy alternativních systémů, které se zabývají novými oblastmi, například naším poznáním, normami... Různé logické systémy nelze srovnávat, význam je dán příslušným axiomatickým systémem.

Některé problémy, se kterými si klasická logika neví rady:

  • nereferující singulární termíny - klasická logika nepřipouští konstanty, které nemají realizaci (Paegas)
  • přičítání existence - konstanty musí být nutně realizovány, takže připisování jim existence je tautologie - chceme dovolit mluvit i o posibiliích; substituční chápání kvantifikace - zůstáváme na úrovni vět, nejdeme do reality
  • intenzionální kontexty - princip vzájemné nahraditelnosti salva veritate obecně neplatí
  • propoziční postoje
  • paradoxy - motivace k zavedení nových pravdivostních hodnot nebo jejich zrušení
  • pravidlo, že ze sporu plyne cokoli

Uvažuje se o vytvoření speciální logiky pro evoluční teorie, aby se dalo mluvit o nějakém živočišném druhu, protože nemůžeme o jednom individuu říct, že se z něčeho vyvinulo nebo vymírá apod.

Kontrafaktuální kondicionály

Česky se překládají asi jako nereálná podmínková souvětí. Jsou tvaru: Kdyby se něco stalo, pak by se stalo něco dalšího.
Například:* Kdybych upustila křídu, spadla by na zem.

  • Kdybych upustila křídu, poletovala a zpívala by.
    Z pohledu materiální implikace: není-li splněn předpoklad, je implikace pravdivá. Obě výše uvedené věty jsou tedy pravdivé. Chtěli bychom ale umět vyjádřit, že první věta je intuitivně pravdivá a druhá nikoli.

Přírodní zákony jsou často formulovány pomocí kondicionálů. (Archimédův zákon: Kdybychom ponořili těleso do kapaliny...) Takové zákony by ale logika měla umět analyzovat.

Dispoziční vlastnosti

Takové vlastnosti, které se projeví až za nějakých okolností. Například cukr je rozpustný ve vodě - kdybychom jej dali do vody, rozpustil by se; papír je hořlavý - kdybychom papír dali do ohně, shořel by. Odlišné jsou kategorické vlastnosti, které jsou trvalé, projevují se dispozičními vlastnostmi, které na nich mohou supervenovat. Aristotelés používá pojem potenciální vlastnosti. Objevuje se i názor, že kategorické vlastnosti neexistují, protože je zachycujeme stejně pomocí dispozičního popisu.Pojem je hodně diskutovaný a to i mimo pole logiky, takže je celkem velký problém, že jej logika není schopna technicky zpracovat.

Možnosti řešení

Jednou z možností je použití modalit možnosti a nutnosti a možných světů.
Nabízí se způsob, jak toto řešit: Můžeme vzít nějaký možný svět a říct, že když v něm tato podmínka bude splněna a projeví se tato vlastnost, tak ji daný předmět má. Je-li však podmínka splněna, nějaký jiný aspekt může ovlivnit, že se nesplní závěr.
Například: Namočená sirka nebude hořet, padající křídu někdo zachytí, nebo vůbec neplatí fyzikální zákony...


Neplatí, že když , pak i . Takže bychom požadovali, aby ostatní podmínky zůstaly nezměněny. Pokoušet se o výčet všeho, co by svět měl a neměl splňovat je nemožné.


Podobnost

David Lewis a Hilbert Stalnaker řeší problém dispozičních vlastností pojmem podobnosti. Různé sféry podobnosti obsahují množiny světů, které jsou v nějaké míře podobné aktuálnímu světu. Takže testování provádíme ve světech, které jsou velmi podobné.
Například: Mějme tyčku délky 20 cm. Je nekonečně mnoho podobných světů, kde je ta délka trochu jiná (už jen u této, jednoduše měřitelné vlastnosti jich je nekonečně mnoho). Vezmeme ten nejpodobnější svět, ve kterém je splněna podmínka i závěr.

Ale kdy je něco ještě podobné a kdy už ne? Jak poznáme, zda nějaká změna ovlivní výsledek testování? Z důvodu spojitost podobných světů nemůžeme určit, který je "nejpodobnější".

Někteří považují dispoziční vl. pouze za projevy nějakých kategorických vl. - např. Quine : molekulová struktura (nese tu hořlavost, křehkost, ...)

  • -námitky:
    • neexistuje nic jako kategorické vl., všechny vl. se projeví jen za nějakých podmínek... nelze říct že dispoziční vlastnosti supervenují na těch kategorických. Je to především závislé na fyzikálních zákonech toho světa.

Myšlenkové experimenty (týkající se problematiky disp.vl.)

  1. Martin: "Přístroj měřící zda je vodič pod proudem"