Proces řečové komunikace

Verze z 20. 1. 2015, 01:07, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
  • fyziologická fonetika zkoumá produkci a percepci řeči
  • špatná možnost modelace ← nedostatečně prozkoumána
  • to, co je mezi, je Akustika


Zkoumané orgány

  • respirační, fonační a artikulační ústrojí - produkce řeči
  • sluchové ústrojí - percepce řeči
  • mozek - analýza řeči


Zpětná vazba

  • auditivní – člověk slyší, co sám říká
  • taktilní (dotyková) – pohyblivé artikulační orgány se dotýkají nepohyblivých
  • proprioceptivní – do jaké pozice se artikulační orgány dostávají
  • úloha zpětnovazebních procesů je nejasná – možná nejsou potřeba?


Proces řeči

  • Brocovo centrum → mluvidla → vlnění vzduchu → sluchové ústrojí → Wernicovo centrum → centrum intelektu
  • Brockovo centrum je zodpovědné za tvorbu řeči (centrum motorické)
  • Wernickovo centrum je zodpovědné za vnímání a rozpoznávání řeči (centrum senzorické)
  • centrum inetlektu zpracovává význam slov a rozhoduje o provedení řeči


Rozdíl mezi fonetikou a fonologií

Fonetika

  • zabývá se zejména fyzikálními vlastnostmi řečových jednotek (to je jen popisná část fonetiky)
  • výstup fonetiky = percepční hodnocení – reakce posluchače na to, co slyší
  • fyzikální


Fonologie

  • zabývá se systémovými vlastnostmi řečových jednotek – nemůže být jen laboratorní, takže musí spolupracovat s fonetikou – prostě neměly by se oddělovat (ani naopak)
  • systémová
  • pracuje s nějakým zobecněním – je jedno, jak se vysloví třeba „a“, vždycky to bude „a“


Řeč

  • proud vzduchu modifikovaný pomocí artikulačních orgánů, sloužící ke komunikaci
  • člověk vnímá větší řečové jednotky, nerozlišuje fonémy (jen výjimečně)
  • řeč má hodně redundantních prvků, aby se dala zjednodušovat → velká variabilita a odolnost řeči
  • často dochází např. k desonorizaci (ztráta znělosti)
  • znělé konsonanty jsou obyčejně kratší než neznělé (je těžší je udržet)
  • fonetické rysy hlásek můžou být stabilní i nestabilní (některé i agresivní)
- např. nazalita je agresivní – přebírají ji i jiné hlásky
  • lentové × prestové formy → v pomalém tempu se vyslovuje precizně, v rychlém zkomoleně, kdyby to bylo naopak, zní to divně


  • podle využitelnosti fonetických rysů:
- nesrozumitelnost
- srozumitelnost
- explicitní výslovnost
- hyperartikulace


Teorie hypo- & hyperartikulace

  • úspora energie – úspora buď na hlasitosti řeči, nebo na artikulaci (× ale když se to přežene → pak stejně musí opakovat, protože někdo nerozumí → žádná úspora)


Druhy řečového signálu

  • tón (vokály a sonory)
  • šum (neznělé konsonanty)
  • šum + tón (znělé konsonanty)
  • ticho (závěrová fáze explozív a afrikát)


Reference

  • Gick, B., Wilson, I. a Derrick, D. (2013). Articulatory Phonetics. Oxford: Wiley-Blackwell.
  • Seikel, J. A., King, D. W. a Drumright, D. G. (2010, 4. vydání). Anatomy & Physiology for Speech, Language, and Hearing. Clifton Park: Delmar.
  • Hála, B. (1962). Uvedení do fonetiky češtiny na obecně fonetickém základě. Praha: ČSAV. (vybrané kapitoly)
  • Palková, Z. (1994). Fonetika a fonologie češtiny. Praha: Karolinum. (vybrané kapitoly)


Zpět na rozcestník: Fyziologická fonetika | Fonetika