Proces organizace knihovního fondu - systémy stavění fondu. Charakterizujte principy stavění fondu v knihovnách, jmenujte výhody a nevýhody jednotlivých systémů stavění fondu.

Dekompozicí rozumíme definování statických a dynamických prvků knihovního fondu, které musí být kvantifikovány.[1]

Organizace informačního fondu zahrnuje nejen vlastní výstavbu informačního fondu, tj. zařazování, fyzické zatřiďování nově přicházejících a zpracovaných dokumentů a jejich záznamů do informačního fondu, ale také jejich ochranu a aktualizaci a revizi.[2]

Knihovní fond tvoří veškeré dokumenty, které knihovna zpřístupňuje svým čtenářům. Tyto dokumenty jsou předem vybrané, odborně knihovnicky zpracované, organizované a uložené tak, aby byly k dispozici čtenářům. Jedná se o písemné (monografie), obrazové (mapy), zvukové, audiovizuální a multimediální dokumenty. Soustavně budovaný, zpracovávaný a přehledně uložený fond je jedním ze základů předpokladů dobře vedené knihovny.[3]

STATICKÉ PRVKY

Mezi statické prvky patří knihovní fond, který tvoří základ knihovny, bez kterého by nemohla fungovat. Dále katalogy, díky kterým je vše pečlivě zaznamenáno. Technické prostředky k ukládání knihovního fondu jsou taktéž nezbytnou součástí pro přehled a správné uložení fondu.

1. Knihovní fond

  • Bezprostředně přístupný
    • Volný výběr
    • Volný přístup
  • Zprostředkovaně přístupný
    • Skladiště
    • Depozitář

2. Katalogy

3. Technické prostředky k ukládání dokumentů

[2]

KNIHOVNÍ FOND

Knihovní fond – cílevědomě, plánovitě vytvářený a organizovaný soubor dokumentů a selekčního aparátu, který obsahuje tradiční, ale i odpovídající druhy moderních médií a technologií. Dokumenty jsou opatřeny signaturou.[2] Knihovna musí zpřístupňovat fondy odpovídající zájmům všech věkových vrstev. Je důležitější kvalita, než kvantita knihovního fondu a hlavně jeho aktuálnost. Knihovní fond by měl být pravidelně obměňován, aby si zachoval svůj společenský význam. [4]

Vlastnosti knihovního fondu:

  • Dynamičnost, schopnost reagovat na požadavky čtenářů, respektovat životnost informací obsažených v dokumentech, změnu formy dokumentů a přizpůsobení rozměrovým vlastnostem knihovny
  • Trojí pohyb knihovního fondu – doplňování, přeřazování a vyřazování.

Složení knihovního fondu:

  • Struktura je závislá na: typu a funkcích knihoven, počtu a složení čtenářů, gesci institucích, skladbě dokumentů, prostorovým možnostem knihovny

1. Typ a funkce knihoven

  • Pokud je v lokalitě více knihoven – nutno koordinovat složení fondů podle typu knihoven (veřejná, odborná, školní). Knihovny uchovávající kulturní bohatství jsou povinny vlastnit všechny dokumenty.

2. Počtu a složení čtenářů

  • Přihlížení k věku čtenářů, jejich schopnostem (technické a informační znalosti), jazykovým možnostem (cizojazyčná literatura). Rovněž je důležité brát ohled na potencionální čtenáře.

3. Gesci instituce

  • V odborných knihovnách sledujeme gesci instituce, která je zřizovatelem. V takových knihovnách by neměly chybět příručky, slovníky a atlasy.

4. Skladba dokumentů

  • Skladba druhů dokumentů odpovídá zaměření knihovny, převážně těm prioritním (např. vědecké knihovny preferují odborné časopisy v jakékoliv formě a dokumenty z konferencí, sborníky).

5. Prostorové možnosti

  • Závisí na kapacitě vhodných skladů, depozitářů, čítáren a studoven

Fond bezprostředně přístupný:

  • Volný výběr – k dispozici čtenářům, půjčují se.
  • Volný přístup – čtenáři jsou přístupny části fondu nebo fond celý.
  • Výhody – bezprostřední kontakt s dokumentem, větší obrat, úspora času.
  • Nevýhody – nároky na stavění, prostor a ochranu.
  • Pořádání – věcné (tematické), ve veřejných knihovnách autorské.

Fond zprostředkovaně přístupný:

  • Dokumenty ve skladištích, depozitářích a vzácné knihy v trezorech.
  • Výhody – menší nároky na prostor, minimální ochrana knihovního fondu, nižší teploty (menší ztráty).
  • Nevýhody – prostorové a časové nevýhody
  • Pořádání – formální, nejčastěji formátově-pořadové.

Současné tendence v organizaci fondu:

  • Přímý přístup k fondům pro čtenáře – převaha fondů bezprostředně přístupných
  • Snaha o intenzívní růst fondů – provádět revize fondů, vyřazovat zastaralé a poškozené dokumenty
  • Vznik centrálních dokumentových fondů – budování depozitářů
  • Digitalizace dokumentů
  • Kooperace knihoven – koordinovaná akvizice, sdílená katalogizace, MVS
  • Používání technologie RFID

KATALOGY

  • Katalog - je druh sekundárního dokumentu, který odráží konkrétní dokumentový fond a jeho vytváření se řídí pravidly. Skládá se z jednotlivých záznamů o dokumentech.
  • Je selekčním nástrojem, tj. nástrojem, který umožňuje výběr relevantních dokumentů.
  • Plní lokační a bibliografickou funkci.
    • Lokační funkce – poskytování informací o tom, zda určité hledané dílo, dílo určité tématiky, či určitého autora je v daném fondu a kde uloženo.
    • Bibliografická funkce - informuje o tom, jaké dokumenty od téhož autora, nebo určité tématiky existují, tuto funkci plní zejména katalogy národních institucí.[2]

Druhy katalogů:

Podle způsobu zpracování:

  • lístkové
  • v počítači

Lístkové (klasické) katalogy

Lístkové katalogy se v dnešní době používají jen v malých obecních neprofesionálních knihovnách, neboť většina knihoven již vlastní automatizovaný knihovnický systém (např. CLAVIUS, REKS, TRITIUS, atd.). Bibliografické údaje jsou uvedeny na knižním lístku v knize. Při vypůjčení titulu se lístek vyjme a vloží do výpůjčního sáčku, který vlastní každý čtenář. Výpůjční sáčky si ponechává knihovník v knihovně.

Rozdělují se podle: 1. druhů dotazů

  • jmenný – abecední řazení podle autora, názvu, korporace
  • systematický – řazený podle MDT, DDT
  • předmětový – abecední řazení podle předmětových hesel

2. čtenářského určení

  • čtenářský – určené dokumenty pouze čtenářům
  • služební – generální – určen pouze pro služební účely

3. druhu zachycených dokumentů

  • druhový – časopisy, disertace, hudebniny, audiální dokumenty
  • komplexní - k odlišení slouží signatura nebo barva lístků

4. rozsahu

  • dílčí – katalog jednoho fondu (dětský katalog)
  • souhrnný - všechny fondy
  • souborný - více institucí
  • ústřední - ústřední + všechny pobočky

Katalogy v počítači

  • umožňuje vícehlediskové vyhledávání
  • automatizovaný knihovnický systém
  • katalog na webové stránce
  • OPAC (Online public access catalogue) – čtenářský katalog[2]

Technické prostředky k ukládání knihovního fondu

Knihovní regály s příslušenstvím

  • Volně přístupné fondy - výška 185 cm, šířka 90 cm, 6 polic.
  • Fondy ve skladech - výška 220 cm, šířka 100 cm, 7 polic, vzdálenost mezi regály 120 cm, regály mají být postaveny kolmo k oknům
    • Jedna police jednometrového regálu má max. 50 knih, v literatuře 35-40 jednotek, 1 police = 34-38 kg
    • Oboustranný regál – 532 kg, zatížení na m2 550 kg
    • Kompaktní regály – stavěné naproti sobě, zatížení na m2 je dvojnásobné
    • knihy – stavěny vertikálně kvůli proudění vzduchu a snadné manipulaci, knihy nesmějí být natěsno v regálu kvůli případnému poničení vazby
    • velká fólia – horizontálně, aby se nelámala vazba
    • poslední svazek – zajištěn zarážkou
    • použití stupátek a schůdků pro nejvyšší police
  • Časopisy – speciální regály, svázané v deskách s příslušným popisem, uskladnění v deskách, krabicích
  • Listové materiály – grafika, mapy – zásuvkové regály
  • Mikrofilmy – umístěny v krabičkách – zásuvky
  • Gramofonové desky – vertikálně
  • Filmy – horizontálně
  • CD-ROM - vertikálně
  • Zařízení pro dopravu dokumentů – horizontální a vertikální přeprava (knižní vozíky, výtahy)[2]

DYNAMICKÉ PRVKY

Dynamické prvky se dělí na linku dokumentu a linku záznamu. Linka dokumentu nám představuje jak správně stavit a ochraňovat knihovní fond, podává informace o revizi fondu. Linka záznamu řeší katalogy.

LINKA DOKUMENTU

Stavění fondu

  • Zařazování (vřazování) – začlenění nových přírůstků.
  • Přeřazování – změna v začlenění.
  • Vyřazování – vyčlenění knihovních jednotek z fondu
    • Důvod vyřazení: zastaralý obsah, poškození, potvrzená ztráta
    • Úbytkový seznam – seznam vyřazených knih z databáze, obsahuje: datum a číslo zápisu, nezbytné bibliografické údaje o dokumentu – autor, název, důvod odpisu, cena titulu, v seznamu se nesmí přelepovat

Ochrana

  • řídící a ekonomická opatření týkající se programu a činnosti knihovny. Skladování a ukládání fondů, úrovně pracovníků, technik a metod ochrany knihovních a archivních materiálů a informací, které jsou v nich obsaženy.
  • Cílem je uchovávání intelektuálního obsahu zaznamenaných informací v původní formě knihovního materiálu v nejneporušenější možné použitelné formě
    • Preventivní (teplota a vlhkost, světlo, znečistění ovzduší – prach a čistota, skladovací materiály, bezpečnost sbírek, oheň, voda, krádež)
      • Následná (poškození papíru, usní a pergamonu, fotografického filmu)

Revize – forma inventarizace fondů (porovnání skutečného stavu knihovních jednotek s evidovaným stavem)

  • Prováděná ze zákona, termín určuje § 16 Knihovní zákon 257/2001.
    • Do 5 000 jednotek – každé 3 roky
    • Do 100 000 jednotek – každých 5 let
    • Větší fondy – během 10 let
  • Mimořádná revize – prováděna buď z nařízení nadřízeného orgánu, stěhování, změna pracovníků
  • Výsledek revize je protokol o revizi, který obsahuje tyto položky: uvede rozsah, dobu revize, evidenční podklady, které byly použity, jména pracovníků, kteří revizi prováděli, a seznam nezvěstných publikací[2]

LINKA ZÁZNAMU

  • Budování katalogů
  • Redakce katalogů
  • Nástroj k udržení stálé hodnoty lístkových katalogů
  • Při revizi – ruší se hnízda, vytváří se nová hesla a odkazy
  • U digitálních katalogů – kontrola během zpracování (pozor na překlepy)[2]

Okolí

  • Velikost skladovacích prostor
  • Legislativa (zákony a nařízení)
  • Klimatické podmínky
  • Čistota ovzduší
  • Spolupracující knihovny[2]


Zdroje

Reference

  1. STÖCKLOVÁ, Anna.Dekompozice knihovnického systému: Verze 1.0. [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Dekompozice-knihovnick%C3%A9ho-syst%C3%A9mu_St%C3%B6cklov%C3%A1.pdf
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 STÖCKLOVÁ, Anna.Organizace a ochrana knihovního fondu: Verze 1.0. [online]. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví FF UK, 2008 [cit. 2017-01-22]. Dostupné z: http://uisk.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/Organizace-a-ochrana-knihovn%C3%ADho-fondu_St%C3%B6cklov%C3%A1.pdf
  3. DILHOFOVÁ, Adéla, Monika KRATOCHVÍLOVÁ a Jan LIDMILA. Knihovní fondPříručka pro knihovníky veřejných knihoven [online]. Moravská zemská knihovna v Brně, 2013 [cit. 2017-01-31]. Dostupné z: http://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/pdf/mzk-prirucka_pro_knihovniky.pdf
  4. Standard pro dobrou knihovnu: metodický pokyn Ministerstva kultury k vymezení standardu veřejných knihovnických a informačních služeb poskytovaných knihovnami zřizovanými a/nebo provozovanými obcemi a kraji na území České republiky. Praha: Národní knihovna České republiky - Knihovnický institut, 2013 [cit. 2017-01-31]. ISBN 978-80-7050-628-8. Dostupné z: http://ipk.nkp.cz/docs/bench/Standard_pro_dobrou.pdf

Související články

Proveďte dekompozici subsystému akvizice (statické a dynamické prvky, okolí), Proveďte dekompozici knihovního systému (statické a dynamické prvky, okolí)

Klíčová slova

knihovní fond, katalogy, knihovnictví, ochrana fondu, revize, knihovnické procesy