Projektivní metody

Projektivní metody jsou psychodiagnostické metody, které využívají principu projekce. Tyto metody stojí na předpokladu exteriorizace chování, kde projekční techniky slouží jako katalyzátor.[1]

Projektivní metody kladou veliké nároky na psychologa, na jeho zkušenosti, vědomosti a intuici. Obecně se soudí, že validita projektivní metody roste se zkušeností a sběhlostí psychologa v dané metodě. Obecně je validita a reliabilita projektivních metod kritizována jako sporná. V některých interpretativních systémech je patrná zřejmá snaha o zlepšení psychometrických možností daných metod (např. ROR, TAT).[1]

Velikou výhodou projektivních metod je, že nevyvolávají atmosféru testové situace jako jiné metody. Zkoumaná osoba má navíc minimální či nulovou možnost záměrně zkreslit výsledky, jelikož neví, co daný test sleduje.[1]

Typy projektivních metod

Existuje celá řada systémů dělení projektivních metod. Zde je dělení podle Svobody, Humpolíčka a Šnorka[1]:

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.

Použitá literatura

  • Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.