Psychické stavy: Porovnání verzí

 
(Žádný rozdíl)

Aktuální verze z 10. 1. 2020, 12:41

Jako psychické stavy označujeme takové psychické jevy, které odrážejí okamžité nastavení psychiky ve vztahu k situaci. Nejde pouze o citové vyladění – týkají se všech psychických obsahů a procesů, které přímo vytvářejí nebo ovlivňují. Jde o konstelaci převažujících psychických procesů a činitelů, které jedince v dané chvíli charakterizují ve vztahu k jeho psychickým vlastnostem[1].

Psychický stav lze vymezit vůči jiným psychickým jevům – procesům a vlastnostem:

  • Psychický proces je aktuálně probíhající změnou, jehož je psychický stav vnitřní podmínkou. Př. proces aktivního učení se textu je podmíněn aktuálním psychickým stavem (nudou, zaujetím aj.).
  • Psychická vlastnost je trvale přítomný, stálý rys psychiky. Psychické vlastnosti do značné míry ovlivňují frekvenci a podobu zažívaných psychických stavů. Př. úzkostnost jako psychická vlastnost predikuje častější výskyt úzkostných stavů.

Dělení psychických stavů

Psychické stavy můžeme rozdělit dle[2]:

  • Obsahu duševní činnosti:
    • Poznávací (údiv, nuda, …).
    • Volní (nerozhodnost, vypětí, …).
    • Citové (smutek, radost, …).
  • Druhu situací, které jsou s nimi spojeny: hypnóza (změněný stav vědomí), halucinatorní stav ad.

S přihlédnutím k jednotlivým složkám psychicky můžeme uvažovat také o stavech:

  • Vědomí – normální bdění, spánek, změněné stavy vědomí, patické stavy vědomí při organických či duševních poruchách apod.
  • Pozornosti – záměrná / bezděčná, selektivní, rozdělená ad.
  • Emocí – nálady, afekty, vášně.
  • Aktivace – stavy organismu, nízká až vysoká aktivace.

Stavy vědomí

Vědomí má bezprostřední vztah k orientované pozornosti: zahrnuje jak pocit, že si něco uvědomujeme, tak obsah toho, co si uvědomujeme (část tohoto obsahu může být pod prahem pozornosti). Vědomí a pozornost jsou množiny, které se překrývají[3].

Stavy vědomí se odvíjejí od kvantitativních či kvalitativních odchylek od jeho normy.

Kvantitativní změny vědomí jsou dány mírou změny bdělosti (vigilita). Úroveň bdělosti určuje jasnost vědomí (lucidita). Jako bdělost označujeme stav optimálního nastavení CNS, kdy je člověk schopen adekvátně reagovat na podněty, které k němu přicházejí z vnitřního a vnějšího prostředí. Protipólem stavu bdělosti jsou stavy bezvědomí, spánku a případně narkózy. Podle tohoto klíče můžeme vedle normálních a fyziologicky řízených stavů vědomí (plná bdělost / spánek) rozlišovat také různé kvantitativní poruchy vědomí[4]:

  • Somnolence - Člověk reaguje na otázky, působí ospale, malátně; jasnost vědomí je narušená.
  • Sopor - Stav hlubší než somnolence, s člověkem nelze navázat verbální kontakt, ale reaguje na bolestivé / nepříjemné podněty.
  • Kóma - Hluboký stav bezvědomí, doprovázený vyhasnutím základních reflexů, změnami v termoregulaci.
  • Synkopa - přechodná ztráta vědomí, způsobená psychologickými i biologickými příčinami.

Kvalitativní změny vědomí se vyznačují tím, že vigilita je víceméně zachována, dochází ovšem k alteracím jiným psychických funkcí - myšlení, vnímání, pozornosti ad. Mezi kvalitativní poruchy vědomí řadíme:

  • Obluzené vědomí - zahrnuje 2 typy poruch - amence a delirium.
    • Amence - neboli zmatenost, přechodná porucha, vyznačuje se myšlenkovou inkoherencí, krátkodobými výpadky paměti, mohou se vyskytovat iluze, méně často halucinace.
    • Delirium - průvodní jev horečnatých chorob a intoxikací; má kolísavý průběh, který se vyznačuje alteracemi všech psychických funkcí; neklid, iluze, halucinace, hlučné a agresivní chování; po skončení má dotčený pouze útržkovité vzpomínky.
  • Mrákotné stavy (obnubilace) - mají rychlý nástup, rychle také končí (na rozdíl od obluzených stavů, které mají delší trvání a pomalejší nástup). Trvají spíše minuty až hodiny, jen vzácně po dobu dní. Nejsou doprovázeny bludy ani halucinacemi. Rozlišujeme celkem 4 typy:
    • Stuporózní forma - člověk bez pohybů, mimiky, udržuje výrazný svalový tonus; zírá kamsi do prázdna, nereaguje na podněty.
    • Deliriózní forma - vygradovaný neklid, poruchy koncentrace, agresivita; je průvodním jevem patických afektů.
    • Automatická (vigilambulantní) forma - nenápadné a jakoby normální chování, které je ale nepřiléhavé a nepřiměřené k situaci; správně jsou zachovány automatismy.
    • Ganserův syndrom pseudodemence - vyskytuje se pouze vzácně; postižený podává adekvátní, ale hrubě nesprávné odpovědi (na otázku: "Jak se jmenujete?" odpoví jménem, ale nikoliv svým); odehrává se v omezeném časovém úseku, na který má dotyčný amnézii.

I spánek coby výchozí fyziologický stav může mít různé změněné stavy, které označujeme jako poruchy spánku.

  • Kvantitativní poruchy spánku - hypersomnie (nadměrná spavost), insomnie (nespavost).
  • Kvalitativní poruchy spánku - poruchy vázané na usínání (spánková obrna, hypnagogické halucinace, ...), poruchy vázané na nREM a REM fáze (somnambulismus, dětský pavor nocturnus, ...).
  • Organické a neurologické poruchy spánku - narkolepsie, syndrom spánkové apnoe, ...

Stavy pozornosti

Pozornost je kognitivní funkcí, která slouží jako nástroj pro aktivní zpracovávání omezeného množství informací z dlouhodobé paměti a vnějšího prostředí. Je úzce provázána s vědomím (viz výše)[3]. Pozornost má různé vlastnosti, jejichž vzájemné působení ústí ve stavy pozornosti:

  • Iratibilita - dráždivost, citlivost vůči podnětům.
  • Tenacita - vytrvalost, stálost pozornosti.
  • Koncentrace.
  • Vigilita - schopnost zaměřit se správným, žádoucím směrem.
  • Selektivita - výběrovost.

Mezi pozměněné stavy pozornosti, které mohou mít řadu příčin, řadíme:

  • Aprosexie - úplné vymizení pozornosti; vyskytuje se u hrubých patologií psychického i biologického rázu (hluboké deprese, psychózy, demence, ...).
  • Hypoprosexie - snížení pozornosti z různých příčin, např. u depresí.
  • Hyperprosexie - nadměrně zvýšená pozornost, kvantitativní obsahy výrazně převažují nad kvalitativními. Př. může být nadměrné zaměření pozornosti na zdraví u hypochondrických jedinců.
  • Paraprosexie - kvalitativní porucha pozornosti, nepřiléhavé zaměření na nepodstatné detaily apod.

Emoční stavy

Schachter rozlišuje tyto základní afektivní stavy[5]:

  • Emoce  - rozvíjí se během krátkého časového úseku, např. hněv.
  • Emoční epizody - časově i prostorově rozsáhlejší, také označované jako vzorce, scénáře nebo adaptační interakce; např. partnerská hádka.
  • Nálady - přetrvávající a udržované emoční klima, mají nižší intenzitu než emoce; nálady nemají objekt, ke kterému by se vztahovaly, např. euforie, deprese
  • Dispoziční stavy - preferování určité rychlosti reagování.
  • Rysy - popudlivost, ...

Emoční stavy podléhají změnám krátkodobým i dlouhodobým. Tyto změny mohou být vyvolány vnějšími i vnitřními podněty - např. depresivní nálada / euforická nálada, afektivní rozlady v případě organických onemocnění atd.

Externí zdroj

Poznatky v tomto článku vychází také z přednášek MUDr. Gabriely Šivicové v povinném předmětu "Obecná psychopatologie" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.
  2. Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.
  3. 3,0 3,1 Sternberg, R.J. (2002,2009). Kognitivní psychologie. Praha: Portál.
  4. Plháková, A. (2008). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
  5. Stuchlíková, I. (2002). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.

Literatura

Balcar, K. (1991). Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim: Mach.

Hartl, P., & Hartlová, H. (2000). Psychologický slovník. Praha: Portál.

Plháková, A. (2008). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.

Stuchlíková, I. (2002). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.