Psychické stavy při učení a vyučování, jejich vznik a působení a možnosti regulace: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
V psychologii se veškeré psychické dění dělí do 3 kategorií, což jsou '''psychické procesy, obsahy a stavy'''. '''Psychické procesy''' vedou ke vzniku '''psychických obsahů''' (například snění, jako proces, vede ke vzniku snů, což jsou obsahy). '''Psychické stavy''' jsou dlouhodobější a relativně stabilní. Psychické stavy mohou být dočasné, například nálada, nebo trvalé, například temperament<ref>Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.</ref>. V souvislosti s učením se blíže zaměříme na emoce a motivaci, na to, jak vznikají, jak působí na žáky a co s tím učitelé mohou dělat.  
+
V psychologii se veškeré psychické dění dělí do 3 kategorií, což jsou '''psychické procesy, obsahy a stavy'''. '''Psychické procesy''' vedou ke vzniku '''psychických obsahů''' (například snění, jako proces, vede ke vzniku snů, což jsou obsahy). '''[[Psychické stavy]]''' jsou dlouhodobější a relativně stabilní. Psychické stavy mohou být dočasné, například [[Nálada|nálada,]] nebo trvalé, například [[temperament]]<ref>Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.</ref>. V souvislosti s učením se blíže zaměříme na emoce a motivaci, na to, jak vznikají, jak působí na žáky a co s tím učitelé mohou dělat.  
  
==Emoce při učení==
+
==[[Emoce]] při učení==
V dnešním pojetí emocí hraje největší roli '''teorie základních emocí'''. Tyto teorie člení emoce na základní, či primární, a ty ostatní. Primární emoce jsou určovány podle různých kritérií, jako jsou výrazy tváře, jazyková konceptualizace nebo na základě neurálních sítí. Mezi primární emoce se nejčastěji řadí '''radost, smutek, hněv, překvapení, znechucení a strach'''. Všechny primární emoce mají společné tyto body:
+
V dnešním pojetí emocí hraje největší roli '''teorie základních emocí'''.Tyto teorie člení emoce na základní, či primární, a ty ostatní. Primární emoce jsou určovány podle různých kritérií, jako jsou výrazy tváře, jazyková konceptualizace nebo na základě neurálních sítí. Mezi primární emoce se nejčastěji řadí '''radost, smutek, hněv, překvapení, znechucení a strach'''.  
Jsou spojeny s typickými tělesnými projevy, například výraz tváře
+
 
Nejsou závislé na kultuře jedince a dispozice rozpoznávat a cítit tyto emoce máme od útlého dětství
+
Všechny primární emoce mají společné tyto body:
Nejsou závislé na kognitivních procesech vyššího řádu (například myšlení) a jsou rychlou reakcí organismu
+
 
Na jejich vzniku se podílí podkorový neurální systém v oblasti mozkového kmene, a následně dochází ke změnám kognice a jednání, což zpětně dotváří prožitek samotné emoce.<ref>Poláčková Šolcová, I. (2018). Emoce: Regulace a vývoj v průběhu života. Praha: Grada.</ref>
+
* Jsou spojeny s typickými tělesnými projevy, například výraz tváře
 +
* Nejsou závislé na kultuře jedince a dispozice rozpoznávat a cítit tyto emoce máme od útlého dětství
 +
* Nejsou závislé na kognitivních procesech vyššího řádu (například myšlení) a jsou rychlou reakcí organismu
 +
* Na jejich vzniku se podílí podkorový neurální systém v oblasti mozkového kmene, a následně dochází ke změnám kognice a jednání, což zpětně dotváří prožitek samotné emoce.<ref>Poláčková Šolcová, I. (2018). Emoce: Regulace a vývoj v průběhu života. Praha: Grada.</ref>
  
 
===Vznik a působení emocí při učení===
 
===Vznik a působení emocí při učení===
Řádek 18: Řádek 21:
 
V užším kontextu může na emoce žáků působit '''třídní klima'''. Třídní klima je trvalejší sociální a emocionální ladění, které je typické pro danou třídu. Třídní klima ovlivňují samotní '''žáci i učitelé''', kteří učí v dané třídě. Učitel ovlivňuje třídní klima svými postoji, způsobem komunikace s žáky, svým temperamentem, a mnoho dalšími aspekty. Třídní klima je také závislé od vztahů mezi žáky samotnými, což odráží i vzájemná historie skupiny. Záleží na zformování třídy, jejich normách, hierarchii třídy nebo na dynamice třídy<ref>Čapek, R. (2010). Třídní klima a školní klima. Praha: Grada.</ref>. Se školním klimatem souvisí i hierarchie a pozice žáků ve třídě. Pozice '''alfa''' je charakterizována jako neformální vůdce skupiny. Alfa ovlivňuje chod celé třídy. Je to oblíbený žák a všichni se snaží o jeho přízeň. Pro práci se třídou je důležité, aby učitel odhalil, kdo je ve třídě na pozici alfa a měl takového žáka na své straně. Další pozicí ve třídě je '''beta'''. Beta je ostatními žáky vnímána jako expert na určitou oblast a ostatní žáci si k němu chodí pro rady ohledně učiva. Vliv bety na chod třídy není veliký, jsou to většinou zodpovědní jedinci, kteří bývají často introverti. Za pozici '''gama''' jsou považovány děti, které ve třídě nijak nevynikají. Jsou to žáci, kteří se moc neprojevují a jsou přizpůsobivý. Často se identifikují s rolí alfy. Pozici gama tvoří většina žáků ve třídě. Poslední pozicí je '''omega.''' V pozici omega se nacházejí nepřijímaní žáci v kolektivu. Mohou to být žáci se speciálními potřebami či s nižším intelektem. Mají minimální vliv na třídu a jsou často negativně přijímány. Z různých pozic vyplývají různé emoce. Alfa je charakteristická svou dominancí a mocí nad třídou. Naproti tomu omega je nepřijímaný člen třídy a je často terčem různých urážek či posměchu. S touto pozicí nejčastěji spojované emoce jsou strach a smutek<ref>Braun, R., Marková, D., Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>.
 
V užším kontextu může na emoce žáků působit '''třídní klima'''. Třídní klima je trvalejší sociální a emocionální ladění, které je typické pro danou třídu. Třídní klima ovlivňují samotní '''žáci i učitelé''', kteří učí v dané třídě. Učitel ovlivňuje třídní klima svými postoji, způsobem komunikace s žáky, svým temperamentem, a mnoho dalšími aspekty. Třídní klima je také závislé od vztahů mezi žáky samotnými, což odráží i vzájemná historie skupiny. Záleží na zformování třídy, jejich normách, hierarchii třídy nebo na dynamice třídy<ref>Čapek, R. (2010). Třídní klima a školní klima. Praha: Grada.</ref>. Se školním klimatem souvisí i hierarchie a pozice žáků ve třídě. Pozice '''alfa''' je charakterizována jako neformální vůdce skupiny. Alfa ovlivňuje chod celé třídy. Je to oblíbený žák a všichni se snaží o jeho přízeň. Pro práci se třídou je důležité, aby učitel odhalil, kdo je ve třídě na pozici alfa a měl takového žáka na své straně. Další pozicí ve třídě je '''beta'''. Beta je ostatními žáky vnímána jako expert na určitou oblast a ostatní žáci si k němu chodí pro rady ohledně učiva. Vliv bety na chod třídy není veliký, jsou to většinou zodpovědní jedinci, kteří bývají často introverti. Za pozici '''gama''' jsou považovány děti, které ve třídě nijak nevynikají. Jsou to žáci, kteří se moc neprojevují a jsou přizpůsobivý. Často se identifikují s rolí alfy. Pozici gama tvoří většina žáků ve třídě. Poslední pozicí je '''omega.''' V pozici omega se nacházejí nepřijímaní žáci v kolektivu. Mohou to být žáci se speciálními potřebami či s nižším intelektem. Mají minimální vliv na třídu a jsou často negativně přijímány. Z různých pozic vyplývají různé emoce. Alfa je charakteristická svou dominancí a mocí nad třídou. Naproti tomu omega je nepřijímaný člen třídy a je často terčem různých urážek či posměchu. S touto pozicí nejčastěji spojované emoce jsou strach a smutek<ref>Braun, R., Marková, D., Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.</ref>.
  
Při vzniku emocí ve škole nemůžeme pominout roli '''osobnosti žáka'''. '''Temperament''' žáka hraje velkou roli při vzniku emocí. Zejména se jedná o 3 jeho složky, a to emocionalitu, aktivitu a sociabilitu. Tyto složky vykazují určitou dědičnost a jsou relativně stálé v průběhu života. Již při vstupu dítěte do školy jsou tyto složky vyvinuté a projevují se v chování i prožívání žáka. Ve třídě jsou žáci různě citlivý na emocionální podněty a učitel by k nim měl přistupovat co nejvíc individuálně.<ref name="fontana">Fontana, D. (2010). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál.</ref> V neposlední řadě musíme neustále myslet na to, že žáka silně ovlivňuje rodina a jeho domácí prostředí. Pokud se ze dne na den změní rozpoložení žáka a budeme si všímat náhlých změn v emocích, musíme případ řešit individuálně a myslet na to, že se v životě žáka mohla udát nějaká závažná událost.  
+
Při vzniku emocí ve škole nemůžeme pominout roli '''osobnosti žáka'''. '''[[Temperament]]''' žáka hraje velkou roli při vzniku emocí. Zejména se jedná o 3 jeho složky, a to emocionalitu, aktivitu a sociabilitu. Tyto složky vykazují určitou dědičnost a jsou relativně stálé v průběhu života. Již při vstupu dítěte do školy jsou tyto složky vyvinuté a projevují se v chování i prožívání žáka. Ve třídě jsou žáci různě citlivý na emocionální podněty a učitel by k nim měl přistupovat co nejvíc individuálně.<ref name="fontana">Fontana, D. (2010). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál.</ref> V neposlední řadě musíme neustále myslet na to, že žáka silně ovlivňuje rodina a jeho domácí prostředí. Pokud se ze dne na den změní rozpoložení žáka a budeme si všímat náhlých změn v emocích, musíme případ řešit individuálně a myslet na to, že se v životě žáka mohla udát nějaká závažná událost.  
  
 
Významnou roli hrají emoce i při rozhodování. Na tuto skutečnost upozornil Damasio<ref>Damasio, A. (2000). Descartesův omyl: emoce, rozum a lidský mozek. Praha: Mladá fronta.</ref> ve své '''teorii o somatických markerech'''. Tato teorie tvrdí, že se v mozku jedince nacházejí centra – neboli somatické markery – které vyhodnocují emoční následky daných řešení situace a projevují se pomocí tělesných signálů. Například před těžkým rozhodnutím cítíme, jak se nám svírá žaludek. A právě to svírání žaludku je výsledek činnosti somatických markerů, které vyhodnotili možné následky situace, které mohou být negativně emočně zabarvené.  
 
Významnou roli hrají emoce i při rozhodování. Na tuto skutečnost upozornil Damasio<ref>Damasio, A. (2000). Descartesův omyl: emoce, rozum a lidský mozek. Praha: Mladá fronta.</ref> ve své '''teorii o somatických markerech'''. Tato teorie tvrdí, že se v mozku jedince nacházejí centra – neboli somatické markery – které vyhodnocují emoční následky daných řešení situace a projevují se pomocí tělesných signálů. Například před těžkým rozhodnutím cítíme, jak se nám svírá žaludek. A právě to svírání žaludku je výsledek činnosti somatických markerů, které vyhodnotili možné následky situace, které mohou být negativně emočně zabarvené.  
  
Nejčastěji projevovanou negativní emocí, se kterou je ve škole potřeba pracovat, je '''úzkost'''. Z výzkumů vyplývá, že mírný stupeň úzkosti může být pro žáky pozitivní a motivující, nicméně pokud se tato hranice přesáhne, úzkost zabrání učení. Tato hladina úzkosti je u každého žáka individuální. Nejmocnějším zdrojem úzkosti ve škole je '''strach ze selhání'''. Tento strach je pozorovatelný při zkoušení před tabulí nebo při písemkách. Mnohdy je strach ze selhání umocňován například klimatem třídy, kdy při neúspěchu dochází k výsměchu od třídy či hněvu od učitele. Strach z neúspěchu mohou výrazně ovlivnit i výchovné strategie rodičů žáka.<ref name="fontana" />
+
Nejčastěji projevovanou negativní emocí, se kterou je ve škole potřeba pracovat, je '''[[úzkost]]'''. Z výzkumů vyplývá, že mírný stupeň úzkosti může být pro žáky pozitivní a motivující, nicméně pokud se tato hranice přesáhne, úzkost zabrání učení. Tato hladina úzkosti je u každého žáka individuální. Nejmocnějším zdrojem úzkosti ve škole je '''strach ze selhání'''. Tento strach je pozorovatelný při zkoušení před tabulí nebo při písemkách. Mnohdy je strach ze selhání umocňován například klimatem třídy, kdy při neúspěchu dochází k výsměchu od třídy či hněvu od učitele. Strach z neúspěchu mohou výrazně ovlivnit i výchovné strategie rodičů žáka.<ref name="fontana" />
  
 
Obecně můžeme říci, že emočně zabarvené informace si pamatujeme lépe než ty s neutrálními pocity. '''Pozitivní emoce''' výrazně pomáhají při zapamatování si učiva a nejen to. Pomáhají při tvořivosti, chápání a řešení složitých situací a rozsah pozornosti. Stejně tak mohou i '''negativní emoce''', například strach, podporovat učení a zapamatování si. Nicméně to přestává platit při dlouhodobém vystavení negativní emoce. Také struktura nových informací není dost propojená, protože nedochází k propojení nově získaných informací s těmi starými. Z tohoto pohledu je efektivnější udržovat ve škole pozitivní emoce a těm negativním se co nejvíce vyhýbat<ref>Stuchlíková, I. (2010). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.</ref>.
 
Obecně můžeme říci, že emočně zabarvené informace si pamatujeme lépe než ty s neutrálními pocity. '''Pozitivní emoce''' výrazně pomáhají při zapamatování si učiva a nejen to. Pomáhají při tvořivosti, chápání a řešení složitých situací a rozsah pozornosti. Stejně tak mohou i '''negativní emoce''', například strach, podporovat učení a zapamatování si. Nicméně to přestává platit při dlouhodobém vystavení negativní emoce. Také struktura nových informací není dost propojená, protože nedochází k propojení nově získaných informací s těmi starými. Z tohoto pohledu je efektivnější udržovat ve škole pozitivní emoce a těm negativním se co nejvíce vyhýbat<ref>Stuchlíková, I. (2010). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.</ref>.
Řádek 36: Řádek 39:
  
 
==Motivace při učení==
 
==Motivace při učení==
Slovo motivace je odvozeno od latinského slova „movere“, což znamená '''hýbat se, pohybovat'''. Motivace je souhrn hybných činitelů v činnostech, učení a osobnosti. Jako hybný činitel se považují takové skutečnosti, které jedince podněcují, aby něco udělal i na druhou stranu takové skutečnosti, které člověka tlumí, aby něco nekonal<ref>Čáp, J. (1993). Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum.</ref>.
+
Slovo [[motivace]] je odvozeno od latinského slova „movere“, což znamená '''hýbat se, pohybovat'''. Motivace je souhrn hybných činitelů v činnostech, učení a osobnosti. Jako hybný činitel se považují takové skutečnosti, které jedince podněcují, aby něco udělal i na druhou stranu takové skutečnosti, které člověka tlumí, aby něco nekonal<ref>Čáp, J. (1993). Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum.</ref>.
  
 
===Role motivace při učení===
 
===Role motivace při učení===
Řádek 62: Řádek 65:
 
===Klíčová slova===
 
===Klíčová slova===
 
  emoce, motivace, učení
 
  emoce, motivace, učení
    
+
 
[[Kategorie:Pedagogická a školní psychologie|*]]
+
   [[Kategorie:Pedagogická a školní psychologie|*]]

Verze z 20. 5. 2020, 11:01

V psychologii se veškeré psychické dění dělí do 3 kategorií, což jsou psychické procesy, obsahy a stavy. Psychické procesy vedou ke vzniku psychických obsahů (například snění, jako proces, vede ke vzniku snů, což jsou obsahy). Psychické stavy jsou dlouhodobější a relativně stabilní. Psychické stavy mohou být dočasné, například nálada, nebo trvalé, například temperament[1]. V souvislosti s učením se blíže zaměříme na emoce a motivaci, na to, jak vznikají, jak působí na žáky a co s tím učitelé mohou dělat.

Emoce při učení

V dnešním pojetí emocí hraje největší roli teorie základních emocí.Tyto teorie člení emoce na základní, či primární, a ty ostatní. Primární emoce jsou určovány podle různých kritérií, jako jsou výrazy tváře, jazyková konceptualizace nebo na základě neurálních sítí. Mezi primární emoce se nejčastěji řadí radost, smutek, hněv, překvapení, znechucení a strach.

Všechny primární emoce mají společné tyto body:

  • Jsou spojeny s typickými tělesnými projevy, například výraz tváře
  • Nejsou závislé na kultuře jedince a dispozice rozpoznávat a cítit tyto emoce máme od útlého dětství
  • Nejsou závislé na kognitivních procesech vyššího řádu (například myšlení) a jsou rychlou reakcí organismu
  • Na jejich vzniku se podílí podkorový neurální systém v oblasti mozkového kmene, a následně dochází ke změnám kognice a jednání, což zpětně dotváří prožitek samotné emoce.[2]

Vznik a působení emocí při učení

Emoce ve školním prostředí mohou vznikat v různých úrovních. Co může emoce ovlivňovat v tom nejširším kontextu je klima školy. Klima školy je nějaké dlouhodobé rozpoložení školy, které zahrnuje jak pocitové, tak postojové aspekty. Klima školy je posuzováno jak učiteli a žáky, tak i rodiči. Klima školy můžeme dělit do 4 dimenzí: 1. Personální dimenze – tato dimenze zahrnuje charakteristiky osob (ředitele, učitelů, žáků...) a jejich kompetence a postoje 2. Sociální dimenze – do této dimenze se řadí vztahy mezi osobami ve škole, jejich vzájemná komunikace a kooperace 3. Kulturní dimenze – v této dimenzi najdeme hodnoty, postoje, normy školy 4. Ekologická dimenze – v poslední dimenzi se nachází estetické znaky školy, materiální výbava a jiné[3]. Školní klima se může dělit do 3 typů, a to jsou autoritativní, demokratické a liberální. Ve škole s autoritativním klimatem budeme očekávat špatné vztahy mezi učiteli a žáky, málo prostoru pro diskuze a tlak na výkon. Očekávané emoce žáků budou nechuť a strach ze školy. Demokratické školní klima podporuje rozvíjení vztahů mezi učiteli a žáky, je zde kladen důraz na diskuzi, požadavky jsou adekvátně vysvětleny. Mezi žáky nepanuje strach ze školy, nýbrž jsou motivovaní a spokojení. Liberální klima školy podporuje vztahy mezi žáky samotnými, nicméně vztahy mezi žáky a učiteli jsou negativní. Žáci nejsou motivovaní k učení a jsou málo angažovaní, ale není zde strach ze školy[4].

V užším kontextu může na emoce žáků působit třídní klima. Třídní klima je trvalejší sociální a emocionální ladění, které je typické pro danou třídu. Třídní klima ovlivňují samotní žáci i učitelé, kteří učí v dané třídě. Učitel ovlivňuje třídní klima svými postoji, způsobem komunikace s žáky, svým temperamentem, a mnoho dalšími aspekty. Třídní klima je také závislé od vztahů mezi žáky samotnými, což odráží i vzájemná historie skupiny. Záleží na zformování třídy, jejich normách, hierarchii třídy nebo na dynamice třídy[5]. Se školním klimatem souvisí i hierarchie a pozice žáků ve třídě. Pozice alfa je charakterizována jako neformální vůdce skupiny. Alfa ovlivňuje chod celé třídy. Je to oblíbený žák a všichni se snaží o jeho přízeň. Pro práci se třídou je důležité, aby učitel odhalil, kdo je ve třídě na pozici alfa a měl takového žáka na své straně. Další pozicí ve třídě je beta. Beta je ostatními žáky vnímána jako expert na určitou oblast a ostatní žáci si k němu chodí pro rady ohledně učiva. Vliv bety na chod třídy není veliký, jsou to většinou zodpovědní jedinci, kteří bývají často introverti. Za pozici gama jsou považovány děti, které ve třídě nijak nevynikají. Jsou to žáci, kteří se moc neprojevují a jsou přizpůsobivý. Často se identifikují s rolí alfy. Pozici gama tvoří většina žáků ve třídě. Poslední pozicí je omega. V pozici omega se nacházejí nepřijímaní žáci v kolektivu. Mohou to být žáci se speciálními potřebami či s nižším intelektem. Mají minimální vliv na třídu a jsou často negativně přijímány. Z různých pozic vyplývají různé emoce. Alfa je charakteristická svou dominancí a mocí nad třídou. Naproti tomu omega je nepřijímaný člen třídy a je často terčem různých urážek či posměchu. S touto pozicí nejčastěji spojované emoce jsou strach a smutek[6].

Při vzniku emocí ve škole nemůžeme pominout roli osobnosti žáka. Temperament žáka hraje velkou roli při vzniku emocí. Zejména se jedná o 3 jeho složky, a to emocionalitu, aktivitu a sociabilitu. Tyto složky vykazují určitou dědičnost a jsou relativně stálé v průběhu života. Již při vstupu dítěte do školy jsou tyto složky vyvinuté a projevují se v chování i prožívání žáka. Ve třídě jsou žáci různě citlivý na emocionální podněty a učitel by k nim měl přistupovat co nejvíc individuálně.[7] V neposlední řadě musíme neustále myslet na to, že žáka silně ovlivňuje rodina a jeho domácí prostředí. Pokud se ze dne na den změní rozpoložení žáka a budeme si všímat náhlých změn v emocích, musíme případ řešit individuálně a myslet na to, že se v životě žáka mohla udát nějaká závažná událost.

Významnou roli hrají emoce i při rozhodování. Na tuto skutečnost upozornil Damasio[8] ve své teorii o somatických markerech. Tato teorie tvrdí, že se v mozku jedince nacházejí centra – neboli somatické markery – které vyhodnocují emoční následky daných řešení situace a projevují se pomocí tělesných signálů. Například před těžkým rozhodnutím cítíme, jak se nám svírá žaludek. A právě to svírání žaludku je výsledek činnosti somatických markerů, které vyhodnotili možné následky situace, které mohou být negativně emočně zabarvené.

Nejčastěji projevovanou negativní emocí, se kterou je ve škole potřeba pracovat, je úzkost. Z výzkumů vyplývá, že mírný stupeň úzkosti může být pro žáky pozitivní a motivující, nicméně pokud se tato hranice přesáhne, úzkost zabrání učení. Tato hladina úzkosti je u každého žáka individuální. Nejmocnějším zdrojem úzkosti ve škole je strach ze selhání. Tento strach je pozorovatelný při zkoušení před tabulí nebo při písemkách. Mnohdy je strach ze selhání umocňován například klimatem třídy, kdy při neúspěchu dochází k výsměchu od třídy či hněvu od učitele. Strach z neúspěchu mohou výrazně ovlivnit i výchovné strategie rodičů žáka.[7]

Obecně můžeme říci, že emočně zabarvené informace si pamatujeme lépe než ty s neutrálními pocity. Pozitivní emoce výrazně pomáhají při zapamatování si učiva a nejen to. Pomáhají při tvořivosti, chápání a řešení složitých situací a rozsah pozornosti. Stejně tak mohou i negativní emoce, například strach, podporovat učení a zapamatování si. Nicméně to přestává platit při dlouhodobém vystavení negativní emoce. Také struktura nových informací není dost propojená, protože nedochází k propojení nově získaných informací s těmi starými. Z tohoto pohledu je efektivnější udržovat ve škole pozitivní emoce a těm negativním se co nejvíce vyhýbat[9].

Regulace emocí při učení

Škola učí nejen znalosti a vědomosti, ale měla by učit i na emocionální rovině. Kratwohl et al.[7] stanovuje cíle, které by se vzděláváním měli dosáhnou, v afektivní rovině. Zjednodušeně jde o kategorie, kterých když žák dosáhne, víme, že učení proběhlo úspěšně. Jde o tyto kategorie: • Přijímání – ochota věnovat pozornost, žák naslouchá ostatním, ptá se, zajímá se • Reagování – aktivní účast žáka, žák odpovídá, poslouchá • Oceňování – přisuzování hodnoty, zahrnuje postoje, hodnoty, žák se angažuje, diskutuje • Uspořádávání – schopnost porovnávat odlišné hodnoty a upravovat je • Sebevyjádření – sebeuvědomění, schopnost vytvářet si svůj postoj k životu Pojem, který zahrnuje některé výše uvedené cíle a rozpracovává nové, sociálně-emoční kompetence, zahrnuje jak emoční, tak sociální rozměr našich životů. Sociálně-emoční kompetence můžeme rozdělit na 2 části – kompetence zaměřené na sebe sama a kompetence zaměřené na ostatní. Do kompetencí zaměřených na sebe sama řadíme sebeuvědomování (kompetence-rozpoznání emocí) a seberegulaci (kompetence-vyjadřování emocí, kontrola impulzů, stanovení cílů). Mezi kompetence zaměřené na ostatní můžeme řadit sociální cítění (kompetence-empatie), vztahové dovednosti (kompetence-komunikace) a zodpovědné jednání (kompetence-evaluace následků vlastního jednání)[10]. Výzkumy dokládají, že sociálně-emoční kompetence mohou zlepšit úspěšnost dítěte v jeho životě a zlepšit jeho well-being. Cvičením sociálně-emočních kompetencí získají žáci dovednosti, které jim pomohou lépe zvládat obtížné životní situace. Žáci se naučí rozpoznat své vlastní emoce a pracovat s nimi[11].

Motivace při učení

Slovo motivace je odvozeno od latinského slova „movere“, což znamená hýbat se, pohybovat. Motivace je souhrn hybných činitelů v činnostech, učení a osobnosti. Jako hybný činitel se považují takové skutečnosti, které jedince podněcují, aby něco udělal i na druhou stranu takové skutečnosti, které člověka tlumí, aby něco nekonal[12].

Role motivace při učení

Bez motivace nemůže proběhnout proces učení. Jeden zdroj motivace jsem již výše popsala, a to optimální nižší úroveň úzkosti. Zdrojů motivace je ovšem více, a můžeme si je rozdělit do 2 kategorií – intrinsické a extrinsické. Intrinsická motivace vychází z jedince samotného. Do této kategorie řadíme zejména pud zvídavosti, což způsobuje spontánní objevování světa kolem nás. Zvídavost je přítomná od útlého dětského věku, kde hraje klíčovou roli. Ve vývoji dítěte hraje důležitou roli reakce okolí na onu jeho zvídavost. Pokud se rodiče ke zvídavosti svého dítěte staví negativně nebo tomu nevěnují pozornost, v dítěti to vyvolá frustraci. Pokusy o zvídavost se poté budou kvůli operantnímu podmiňování uskutečňovat méně a méně až přirozená zvídavost dítěte téměř vymizí. Pokud se ale rodiče ke zvídavosti svého dítěte budou stavět pozitivně, budou dítě ke zvídavosti podněcovat a oceňovat to, je pravděpodobné, že se tato zvídavost bude dále rozvíjet a dítě bude více motivováno k objevování po celý život. Extrinsická motivace je naopak motivace, která přichází od okolí. Do extrinsické motivace ve škole se zahrnuje mimo jiné známkování, zkoušení, testy a pochvaly. Kombinací všeho zmíněného se formuje výkonová motivace. V ideálním případě se děti za pomoci výkonové motivace naučí, že úspěch přináší odměny, a to je bude motivovat ke stanovování dalších cílů. Bohužel ne vždy všichni žáci mají úspěch. Žáci, kteří nezažívají úspěch mají snížené sebevědomí a staví se ke škole negativně. V tomto případě je na učiteli, aby žákům pomohl dosáhnout úspěchu při jednodušších úkolech a postupně se dal na náš „ideální scénář“. Další úskalí extrinsické motivace je, že mezi výkonem a hodnocením nesmí vzniknout dlouhá prodleva, jinak se motivace vytrácí. Jako demotivující se ukazuje také velký tlak na výkon, kde můžeme často pozorovat podvádění, chození za školu či předstírání nemoci, aby se žáci vyhnuli neúspěchu[7].

Ovlivnění motivace při učení

Ovlivnění motivace při výuce vyžaduje určitou kreativitu učitele, jelikož každé dítě ve třídě je jiné a stejné činy nejsou u dvou lidí poháněny stejnou motivací. Intrinsickou motivaci můžeme ovlivnit různými způsoby. Například pudová zvídavost, která je zmíněna výše, je velmi úzce spjata s mírou zájmu vzbuzovanou vlastní zkušeností s výukou. Jako řešení pro udržení motivace je propojení nové látky s tím, co už děti znají a propojit jejich zvídavost a jejich otázky s probíranou látkou a ukázat jim, v čem jim to může pomoct do budoucna. Regulace extrinsické motivace je také důležitou součástí školního života. Základem je dám prostor každému žákovi zažít úspěch, aby se po sérií neúspěchů nepostavil proti škole. Důležitou motivací jsou pochvaly. I při chválení je nutné myslet na to, že ne vždy je chvála efektivní. Důležité je, aby učitel chválou motivoval žáky v jejich tvořivosti. Pokud bude učitel chválit pouze za lehce pozorovatelné projevy, může to v žákovi vyvolat nezájem o zvídavost a o své vlastní nápady a bude se soustředit jen na to, na co učitel kladně reagoval. Při motivaci žáků můžeme využívat jejich vrozenou soutěživost. Při využívání soutěživosti se nedoporučuje využívat přílišnou soutěživost mezi žáky samými. Ve vysoké míře tato soutěživost může vyvolat rivalitu mezi žáky. Doporučuje se využít soutěž, kdy dítě soutěží samo se sebou a překonává své staré výsledky. Pokud bychom chtěli zapojit celou třídu, je dobré ji zapojit jako kolektiv a vytvořit nějaký cíl, na kterém budou pracovat spolu[7].

Odkazy

Reference

  1. Plháková, A. (2004). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.
  2. Poláčková Šolcová, I. (2018). Emoce: Regulace a vývoj v průběhu života. Praha: Grada.
  3. Grecmanová, H. (2004). Vliv prostředí školy na její klima. Získáno 24. 4. 2020 z https://clanky.rvp.cz/clanek/a/124/124/VLIV-PROSTREDI-SKOLY-NA-JEJI-KLIMA.html/,/.
  4. Grecmanová, H., Dopita, M., Poláchová Vašťátková, J., & Skopalová, J. (2012). Klima školy: Soubor dotazníků pro učitele, žáky a rodiče. Získáno 24. 4. 2020 z http://www.nuov.cz/uploads/AE/evaluacni_nastroje/14_Klima_skoly.pdf.
  5. Čapek, R. (2010). Třídní klima a školní klima. Praha: Grada.
  6. Braun, R., Marková, D., Nováčková, J. (2014). Praktikum školní psychologie. Praha: Portál.
  7. 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 Fontana, D. (2010). Psychologie ve školní praxi. Praha: Portál.
  8. Damasio, A. (2000). Descartesův omyl: emoce, rozum a lidský mozek. Praha: Mladá fronta.
  9. Stuchlíková, I. (2010). Základy psychologie emocí. Praha: Portál.
  10. Collaborative for Academic, Social and Emotional Learning (nedat.). What is SEL? Získáno 25. 4. 2020 z https://casel.org/what-is-sel/.
  11. Jones, S. M. & Kahn, J. (2017). The Evidence Base for How We Learn: Supporting Students’ Social, Emotional, and Academic Development. Získáno 25. 4. 2020 z https://assets.aspeninstitute.org/content/uploads/2017/09/SEAD-Research-Brief-9.12_updated-web.pdf.
  12. Čáp, J. (1993). Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum.

Literatura

Externí odkazy

Zdroje obrázků

Klíčová slova

emoce, motivace, učení