Psychoterapie: Porovnání verzí

Řádek 13: Řádek 13:
  
 
== Druhy psychoterapie ==
 
== Druhy psychoterapie ==
* direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce.  
+
* Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce.  
* nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.<ref>Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. </ref>  
+
* Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.<ref>Kratochvíl, S. (1998). ''Základy psychoterapie.'' (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál. </ref>  
== Užití psychoterapie==
+
 
 +
== Užití psychoterapie ==
 +
e==
 
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.
 
* Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě  a rehabilitaci poruch zdraví.
 
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině <ref>Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. </ref>   
 
* Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině <ref>Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek. </ref>   
 +
== Formy psychoterapie ==
 +
* Individuální (dyadická ) psychoterapie je forma, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie.  Může se jednat např. o radu rodině, jak nakládat s určitou formou pacientova chování.  Individuální terapie je zvolena tam, kde není přímá souvislost mezi pacientovým stavem a rodinnou situací, dále tehdy, přeje-li si to pacient, nebo odmítá-li rodina spolupráci.
 +
* 1. Skupinová terapie. Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:
 +
a) Tento pojem se může vztahovat k léčbě určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci  (např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd.  Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím  takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách.
 +
b) Druhým významem pojmu skupinová terapie může být terapie skupiny.  V tomto případě je záměrem terapeuta podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti.  V této situaci se přirozeně projeví různé rysy osobnosti včetně patologických. Patologie jedinců, která se v interakci nutně účastní, je zde „ rozehrávána“, stává se patologií skupiny , jež narušuje hladkou komunikaci. Rozvinutí patologie skupiny , procesy a mechanismy, které používá pro její zvládnutí, ale i vývoj směrem k jejímu zdraví bývá označován jako skupinová dynamika. Úkolem terapeuta je pak pomoci skupině odstranit překážky plynulosti komunikace a nalézt účinnější prostředky na zpracování napětí ve skupině. <ref>Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek</ref>
 +
 +
 +
  
 
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==<ref>blabla</ref>
 
[https://www.seznam.cz/ Psychoterapie v praxi]== Psychoterapie==<ref>blabla</ref>
 
=== reference ===
 
=== reference ===
 
  <references/>
 
  <references/>

Verze z 13. 12. 2014, 18:05

Definice

Psychoterapie je odborná a záměrná aplikace klinických metod a interpersonálních postojů vycházejících z uznávaných psychologických principů se záměrem pomoci lidem změnit jejich chování, myšlení, emoce a nebo osobní charakteristiky směrem, který obě strany považují za žádoucí. [1]

Etymologický výklad

Výraz psychoterapie pochází z řečtiny a je složen ze dvou slov: „ psyché“ a therapón“. „Psyché“ původně znamenala duši ve významu životní síly mající zdroj v sobě samé, v nestarším významu byla synonymem života a vyjadřovala u člověka vztah k životu vůbec. „ Therapón“ byl služebník, průvodce a opatrovník bohů, sloveso „therapeuó“ opět znamená sloužit, pečovati o někoho a v přeneseném významu i léčiti. [2]

Cíle psychoterapie

Existuje dvojí výrazně odlišná formulace cílů psychoterapie:

  1. Odstranění chorobných příznaků. Pacient přichází s jistými obtížemi, úkolem terapeuta je, aby ho těchto potíží zbavil, ať už postupem symptomatologickým nebo dokonaleji –terapií kauzální, odstraňující příčinu. Někteří autoři zpřesňují tento cíl jako obnovení pracovní schopnosti, schopnosti požitku, kontaktu, naděje, schopnosti radovat se ze života. Účelu je dosaženo, když vymizí symptomy, které tomu bránily.
  2. Reedukace, resocializace, reorganizace, restrukturalizace, rozvoj či integrace pacientovi osobnosti. Podle příslušné teorie osobnosti se analyzují např. intrapsychické konflikt, sledují patologické fixace libida nebo patologické stereotypy v interpersonálních vztazích, usiluje se o korekci postojů. Osobnost se přetváří ve směru správné adaptace nebo ve směru zrání a uskutečňování svého individuálního životního poslání. Odstranění symptomů se u tohoto postupu očekává spíše jako vedlejší důsledek. Významnost zlepšení nebo vyléčení se posuzuje podle dosaženého stupně osobnostních změn, nikoliv podle změn v symptomatice. [3]

Druhy psychoterapie

  • Direktivní-terapeut působí na pacienta přímým usměrňováním jeho myšlení, postojů a chování. Dává mu příkazy a rady, vyžaduje splnění určitých úkolů a cvičení nebo používá bdělé či hypnotické sugesce.
  • Nedirektivní-psychoterapeut je spíše katalytickým činitelem. Svým permisivním neutrálním postojem pouze podněcuje pacienta ke slovní, emoční nebo činnostní produkci, vytváří příznivou atmosféru pro pacientovu sebeexploraci nebo pro projekci pacientových interpersonálních stereotypů a vyhýbá se indoktrinaci, tj. udělování rad, sugescí, nebo projevování vlastního názoru.[4]

Užití psychoterapie

e==

  • Metoda prvé volby a hlavní postup při prevenci, léčbě a rehabilitaci poruch zdraví.
  • Metoda podpůrná, doplňková-bývá v kombinaci s farmakoterapií, ale i jinými opatřeními v rámci komplexního léčebného přístupu k nemocnému a jeho rodině [5]

Formy psychoterapie

  • Individuální (dyadická ) psychoterapie je forma, při které se setkání účastní zpravidla pouze pacient a terapeut. Významné postavy pacientova života-nejčastěji členové rodiny-mohou být v odůvodněných případech se souhlasem pacienta přizvány, nebo jsou do toho společenství činěny zásahy, které však nemají charakter terapie. Může se jednat např. o radu rodině, jak nakládat s určitou formou pacientova chování. Individuální terapie je zvolena tam, kde není přímá souvislost mezi pacientovým stavem a rodinnou situací, dále tehdy, přeje-li si to pacient, nebo odmítá-li rodina spolupráci.
  • 1. Skupinová terapie. Pod tento pojem bývají řazeny dva dosti odlišné přístupy:

a) Tento pojem se může vztahovat k léčbě určitého počtu pacientů, kteří se setkávají za účelem terapie a kde jsou léčeni jako (více méně) samostatní jedinci. Ostatní lidé ve skupině pak působí jako pomocníci (např. při psychodramatu), mohou vytvářet prostředí pro terapii atd. Při zmíněném postupu se zpravidla pracuje s jedním členem skupiny-protagonistou. S využitím takovéto terapie ve skupině se můžeme setkat u tvarové terapie, v nácvikových skupinách. b) Druhým významem pojmu skupinová terapie může být terapie skupiny. V tomto případě je záměrem terapeuta podporovat a rozvíjet hladce plynoucí kooperaci a komunikaci ve skupině. Důležité je zde získání kognitivního a zážitkového porozumění vlivům, které určují dobré skupinové klima, a tomu, jak se jedinec sám podílí na vzájemných nedorozuměních a problémech skupiny v komunikaci. Při terapii skupiny je ke komunikaci poskytnut prostor a je umožněno získání korektivní emoční zkušenosti. V této situaci se přirozeně projeví různé rysy osobnosti včetně patologických. Patologie jedinců, která se v interakci nutně účastní, je zde „ rozehrávána“, stává se patologií skupiny , jež narušuje hladkou komunikaci. Rozvinutí patologie skupiny , procesy a mechanismy, které používá pro její zvládnutí, ale i vývoj směrem k jejímu zdraví bývá označován jako skupinová dynamika. Úkolem terapeuta je pak pomoci skupině odstranit překážky plynulosti komunikace a nalézt účinnější prostředky na zpracování napětí ve skupině. [6]



Psychoterapie v praxi== Psychoterapie==[7]

reference

  1. Prochaska, J.O. & Norcross, J.C (1999)(. Psychoterapeutické systémy-průřez teoriemi(Vyd.1, 16 s.) Praha: Grada Publishing.
  2. Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie(Vyd.1,13 s.). Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  3. Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie(Vyd.2, 17 s.). Praha:Portál.
  4. Kratochvíl, S. (1998). Základy psychoterapie. (Vyd.2,15 s.) Praha:Portál.
  5. Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 15 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek.
  6. Vymětal, J. a kol. (1997). Obecná psychoterapie. (Vyd.1, 52 s.) Praha: Psychoanalytické nakladatelství J.Kocourek
  7. blabla