Referenční služby: Porovnání verzí

Řádek 7: Řádek 7:
  
 
Poprvé se referenční služby objevují na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. Dříve se užíval termín bibliograficko-informační služby, reference nebo odkazové služby.¹
 
Poprvé se referenční služby objevují na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. Dříve se užíval termín bibliograficko-informační služby, reference nebo odkazové služby.¹
 +
 +
 +
==Dělení referenčních služeb==
 +
 +
Referenční služby dělíme dle jejich formy na tradiční a virtuální.
 +
Tradiční referenční služby mají podobu přímé komunikace s knihovníkem , ať už osobně či přes telefon, komunikace však probíhá přímo a ihned.
 +
Virtuální referenční služby dělíme dále takto:
 +
*asynchronní - odpověď získáme přes email nebo webové formuláře za určitý časový úsek
 +
*synchronní - odpověď nepřímo, avšak ihned přes chaty, [[sociální sítě]] nebo speciální software
 +
 +
==Referenční zdroje==
 +
 +
Referenčními zdroji nazýváme prameny, ze kterých můžeme čerpat informace za účelem zodpovězení referenčního dotazu. Dělíme je především na '''tištěné a elektronické'''. Mezi tištěné patří veškeré knihy, periodika, sborníky nebo tištěná [[šedá literatura]], také rukopisy nebo staré tisky.
 +
Elektronické zdroje se dělí dále na ty, které můžeme používat v režimu offline nebo online. U online elektronických zdrojů se rozlišují zdroje placené (pro hledání v nich musí knihovna nebo uživatel osobně platit předplatné) nebo volně dostupné.

Verze z 7. 12. 2016, 13:13


Referenční služby jsou služby zprostředkovávané knihovníkem, jejichž hlavním úkolem je poskytnout přímo informace na požadované téma, popřípadě najít zdroj, ze kterého se informace k tématu mohou čerpat, a tím uspokojit informační potřebu tazatele. Tazatel přichází s takzvaným referenčním požadavkem.

Dalšími úkoly referenčních služeb je popsat, jak se k danému informačnímu zdroji dostaneme, a jakým způsobem v něm můžeme vyhledat požadovanou informaci. Další možností může být také samotné poučení uživatele o tom, jakým způsobem lze vyhledávat zdroje informací v elektronických zdrojích a jaké vyhledávací nástroje k tomu využít. Celý tento proces od vznesení dotazu až k vyhledání a poskytnutí informace nazýváme jako referenční interwiev.

Poprvé se referenční služby objevují na konci 19. století v amerických veřejných knihovnách. Dříve se užíval termín bibliograficko-informační služby, reference nebo odkazové služby.¹


Dělení referenčních služeb

Referenční služby dělíme dle jejich formy na tradiční a virtuální. Tradiční referenční služby mají podobu přímé komunikace s knihovníkem , ať už osobně či přes telefon, komunikace však probíhá přímo a ihned. Virtuální referenční služby dělíme dále takto:

  • asynchronní - odpověď získáme přes email nebo webové formuláře za určitý časový úsek
  • synchronní - odpověď nepřímo, avšak ihned přes chaty, sociální sítě nebo speciální software

Referenční zdroje

Referenčními zdroji nazýváme prameny, ze kterých můžeme čerpat informace za účelem zodpovězení referenčního dotazu. Dělíme je především na tištěné a elektronické. Mezi tištěné patří veškeré knihy, periodika, sborníky nebo tištěná šedá literatura, také rukopisy nebo staré tisky. Elektronické zdroje se dělí dále na ty, které můžeme používat v režimu offline nebo online. U online elektronických zdrojů se rozlišují zdroje placené (pro hledání v nich musí knihovna nebo uživatel osobně platit předplatné) nebo volně dostupné.