Rezignace: Porovnání verzí

Řádek 13: Řádek 13:
 
U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací. Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.<ref>Rezignace (psychologie). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezignace_(psychologie)</ref>
 
U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací. Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.<ref>Rezignace (psychologie). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezignace_(psychologie)</ref>
  
 +
Synonymem k rezignaci lze uvést - demisi a abdikaci.
 +
 +
=== Demise ===
 +
- označuje odstoupení konkrétní osoby nebo skupiny osob z výkonu funkce či úřadu před koncem funkčního období. Pojem demise je obvykle používán v politické sféře, nejčastěji u členů vlády. U hlav států se mluví o abdikaci.
 +
 +
V České republice je demise členů vlády upravena v čl. 73 Ústavy, podle kterého předseda vlády podává svou demisi přímo do rukou prezidenta republiky a ostatní členové vlády do rukou prezidenta republiky jeho prostřednictvím. V případě ministrů je tedy patrné, že jejich demisi musí akceptovat jak předseda vlády, tak prezident republiky. Otázka, zda existuje povinnost demisi přijmout, není vyřešena, může tak jít jen o otázku ústavních zvyklostí. Výslovně je tato povinnost upravena jen v případě povinné demise celé vlády, která nastává tehdy, pokud jí Poslanecká sněmovna na žádost nevyslovila důvěru nebo jí z vlastního podnětu vyslovila nedůvěru, případně pokud se sejde nově zvolená Poslanecká sněmovna. Navíc, pokud by vláda demisi v takových případech nepodala, prezident republiky by měl dle čl. 75 Ústavy povinnost ji odvolat.
  
  

Verze z 5. 1. 2016, 23:02

Rezignace

(z francouzštiny résigner – rušit platnost, vzdát se určitého práva) označuje v základním významu činnost, kterou se král, císař vzdával nároku na trůn. V užším slova smyslu sám za sebe, v širším pak za celou dynastii. V obecnějších souvislostech pak rezignace znamená odstoupení osoby z výkonu funkce či úřadu. Nejčastěji je termín spojován s politickou sférou, kdy ze svého úřadu odstupuje hlava státu, předseda vlády, ministr či další funkcionáři. V případě hlavy státu pak jde o abdikaci, u členů vlády se hovoří o demisi.

Prezident Richard Nixon se loučí při odletu Army One ze zahrady Bílého domu poté, co rezignoval.

U politika je rezignace osobní rozhodnutí, učiněné na základě různých příčin (např. po veřejném tlaku či ze soukromých důvodů). V dějinách Spojených států rezignoval jediný prezident, a to Richard Nixon 9. srpna 1974 v souvislosti s aférou Watergate a připravovaným procesem odvolání z úřadu – impeachmentem.

V závislosti na právním zakotvení konkrétního státu nemusí být rezignace vždy přijata. Například americký prezident George W. Bush odmítl dva návrhy na rezignaci od ministra obrany Donalda Rumsfelda. V dubnu 2011 nabídl rezignaci na člena české vlády ministr obrany Alexandr Vondra. Předseda vlády Petr Nečas ji však neakceptoval.[1]

Rezignace v psychologii označuje stav osoby, který je manifestován pasivní apatií vůči zátěži a odevzdaností sebe sama osudu. K projevům jsou řazeny lhostejnost, depresivní stavy a bezmoc. Dochází k zániku osobních vztahů s okolím a vyloučení emočních projevů.

Dlouhodobá zátěž, stres, může vyústit do rezignace. U osoby vystavené těmto vlivům se snižuje intenzita obranných mechanizmů, která nakonec vede k podlehnutí. Jedinec dále nebojuje, činí dobrovolnou volbu vzdání se.

U některých nemocných jedinců lze rezignaci pozorovat jako reakci na oznámení o závažném zdravotním stavu (např. diagnóza nádorového onemocnění), stejně jako u starých osob, které mohou mít sníženou motivaci ke zvládání zdravotních komplikací. Ti přechází do stavu pouhého vegetování a čekání na smrt. V tomto smyslu lze rezignaci označit jako předčasnou smrt či psychickou smrt.[2]

Synonymem k rezignaci lze uvést - demisi a abdikaci.

Demise

- označuje odstoupení konkrétní osoby nebo skupiny osob z výkonu funkce či úřadu před koncem funkčního období. Pojem demise je obvykle používán v politické sféře, nejčastěji u členů vlády. U hlav států se mluví o abdikaci.

V České republice je demise členů vlády upravena v čl. 73 Ústavy, podle kterého předseda vlády podává svou demisi přímo do rukou prezidenta republiky a ostatní členové vlády do rukou prezidenta republiky jeho prostřednictvím. V případě ministrů je tedy patrné, že jejich demisi musí akceptovat jak předseda vlády, tak prezident republiky. Otázka, zda existuje povinnost demisi přijmout, není vyřešena, může tak jít jen o otázku ústavních zvyklostí. Výslovně je tato povinnost upravena jen v případě povinné demise celé vlády, která nastává tehdy, pokud jí Poslanecká sněmovna na žádost nevyslovila důvěru nebo jí z vlastního podnětu vyslovila nedůvěru, případně pokud se sejde nově zvolená Poslanecká sněmovna. Navíc, pokud by vláda demisi v takových případech nepodala, prezident republiky by měl dle čl. 75 Ústavy povinnost ji odvolat.





Odkazy

Reference

  1. Rezignace. Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezignace
  2. Rezignace (psychologie). Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2016-01-05]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rezignace_(psychologie)