Marc 21: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
== PERSONÁLNÍ AUTORITY (odpovědné entity) ==
+
- Zahrnují osoby odpovědné za dílo – autoři, ilustrátoři, překladatelé, editoři.
+
== Autority ==
  
'''Co je nutné umět a rozlišit:'''
+
Ve formátu Marc 21 se autority rozdělují na personální (jména autorů), názvy korporací, konferenční (jméno akce) a na názvové autority. V poli 06 se nachází kód autoritního záznamu. Údaje o pevné délce v poli 08 označují druh záznamu souboru autorit.  Oblast personálních autorit slouží k přesnému vyjádření autorova jména a informací o něm. Tyto údaje se musejí hlavně zobrazit v poli 100. Toto pole není v žádném případě duplicitní. Další specifické údaje se nacházejí v polích 600 (Vedlejší věcné záhlaví, 700 (Vedlejší záhlaví). Pole 110 se používá pro tvorbu korporativního záhlaví, další informace můžeme najít v polích 610 a 710 (Vedlejší záhlaví). Blok týkající se záhlaví pro jména akcí obsahuje označení obsahu indikátorů a podpolí, jež se nejčastěji používají v polích pro jména akcí v záhlaví, tj. v polích 111, 611, 711. Pro zápis unifikovaných názvů použije pole 130, 240.  
# Pravidla pro strukturaci preferované formy jména, která se vloží do bibliografického záznamu.
 
# Pravidla pro tvorbu odkazů v záznamech autority.
 
# Pravidla pro to, ve kterých případech jméno vložím do hlavního a kdy do vedlejšího záhlaví.
 
# Zápis jména do polí formátu MARC 21.
 
  
'''Volba selekčních údajů'''  
+
   
* Dílo jednoho autora -> hlavní záhlaví (pole 100) - (245 ind. Na první pozici - 1)
+
'''Jména osob (personální autority)'''
* Dílo dvou a více autorů -> první v hlavním záhlaví, další ve vedlejším záhlaví - (245 ind. Na první pozici - 1)
+
<br />
* Další původci – vedlejší záhlaví
 
  
'''Pravidla pro strukturaci jména'''
+
Jméno tvůrce se zapíše pod takovou formou, kterou autor běžně používá a v jazyce daného autora. Vycházíme z hlavního pramene popisu díla nebo z databáze národních autorit. Ne, ve všech případech lze aplikovat unifikovaný zápis jména (příjmení, jméno) a to, když autor uvede pouze rodné jméno např. svatí, papežové, panovníci nebo osoby těžko geograficky zařaditelné a další významné osobnosti. Pokud v tomto ohledu existuje počeštěná forma jména těchto osob, použijeme ji. Jestliže je jméno složeno z více části postupujeme podle příručkových pramenů vydaných v jazyce autora nebo země, kde působí (AACR2, RDA). V případě že seznamy neexistují nebo se k nim nedostaneme, vycházíme z pravidel země nebo jazyka spojené s autorem. Autor může publikovat pod více bibliografickými identitami. Za preferovanou formu se volí později nejběžněji užívané jméno, vše ostatní se odkáže v záznamu autority.   Úvodní členy na počátku polí pro jmenná záhlaví se obvykle vynechávají, pokud nejsou zapisovány záměrně. Vynechávají se úvodní členy, kterými začíná název nebo jeho část v polích pro vedlejší záhlaví jméno/název, tj. v polích 600,700,800.
*Tato pravidla platí pro strukturaci jména v bibliografickém záznamu, jak v hlavním, tak i ve vedlejším záhlaví a stejně se také strukturuje jméno ve všech polích autoritního záznamu.<ref name="Balik"> Balíková, Marie. <i> Katalogizace ve formátu Marc 21: stručná instrukce a příklady pro knihy a některé typy pokračujících zdrojů. </i> 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2004.s. 156 ISBN: 80-7050-438-2</ref>
 
  
'''Pravidla pro zápis jména'''
+
'''Indikátory'''<br />
* Většinou se jako jméno bere to nejběžněji známé, to, pod kterým autor publikuje (tzn. i pseudonym).
 
* Autor může publikovat pod více bibliografickými identitami – skupiny děl (kolik bbg. identit – tolik autoritních záznamů, např. Carroll, Lewis – dětská literatura; Dodgson, Charles Lutwidge – matematická díla)
 
* Za preferovanou formu se volí později nejběžněji užívané jméno, vše ostatní se odkáže v záznamu autority.<ref name="požadavky"> <i>Funkční požadavky na bibliografické záznamy: závěrečná zpráva[online]. </i> Praha: Národní knihovna ČR, 2001.[cit. 2016-12-27] 116 s. Dostupné: htttp:/www.ifla. org.sg/VII/s13/frbr/frbr/frbr3.htm</ref>
 
  
'''Struktura jména''':
+
První indikátor:<br />
Vstupní prvek (příjmení autora nebo pseudonym); Další část jména; Doplňky ke jménu jiné než data; Římské číslice; Data; popř. Rozpis iniciál rodného jména.
+
0-jméno se uvádí pouze pod křestním jménem<br />
 +
1-jméno se uvedeno pod příjmením<br />
 +
3-jméno se označí pod jménem rodiny<br />
 +
<br />
 +
Druhý indikátor není definován.
 +
<br />
  
Vstupní prvek
+
'''Jména rodů a rodin''' <br />
* Většinou příjmení- unifikovaný tvar- nejdříve příjmení poté křestní jméno
 
* Středověká jména, šlechtická jména - jméno s formou příjmení; jméno rozvité o místo původu.
 
* V marcu - $avstupní prvek.
 
  
Další část jména  
+
U jména rodin šlechtických a panovnických rodů použijeme českou variantou formu jména. Jméno musí být zpětně vyhledatelné. Ostatní jména zapisujeme v jazyce originálu. Za jménem se nachází kulatá závorka s daným kvalifikátorem. V kvalifikátoru uvedeme „rod“ pokud se jedná o jméno šlechtického nebo panovnického rodu, jestli bychom chtěli zapsat jméno současné rodiny nebo starší rodiny, která nebyla šlechtická ani panovnická, dáme přednost výrazu „rodina“.  Koncovky u rodin a rodů se rozlišují následovně: rodina – ovi, rod- ové. U jmen, která vycházejí forem z přídavných jmen se použije 1. pád množného čísla.  Př. ''100 3 $a Lobkowiczové (rod)''<br />
* To jsou další části, zejména křestní jméno(a) a různé předložky
 
* V marcu - $avstupní prvek, Další část jména
 
  
Různost napříč jazyky
+
'''Římské číslice'''  <br />
* Nizozemština: $awijngaert, Frank van den; Francouzština: $ale Rouge, Gustave.
 
Jména zahraničních autorek
 
* Na českém překladu uvedeno: Virginia Woolfová - 245 … $cvirginia Woolfová; 100 … $awoolf, Virginia- v hlavním záhlaví příjmení zahraničních autorek nepřechylujeme
 
  
Doplňky ke jménu - Doplňky všeobecně se ke jménu podle pravidel dávají tehdy, když by mohlo v katalogu dojít k záměně osob se stejným jménem
+
V pod poli $b zapisujeme římská číslice samotné nebo s další částí křestního jména. Používají se v případě označení nějakého titulu. V indikátoru uvedeme hodnotu 0. Za číslicí následuje tečka. Římské číslice se vážou k osobnímu jménu. Pokud se ale číslice týkají spíše titulů samotných, zapisujeme číslici do pod pole $c.<br />
* České interpretace doporučují doplnit ke jménu doplněk vždy, přednost mají data narození a úmrtí před ostatními doplňky
 
* Druhy doplňků
 
* Doplňky ke jménu jiné než data - šlechtické tituly, svatí, panovnické hodnosti, církevní hodnosti, sr., jr.
 
  
Životní data
+
'''Životní data osob''' <br />
* Žijící osoba - 1923- (Osoba již nežije a je znám pouze rok narození nebo úmrtí - nar. 1923, zemřel 1995.)
 
* Osoba již nežije - 1923-1995 (Osoby se stejným jménem a roky - 1900 led. 10. - 1990 x 1900 březen 2. -1985)
 
* Nejistý rok narození - ca 1823-1895 (Neznámé roky života - činný 1833-1840; 13. stol.; 12./13. stol.)
 
* Nejistý rok úmrtí - 1823-ca 1895 (Nejisté oba letopočty - ca 1823-ca 1895).
 
  
Indikátory (u ostatních se odlišují)
+
V záhlaví dat bychom neměli používat výrazy „stol“ a „činný“. Pokud je to možné datum se musí shodovat se skutečnými roky narození a úmrtí, jestliže nevíme přesná data použijeme zkratku „ca“.
* První – definovány
+
Jedná se zejména o roky úmrtí v období světových válek. Data do záhlaví uvedeme v případě: 1. Osoba žije, rok narození známe ($a Kozlová, Johanna, $d1980-), 2. Osoba již nežije, roky narození a úmrtí jsou známé (''$a Šilar, Jan, $d 1911-2005'') 3. Osoba již nežije a známe pouze rok narození ($a ''Woolner, Ronald, $d 1908'') 4. Osoba nežije a je znám pouze rok úmrtí (''$a Šmeralová, Soňa, $d zemř. 1971'')5. Pokud se najdou osoby se stejným jménem i rokem narození zapisuje se to: $a (''Novák, Jiří, $d 1967 ún. 5-, $a Novák, Jiří, $d 1967 břez 7'') <br />
* Druhý – nedefinovány<ref>Luffer, Jan. <i> Metodika tvorby a kontroly jmenných autorit ve formátu MARC 21: osobní jména. 1. vyd. Praha: Národní knihovna ČR, 2006. 38 s. </i> ISBN 80-7050-507-9 </ref>
+
 
 +
'''Rozpis iniciál rodného/ křestního jména nebo úplnější forma jména''' <br />
 +
 
 +
Pod pole obsahuje úplnější formu jména zapsanou v kulatých závorkách. Nemusí se jednat pouze o rozpis iniciál ale také o rozšíření o další, neuvedené jméno. Tato forma se používá, pokud musíme rozlišit dvě jinak identická záhlaví nebo v případě že autor se ve většinou uvádí v úplné formě jména. Př. ''100 1 $a Lawrence C. H. $q (Clifford Hugh), $d 1921'' <br />
 +
 
 +
'''Doplňky ke jménu jiné než data''' <br />
 +
 
 +
Doplňky používáme jenom když jsou úzce spojeny se jménem. Tyto atributy musíme v autoritním záhlaví napsat hlavně u nejvyšších panovnických, církevních hodností. V ostatních situacích se rozhodneme podle následujících pravidel:<br />
 +
 
 +
'''Církevní hodnosti'''<br />
 +
 
 +
Titul, který v autoritním záznamu uvádíme vždy a upřednostňujeme ho před ostatními, je papež. Např. biskup a další církevní hodnosti zapisujeme do záznamu pouze v situaci, kdy osoba uvedla jenom křestní jméno. Pokud osoba vlastní více titulů zapíšeme ten nejvyšší z jeho hodností.<br />
 +
 
 +
'''Křesťanští svatí'''<br />
 +
 
 +
V záhlaví se „svatý“ použije v případě křesťanského světce. Pokud tento světec zastával i jiný úřad např. panovnický tak se do záhlaví musí vložit doplněk „vladařský“ a doplněk svatý se zapíše v odkazované formě jména.<br />
 +
 
 +
'''Tituly panovníků'''<br />
 +
 
 +
V doplňku se objeví titul panovníka a název příslušného státu nebo národa. Zapisujeme pouze nejvyšší tituly a ty, které panovník používá. Nepřipojují se přívlastky spojované se jménem, uvedeme je v odkazech.<br />
 +
 
 +
 
== KORPORATIVNÍ AUTORITY ==
 
== KORPORATIVNÍ AUTORITY ==
  

Verze z 14. 1. 2017, 20:48

Autority

Ve formátu Marc 21 se autority rozdělují na personální (jména autorů), názvy korporací, konferenční (jméno akce) a na názvové autority. V poli 06 se nachází kód autoritního záznamu. Údaje o pevné délce v poli 08 označují druh záznamu souboru autorit. Oblast personálních autorit slouží k přesnému vyjádření autorova jména a informací o něm. Tyto údaje se musejí hlavně zobrazit v poli 100. Toto pole není v žádném případě duplicitní. Další specifické údaje se nacházejí v polích 600 (Vedlejší věcné záhlaví, 700 (Vedlejší záhlaví). Pole 110 se používá pro tvorbu korporativního záhlaví, další informace můžeme najít v polích 610 a 710 (Vedlejší záhlaví). Blok týkající se záhlaví pro jména akcí obsahuje označení obsahu indikátorů a podpolí, jež se nejčastěji používají v polích pro jména akcí v záhlaví, tj. v polích 111, 611, 711. Pro zápis unifikovaných názvů použije pole 130, 240.


Jména osob (personální autority)

Jméno tvůrce se zapíše pod takovou formou, kterou autor běžně používá a v jazyce daného autora. Vycházíme z hlavního pramene popisu díla nebo z databáze národních autorit. Ne, ve všech případech lze aplikovat unifikovaný zápis jména (příjmení, jméno) a to, když autor uvede pouze rodné jméno např. svatí, papežové, panovníci nebo osoby těžko geograficky zařaditelné a další významné osobnosti. Pokud v tomto ohledu existuje počeštěná forma jména těchto osob, použijeme ji. Jestliže je jméno složeno z více části postupujeme podle příručkových pramenů vydaných v jazyce autora nebo země, kde působí (AACR2, RDA). V případě že seznamy neexistují nebo se k nim nedostaneme, vycházíme z pravidel země nebo jazyka spojené s autorem. Autor může publikovat pod více bibliografickými identitami. Za preferovanou formu se volí později nejběžněji užívané jméno, vše ostatní se odkáže v záznamu autority. Úvodní členy na počátku polí pro jmenná záhlaví se obvykle vynechávají, pokud nejsou zapisovány záměrně. Vynechávají se úvodní členy, kterými začíná název nebo jeho část v polích pro vedlejší záhlaví jméno/název, tj. v polích 600,700,800.

Indikátory

První indikátor:
0-jméno se uvádí pouze pod křestním jménem
1-jméno se uvedeno pod příjmením
3-jméno se označí pod jménem rodiny

Druhý indikátor není definován.

Jména rodů a rodin

U jména rodin šlechtických a panovnických rodů použijeme českou variantou formu jména. Jméno musí být zpětně vyhledatelné. Ostatní jména zapisujeme v jazyce originálu. Za jménem se nachází kulatá závorka s daným kvalifikátorem. V kvalifikátoru uvedeme „rod“ pokud se jedná o jméno šlechtického nebo panovnického rodu, jestli bychom chtěli zapsat jméno současné rodiny nebo starší rodiny, která nebyla šlechtická ani panovnická, dáme přednost výrazu „rodina“. Koncovky u rodin a rodů se rozlišují následovně: rodina – ovi, rod- ové. U jmen, která vycházejí forem z přídavných jmen se použije 1. pád množného čísla. Př. 100 3 $a Lobkowiczové (rod)

Římské číslice

V pod poli $b zapisujeme římská číslice samotné nebo s další částí křestního jména. Používají se v případě označení nějakého titulu. V indikátoru uvedeme hodnotu 0. Za číslicí následuje tečka. Římské číslice se vážou k osobnímu jménu. Pokud se ale číslice týkají spíše titulů samotných, zapisujeme číslici do pod pole $c.

Životní data osob

V záhlaví dat bychom neměli používat výrazy „stol“ a „činný“. Pokud je to možné datum se musí shodovat se skutečnými roky narození a úmrtí, jestliže nevíme přesná data použijeme zkratku „ca“. Jedná se zejména o roky úmrtí v období světových válek. Data do záhlaví uvedeme v případě: 1. Osoba žije, rok narození známe ($a Kozlová, Johanna, $d1980-), 2. Osoba již nežije, roky narození a úmrtí jsou známé ($a Šilar, Jan, $d 1911-2005) 3. Osoba již nežije a známe pouze rok narození ($a Woolner, Ronald, $d 1908) 4. Osoba nežije a je znám pouze rok úmrtí ($a Šmeralová, Soňa, $d zemř. 1971)5. Pokud se najdou osoby se stejným jménem i rokem narození zapisuje se to: $a (Novák, Jiří, $d 1967 ún. 5-, $a Novák, Jiří, $d 1967 břez 7)

Rozpis iniciál rodného/ křestního jména nebo úplnější forma jména

Pod pole obsahuje úplnější formu jména zapsanou v kulatých závorkách. Nemusí se jednat pouze o rozpis iniciál ale také o rozšíření o další, neuvedené jméno. Tato forma se používá, pokud musíme rozlišit dvě jinak identická záhlaví nebo v případě že autor se ve většinou uvádí v úplné formě jména. Př. 100 1 $a Lawrence C. H. $q (Clifford Hugh), $d 1921

Doplňky ke jménu jiné než data

Doplňky používáme jenom když jsou úzce spojeny se jménem. Tyto atributy musíme v autoritním záhlaví napsat hlavně u nejvyšších panovnických, církevních hodností. V ostatních situacích se rozhodneme podle následujících pravidel:

Církevní hodnosti

Titul, který v autoritním záznamu uvádíme vždy a upřednostňujeme ho před ostatními, je papež. Např. biskup a další církevní hodnosti zapisujeme do záznamu pouze v situaci, kdy osoba uvedla jenom křestní jméno. Pokud osoba vlastní více titulů zapíšeme ten nejvyšší z jeho hodností.

Křesťanští svatí

V záhlaví se „svatý“ použije v případě křesťanského světce. Pokud tento světec zastával i jiný úřad např. panovnický tak se do záhlaví musí vložit doplněk „vladařský“ a doplněk svatý se zapíše v odkazované formě jména.

Tituly panovníků

V doplňku se objeví titul panovníka a název příslušného státu nebo národa. Zapisujeme pouze nejvyšší tituly a ty, které panovník používá. Nepřipojují se přívlastky spojované se jménem, uvedeme je v odkazech.


KORPORATIVNÍ AUTORITY

Volba selekčních údajů – korporace

  • Korporace je organizace nebo skupina osob, identifikovaná svým vlastním jménem, která jedná nebo může jednat jako celek.
  • Asociace, instituce, obchodní firmy, nevýdělečné podniky, vlády, státní instituce, projekty a programy, nábo-ženské instituce a organizace, místní náboženská společenství. Události a plavidla se považují za korporace.[1]
  • Nikdy nesmí být dvě a více hlavních záhlaví - dvě personální, dvě korporace, korporace a osoba.
  • Díla administrativního charakteru – výroční zprávy.
  • Některé právnické, vládní a náboženské dokumenty – ústava.
  • Díla, která zaznamenávají kolektivní myšlení korporace – Karolinka.
  • Díla, která jsou zprávami o kolektivních aktivitách, konferencích apod. - konferenční sborníky.
  • Díla, která jsou výsledkem společné aktivity skupin interpretů jako celku - zejména v populární hudbě.

Vedlejší záhlaví

  • Vždy, když se katalogizátor domnívá, že jej uživatel využije.
  • Výrazně uvedená korporace, které nebylo přisouzeno hlavní záhlaví.
  • Výrazně uvedená korporace, která organizuje konferenci.
  • Pokud korporace zastává pouze funkci nakladatele, distributora nebo výrobce - pak se jí záhlaví nevytváří.
  • Korporace, kde byla obhájena kvalifikační práce - vždy ve vedlejším záhlaví (česká interpretace).

MARC 21

  • 110 - hlavní záhlaví
  • 710 - vedlejší záhlaví
  • X10 - všeobecná pravidla pro zápis do formátu[2]

Pravidla pro zápis jména

  • Vždy v jazyce korporace - preferovaná forma.
  • Výjimka - u obecně užívaných jmen - Organizace spojených národů.
  • Vynechejte úvodní mluvnický člen.
  • Jiné formy - odkazy v autoritních záznamech.
  • Úplná forma – vždy přednost před zkratkou.
  • Kvalifikátory – vždy česky.
  • Strukturace jména.

Struktura korporativního záhlaví

  • Vstupní prvek
  • Podřízená složka
  • Kvalifikátor (doplněk)

Vstupní prvek - $a

  • Často stojí o samotě jako plnohodnotný název korporace (Univerzita Karlova, Svaz knihovníků a informačních pracovníků, Mezinárodní červený kříž, Akademie věd České republiky).

Kvalifikátor (doplněk) - (...)

  • Nachází se za vstupním prvkem, popř. Podřízenou složkou v „(...)“.
  • Vždy česky
  • Kvalifikátor místa, kvalifikátor obecný.
  • Kvalifikátory stejné druhu se oddělují čárkou, různé dvojtečkou s oboustrannou mezerou.
  • Používají se pouze jako rozlišující prvek u více korporací, jejichž názvy nejsou jedinečné.
  • Pokud jméno nevyjadřuje, že jde o korporaci.

Kvalifikátor povinný

  • Galerie - Galerie moderního umění (Hradec Králové, Česko).
  • Knihovny -Knihovna Karla Dvořáčka (Vyškov, Česko).
  • Muzea - Okresní muzeum (Jindřichův Hradec, Česko).
  • Nemocnice - Nemocnice na Františku (Praha, Česko).
  • Školy (základní, střední) - Základní škola (Libáň, Česko).
  • ALE Národní knihovna České republiky - Muzeum hlavního města Prahy (kvalifikátor se nepřipojuje, protože geografické jméno je gramaticky nedílnou součástí jména).

Podřízená složka - $b

  • Univerzity, fakulty, katedry; státní správa, ministerstva; samospráva; prezident x předseda vlády.
  • Státní správa.
  • Vstupní prvek - jméno státu (geografické jméno - vždy česky) $ačesko.$bnejvyšší soud; $arakousko.$bbotschaft (Česko) - rakouské velvyslanectví v Česku.

Samospráva

  • Pod geografickým jménem správního celku - vždy česky - $apardubický kraj (Česko).$bkrajský úřad.
  • Prezident $ačesko.$bprezident (1993-2003 : Havel); $ačesko.$bpředseda vlády
  • Výjimka – ústavy Akademie věd ČR. Nejsou považovány za podřízenou složku.[2]

KONFERENČNÍ AUTORITY

Volba selekčních údajů

Konferenční záhlaví nebo záhlaví pro akce je považováno za jedno z druhů korporativních záhlaví. Jméno kon-ference/akce může tvořit hlavní záhlaví pro díla, zaznamenávající kolektivní činnost korporace, např. Sborníky referátů, katalogy výstav a další díla ad hoc událostí (sportovní soutěže, expedice, veletrhy a festivaly).

Hlavní záhlaví

  • Pojmenovaná x nepojmenovaná konference/akce.
  • Pojmenovaná: určitý člen v názvu, spíše specifické výrazy než obecně, velká počáteční písmena každého slova v názvu (zejména v angličtině); musejí být uvedena v dokumentu, nejlépe výrazně =>hlavní záhlaví pro konf.
  • Nepojmenovaná: obecný výraz (seminář o katalogizaci) = > konferenční Záhlaví se netvoří.

Vedlejší záhlaví

  • Minimálně případů
  • Druhá a třetí konference/akce
  • Popisná jednotka se celá nevěnuje konf./akci

MARC 21

  • 111 – hlavní záhlaví
  • 711 – vedlejší záhlaví
  • X11 – všeobecná pravidla pro zápis do formátu

Pravidla pro zápis jména

  • Vždy v jazyce korporace – preferovaná forma. Vynechejte úvodní mluvnický člen.
  • Má-li konference jako jedna ze série konferencí jak své vlastní jméno, tak i jméno obecnější, použijte vlastní jméno dané konference (všechny další formy jména se zapíší v autoritním záznamu v odkazových polích).
  • Úplná forma – vždy přednost před zkratkou.
  • Kvalifikátory – vždy česky.
  • Podřízená složka ($b) spíše výjimečně
  • Název konference/akce - většinou nestojí o samotě
  • Kvalifikátor se nachází za vstupním prvkem, popř. Podřízenou složkou v „(...)“. Vždy je česky.
  • Pokud je konference/akce jednou z číslovaných akcí se stejným jménem, připojte řadovou číslovku do tohoto podpole. Není-li pořadové číslo konferencí pravidelné, nepřipojujte jej. Jakoukoli nepravidelnost volitelně vy-světlete v poznámce, popř. Vysvětlujícím odkazu.
  • Je-li záhlaví vytvořeno pro jednu akci, připojte rok či roky, kdy byla konference/akce pořádána.

Místo konání akce

  • Připojte jméno místa nebo jinou lokaci (instituci např.), ve které se konference/akce konala. Uveďte jméno místa v češtině, nejlepší je se řídit souborem autorit geografických názvů.
  • Obecné pojmenování zasedání korporace: 2# $ainternational Labour Organisation.$beuropean Regional Con-ference$n(2. :$d1968 :$cženeva, Švýcarsko).[2]

NÁZVOVÉ AUTORITY

Selekční údaje

  • V RDA – zejména oblast „vztahů“.
  • Cílem pravidel je identifikovat vztahy mezi entitami 1. Skupiny FRBR – dílo, vyjádření, provedení, jednotka na-vzájem.
  • Mezi odpovědnými entitami – osoba, korporace, rodina navzájem (v autoritních záznamech).
  • Mezi odpovědnými entitami a zdroji.[1]

Preferovaný název díla

  • Klíčová úloha v RDA podle FRBR – dílo (+ vyjádření) a jejich identifikace a identifikace vztahů.
  • Atributy díla a vyjádření: Vztahy k dalším entitám i mezi stejnými entitami, Autoritní záznam

Pole 130 a 730

  • Anonymní díla – posvátné knihy, anonymní díla před rokem 1500

130 0# $abible.$pevangelium Lukášovo.$lčesky 245 10 $aevangelium podle Lukáše a Žalmy 730 02 $abible.$pžalmy.$lčesky

Specifické případy

  1. Několik děl od různých autorů bez společného názvu - Pokud možno uvést ve vedlejším záhlaví název ve formě preferovaného názvu díla.
  2. Několik děl se společným názvem - Poznámka č. 505.
  3. Dílo je modifikací jiného díla - Propojovací pole - 787 – související názvy.

Edice - pole 490 a 8XX Buď: 490 1# $aspisy Jana Čepa ;$vsv. 3 800 1# $ačep, Jan,$d1902-1974.$tspisy

Nebo: 490 1# $azprávy / Česká botanická společnost$v2002/1 800 1# $ačep, Jan,$d1902-1974.$tsebraná díla.$lčesky.$f1999 810 2# $ačeská botanická společnost.$tzprávy

Funkce preferovaného názvu díla

  • Shromažďovací; identifikační; rozlišovací.
  • Dělení preferovaného názvu díla.
  • Podle úrovně popisu rozlišujeme: individuální a skupinové.

Typologie pro preferovaný název díla

  • Účelová; díla vytvořená po roce 1500; díla vytvořená před rokem 1501 (klasická a byzantská řecká díla, anonymní díla, která nejsou psána řeckým ani latinským písmem); posvátné knihy; liturgická díla, náboženská vy-znání, vyznání víry atd.; oficiální dokumenty papeže atd.

Strukturace

  • Preferovaný název díla se skládá: vstupní prvek (úvodní část) a doplňky (doplňky v podstatě slouží pro identifikaci vyjádření).

Hlavní x vedlejší záhlaví

  • Dílo anonymní - pak hlavní záhlaví ve formě preferovaný název díla (pole 130).
  • Dílo má autora (personálního či korporativního) => autor hlavní záhlaví, preferovaný název díla ve vedlejším záhlaví (pole 240 a další).

Preferované názvy děl

  • Díla po roce 1500; individuální názvy po roce 1500; části díla; skupinové názvy; právnické dokumenty atd.[2]

Zdroje

Reference

  1. 1,0 1,1
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3

Související články


Klíčová slova

personální autority, korporativní autority, konferenční autority, názvové autority