Rukopisy: Porovnání verzí

Řádek 1: Řádek 1:
 +
'''Rukopis (manuskript)''': 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný [[dokument]]. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený
 +
pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref>
  
  
 
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]
 
[[Soubor:Sumerian 26th c Adab.jpg|náhled|Klínové písmo]]
 
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]
 
[[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]
== '''Rukopis – knihovnictví''' ==
+
== Rukopis – knihovnictví ==
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou a to i jinou technikou než je psaní – například nápisy vydlabané na tvrdém materiálu, nebo vyryté v omítce, [[stiletem]] ve [[voskové destičce]] či [[klínové písmo]] vytvořené ostrým rydlem na ploché destičce z nepálené hlíny.
+
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.
 
Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
 
Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
 
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
 
*hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
Řádek 14: Řádek 16:
 
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
 
*pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
 
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
 
*obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Vývoj rukopisu - Původně měly všechny knihy podobu rukopisu. Od 7. století se v Číně a později i v jiných částech východní Asie používaly pro tisk knih [[dřevěné špalíčky]]. V islámském světě a na Západě byly všechny knihy ve formě rukopisu až do vynálezu [[knihtisku]] v polovině 15. století. Nejméně ještě sto let pak byly knihy nadále reprodukovány ručně, především z reprezentativních důvodů.
 
Soukromé i státní dokumenty byly stále psány rukou, dokud nebyl koncem 19. století vynalezen psací stroj.
 
  
 
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]
 
[[Soubor:KunhutazPasionalu.jpg|náhled|Pasionál abatyše Kunhuty]]
  
 
== '''Rukopis – kodikologie''' ==
 
== '''Rukopis – kodikologie''' ==
Kodikologie je pomocná věda historická, která studuje rukopisné knihy neúřední (literární) povahy, tzv. [[kodexy]]. Zkoumá je jako jedinečné objekty a zjišťuje jejich vznik a funkci ve společnosti. Kodikologie je velkým přínosem zejména pro [[historiografii]] středověku. Kodikologii využívají i dějiny hudby. Termín kodex původně označoval [[svazek voskových destiček]] či [[svitek papyrusu]].  Kodikologie vznikla až v polovině 20. století ve Francii. Za světového zakladatele je považován [[Alphonse Dain]], zakladatelem v Česku je [[Václav Vojtíšek]]. Funkce rukopisu se měnila podle držby/itele kodexu. Rozlišuje se primární (původní) funkce a sekundární (druhotná) funkce – těch může být více. Podle primární funkce dělíme kodexy na 4 skupiny:
+
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovým zdokonalením [[knihtisk|knihtisku]] a v prvních dobách jeho existence.
*liturgické a náboženské rukopisy,
+
Některé významné a známé rukopisy:
*studijní rukopisy, tedy odborné a vědecké rukopisy i školní učebnice,
 
*nestudijní rukopisy, tedy beletrie, poezie a vůbec rukopisy vzniklé jako zábavná četba bez konkrétního odborného cíle,
 
*reprezentační a bibliofilské rukopisy, tedy všechny honosně vyzdobené rukopisy bez ohledu na obsah, neboť krásné knihy mohly obsahovat náboženská, studijní i nestudijní témata.
 
Nejznámější rukopisy:  
 
 
*Pasionál abatyše Kunhuty
 
*Pasionál abatyše Kunhuty
 
*kniha z Kellsu
 
*kniha z Kellsu
 
*Voynichův rukopis
 
*Voynichův rukopis
*Rukopis královédvorský a zelenohorský
+
*Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)<ref name="Podvrh">IVANOV, Miroslav: ''Záhada Rukopisu královédvorského''. Novinář, Praha 1970.</ref>
Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský představují významné památky středověké české literatury. O pravost Rukopisů se vede spor prakticky od doby jejich objevení. Dnes ovšem převažuje v širších vědeckých i laických kruzích spíše názor, že se jedná o podvody z 1. poloviny 19. století, nejspíše od [[Václa Hanky]].
 
 
 
http://masarykovaspolecnost.cz/zivotopis/boje-o-rukopisy
 
  
 +
== '''Rukopis – redakční praxe''' ==
 +
[[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.
  
 
== Odkazy ==
 
== Odkazy ==
Řádek 41: Řádek 36:
  
 
=== Literatura ===
 
=== Literatura ===
 +
*BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
 
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
 
*CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
 
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
 
*PAVLÁT, Leo. ''Tajemství knihy''. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
  
 
=== Související články ===
 
=== Související články ===
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]], [[Vzácné knihy a rukopisy]]  
+
[[Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj]], [[Vývoj knižníc v stredoveku]], [[Vzácné knihy a rukopisy]]
  
 
=== Klíčová slova ===
 
=== Klíčová slova ===
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument, kodex
+
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument
  
 
{{Redakce
 
{{Redakce

Verze z 17. 1. 2017, 13:11

Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.[1]


Egyptský papyrus

Rukopis – knihovnictví

Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:

  • hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
  • papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
  • březová kůra (Rusko)
  • palmové listy (Indie)
  • věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
  • hliněné střepy (Řecko)
  • pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
  • obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Pasionál abatyše Kunhuty

Rukopis – kodikologie

Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:

  • Pasionál abatyše Kunhuty
  • kniha z Kellsu
  • Voynichův rukopis
  • Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)[2]

Rukopis – redakční praxe

Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.

Odkazy

Reference

  1. ČSN ISO 5127-2003
  2. IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.

Literatura

  • BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
  • CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
  • PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).

Související články

Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy

Klíčová slova

Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument


Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá kategorieduplicityčleněnípravopis

V článku bylo zkontrolováno zdrojeobrázky a licence • prolinkování

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.