Slabika: Porovnání verzí

 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádek 32: Řádek 32:
 
== Struktura slabiky ==
 
== Struktura slabiky ==
  
* (v současném popisu, z auto-metrické teorie)
+
* (v současném popisu, z autosegmentální-metrické teorie)
 
* '''praetura''' (onset) - všechno, co je před jádrem (může být prázdná)
 
* '''praetura''' (onset) - všechno, co je před jádrem (může být prázdná)
 
* '''základ''' (rhyme):
 
* '''základ''' (rhyme):
Řádek 109: Řádek 109:
  
 
Zpět na rozcestník: [[Prozodie|Prozodie]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]]
 
Zpět na rozcestník: [[Prozodie|Prozodie]] | [[Portál:Fonetika|Fonetika]]
 +
[[Kategorie: Fonetika|*]]

Aktuální verze z 28. 10. 2014, 23:26

  • univerzální charakteristika – nejmenší reálná jednotka řeči
  • má oporu v intuitivním povědomí uživatele jazyka
  • jednotka foneticko-percepční (již de Groot 1926: psycho-fyziologická jednotka)
  • definice? – jednotná popisná neexistuje (resp. vzniklo jich mnoho)


Teorie / přístupy z různých hledisek

  • akustická (Jespersen, 1913) – základem je sonora, představa stupnice sonority hlásek, atd.
  • výdechová (Techmer, 1884, Storm, 1892) – skok v plynulosti výdechového proudu
  • motorická (Stetson, 1928, Motor Phonetics, 1951) – fyziologické odůvodnění výdechové teorie, koordinace mluvních pohybů, které ovlivňují proud dechu
  • artikulační (Saussure) – dva aspekty v artikulaci slabiky, explozivní start a implozivní závěr
  • fonologická (von Essen, 1951) – vlastnost konkrétního jazykového útvaru
  • komplexní přístup (např. Chlumský, 1935) – charakteristika expirační, artikulační, akustická, kinetická, psychologická, atd.


Uznávané vlastnosti slabiky

  • z hlediska zaznění hlasu:
- silové crescendo-decrescendo, tónová konvexnost, plnost témbru ve střední části
  • z hlediska artikulace:
- uvolnění cesty – apertura, postup striktura → apertura
  • jistota:
- určení počtu slabik – pociťování slabičného jádra, rozdíly mezi jazyky – co může být slabikou v jazyce?
- tendence ke střídání postavení striktura → apertura
  • nejistota:
- určení hranice v okamžiku, kdy se objeví větší počet konsonantů mezi jádry, ale i v případě jednoho konsonanta (Hála: určit nelze – např. já-ta-ma-si-ne-pu-du)
- převážně uznávaná teze: rozhraní slabik padá mezi 2 hlásky, nikoli doprostřed některé z nich


Struktura slabiky

  • (v současném popisu, z autosegmentální-metrické teorie)
  • praetura (onset) - všechno, co je před jádrem (může být prázdná)
  • základ (rhyme):
- jádro (nukleus) - slabikotvorná hláska
- koda (coda) - všechno, co je po jádru (může být prázdná)


Povaha slabičných struktur v jazycích

  • dle statistik nikoli striktní omezení, ale tendence
  • slabika vokál-vokál – nedovolené v polovině jazyků světa
  • slabika konsonant-konsonant – nedovolené v 10–15% jazyků
  • častější je konsonantická skupina v praetuře než v kodě
  • likvidy jsou častou součástí vnitřní části klastrů stupnice sonority:
- obstruenty → nazály → likvidy → glidy → vokály (od nejméně po nejvíce sonorní)
- stop → frikativa → resonant → vokál
  • Kahn (1976) – Syllable-based generalisation in English
- princip maximální praetury, nejprve určí praeturu tak dlouhou, jak je legitimní, pak určí legitimní kodu (neste → ... + ste) (= slabika začíná co nejdříve)


Fonetické + fonologické hledisko

  • teorie „fonologické slabiky“ – primárně je řešen vztah segmentu a slabiky
  • 3 varianty:
- a) dána je sekvence segmentů, od ní se odvozuje slabika
- b) dána je struktura slabiky, z ní se odvozuje možnost členění mezi hlásky
se-stra – 2 otevřené slabiky; str- možná a dosti frekventovaná praetura v češtině
ses-tra – zavření slabiky časté + členění mezi konsonanty časté, tr- možná praetura v češtině
sest-ra – zavření slabiky časté, -st frekventovaná koda, členění mezi konsonanty časté, jednočlenná praetura sonora+vokál
- c) není třeba hledat hranici, konsonant může patřit k oběma sousedním vrcholům


Vztah k jazykovým jednotkám

  • slabika často koresponduje s morfémem
- v izolačních jazycích (gramatická funkce nesena lexikálními morfémy) se hranice morfému často shoduje s hranicí slabiky
- ve flektivních jazycích je morfém vždy složen minimálně z jedné slabiky


= Vlastnosti slabiky v češtině

  • nukleus – všechny vokály, „slabikotvorné“ konsonanty ([r, l. m, n] – [m] v sedm, osm; [n] v sedn a cizích slovech – [hajdn]; [r, l] když jsou obklopeny konsonanty nebo koncem slova × pobočná slabika)
  • praetura – až 4/5 konsonantů (pštros / s pštrosicí)
  • koda – max. 3 konsonanty (pomst)
  • neurčitost – počet slabik – otázka diftongu [eu]


Mora

  • v jazycích, v nichž se prosadilo trvání slabiky jako strukturní jev, je pak třeba odlišovat slabiky „silné“ (dlouhé) a „slabé“ (krátké)
  • tzv. mora je abstraktní jednotka pro minimální časový krok = trvání slabé slabiky
  • → silné slabiky jsou ty, které jsou delší než jedna mora
  • reálná charakteristika mory se může v jednotlivých jazycích lišit, podle povahy struktur, k jejichž popisu má sloužit
  • obecně 1 morová slabika =
- nejvýš jeden (krátký) segment v nukleu (dlouhé vokály a diftongy = sled dvou mor)
- jeden segment v kodě
- obsazení praetury nerozhoduje
  • příklad ze slovenštiny, která se hlásí k jazykům s morovým principem:
- struktura připouští pouze 3 mory ve slabikách slov stojících vedle sebe, počítá se pouze charakteristika nukleu
→ tzn., že vedle sebe nemůžou nikdy stát dvě silné (= dlouhé) slabiky


Reference

  • Gussenhoven, C. (2004): The phonology of tone and intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hart, J.’t, Collier, R. & Cohen, A. (1990): A perceptual study of intonation. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Hirst, D. & Di Cristo, A. (eds.) (1998): Intonation systems. Cambridge: Cambridge University Press.
  • Jun, Sun-Ah (ed.) (2005): Prosodic typology. Oxford: Oxford University Press.
  • Ladd, R. D. (1996): Intonational phonology. Cambridge: Cambridge University Press.


Zpět na rozcestník: Prozodie | Fonetika