Současné umění a nová média

Hlavní článek: Digitální kultura, e-kultura, kreativní průmysl a umění na přelomu 20. a 21. století

Pro vyjádření vztahu mezi uměním a novými (digitálními) médii existuje množství termínů, které se často zaměňují. Mezi nejvíce používané patří novomediální umění (umění nových médií), digitální umění, počítačové umění, interaktivní umění nebo multimediální umění. V uměleckém prostředí víceméně zvítězil pojem umění nových médií, který je mladší než ostatní.[1] Novomediální umění může být chápáno jako intersekce mezi staršími oblastmi mediálního umění (video art, přenosové umění, experimentální film) a technologického umění (elektronické umění, robotické umění, genomické umění). Charakterizují ho vlastnosti jako sociální relevance, sofistikovaný koncept, technologická inovace.[2] V 90. letech umělce zajímaly především nové kreativní možnosti výpočetních technologií včetně internetu. Přestože v současném umění se stále častěji setkáme s médiem videa, video art jako takový je řazen do starší oblasti mediálního umění. Za skutečně novou praktiku umění nových médií se považuje např. internetové umění (net art, net.art, postinternet) či umění vytvořené prostřednictvím videoher.

Terminologie

  • umění nových médií - umění využívající jako prostředky své tvorby nová média (výpočetní technologie, digitální média)
  • digitální umění - Umění vytvořené digitálními prostředky, často se vztahuje i na populární či amatérskou tvorbu. Můžeme do něj tedy řadit i užitou grafiku či design.
  • multimediální umění - umění vytvořené a prezentované na více médiích zároveň, často ve formě instalace
  • elektronické umění - umění vytvořené elektronickými prostředky
  • technologické umění - pojem poukazuje na vztah technologie a umění, jako takový má mnohem širší záběr než umění nových médií či elektronické umění
  • net art - internetové umění, někdy se používá pojem umění na síti (web-based art)
  • net.art - Internetová umělecká avantgarda 90. let, její manifest vycházel z étosu hackerů. Termín vznikl jako readymade, který umělec Alexej Šulgin našel v nečitelném e-mailu.
  • postinternet - "Umění po internetu" či "umění vědomé si internetu"; post zde poukazuje na všudypřítomnost internetu (podobně jako vztah moderna - postmoderna, kde je rozptýlenost moderního umění předpokladem existence postmoderny). Autorem pojmu je umělkyně Marisa Olson. Někdy se používá termín s podobným obsahem umění netizenů či nová estetika.
  • interaktivní umění - Definice umění vycházející ze vztahu divák - dílo - umělec, kde divák může aktivně manipulovat s dílem. Rozlišují se různé stupně interakce, při její vyšší míře může role diváka a umělce začít splývat - oba dva se podílejí na tvorbě díla.

Prostředky tvorby

V současné umělecké tvorbě dochází k postmediální situaci, kdy umělci používají volně podle potřeby jakékoliv médium. Podle Petera Weibela zkoumání specifik nového média posléze ústí do míšení médií (media mixing).[3] Předpokladem této situace je počítač jako hybridní médium. Těžko bychom dnes hledali umělce, který by používal pouze jedno médium tvorby. Následuje několik příkladů současných novomediálních umělců a jejich různorodých strategií tvorby.

Rafaël Rozendaal je holandský umělec žijící v New Yorku, který sám sebe považuje za internetového umělce. Vytváří především umění na síti (web-based art´) či přímo prohlížečové umění (browser-based art). Jedná se o webové stránky, které jsou většinou interaktivní - dovolují či přímo vyžadují participaci diváka.[4] Rozendaal je však také autor konceptu výstavy BYOB (Bring-Your-Own-Beamer), kterou může podle několika málo pravidel uspořádat kdokoliv kdekoliv na světě. Někdy bývá řazen pod hlavičku postinternetu, protože ve výstavních projektech pro galerie a muzea svá digitální díla převádí či jinak přizpůsobuje fyzickému prostoru.

Olia Lialina

Cory Arcangel je americký umělec, který se proslavil videoherními modifikacemi, přestože pracuje s mnoha dalšími médii. Jeho zřejmě nejznámějším dílem je Super Mario Clouds (2002): Arcangel modifikoval starou herní cartridge, aby ukazovala jen mraky. Na svých oficiálních stránkách nabízí návod pro každého, kdo by chtěl dosáhnout stejného výsledku. Dílo se vyznačuje nostalgií po zapomenutých hrách z dětství a myšlenkou jejich "života po životě".[5]

Olia Lialina je ruská umělkyně experimentující s médiem internetu a filmu. Patřila k uměleckému hnutí 90. let net.art. Jednou z jejích nejznámějších děl a přelomové dílo z hlediska novomediálního umění je hypertextový příběh My Boyfriend Came Back from the War (1996).[6] Vytváří i animovaná díla ve formě nekonečně se opakující smyčky formátu gif.

Předchůdci

První experimenty s počítači se datují do 50. let 20. století, ve větší míře až do let 60. Z hlediska vztahu technologie a umění bychom však mohli předchůdce současných umělců hledat už v první polovině 20. století. Jako otec novomediálního umění bývá někdy uváděn avantgardní umělec a profesor na škole Bauhaus László Moholy-Nagy.[7] Kromě fotografií vytvářel i kinetické světelné skulptury. Na něho navázalo kinetické umění, jehož průkopníkem byl u nás Zdeněk Pešánek.

Za předchůdce internetového umění jako umění odehrávajícího se v síti můžeme považovat hnutí Fluxus nebo mail art jako umění komunikace. Z hlediska důrazu na ideu a nelpění na materiální stránce je přímým předchůdcem konceptuální umění. Kořeny ironizující estetiky postinternetových umělců můžeme hledat u pop artu.

Z hlediska mediacentrické definice odvíjející se od nových technologických možností je přímým precedentem mediální umění, tedy video art, film art a televizní / přenosové umění.

Estetické hodnoty

Estetické hodnoty novomediálního umění se nedají jednoduše vytyčit vzhledem k tomu o jak různorodou oblast se jedná. Dalším problémem je principiálně mediacentrická definice tohoto termínu. O mnoha dílech se dá říct, že navazují na spektakulární estetiku a zaujetí médiem video artu druhé poloviny 20. let, který zastupuje např. Bill Viola.

Společensky kritická ironizující postinternetová estetika má mnoho společného s pop artem.

Obecně můžeme konstatovat, že novomediální umění příliš nevybočuje z postmoderny, kterou charakterizuje metoda dekontrukce, remixování, volná recyklace výtvarných prvků, apropriace, reinterpretace, post-strukturalismus.

Množství děl často nelpí na své materiální stránce a spočívají v konceptu. Internetové umění velmi ovlivnil hackerský étos, často samotným dílem byl akt hackování - v takovém případě spočívala esteticá hodnota v samotné akci umělce. Není proto divu, že trh s uměním o tyto aktivity nemá příliš velký zájem.

Odkazy

Reference

  1. Začal se používat v 90. letech.
  2. TRIBE, Mark. New media art. Köln: Taschen, 2006, s. 7. Basic art series.
  3. Postmedia [online]. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://monoskop.org/Postmedia
  4. Rafaël Rozendaal – Official Website [online]. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://www.newrafael.com/
  5. Super Mario Clouds [online]. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://www.coryarcangel.com/things-i-made/supermarioclouds
  6. My Boyfriend Came Back from the War [online]. [cit. 2015-06-09]. Dostupné z: http://www.teleportacia.org/war/
  7. QUARANTA, Domenico. Beyond New Media Art. Brescia: LINK Editions, 2013, s. 47.

Použitá literatura

Externí odkazy

Doporučená literatura

  • Art and electronic media. 1st pub. London: Phaidon Press, 2009, 304 s. Themes and movements. ISBN 978-0-7148-4782-5.
  • GREENE, Rachel. Internet art. London: Thames and Hudson, 2004, 224 s. ISBN 05-002-0376-8.
  • KHOLEIF, Omar. You are Here: Art After the Internet. Cornerhouse Publications, 2013. ISBN 978-0956957177.
  • MANOVICH, Lev. The language of new media. 1st ed. Cambridge: MIT Press, 2002, xxxix, 354 s. ISBN 02-626-3255-1.
  • PAUL, Christiane. Digital Art. London: Thames & Hudson, 2003. ISBN ISBN 0-500-20367-9.

Související články