Specifické poruchy učení: Porovnání verzí

 
Řádek 1: Řádek 1:
'''Specifické poruchy učení''' (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují '''obtíže s učením a používáním školních dovedností'''. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „'''Specifické vývojové poruchy školních dovedností'''“ ('''F81'''). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „'''Specifická porucha učení'''“, kterou řadí mezi '''neurovývojové poruchy'''<ref name=":1">DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch''. Praha: Testcentrum.</ref>.  
+
'''Specifické poruchy učení''' (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují '''obtíže s učením a používáním školních dovedností'''. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „'''Specifické vývojové poruchy školních dovedností'''“ ('''F81'''). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „'''Specifická porucha učení'''“, kterou řadí mezi '''neurovývojové poruchy.'''<ref name=":1">DSM - 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch''. Praha: Testcentrum.</ref>   
  
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč<ref>Duševní poruchy a poruchy chování. MKN-10. </ref>:
+
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:<ref>Duševní poruchy a poruchy chování. MKN-10. </ref>
  
 
*'''F81.0''': Specifická porucha čtení (''dyslexie'')
 
*'''F81.0''': Specifická porucha čtení (''dyslexie'')
Řádek 10: Řádek 10:
 
*'''F81.9''': Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
 
*'''F81.9''': Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
  
Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1)<ref name=":0">Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a adolescentní psychiatrie''. Praha: Portál.</ref>.
+
Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1).<ref name=":0">Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a adolescentní psychiatrie''. Praha: Portál.</ref>
  
 
==Etiologie SPU==
 
==Etiologie SPU==
Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především '''biologické faktory'''<ref name=":0" />. Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.  
+
Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především '''biologické faktory.'''<ref name=":0" /> Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.  
  
 
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také '''genetické faktory''', např. častý familiární výskyt těchto poruch.
 
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také '''genetické faktory''', např. častý familiární výskyt těchto poruch.
  
 
==Komorbidity SPU==
 
==Komorbidity SPU==
SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, [[Hyperkinetické poruchy|ADHD]], porucha komunikace, ...)<ref name=":1" />Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé [[Hyperkinetické poruchy|hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti]] (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu<ref name=":0" />. Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince.
+
SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, [[Hyperkinetické poruchy|ADHD]], porucha komunikace, ...).<ref name=":1" /> Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé [[Hyperkinetické poruchy|hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti]] (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu.<ref name=":0" /> Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince.
  
Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné<ref name=":0" />.
+
Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné.<ref name=":0" />
  
 
==Rozpoznání, vývoj a průběh SPU==
 
==Rozpoznání, vývoj a průběh SPU==
Začátek, rozpoznání a diagnostika SPU většinou probíhá '''na prvním stupni ZŠ''', kde souvisí s problémy v osvojování základních školních dovednosti - čtení, psaní a počítání. Potíže se mohou objevovat také v chování (např. odmítání se učit, opoziční chování). Již '''v předškolním období''' je možné ale pozorovat určité náznaky budoucích obtíží. Může mezi ně patřit řečový deficit, obtíže s jednoduchými počty, nápadnosti v jemné motorice, která vývojově zaostává za očekávanou normou<ref name=":1" />.
+
Začátek, rozpoznání a diagnostika SPU většinou probíhá '''na prvním stupni ZŠ''', kde souvisí s problémy v osvojování základních školních dovednosti - čtení, psaní a počítání. Potíže se mohou objevovat také v chování (např. odmítání se učit, opoziční chování). Již '''v předškolním období''' je možné ale pozorovat určité náznaky budoucích obtíží. Může mezi ně patřit řečový deficit, obtíže s jednoduchými počty, nápadnosti v jemné motorice, která vývojově zaostává za očekávanou normou.<ref name=":1" />
  
 
S přihlédnutím k závažnosti SPU dochází k proměnám obtíží. Menší děti mají problémy spíše s porozuměním základům řeči a počítání (fonémy,  jednoduché matematické operace, významy slov a jejich hláskování), '''v adolescenci''' bývá nejvýraznějším problémem tempo zpracování předkládaných podnětů.
 
S přihlédnutím k závažnosti SPU dochází k proměnám obtíží. Menší děti mají problémy spíše s porozuměním základům řeči a počítání (fonémy,  jednoduché matematické operace, významy slov a jejich hláskování), '''v adolescenci''' bývá nejvýraznějším problémem tempo zpracování předkládaných podnětů.
Řádek 30: Řádek 30:
  
 
==Klinický obraz SPU==
 
==Klinický obraz SPU==
DSM-5 vedle diagnostikování konkrétní poruchy stanovuje také určení '''aktuální závažnosti''' zjištěných obtíží<ref name=":1" />:
+
DSM-5 vedle diagnostikování konkrétní poruchy stanovuje také určení '''aktuální závažnosti''' zjištěných obtíží:<ref name=":1" />
  
 
*'''SPU mírná''': obtíže s učením jsou přítomné, ale mírné, jedinec je dokáže kompenzovat a dobře prospívat, když je mu poskytnut dostatek prostoru a podpora, zejména během školní docházky.
 
*'''SPU mírná''': obtíže s učením jsou přítomné, ale mírné, jedinec je dokáže kompenzovat a dobře prospívat, když je mu poskytnut dostatek prostoru a podpora, zejména během školní docházky.
Řádek 37: Řádek 37:
  
 
===1. Specifická porucha čtení (F81.0)===
 
===1. Specifická porucha čtení (F81.0)===
Porucha běžně označovaná jako '''dyslexie'''. Dominantním rysem této poruchy je specifické a výrazné narušení vývoje dovednosti ve čtené, které nelze přičítat mentálnímu věku, problémům zrakové ostrosti nebo neadekvátnímu způsobu vyučování<ref name=":0" />. Nejčastěji se projevují v důsledku požadavků školního vyučování.  
+
Porucha běžně označovaná jako '''dyslexie'''. Dominantním rysem této poruchy je specifické a výrazné narušení vývoje dovednosti ve čtené, které nelze přičítat mentálnímu věku, problémům zrakové ostrosti nebo neadekvátnímu způsobu vyučování.<ref name=":0" /> Nejčastěji se projevují v důsledku požadavků školního vyučování.  
  
 
V raných stadiích učení může mít dítě s dyslexií problém s osvojením abecedy, používáním správných označení písmen, analyzováním nebo kategorizováním zvuků. V pozdějším věku se vyskytují chyby při hlasitém čtení, jako např.:
 
V raných stadiích učení může mít dítě s dyslexií problém s osvojením abecedy, používáním správných označení písmen, analyzováním nebo kategorizováním zvuků. V pozdějším věku se vyskytují chyby při hlasitém čtení, jako např.:
Řádek 48: Řádek 48:
 
Dyslexie se málokdy vyskytuje izolovaně, nejčastěji v kombinaci s '''poruchou psaní''' (dysgrafie) či '''pravopisu''' (dysortografie).   
 
Dyslexie se málokdy vyskytuje izolovaně, nejčastěji v kombinaci s '''poruchou psaní''' (dysgrafie) či '''pravopisu''' (dysortografie).   
  
Kvalitativní analýzou můžeme rozpoznat několik typů dyslexie<ref name=":2">Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). ''Dětská klinická psychologie''. Praha: Grada.</ref>:  
+
Kvalitativní analýzou můžeme rozpoznat několik typů dyslexie:<ref name=":2">Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). ''Dětská klinická psychologie''. Praha: Grada.</ref>   
  
 
*'''Dyslexie''' '''na podkladě percepčních deficitů''': charakteristické oslabení dítěte v oblasti '''sluchové či zrakové percepce'''.  
 
*'''Dyslexie''' '''na podkladě percepčních deficitů''': charakteristické oslabení dítěte v oblasti '''sluchové či zrakové percepce'''.  
Řádek 61: Řádek 61:
 
===2. Specifická porucha psaní (F81.1)===
 
===2. Specifická porucha psaní (F81.1)===
  
Běžně je tato porucha označovaná jako '''dysgrafie'''. MKN-10 nicméně jemně nediferencuje různé kvalitativní nuance, které jsou důležité pro klinickou diagnostiku a intervenci. Pod tento kód bychom proto zařadili i v praxi běžně odlišovanou poruchu pravopisu - '''dysortografii'''<ref name=":2" />.
+
Běžně je tato porucha označovaná jako '''dysgrafie'''. MKN-10 nicméně jemně nediferencuje různé kvalitativní nuance, které jsou důležité pro klinickou diagnostiku a intervenci. Pod tento kód bychom proto zařadili i v praxi běžně odlišovanou poruchu pravopisu - '''dysortografii.'''<ref name=":2" />
  
 
Dominujícím rysem poruch psaní je specifické a výrazné narušení vývoje psaní. O "čisté" dysgrafii uvažujeme tehdy, jestliže není anamnesticky přítomná souběžně porucha čtení<ref name=":0" />. Porucha není způsobena nízkým mentálním věkem, problémy zrakové ostrosti ani nevhodným způsobem vyučování.
 
Dominujícím rysem poruch psaní je specifické a výrazné narušení vývoje psaní. O "čisté" dysgrafii uvažujeme tehdy, jestliže není anamnesticky přítomná souběžně porucha čtení<ref name=":0" />. Porucha není způsobena nízkým mentálním věkem, problémy zrakové ostrosti ani nevhodným způsobem vyučování.
Řádek 68: Řádek 68:
  
 
===3. Specifická porucha počítání (F81.2)===
 
===3. Specifická porucha počítání (F81.2)===
Běžně se tato porucha označuje jako '''dyskalkulie'''. Dominujícím rysem je specifické postižení dovednosti počítat, které nelze vysvětlit poruchou intelektu ani nevhodným způsobem vyučování. U dětí s touto poruchou se vyskytuje široká škála symptomů - potíže v učení se prostorovým a početním konceptům, které mají vliv na selhávání v ovládání základních početních úkonů. Oproti dětem s dyslexií či dysgrafií bývají sluchově percepční a verbální dovednosti v normě<ref name=":0" />.
+
Běžně se tato porucha označuje jako '''dyskalkulie'''. Dominujícím rysem je specifické postižení dovednosti počítat, které nelze vysvětlit poruchou intelektu ani nevhodným způsobem vyučování. U dětí s touto poruchou se vyskytuje široká škála symptomů - potíže v učení se prostorovým a početním konceptům, které mají vliv na selhávání v ovládání základních početních úkonů. Oproti dětem s dyslexií či dysgrafií bývají sluchově percepční a verbální dovednosti v normě.<ref name=":0" />
  
Kvalitativně můžeme odlišit několik typů dyskalkulie<ref name=":2" />:
+
Kvalitativně můžeme odlišit několik typů dyskalkulie:<ref name=":2" />
  
 
*'''Verbální''': neschopnost slovně označovat množství a počet předmětů, pohotově pojmenovávat čísla, matematické operační znaky a úkony nebo i jen odpočítávat řadu čísel.
 
*'''Verbální''': neschopnost slovně označovat množství a počet předmětů, pohotově pojmenovávat čísla, matematické operační znaky a úkony nebo i jen odpočítávat řadu čísel.
Řádek 82: Řádek 82:
  
 
====1. Dysmúzie====
 
====1. Dysmúzie====
Relativně častější specifická porucha, která oproti výše jmenovaným nemá tak závažné společenské důsledky. Jedná se o '''poruchu hudebních schopností'''. Může být receptivní i expresivní povahy (neschopnost rozpoznat melodii tóny vs. tuto melodii zazpívat)<ref name=":2" />.
+
Relativně častější specifická porucha, která oproti výše jmenovaným nemá tak závažné společenské důsledky. Jedná se o '''poruchu hudebních schopností'''. Může být receptivní i expresivní povahy (neschopnost rozpoznat melodii tóny vs. tuto melodii zazpívat).<ref name=":2" />
  
 
====2. Dyspinxie====
 
====2. Dyspinxie====
Řádek 88: Řádek 88:
  
 
==Diagnostika, diferenciální diagnostika==
 
==Diagnostika, diferenciální diagnostika==
Zevrubné klinicko-psychologické vyšetření ('''klinické i testové metody''') na podkladě podezření odhaluje SPU. Důležité je odlišit specifickou poruchu učení od jiné neurovývojové poruchy<ref name=":2" />. Ze specifických metod je možné jmenovat<ref name=":2" />:
+
Zevrubné klinicko-psychologické vyšetření ('''klinické i testové metody''') na podkladě podezření odhaluje SPU. Důležité je odlišit specifickou poruchu učení od jiné neurovývojové poruchy.<ref name=":2" /> Ze specifických metod je možné jmenovat:<ref name=":2" />  
  
 
*'''Matějčkova modifikace Wepmanova testu''': vyšetření sluchové diferenciace; 25 nesmyslných slov - dvojicí ("dynt-dint"), examinátor postupně předčítá dvojice, dítě má určit, jestli jsou slova shodná, či zda se liší. Využívá se k posouzení školní připravenosti, vysoce koreluje se záchytem poruch výslovnosti a s dysortografií.
 
*'''Matějčkova modifikace Wepmanova testu''': vyšetření sluchové diferenciace; 25 nesmyslných slov - dvojicí ("dynt-dint"), examinátor postupně předčítá dvojice, dítě má určit, jestli jsou slova shodná, či zda se liší. Využívá se k posouzení školní připravenosti, vysoce koreluje se záchytem poruch výslovnosti a s dysortografií.
Řádek 100: Řádek 100:
 
'''[[Hyperkinetické poruchy|Porucha pozornosti s hyperaktivitou]] (ADHD)''': velmi často se vyskytují pospolu; čistou hyperkinetickou poruchu kvalitativně odlišíme zejména tak, že dítě, které ji má, má problémy s podáním výkonu, ale nikoliv osvojením dovedností.  
 
'''[[Hyperkinetické poruchy|Porucha pozornosti s hyperaktivitou]] (ADHD)''': velmi často se vyskytují pospolu; čistou hyperkinetickou poruchu kvalitativně odlišíme zejména tak, že dítě, které ji má, má problémy s podáním výkonu, ale nikoliv osvojením dovedností.  
  
== Terapie, náprava ==
+
==Terapie, náprava==
 
Podoba nápravy SPU, eventuálně terapie, spočívá v diagnostické rozvaze o poruše. Terapeutický přístup je multimodální, závisí na tom, jestli se porucha vyskytuje samostatně nebo v komorbiditě (s jinou neurovývojovou poruchou, poruchou chování, ...)<ref name=":0" />.
 
Podoba nápravy SPU, eventuálně terapie, spočívá v diagnostické rozvaze o poruše. Terapeutický přístup je multimodální, závisí na tom, jestli se porucha vyskytuje samostatně nebo v komorbiditě (s jinou neurovývojovou poruchou, poruchou chování, ...)<ref name=":0" />.
  
 
V případě středně těžké / těžké SPU je optimální zapojení asistenta a vytvoření individuální vzdělávacího plánu, který maximálně podporuje silné stránky dítěte a respektuje jeho potřeby: např. preference určitého typu zkoušení (ústní / písemné), ponechání více času při testu, prodloužení závěrečné zkoušky atp.<ref name=":2" />
 
V případě středně těžké / těžké SPU je optimální zapojení asistenta a vytvoření individuální vzdělávacího plánu, který maximálně podporuje silné stránky dítěte a respektuje jeho potřeby: např. preference určitého typu zkoušení (ústní / písemné), ponechání více času při testu, prodloužení závěrečné zkoušky atp.<ref name=":2" />
  
==Externí zdroj==
+
==Externí nepublikované zdroje==
 
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
 
Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.
  
Řádek 113: Řádek 113:
 
<references />
 
<references />
  
===Literatura===
+
=== Klíčová slova ===
DSM – 5 (2015). ''Diagnostický a statistický manuál duševních poruch''. Praha: Testcentrum.
+
Poruchy učení, specifické poruchy učení.
  
Duševní poruchy a poruchy chování. MKN 10.
+
=== Kategorie ===
 
+
Klinická psychologie a Psychologie zdraví.
Hort, V., Hrdlička, M., Koucorková, J., Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a adolescentní psychiatrie''. Praha: Portál.
 
 
 
Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (1997). ''Dětská klinická psychologie''. Praha: Grada.
 

Aktuální verze z 23. 5. 2020, 21:57

Specifické poruchy učení (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují obtíže s učením a používáním školních dovedností. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ (F81). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „Specifická porucha učení“, kterou řadí mezi neurovývojové poruchy.[1]

MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:[2]

  • F81.0: Specifická porucha čtení (dyslexie)
  • F81.1: Specifická porucha psaní a výslovnosti (dysgrafie).
  • F81.2: Specifická porucha počítání (dyskalkulie).
  • F81.3: Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
  • F81.8: Jiná vývojová porucha školních dovedností.
  • F81.9: Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.

Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1).[3]

Etiologie SPU

Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především biologické faktory.[3] Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.

Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také genetické faktory, např. častý familiární výskyt těchto poruch.

Komorbidity SPU

SPU se běžně vyskytuje společně s některou z dalších neurovývojových poruch, jak jsou uvedeny v DSM-5 (PAS, ADHD, porucha komunikace, ...).[1] Nejčastější je komorbidita specifické poruchy učení a některé hyperkinetické poruchy a poruchy pozornosti (ADHD) - cca 20 - 25 % dětí s SPU má zároveň hyperkinetickou poruchu.[3] Komorbidní výskyt s jinou neurovývojovou poruchou je podmíněn totožnou biologickou a genetickou etiologií těchto poruch ve vývoji jedince.

Spíše sekundárně a na podkladě přítomnosti deficitu, který dítěti s SPU (a případně jinou komorbidní neurovývojovou poruchou) znesnadňuje adaptaci ve školním prostředí a sociálním prostředí obecně, se mohou rozvíjet jiné psychické poruchy, mj. úzkosti, deprese a jiné.[3]

Rozpoznání, vývoj a průběh SPU

Začátek, rozpoznání a diagnostika SPU většinou probíhá na prvním stupni ZŠ, kde souvisí s problémy v osvojování základních školních dovednosti - čtení, psaní a počítání. Potíže se mohou objevovat také v chování (např. odmítání se učit, opoziční chování). Již v předškolním období je možné ale pozorovat určité náznaky budoucích obtíží. Může mezi ně patřit řečový deficit, obtíže s jednoduchými počty, nápadnosti v jemné motorice, která vývojově zaostává za očekávanou normou.[1]

S přihlédnutím k závažnosti SPU dochází k proměnám obtíží. Menší děti mají problémy spíše s porozuměním základům řeči a počítání (fonémy, jednoduché matematické operace, významy slov a jejich hláskování), v adolescenci bývá nejvýraznějším problémem tempo zpracování předkládaných podnětů.

SPU je celoživotní záležitostí s variabilními proměnami příznaků. Záleží na závažnosti poruchy, (ne)přítomnosti komorbidit a případných podpůrných intervencí. I přesto není nezvyklé, že problémy s plynulostí čtení, písemným projevem a početními dovednostmi v určité míře přetrvávají do dospělosti.

Klinický obraz SPU

DSM-5 vedle diagnostikování konkrétní poruchy stanovuje také určení aktuální závažnosti zjištěných obtíží:[1]

  • SPU mírná: obtíže s učením jsou přítomné, ale mírné, jedinec je dokáže kompenzovat a dobře prospívat, když je mu poskytnut dostatek prostoru a podpora, zejména během školní docházky.
  • SPU středně těžká: výrazné obtíže s učením v jedné nebo více oblastech tak, že je nepravděpodobné, že by jedinec zvládl školní docházku bez občasné intenzivní a specializované pomoci ve výuce.
  • SPU těžká: je postiženo několik oblastí učení, jedinec se neobejde bez trvalé intenzivní a specializované podpory. I s optimálním zázemím a podporou ale nemusí všechny činnosti beze zbytku zvládat.

1. Specifická porucha čtení (F81.0)

Porucha běžně označovaná jako dyslexie. Dominantním rysem této poruchy je specifické a výrazné narušení vývoje dovednosti ve čtené, které nelze přičítat mentálnímu věku, problémům zrakové ostrosti nebo neadekvátnímu způsobu vyučování.[3] Nejčastěji se projevují v důsledku požadavků školního vyučování.

V raných stadiích učení může mít dítě s dyslexií problém s osvojením abecedy, používáním správných označení písmen, analyzováním nebo kategorizováním zvuků. V pozdějším věku se vyskytují chyby při hlasitém čtení, jako např.:

  • Vynechávání, nahrazování nebo přidávání slov / jejich částí v textu.
  • Pomalé čtení, dlouhé pomlky, ztrácení se v textu, nepřesné slovní obraty.

Porucha se v průběhu času spíše lepší, vhodné podpůrné intervence tento proces urychlují. Reziduální potíže ale mohou přetrvávat do dospělosti.

Dyslexie se málokdy vyskytuje izolovaně, nejčastěji v kombinaci s poruchou psaní (dysgrafie) či pravopisu (dysortografie).

Kvalitativní analýzou můžeme rozpoznat několik typů dyslexie:[4]

  • Dyslexie na podkladě percepčních deficitů: charakteristické oslabení dítěte v oblasti sluchové či zrakové percepce.
    • Oslabení sluchové percepce: Dítě zná dobře smysl slov, ale nedovede je rozlišit na skladebné prvky - slabiky a hlásky - a opět je pohotově složit. Při čtení i psaní (v případě příbuzné dysgrafie) slova komolí, zejména dlouhá a se souhláskovými skupinami.
    • Oslabení zrakové percepce: Při čtení i psaní dochází k záměnám písmen tvarově podobných (b-d-p, m-n, ...).
  • Dyslexie s převahou motorických obtíží: narušení plynulosti jemné motoriky očí, jazyka a ruky (v případě blízké dysgrafie / dysortografie). Projevuje se artikulační neobratností při čtení zejména delších slov nebo složenin více slov ("paroplavba").
  • Dyslexie na podkladě integračních obtíží: výše zmíněné funkce se při klinickém vyšetření izolovaně jeví ve vývojové normě, špatná je ale jejich integrace, plynulé převádění dat z jedné smyslové modality do druhé. V klinickém obraze je čtení i psaní bez výrazných specifických chyb, ale celý proces je nápadně zdlouhavý, těžkopádný, jaksi primitivní.
  • Dyslexie komorbidní s poruchou dynamiky základních psychických procesů: vyskytující se u dětí hyperaktivních nebo hypoaktivních.
    • Dyslexie u hyperaktivního dítěte: čtení je zbrklé, povrchní, stejně tak psaní (při příbuzné dysgrafii). Dítě dělá řadu chyb z nepozornosti.
    • Dyslexie u hypoaktivního dítěte: bradypsychismus způsobuje celkovou pomalost a utlumenost dítěte, které nestíhá vykonat požadovaný úkol - přečíst / napsat požadovaný text. Selhává proto zejména v časově náročných úkolech jako jsou testy nebo diktáty.

2. Specifická porucha psaní (F81.1)

Běžně je tato porucha označovaná jako dysgrafie. MKN-10 nicméně jemně nediferencuje různé kvalitativní nuance, které jsou důležité pro klinickou diagnostiku a intervenci. Pod tento kód bychom proto zařadili i v praxi běžně odlišovanou poruchu pravopisu - dysortografii.[4]

Dominujícím rysem poruch psaní je specifické a výrazné narušení vývoje psaní. O "čisté" dysgrafii uvažujeme tehdy, jestliže není anamnesticky přítomná souběžně porucha čtení[3]. Porucha není způsobena nízkým mentálním věkem, problémy zrakové ostrosti ani nevhodným způsobem vyučování.

Klinické subtypy poruch psaní viz podkapitola poruchy čtení.

3. Specifická porucha počítání (F81.2)

Běžně se tato porucha označuje jako dyskalkulie. Dominujícím rysem je specifické postižení dovednosti počítat, které nelze vysvětlit poruchou intelektu ani nevhodným způsobem vyučování. U dětí s touto poruchou se vyskytuje široká škála symptomů - potíže v učení se prostorovým a početním konceptům, které mají vliv na selhávání v ovládání základních početních úkonů. Oproti dětem s dyslexií či dysgrafií bývají sluchově percepční a verbální dovednosti v normě.[3]

Kvalitativně můžeme odlišit několik typů dyskalkulie:[4]

  • Verbální: neschopnost slovně označovat množství a počet předmětů, pohotově pojmenovávat čísla, matematické operační znaky a úkony nebo i jen odpočítávat řadu čísel.
  • Praktognostická: porucha matematické manipulace s konkrétními či nakreslenými předměty. Dítě nedovede např. po jedné odpočítávat kuličky na počitadle nebo odhadovat počet předmětů bez počítání.
  • Lektická: porucha čtení matematických znaků a jejich kombinace. Jde o jakousi obdobu dyslexie pro oblast matematiky (dítě zaměňuje 6 a 9, ...).
  • Grafická: porucha psaní čísel, "matematická dysgrafie".
  • Ideografická: porucha vytváření matematických pojmů a chápání vztahů mezi nimi. Např. dítě není schopno pochopit, že 12 je zároveň 8+4, 16-4 a 3x4.
  • Operacionální: porucha způsobená omezenou schopností provádět matematické operace (sčítat, odčítat, násobit, dělit).

4. Jiná vývojová porucha školních dovedností (F81.8)

1. Dysmúzie

Relativně častější specifická porucha, která oproti výše jmenovaným nemá tak závažné společenské důsledky. Jedná se o poruchu hudebních schopností. Může být receptivní i expresivní povahy (neschopnost rozpoznat melodii tóny vs. tuto melodii zazpívat).[4]

2. Dyspinxie

Vývojová porucha kreslení. V pozadí této poruchy bývají percepční nebo motorické obtíže (F82).

Diagnostika, diferenciální diagnostika

Zevrubné klinicko-psychologické vyšetření (klinické i testové metody) na podkladě podezření odhaluje SPU. Důležité je odlišit specifickou poruchu učení od jiné neurovývojové poruchy.[4] Ze specifických metod je možné jmenovat:[4]

  • Matějčkova modifikace Wepmanova testu: vyšetření sluchové diferenciace; 25 nesmyslných slov - dvojicí ("dynt-dint"), examinátor postupně předčítá dvojice, dítě má určit, jestli jsou slova shodná, či zda se liší. Využívá se k posouzení školní připravenosti, vysoce koreluje se záchytem poruch výslovnosti a s dysortografií.
  • Žlabova obrázková zkouška sluchové analýzy: dítě k sobě přiřazuje obrázky předmětů, které začínají stejnou hláskou. Provádí se často v předškolním věku, výsledky vysoce korelují s úrovní čtení v 1. třídě ZŠ.
  • Edfeldtův reverzní test: slouží k zjišťování dyslexie. Je založen na zjištění, že k obrazu dyslexie patří tzv. inverze. Jde o zrcadlové převracení písmen ve slově ("lib-lid") či záměnu pořadí písmen ve slově. Test obsahuje 84 párů jednoduchých obrazců, kteří připomínají velká tiskací písmena. Tyto páry představují buď stejné, nebo odlišující se obrazce. Dítě určuje, které páry zobrazují stejné a které jiné obrazce.

Vývojová porucha intelektu: dítě s vývojovou poruchovou intelektu selhává v komplexním inteligenčním testu a dle závažnosti poruchy také v adaptivitě k sociálnímu prostředí. Dítě s SPU selhává / podává slabší výkon ve specifické oblasti, kterou porucha zasahuje. V komplexním inteligenčním testu (např. WISC) můžeme proto pro kvalitativní i kvantitativní analýze sledovat určitý specifický "propad" v některém ze subtestů oproti jiným.

Poruchy učení v souvislosti s neurologickou / senzorickou poruchou: k diferenciální diagnostice SPU jednoznačně patří vyloučení primárně neurologické či senzorické poruchy, která by znemožňovala osvojení potřebných školních dovedností. Např. porucha čtení může být v takovém případě závislá na zrakové ostrosti, dítě potřebuje brýle.

Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD): velmi často se vyskytují pospolu; čistou hyperkinetickou poruchu kvalitativně odlišíme zejména tak, že dítě, které ji má, má problémy s podáním výkonu, ale nikoliv osvojením dovedností.

Terapie, náprava

Podoba nápravy SPU, eventuálně terapie, spočívá v diagnostické rozvaze o poruše. Terapeutický přístup je multimodální, závisí na tom, jestli se porucha vyskytuje samostatně nebo v komorbiditě (s jinou neurovývojovou poruchou, poruchou chování, ...)[3].

V případě středně těžké / těžké SPU je optimální zapojení asistenta a vytvoření individuální vzdělávacího plánu, který maximálně podporuje silné stránky dítěte a respektuje jeho potřeby: např. preference určitého typu zkoušení (ústní / písemné), ponechání více času při testu, prodloužení závěrečné zkoušky atp.[4]

Externí nepublikované zdroje

Informace v tomto článku vychází také z přednášek a prezentací Mgr. Veroniky Šporclové, Ph.D. v povinném předmětu "Dětská klinická psychologie" na KPS FF UK.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 DSM - 5 (2015). Diagnostický a statistický manuál mentálních poruch. Praha: Testcentrum.
  2. Duševní poruchy a poruchy chování. MKN-10.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 4,6 Říčan, P., Krejčířová, D. a kol. (2006). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada.

Klíčová slova

Poruchy učení, specifické poruchy učení.

Kategorie

Klinická psychologie a Psychologie zdraví.