Specifické poruchy učení: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „'''Specifické poruchy učení''' (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují '''obtíže s učením a používáním školních dovedností…“)
 
Řádek 3: Řádek 3:
 
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:
 
MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:
  
* '''F81.0''': Specifická porucha čtení (''dyslexie'')
+
*'''F81.0''': Specifická porucha čtení (''dyslexie'')
* '''F81.1''': Specifická porucha psaní a výslovnosti (''dysgrafie'').
+
*'''F81.1''': Specifická porucha psaní a výslovnosti (''dysgrafie'').
* '''F81.2''': Specifická porucha počítání (''dyskalkulie'').
+
*'''F81.2''': Specifická porucha počítání (''dyskalkulie'').
* '''F81.3''': Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
+
*'''F81.3''': Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
* '''F81.8''': Jiná vývojová porucha školních dovedností.
+
*'''F81.8''': Jiná vývojová porucha školních dovedností.
* '''F81.9''': Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
+
*'''F81.9''': Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.
  
== Etiologie SPU ==
+
Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1)<ref name=":0">Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). ''Dětská a adolescentní psychiatrie''. Praha: Portál.</ref>.
<br />
+
 
 +
==Etiologie SPU==
 +
Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především '''biologické faktory'''<ref name=":0" />. Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.
 +
 
 +
Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také '''genetické faktory''', např. častý familiární výskyt těchto poruch.<br />

Verze z 23. 4. 2020, 18:10

Specifické poruchy učení (SPU) jsou skupinou duševních poruch, které způsobují obtíže s učením a používáním školních dovedností. V 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí nalezneme tyto diagnózy pod označením „Specifické vývojové poruchy školních dovedností“ (F81). 5. revize Diagnostického a statistiku manuálu mentálních poruch uvádí diagnózu „Specifická porucha učení“, kterou řadí mezi neurovývojové poruchy.

MKN-10 poskytuje následující diagnostický klíč:

  • F81.0: Specifická porucha čtení (dyslexie)
  • F81.1: Specifická porucha psaní a výslovnosti (dysgrafie).
  • F81.2: Specifická porucha počítání (dyskalkulie).
  • F81.3: Smíšená porucha školních dovedností - porucha kombinující v diagnostikovatelné míře více projevů jiných specifických poruch učení.
  • F81.8: Jiná vývojová porucha školních dovedností.
  • F81.9: Vývojová porucha školních dovedností nespecifická.

Výskyt specifických poruch učení je obtížně určitelný zejména pro vysokou variabilitu klinických a diagnostických znaků (např. závažnost poruchy). Různé studie uvádí prevalenci těchto poruch v dětské populaci v rozmezí 2 - 20 %. Významně častěji se také vyskytují u chlapců než u dívek (v poměru 3-5:1)[1].

Etiologie SPU

Stejně jako u ostatních neurovývojových poruch předpokládáme u etiologie SPU především biologické faktory[1]. Známá je celá řada okolností dětského vývoje, které by mohly mít vliv na neurologické nálezy (problémy v těhotenství, porod, raný postnatální vývoj, …). Problémem zůstává fakt, že není jasná validní souvislost mezi závažností nálezu (např. perinatálního poškození) a mírou závažnosti klinického obrazu SPU.

Až ve 40 % diagnostikovaných případů SPU hrají roli také genetické faktory, např. častý familiární výskyt těchto poruch.

  1. 1,0 1,1 Hort, V., Hrdlička, M., Kocourková, J., Malá, E. a kol. (2000). Dětská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál.