Specifika a metody poradenské práce u zdravotně a sociálně znevýhodněných: Porovnání verzí

Řádek 26: Řádek 26:
 
Poradenství lze definovat jako radu, pomoc či podporu druhému. Odborné poradenství se řídí určitými pravidly a specifiky. V rámci poradenství poskytuje nějaký odborník druhému člověku, páru či skupině osob informace, podporu či rady, a to s ohledem na situaci, s kterou klient k odborníkovi – poradci přichází.<ref name=":2">Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: GRADA.</ref>
 
Poradenství lze definovat jako radu, pomoc či podporu druhému. Odborné poradenství se řídí určitými pravidly a specifiky. V rámci poradenství poskytuje nějaký odborník druhému člověku, páru či skupině osob informace, podporu či rady, a to s ohledem na situaci, s kterou klient k odborníkovi – poradci přichází.<ref name=":2">Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: GRADA.</ref>
  
Drapela (1995) definuje hlavní cíle poradenské práce takto:
+
Drapela (1995) definuje hlavní cílů poradenské práce.Jedním z těchto cílů je pomoc klientům s uvědoměním si svých silných a slabých stránek. Toto uvědomění by jim mělo napomoci k lepšímu celkovému sebepoznání. Poradce dále pomáhá klientům ujasnit si své cíle, a to jak v krátkodobém měřítku, tak dlouhodobém. Dalším důležitým cílem poradenské práce je pomoc klientům rozpoznat v čem spočívají jejich problémy. Poradce klientům také napomáhá přijít na realistické řešení těchto problémů. Úkolem poradenské práce je také pomoc klientům s rozhodováním o svém životě. Součástí je také přijmutí těchto rozhodnutí. V neposlední řadě se snaží poradce pomoci klientům získat sebedůvěru a důvěru v druhé.<ref name=":3">Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK.</ref>
  
*Pomoci klientům s uvědoměním si svých silných a slabých stránek a pomoci jim k lepšímu celkovému sebepoznání
+
<br />
*Pomoc klientům při ujasnění si svých krátkodobých a dlouhodobých cílů
 
*Pomoci klientům rozpoznat v čem spočívají jejich problémy pomoc jim s jejich realistickým řešením
 
*Pomoc klientům s rozhodováním a přijmutím následků těchto rozhodnutí
 
*Pomoc klientům získat sebedůvěru a schopnost důvěřovat druhým<ref name=":3">Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK.</ref>
 
  
<br />
 
 
==Specifika poradenství pro osoby s mentálním postižením==
 
==Specifika poradenství pro osoby s mentálním postižením==
 
<br />
 
<br />

Verze z 24. 4. 2020, 12:44


Aktuálně používaná terminologie

Termíny zdravotní a sociální znevýhodnění lze nalézt v původním znění zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento zákon se zmiňuje o zdravotním a sociálním znevýhodnění v § 16, který vymezuje vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP). Zde je uvedeno, že dítětem, žákem, či studentem s SVP je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Toto znění zákona je však zastaralé a podle nejnovější novely z 15.9.2019 je zmínka o zdravotním a sociálním znevýhodnění vynechána. V novele je dítě, žák a student s SVP definován takto: (1) „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta (…)“. Hlavní změnou v § 16 je to, že nedefinuje žáka s SVP podle medicínských diagnóz, ale hodnotí především dopady postižení či znevýhodnění na vzdělávání. V novele je dále podrobněji vymezena také poradenská podpora osob s SVP. [1]

Pro úplnost dodáváme, že v původním znění školského zákona spadají pod děti, žáky a studenty SVP také osoby se zdravotním postižením (561/2004 Sb.).[1]


Zdravotní a sociální znevýhodnění

Osoba se zdravotním znevýhodněním

Podle původního znění zákona 561/2004 Sb. (školský zákon) § 16 je zdravotním znevýhodněným „zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání“.[1]

Osoba se sociálním znevýhodněním

Podle § 16 školského zákona 561/2004 Sb. sociálním znevýhodněním „rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky“.[1]

Podle Novosada (2009) jsou osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním, nejen osoby výše definované jako zdravotně a sociálně znevýhodněné, ale také osoby se zdravotním postižením. Znevýhodnění, ať už zdravotní či sociální, může u všech třech skupin osob vyplývat ze situací, do kterých se kvůli svým zdravotním či jiným potížím dostávají. Například sociálně znevýhodněný tak může být i jedinec se zdravotním postižením, jelikož s postižením musí fungovat v sociálním prostředí. V důsledku svého postižení tak může být znevýhodněn například na trhu práce.[2]

Osoba se zdravotním postižením

Školský zákon z roku 2004 definuje zdravotním postižením jako „mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování“.[1]

Poradenství

Poradenství lze definovat jako radu, pomoc či podporu druhému. Odborné poradenství se řídí určitými pravidly a specifiky. V rámci poradenství poskytuje nějaký odborník druhému člověku, páru či skupině osob informace, podporu či rady, a to s ohledem na situaci, s kterou klient k odborníkovi – poradci přichází.[3]

Drapela (1995) definuje hlavní cílů poradenské práce.Jedním z těchto cílů je pomoc klientům s uvědoměním si svých silných a slabých stránek. Toto uvědomění by jim mělo napomoci k lepšímu celkovému sebepoznání. Poradce dále pomáhá klientům ujasnit si své cíle, a to jak v krátkodobém měřítku, tak dlouhodobém. Dalším důležitým cílem poradenské práce je pomoc klientům rozpoznat v čem spočívají jejich problémy. Poradce klientům také napomáhá přijít na realistické řešení těchto problémů. Úkolem poradenské práce je také pomoc klientům s rozhodováním o svém životě. Součástí je také přijmutí těchto rozhodnutí. V neposlední řadě se snaží poradce pomoci klientům získat sebedůvěru a důvěru v druhé.[4]


Specifika poradenství pro osoby s mentálním postižením


Osoby s mentálním postižením

Mentální postižení se vyznačuje celkovým snížením inteligence. Valenta a Müller (2009) tento pojem používají jako ekvivalentní k pojmu mentálním retardace, kterým v ČR užíván. Klasifikaci mentální retardace lze nalézt v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). MKN -10 rozlišuje tyto stupně mentální retardace:

Lehká mentální retardace (LMR)

  • IQ 50 až 69, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 až 12 let.
  • Stav vede k obtížím při školní výuce, avšak mnoho dospělých je schopno práce a úspěšného udržování sociálních vztahů a přispívání k životu společnosti.

Střední mentální retardace (SMR)

  • IQ 35 až 49, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 až 9 let.
  • Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství, avšak mnozí se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti a dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnosti ve společnosti.

Těžká mentální retardace (TMR)

  • IQ 20 až 34, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let.
  • Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.

Hluboká mentální retardace (HMR)

  • IQ dosahuje nejvýše 20, u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky.
  • Stav způsobuje nesamostatnost a je zapotřebí pomoc při pohybování, komunikaci a hygienické péči[5]

Komunikace s osobami s mentálním postižením

Valenta a Müller (2009) uvádí obecné praktické rady, jak komunikovat s lidmi s mentálním postižením:

  • chovejte se k lidem s postižením adekvátně jejich věku;
  • pokud máte pocit, že člověk s mentálním postižením potřebuje vaši podporu, můžete ji nabídnout, ale počkejte, až bude váš návrh přijat – dohodněte se se svým partnerem, jakým způsobem mu můžete nejlépe pomoci, nezačínejte „velet“ a dělat za něj všechno sami;
  • pamatujte, že ne všichni lidé s mentálním postižením mají nutně velké potíže v komunikaci, a ne všichni lidé, kteří v komunikaci problémy mají, mají zároveň mentální postižení;
  • naladění: věnujte čas vytvoření bezpečné atmosféry a budování důvěry;
  • aktivně naslouchejte, nechte partnera povídat bez přerušování, přiměřeně udržujte oční kontakt, dejte najevo svůj zájem a ochotu komunikovat;
  • pokud jste přestali partnerovi rozumět, pokud je jeho sdělení velmi dlouhé nebo rychlé, přerušujte jej citlivě (zopakováním sdělení – toho, čemu jste rozuměli);
  • mluvte tváří v tvář, pomalu, zřetelně a konkrétně – nepoužívejte složitých a příliš abstraktních slov, cizích slov, květnatých souvětí;
  • nedávejte mnoho informací najednou;
  • využívejte nejprve otevřených otázek – v případě, že vám partner nerozumí, můžete mu nabídnout výběr z několika možností;
  • dejte vždy dostatek času na odpověď, nebojte se ticha;
  • ověřujte si v průběhu rozhovoru, jak vám bylo rozuměno;
  • pokud partnerovi nerozumíte, zeptejte se znovu – pokud stále nerozumíte, žádejte vysvětlení jiným způsobem;
  • když upadá pozornost partnera, přerušte rozhovor nebo ukončete domlouvání stručným shrnutím (závěrem) doposud řečeného;
  • ptejte se lidí v okolí člověka s postižením, kdy se komunikace daří, jak s ním komunikují oni.[6]


Systém poradenské péče o osoby s mentálním postižením

Poradenství pro osoby s mentálním postižením funguje napříč několika rezorty. Pro přehled uvádíme tabulku, ve které je nastíněno, kde může být poskytována určitá forma poradenství osobám s mentálním postižením.

MZ: zařízení ambulantní péče a nemocnice, odborné ústavy (psychiatrické léčebny), zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy)

MPSV: raná péče, OSPOD

MŠMT: SPC, PPP, školská zařízení

MV: policie

MS: probační a mediační služba

Nestátní neziskové organizace[7]


Poradenství v oblasti školství

Poradenská činnost ve školství je definována vyhláškou 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízení (spolu s vyhláškou 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných byla nahrazena vyhláškou 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce, z roku 2019 jsou pouze drobné úpravy[8]). [9]

Poradenství je poskytováno ve školských poradenských zařízení, kterými jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Poradenství je dále poskytováno ve školách. Ve školách poskytuje poradenskou pomoc školní psycholog, školní speciální pedagog, metodik prevence nebo výchovný poradce[10].[11]

Pedagogicko-psychologické poradny

  • Tým pracovníků tvoří: psycholog, speciální pedagog a sociální pracovník.
  • Poskytuje služby dětem a žákům od 3 let věku do doby ukončení přípravy na povolání, tedy maximálně do 26 let.
  • Činnost se uskutečňuje ambulantně na pracovišti poradny a návštěvami zaměstnanců ve školách a školských zařízeních.

Standardní činnosti poraden: Komplexní nebo zaměřená psychologická a speciálně pedagogická diagnostika II.Psychologická a speciálně pedagogická intervence III.Informační a metodická činnost a příprava podkladů pro vzdělávací opatření a dokumentace

Konkrétní úkoly, kterými se PPP zabývá:

  • připravenost žáků na povinnou školní docházku, odborný posudek
  • diagnostika dětí předškolního věku z důvodu nerovnoměrného vývoje
  • diagnostika dětí s problémy v adaptaci a s výchovnými problémy včetně SPU
  • diagnostika žáků s výukovými problémy
  • doporučuje vhodnou formu vzdělávání
  • provádí psychologická a speciálněpedagogická vyšetření pro zařazení žáků do tříd s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením
  • zpracovává odborné posudky a návrhy opatření pro školy na základě výsledků diagnostiky
  • diagnostika sociálního klimatu třídních kolektivů
  • metodická pomoc pedagogickým pracovníkům
  • pomoc při řešení výukových a výchovných problémů dětí
  • pomoc při profesionální orientaci žáků[9][7]


Speciálněpedagogická centra (SPC)

V praxi spadají nejčastěji do působnosti škol samostatně zřizovaných pro žáky s určitým druhem zdravotního postižení. Podle toho se SPC dělí na SPC pro žáky s tělesným, zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, dále SPC pro žáky s vadami řeči, s poruchami autistického spektra, s hluchoslepotou a s více vadami.

Činnosti:

I. Komplexní nebo zaměřená speciálně pedagogická a psychologická diagnostika

  • doporučení podpůrných opatření
  • stanovení speciálně pedagogických intervenčních postupů
  • zpracování návrhů na zařazování a přeřazování žáků včetně způsobů jejich zajištění do škol, tříd, nebo studijních skupin zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona
  • zpracování návrhů vzdělávání žáka podle vzdělávacího programu odpovídajícího jeho vzdělávacím potřebám
  • doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky
  • uzpůsobení podmínek konání závěrečných zkoušek nebo přijímacích zkoušek
  • poskytování služeb kariérového poradenství

II. Speciálně pedagogická a psychologická intervence a poradenská podpora

III. Informační a metodická činnost, podpora a evidence[12][7][9]

SPC pro osoby s mentálním postižením

  • Individuální speciálně pedagogická a psychologická diagnostika pro účely stanovení podpůrných opatření a zpracovávání návrhů na vzdělávání žáka ve třídě zřízené pro žáky s mentálním postižením
  • Podpora všestranného rozvoje zahrnující podporu rozvoje hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky, sebeobsluhy, sociálních vztahů, estetického vnímání, slovní zásoby.
  • Metodika cvičení pro děti raného věku, smyslová výchova
  • Systematický rozvoj slovní zásoby a dílčích strategií učení
  • Podpora krátkodobé paměti, rozvoj pozornosti žáků
  • Příprava na zařazení do výchovně vzdělávacího procesu
  • Další formy a metody výuky pro vzdělávání žáků s MP
  • Nácvik alternativních forem čtení
  • Využívání nových technologií, zejména elektronických učebnic
  • Zajišťování logopedické péče se zaměřením na AAK
  • Využívání různých druhů podpůrných terapeutických postupů, zejména arteterapie a muzikoterapie
  • Metodická podpora pedagogům
  • Individuální programy k rozvoji percepčních oblastí a motoriky s ohledem na individuální potřeby zahrnující koncept bazální stimulace, ergoterapeutické prvky a stimulační programy[12][9][7]

Poradenství poskytované ve škole (školské poradenské instituce)

ŠKOLNÍ METODIK PREVENCE

  • Povinně na všech školách
  • Pedagogický pracovník odborně připravený na výchovné poradenství v oblasti prevence sociálně nežádoucího a rizikového chování
  • Vytváří minimální preventivní program školy

ŠKOLNÍ PSYCHOLOG

  • není povinná pozice
  • Zajišťuje systém komplexní péče o žáky, kteří mají dlouhodobě speciální vzdělávací potřeby, případně žáky nacházející se aktuálně v situaci, kdy potřebují pomoc a podporu při zvládání vzdělávacích i adaptačně sociálních nároků školního prostředí.
  • Pozice školního psychologa je v systému nová – jeho přítomnost na školách není v porovnání s dalšími pozicemi ještě tak častá.
  • Zajišťuje služby:  diagnostické a depistážní, konzultační, poradenské a intervenční služby, metodické a vzdělávací služby

ŠKOLNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOG

  • není povinná pozice
  • přímá speciálněpedagogická činnost: depistáž, vyhledávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, diagnostické a intervenční činnosti
  • nepřímá speciálněpedagogická činnost: příprava, vyhodnocování a zpracovávání výsledků depistáží žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, příprava k přímé speciálně-pedagogické činnost

VÝCHOVNÝ PORADCE

  • Povinně na všech školách
  • jde o nejčastěji se vyskytující pozici poradenského pracovníka na základních a středních školách v rámci ČR.
  • patří mezi poskytovatele poradenství v oblasti výchovy a vzdělávání nabízeného přímo školami prostřednictvím jejich pedagogických pracovníků.
  • spadá pod ředitele školy a má za úkol poskytovat poradenství žákům, jejich rodičům a jiným zákonným zástupcům. Zároveň může poskytovat metodické vedení, konzultace a další vzdělávání pro své kolegy nebo pedagogické pracovníky dané školy.
  • Zaměřuje se na problémy spojené se školním prospěchem, výukové a výchovné problémy.
  • Jde zejména o vzdělávání žáků a studentů se specifickými vývojovými poruchami učení a chování, situace žáků a studentů se specifickými potřebami individuálně integrovaných na běžné základní nebo střední škole
  • Součástí činnosti je také kariérové poradenství žákům v posledních ročnících ZŠ či SŠ.[9]

Zdroje:

  • Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: Grada.[3]
  • Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK[4].
  • Knotová, D. (2014). Školní poradenství. Grada.[11]
  • MKN-10: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. (2018). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Získáno 16. dubna 2020 z: http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/mkn.[5]
  • Novosad, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotní a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál.[2]
  • Kolektiv autorů. (2007). Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. (2007). Univerzita Palackého v Olomouci.[7]
  • Pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje. (2020). Služby. Získáno 16. dubna 2020 z http://ppp-olomouc.cz/sluzby/sluzby-spc/.[12]
  • Procházka, R. (2014). Teorie a praxe poradenské psychologie. Grada Publishing.[10]
  • Valenta, M., Müller, O., Vítková, M., Kozáková, Z., Strnadová, I., & Mužáková, M. (2009). Psychopedie. Praha: Parta.[6]
  • Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
  • [9]Vyhláška 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů[8]
  • Zákon 541/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).[1]
  • 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
  • 2,0 2,1 Novosad, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál.
  • 3,0 3,1 Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: GRADA.
  • 4,0 4,1 Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK.
  • 5,0 5,1 MKN-10: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. (2018). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR.
  • 6,0 6,1
    Valenta, M., Müller, O., Vítková, M., Kozáková, Z., Strnadová, I., & Mužáková, M. (2009). Psychopedie: [teoretické základy a metodika] (4., aktualiz. a rozš. vyd). Parta.
  • 7,0 7,1 7,2 7,3 7,4 Kolektiv autorů. (2007). Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. Univerzita Palackého v Olomouci
  • 8,0 8,1
    Vyhláška 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů
  • 9,0 9,1 9,2 9,3 9,4 9,5
    Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
  • 10,0 10,1
    Procházka, R. (2014). Teorie a praxe poradenské psychologie. Grada Publishing
  • 11,0 11,1
    Knotová, D. (2014). Školní poradenství. Grada.
  • 12,0 12,1 12,2
    Pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje. (2020). Služby. Získáno 16. dubna 2020 z http://ppp-olomouc.cz/sluzby/sluzby-spc/.