Specifika a metody poradenské práce u zdravotně a sociálně znevýhodněných
Obsah
Aktuálně používaná terminologie
Termíny zdravotní a sociální znevýhodnění lze nalézt v původním znění zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento zákon se zmiňuje o zdravotním a sociálním znevýhodnění v § 16, který vymezuje vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP). Zde je uvedeno, že dítětem, žákem, či studentem s SVP je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Toto znění zákona je však zastaralé a podle nejnovější novely z 15.9.2019 je zmínka o zdravotním a sociálním znevýhodnění vynechána. V novele je dítě, žák a student s SVP definován takto: (1) „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta (…)“. Hlavní změnou v § 16 je to, že nedefinuje žáka s SVP podle medicínských diagnóz, ale hodnotí především dopady postižení či znevýhodnění na vzdělávání. V novele je dále podrobněji vymezena také poradenská podpora osob s SVP (561/2004 Sb.). Pro úplnost dodáváme, že v původním znění školského zákona spadají pod děti, žáky a studenty SVP také osoby se zdravotním postižením.
Zdravotní a sociální znevýhodnění
¨
Osoba se zdravotním znevýhodněním
Podle původního znění zákona 561/2004 Sb. (školský zákon) § 16 je zdravotním znevýhodněným „zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání“.
Osoba se sociálním znevýhodněním
Podle § 16 školského zákona 561/2004 Sb. sociálním znevýhodněním „rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky“. Podle Novosada (2009) jsou osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním, nejen osoby výše definované jako zdravotně a sociálně znevýhodněné, ale také osoby se zdravotním postižením. Znevýhodnění, ať už zdravotní či sociální, může u všech třech skupin osob vyplývat ze situací, do kterých se kvůli svým zdravotním či jiným potížím dostávají. Například sociálně znevýhodněný tak může být i jedinec se zdravotním postižením, jelikož s postižením musí fungovat v sociálním prostředí. V důsledku svého postižení tak může být znevýhodněn například na trhu práce.
Osoba se zdravotním postižením
Školský zákon z roku 2004 definuje zdravotním postižením jako „mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování“ (561/2004 Sb.).
Poradenství
Poradenství lze definovat jako radu, pomoc či podporu druhému. Odborné poradenství se řídí určitými pravidly a specifiky. V rámci poradenství poskytuje nějaký odborník druhému člověku, páru či skupině osob informace, podporu či rady, a to s ohledem na situaci, s kterou klient k odborníkovi – poradci přichází (Baštecká, 2005).
Drapela (1995) definuje hlavní cíle poradenské práce takto:
- Pomoci klientům s uvědoměním si svých silných a slabých stránek a pomoci jim k lepšímu celkovému sebepoznání
- Pomoc klientům při ujasnění si svých krátkodobých a dlouhodobých cílů
- Pomoci klientům rozpoznat v čem spočívají jejich problémy pomoc jim s jejich realistickým řešením
- Pomoc klientům s rozhodováním a přijmutím následků těchto rozhodnutí
- Pomoc klientům získat sebedůvěru a schopnost důvěřovat druhým
Specifika poradenství s osobami s mentálním postižením
Osoby s mentálním postižením
Mentální postižení se vyznačuje celkovým snížením inteligence. Valenta a Müller (2009) tento pojem používají jako ekvivalentní k pojmu mentálním retardace, kterým v ČR užíván. Klasifikaci mentální retardace lze nalézt v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). MKN -10 rozlišuje tyto stupně mentální retardace:
Lehká mentální retardace (LMR)
- IQ 50 až 69, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 až 12 let.
- Stav vede k obtížím při školní výuce, avšak mnoho dospělých je schopno práce a úspěšného udržování sociálních vztahů a přispívání k životu společnosti.
Střední mentální retardace (SMR)
- IQ 35 až 49, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 až 9 let.
- Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství, avšak mnozí se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti a dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnosti ve společnosti.
Těžká mentální retardace (TMR)
- IQ 20 až 34, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let.
- Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.
Hluboká mentální retardace (HMR)
- IQ dosahuje nejvýše 20, u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky.
- Stav způsobuje nesamostatnost a je zapotřebí pomoc při pohybování, komunikaci a hygienické péči.
Komunikace s osobami s mentálním postižením
Valenta a Müller (2009) uvádí obecné praktické rady, jak komunikovat s lidmi s mentálním postižením:
- chovejte se k lidem s postižením adekvátně jejich věku;
- pokud máte pocit, že člověk s mentálním postižením potřebuje vaši podporu, můžete ji nabídnout, ale počkejte, až bude váš návrh přijat – dohodněte se se svým partnerem, jakým způsobem mu můžete nejlépe pomoci, nezačínejte „velet“ a dělat za něj všechno sami;
- pamatujte, že ne všichni lidé s mentálním postižením mají nutně velké potíže v komunikaci, a ne všichni lidé, kteří v komunikaci problémy mají, mají zároveň mentální postižení;
- naladění: věnujte čas vytvoření bezpečné atmosféry a budování důvěry;
- aktivně naslouchejte, nechte partnera povídat bez přerušování, přiměřeně udržujte oční kontakt, dejte najevo svůj zájem a ochotu komunikovat;
- pokud jste přestali partnerovi rozumět, pokud je jeho sdělení velmi dlouhé nebo rychlé, přerušujte jej citlivě (zopakováním sdělení – toho, čemu jste rozuměli);
- mluvte tváří v tvář, pomalu, zřetelně a konkrétně – nepoužívejte složitých a příliš abstraktních slov, cizích slov, květnatých souvětí;
- nedávejte mnoho informací najednou;
- využívejte nejprve otevřených otázek – v případě, že vám partner nerozumí, můžete mu nabídnout výběr z několika možností;
- dejte vždy dostatek času na odpověď, nebojte se ticha;
- ověřujte si v průběhu rozhovoru, jak vám bylo rozuměno;
- pokud partnerovi nerozumíte, zeptejte se znovu – pokud stále nerozumíte, žádejte vysvětlení jiným způsobem;
- když upadá pozornost partnera, přerušte rozhovor nebo ukončete domlouvání stručným shrnutím (závěrem) doposud řečeného;
- ptejte se lidí v okolí člověka s postižením, kdy se komunikace daří, jak s ním komunikují oni.
Systém poradenské péče o osoby s mentálním postižením
Poradenství pro osoby s mentálním postižením funguje napříč několika rezorty. Pro přehled uvádíme tabulku, ve které je nastíněno, kde může být poskytována určitá forma poradenství osobám s mentálním postižením.
MZ: zařízení ambulantní péče a nemocnice, odborné ústavy (psychiatrické léčebny), zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy)
MPSV: raná péče, OSPOD
MŠMT: SPC, PPP, školská zařízení
MV: policie
MS: probační a mediační služba
Nestátní neziskové organizace
(Kolektiv autorů, 2007)
Poradenství v oblasti školství
Poradenská činnost ve školství je definována vyhláškou 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízení (spolu s vyhláškou 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných byla nahrazena vyhláškou 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce, z roku 2019 jsou pouze drobné úpravy). Poradenství je poskytováno ve školských poradenských zařízení, kterými jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Poradenství je dále poskytováno ve školách. Ve školách poskytuje poradenskou pomoc školní psycholog, školní speciální pedagog, metodik prevence nebo výchovný poradce (Knotová, 2014; Procházka, 2014).
Pedagogicko-psychologické poradny
- Tým pracovníků tvoří: psycholog, speciální pedagog a sociální pracovník.
- Poskytuje služby dětem a žákům od 3 let věku do doby ukončení přípravy na povolání, tedy maximálně do 26 let.
- Činnost se uskutečňuje ambulantně na pracovišti poradny a návštěvami zaměstnanců ve školách a školských zařízeních.
Standardní činnosti poraden: I.Komplexní nebo zaměřená psychologická a speciálně pedagogická diagnostika II.Psychologická a speciálně pedagogická intervence III.Informační a metodická činnost a příprava podkladů pro vzdělávací opatření a dokumentace
Konkrétní úkoly, kterými se PPP zabývá:
- připravenost žáků na povinnou školní docházku, odborný posudek
- diagnostika dětí předškolního věku z důvodu nerovnoměrného vývoje
- diagnostika dětí s problémy v adaptaci a s výchovnými problémy včetně SPU
- diagnostika žáků s výukovými problémy
- doporučuje vhodnou formu vzdělávání
- provádí psychologická a speciálněpedagogická vyšetření pro zařazení žáků do tříd s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením
- zpracovává odborné posudky a návrhy opatření pro školy na základě výsledků diagnostiky
- diagnostika sociálního klimatu třídních kolektivů
- metodická pomoc pedagogickým pracovníkům
- pomoc při řešení výukových a výchovných problémů dětí
- pomoc při profesionální orientaci žáků
(Kolektiv autorů, 2007; 72/2005 Sb.)
Speciálněpedagogická centra (SPC)
V praxi spadají nejčastěji do působnosti škol samostatně zřizovaných pro žáky s určitým druhem zdravotního postižení. Podle toho se SPC dělí na SPC pro žáky s tělesným, zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, dále SPC pro žáky s vadami řeči, s poruchami autistického spektra, s hluchoslepotou a s více vadami.
Činnosti: I. Komplexní nebo zaměřená speciálně pedagogická a psychologická diagnostika
- doporučení podpůrných opatření
- stanovení speciálně pedagogických intervenčních postupů
- zpracování návrhů na zařazování a přeřazování žáků včetně způsobů jejich zajištění do škol, tříd, nebo studijních skupin zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona
- zpracování návrhů vzdělávání žáka podle vzdělávacího programu odpovídajícího jeho vzdělávacím potřebám
- doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky
- uzpůsobení podmínek konání závěrečných zkoušek nebo přijímacích zkoušek
- poskytování služeb kariérového poradenství
II. Speciálně pedagogická a psychologická intervence a poradenská podpora III. Informační a metodická činnost, podpora a evidence
SPC pro osoby s mentálním postižením
- Individuální speciálně pedagogická a psychologická diagnostika pro účely stanovení podpůrných opatření a zpracovávání návrhů na vzdělávání žáka ve třídě zřízené pro žáky s mentálním postižením
- Podpora všestranného rozvoje zahrnující podporu rozvoje hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky, sebeobsluhy, sociálních vztahů, estetického vnímání, slovní zásoby.
- Metodika cvičení pro děti raného věku, smyslová výchova
- Systematický rozvoj slovní zásoby a dílčích strategií učení
- Podpora krátkodobé paměti, rozvoj pozornosti žáků
- Příprava na zařazení do výchovně vzdělávacího procesu
- Další formy a metody výuky pro vzdělávání žáků s MP
- Nácvik alternativních forem čtení
- Využívání nových technologií, zejména elektronických učebnic
- Zajišťování logopedické péče se zaměřením na AAK
- Využívání různých druhů podpůrných terapeutických postupů, zejména arteterapie a muzikoterapie
- Metodická podpora pedagogům
- Individuální programy k rozvoji percepčních oblastí a motoriky s ohledem na individuální potřeby zahrnující koncept bazální stimulace, ergoterapeutické prvky a stimulační programy
(Kolektiv autorů, 2007; vyhláška 72/2005 Sb.)
Zdroje:
- Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: Grada.
- Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK.
- Knotová, D. (2014). Školní poradenství. Grada.
- MKN-10: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. (2018). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Získáno 16. dubna 2020 z: http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/mkn.
- Novosad, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotní a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál.
- Kolektiv autorů. (2007). Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. (2007). Univerzita Palackého v Olomouci.
- Pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje. (2020). Služby. Získáno 16. dubna 2020 z http://ppp-olomouc.cz/sluzby/sluzby-spc/.
- Procházka, R. (2014). Teorie a praxe poradenské psychologie. Grada Publishing.
- Valenta, M., Müller, O., Vítková, M., Kozáková, Z., Strnadová, I., & Mužáková, M. (2009). Psychopedie: [teoretické základy a metodika] (4., aktualiz. a rozš. vyd). Parta.
- Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
- Vyhláška 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů
- Zákon 541/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).