Specifika a metody poradenské práce u zdravotně a sociálně znevýhodněných

Aktuálně používaná terminologie

Termíny zdravotní a sociální znevýhodnění lze nalézt v původním znění zákona 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Tento zákon se zmiňuje o zdravotním a sociálním znevýhodnění v § 16, který vymezuje vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP). Zde je uvedeno, že dítětem, žákem, či studentem s SVP je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním. Toto znění zákona je však zastaralé a podle nejnovější novely z 15.9.2019 je zmínka o zdravotním a sociálním znevýhodnění vynechána. V novele je dítě, žák a student s SVP definován takto: (1) „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami se rozumí osoba, která k naplnění svých vzdělávacích možností nebo k uplatnění nebo užívání svých práv na rovnoprávném základě s ostatními potřebuje poskytnutí podpůrných opatření. Podpůrnými opatřeními se rozumí nezbytné úpravy ve vzdělávání a školských službách odpovídající zdravotnímu stavu, kulturnímu prostředí nebo jiným životním podmínkám dítěte, žáka nebo studenta (…)“. Hlavní změnou v § 16 je to, že nedefinuje žáka s SVP podle medicínských diagnóz, ale hodnotí především dopady postižení či znevýhodnění na vzdělávání. V novele je dále podrobněji vymezena také poradenská podpora osob s SVP (561/2004 Sb.). Pro úplnost dodáváme, že v původním znění školského zákona spadají pod děti, žáky a studenty SVP také osoby se zdravotním postižením.

Zdravotní a sociální znevýhodnění

¨

Osoba se zdravotním znevýhodněním

Podle původního znění zákona 561/2004 Sb. (školský zákon) § 16 je zdravotním znevýhodněným „zdravotní oslabení, dlouhodobá nemoc nebo lehčí zdravotní poruchy vedoucí k poruchám učení a chování, které vyžadují zohlednění při vzdělávání“.

Osoba se sociálním znevýhodněním

Podle § 16 školského zákona 561/2004 Sb. sociálním znevýhodněním „rodinné prostředí s nízkým sociálně kulturním postavením, ohrožení sociálně patologickými jevy, nařízená ústavní výchova nebo uložená ochranná výchova, nebo postavení azylanta, osoby požívající doplňkové ochrany a účastníka řízení o udělení mezinárodní ochrany na území České republiky“. Podle Novosada (2009) jsou osoby se zdravotním a sociálním znevýhodněním, nejen osoby výše definované jako zdravotně a sociálně znevýhodněné, ale také osoby se zdravotním postižením. Znevýhodnění, ať už zdravotní či sociální, může u všech třech skupin osob vyplývat ze situací, do kterých se kvůli svým zdravotním či jiným potížím dostávají. Například sociálně znevýhodněný tak může být i jedinec se zdravotním postižením, jelikož s postižením musí fungovat v sociálním prostředí. V důsledku svého postižení tak může být znevýhodněn například na trhu práce.

Osoba se zdravotním postižením

Školský zákon z roku 2004 definuje zdravotním postižením jako „mentální, tělesné, zrakové nebo sluchové postižení, vady řeči, souběžné postižení více vadami, autismus a vývojové poruchy učení nebo chování“ (561/2004 Sb.).

Poradenství

Poradenství lze definovat jako radu, pomoc či podporu druhému. Odborné poradenství se řídí určitými pravidly a specifiky. V rámci poradenství poskytuje nějaký odborník druhému člověku, páru či skupině osob informace, podporu či rady, a to s ohledem na situaci, s kterou klient k odborníkovi – poradci přichází (Baštecká, 2005).

Drapela (1995) definuje hlavní cíle poradenské práce takto:

  • Pomoci klientům s uvědoměním si svých silných a slabých stránek a pomoci jim k lepšímu celkovému sebepoznání
  • Pomoc klientům při ujasnění si svých krátkodobých a dlouhodobých cílů
  • Pomoci klientům rozpoznat v čem spočívají jejich problémy pomoc jim s jejich realistickým řešením
  • Pomoc klientům s rozhodováním a přijmutím následků těchto rozhodnutí
  • Pomoc klientům získat sebedůvěru a schopnost důvěřovat druhým

Specifika poradenství s osobami s mentálním postižením

Osoby s mentálním postižením

Mentální postižení se vyznačuje celkovým snížením inteligence. Valenta a Müller (2009) tento pojem používají jako ekvivalentní k pojmu mentálním retardace, kterým v ČR užíván. Klasifikaci mentální retardace lze nalézt v mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10). MKN -10 rozlišuje tyto stupně mentální retardace:

Lehká mentální retardace (LMR)

  • IQ 50 až 69, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 až 12 let.
  • Stav vede k obtížím při školní výuce, avšak mnoho dospělých je schopno práce a úspěšného udržování sociálních vztahů a přispívání k životu společnosti.

Střední mentální retardace (SMR)

  • IQ 35 až 49, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 až 9 let.
  • Výsledkem je zřetelné vývojové opoždění v dětství, avšak mnozí se dokáží vyvinout k určité hranici nezávislosti a soběstačnosti a dosáhnou přiměřené komunikace a školních dovedností. Dospělí budou potřebovat různý stupeň podpory k práci a k činnosti ve společnosti.

Těžká mentální retardace (TMR)

  • IQ 20 až 34, u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let.
  • Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory.

Hluboká mentální retardace (HMR)

  • IQ dosahuje nejvýše 20, u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky.
  • Stav způsobuje nesamostatnost a je zapotřebí pomoc při pohybování, komunikaci a hygienické péči.

Komunikace s osobami s mentálním postižením

Valenta a Müller (2009) uvádí obecné praktické rady, jak komunikovat s lidmi s mentálním postižením:

  • chovejte se k lidem s postižením adekvátně jejich věku;
  • pokud máte pocit, že člověk s mentálním postižením potřebuje vaši podporu, můžete ji nabídnout, ale počkejte, až bude váš návrh přijat – dohodněte se se svým partnerem, jakým způsobem mu můžete nejlépe pomoci, nezačínejte „velet“ a dělat za něj všechno sami;
  • pamatujte, že ne všichni lidé s mentálním postižením mají nutně velké potíže v komunikaci, a ne všichni lidé, kteří v komunikaci problémy mají, mají zároveň mentální postižení;
  • naladění: věnujte čas vytvoření bezpečné atmosféry a budování důvěry;
  • aktivně naslouchejte, nechte partnera povídat bez přerušování, přiměřeně udržujte oční kontakt, dejte najevo svůj zájem a ochotu komunikovat;
  • pokud jste přestali partnerovi rozumět, pokud je jeho sdělení velmi dlouhé nebo rychlé, přerušujte jej citlivě (zopakováním sdělení – toho, čemu jste rozuměli);
  • mluvte tváří v tvář, pomalu, zřetelně a konkrétně – nepoužívejte složitých a příliš abstraktních slov, cizích slov, květnatých souvětí;
  • nedávejte mnoho informací najednou;
  • využívejte nejprve otevřených otázek – v případě, že vám partner nerozumí, můžete mu nabídnout výběr z několika možností;
  • dejte vždy dostatek času na odpověď, nebojte se ticha;
  • ověřujte si v průběhu rozhovoru, jak vám bylo rozuměno;
  • pokud partnerovi nerozumíte, zeptejte se znovu – pokud stále nerozumíte, žádejte vysvětlení jiným způsobem;
  • když upadá pozornost partnera, přerušte rozhovor nebo ukončete domlouvání stručným shrnutím (závěrem) doposud řečeného;
  • ptejte se lidí v okolí člověka s postižením, kdy se komunikace daří, jak s ním komunikují oni.

Systém poradenské péče o osoby s mentálním postižením

Poradenství pro osoby s mentálním postižením funguje napříč několika rezorty. Pro přehled uvádíme tabulku, ve které je nastíněno, kde může být poskytována určitá forma poradenství osobám s mentálním postižením.

MZ: zařízení ambulantní péče a nemocnice, odborné ústavy (psychiatrické léčebny), zvláštní dětská zařízení (kojenecké ústavy)

MPSV: raná péče, OSPOD

MŠMT: SPC, PPP, školská zařízení

MV: policie

MS: probační a mediační služba

Nestátní neziskové organizace

                                                                                                         (Kolektiv autorů, 2007)

Poradenství v oblasti školství

Poradenská činnost ve školství je definována vyhláškou 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízení (spolu s vyhláškou 27/2016 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných byla nahrazena vyhláškou 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. V této vyhlášce, z roku 2019 jsou pouze drobné úpravy). Poradenství je poskytováno ve školských poradenských zařízení, kterými jsou pedagogicko-psychologické poradny (PPP) a speciálně pedagogická centra (SPC). Poradenství je dále poskytováno ve školách. Ve školách poskytuje poradenskou pomoc školní psycholog, školní speciální pedagog, metodik prevence nebo výchovný poradce (Knotová, 2014; Procházka, 2014).

Pedagogicko-psychologické poradny
  • Tým pracovníků tvoří: psycholog, speciální pedagog a sociální pracovník.
  • Poskytuje služby dětem a žákům od 3 let věku do doby ukončení přípravy na povolání, tedy maximálně do 26 let.
  • Činnost se uskutečňuje ambulantně na pracovišti poradny a návštěvami zaměstnanců ve školách a školských zařízeních.

Standardní činnosti poraden: I.Komplexní nebo zaměřená psychologická a speciálně pedagogická diagnostika II.Psychologická a speciálně pedagogická intervence III.Informační a metodická činnost a příprava podkladů pro vzdělávací opatření a dokumentace

Konkrétní úkoly, kterými se PPP zabývá:

  • připravenost žáků na povinnou školní docházku, odborný posudek
  • diagnostika dětí předškolního věku z důvodu nerovnoměrného vývoje
  • diagnostika dětí s problémy v adaptaci a s výchovnými problémy včetně SPU
  • diagnostika žáků s výukovými problémy
  • doporučuje vhodnou formu vzdělávání
  • provádí psychologická a speciálněpedagogická vyšetření pro zařazení žáků do tříd s upravenými vzdělávacími programy pro žáky se zdravotním postižením
  • zpracovává odborné posudky a návrhy opatření pro školy na základě výsledků diagnostiky
  • diagnostika sociálního klimatu třídních kolektivů
  • metodická pomoc pedagogickým pracovníkům
  • pomoc při řešení výukových a výchovných problémů dětí
  • pomoc při profesionální orientaci žáků
                                                                                               (Kolektiv autorů, 2007; 72/2005 Sb.)


Speciálněpedagogická centra (SPC)

V praxi spadají nejčastěji do působnosti škol samostatně zřizovaných pro žáky s určitým druhem zdravotního postižení. Podle toho se SPC dělí na SPC pro žáky s tělesným, zrakovým, sluchovým či mentálním postižením, dále SPC pro žáky s vadami řeči, s poruchami autistického spektra, s hluchoslepotou a s více vadami.

Činnosti: I. Komplexní nebo zaměřená speciálně pedagogická a psychologická diagnostika

  • doporučení podpůrných opatření
  • stanovení speciálně pedagogických intervenčních postupů
  • zpracování návrhů na zařazování a přeřazování žáků včetně způsobů jejich zajištění do škol, tříd, nebo studijních skupin zřízených podle § 16 odst. 9 školského zákona
  • zpracování návrhů vzdělávání žáka podle vzdělávacího programu odpovídajícího jeho vzdělávacím potřebám
  • doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky
  • uzpůsobení podmínek konání závěrečných zkoušek nebo přijímacích zkoušek
  • poskytování služeb kariérového poradenství

II. Speciálně pedagogická a psychologická intervence a poradenská podpora III. Informační a metodická činnost, podpora a evidence

SPC pro osoby s mentálním postižením
  • Individuální speciálně pedagogická a psychologická diagnostika pro účely stanovení podpůrných opatření a zpracovávání návrhů na vzdělávání žáka ve třídě zřízené pro žáky s mentálním postižením
  • Podpora všestranného rozvoje zahrnující podporu rozvoje hrubé a jemné motoriky, grafomotoriky, sebeobsluhy, sociálních vztahů, estetického vnímání, slovní zásoby.
  • Metodika cvičení pro děti raného věku, smyslová výchova
  • Systematický rozvoj slovní zásoby a dílčích strategií učení
  • Podpora krátkodobé paměti, rozvoj pozornosti žáků
  • Příprava na zařazení do výchovně vzdělávacího procesu
  • Další formy a metody výuky pro vzdělávání žáků s MP
  • Nácvik alternativních forem čtení
  • Využívání nových technologií, zejména elektronických učebnic
  • Zajišťování logopedické péče se zaměřením na AAK
  • Využívání různých druhů podpůrných terapeutických postupů, zejména arteterapie a muzikoterapie
  • Metodická podpora pedagogům
  • Individuální programy k rozvoji percepčních oblastí a motoriky s ohledem na individuální potřeby zahrnující koncept bazální stimulace, ergoterapeutické prvky a stimulační programy
                                                                                       (Kolektiv autorů, 2007; vyhláška 72/2005 Sb.)

Zdroje:

  • Baštecká, B. (2005). Terénní sociální práce. Praha: Grada.
  • Drapela, V. J. (1995). Vybrané poradenské směry. Praha: UK.
  • Knotová, D. (2014). Školní poradenství. Grada.
  • MKN-10: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. (2018). Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Získáno 16. dubna 2020 z: http://www.uzis.cz/katalog/klasifikace/mkn.
  • Novosad, L. (2009). Poradenství pro osoby se zdravotní a sociálním znevýhodněním. Praha: Portál.
  • Kolektiv autorů. (2007). Poradenství pro osoby se zdravotním postižením. (2007). Univerzita Palackého v Olomouci.
  • Pedagogicko-psychologická poradna a speciálně pedagogické centrum Olomouckého kraje. (2020). Služby. Získáno 16. dubna 2020 z http://ppp-olomouc.cz/sluzby/sluzby-spc/.
  • Procházka, R. (2014). Teorie a praxe poradenské psychologie. Grada Publishing.
  • Valenta, M., Müller, O., Vítková, M., Kozáková, Z., Strnadová, I., & Mužáková, M. (2009). Psychopedie: [teoretické základy a metodika] (4., aktualiz. a rozš. vyd). Parta.
  • Vyhláška 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
  • Vyhláška 248/2019 Sb., vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných, ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů
  • Zákon 541/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).